Já tedy neměla štěně z útulku a asi si to nedokážu ani představit v plné palbě u staršího psa…a taky mám prvního psa…ale taky měl ze začátku problém být v ohrádce “sám” pár vteřin kdy na mě viděl (a i tak chytnul hysterák) a zároveň musel mít ohraničený prostor pro bezpečí všech zůčastněných, protože máme dvě dospělé domácí kočky (a jedna z nich je konfliktní ředitelka zeměkoule). Každopádně jsem to viděla hned jako katastrofu, že pes bude mít separačku a že si nebudu schopná dojít ani na nákup.
Já si myslím, že u takového pejska, pokud je vidět, že má problém, nejde jen tak ho zavřít do jiné místnosti a odejít si dělat svoje věci a jeho tam nechat vyvádět. Je potřeba to učit pomalu a s citem, postupovat po malých krůčcích s přizpůsobit tempo psovi. Rady “nech to tam vyřvat” nebo “houkni na něj” by u nás třeba vůbec nefungovaly. Psa mám cíťu, já jsem taky cíťa a všichni bychom se cítili dost naprd a točili se v kruhu a nejspíš by to celou situaci jen zhoršilo.
Já si brala nějaké tři týdny dovolenou. Pes byl pod dozorem hodně času po bytě volně, ale zároveň si zvykal i na ohrádku (tam měl pelíšek a v noci tam spinkal), kde jsem první dny byla s ním, jen jsem udělala krok z ohrádky ven a zase hned dovnitř, takhle furt dokola, kdy si pes zvykal, že je to normální, postupně jsem se vzdalovala, za dva dny už bylo úplně v pohodě, že jsem byla v místnosti, ale ne v ohrádce, za další den jsem mohla odcházet do obýváku/kuchyně a vařit, když byl štěník v ohrádce v jiné místnosti a já se mu nemohla věnovat. Na rady ostatních tady jsem se zavírala do koupelny, na chodbě, chodila jsem tam a zpátky, až to psa přestalo bavit mě pořád sledovat. On byl dost rozdíl, když pes chytl úplně záchvat, jen když jsem odešla z ohrádky a za těch pár dnů, kdy si 3x trochu fňuknul, že jsem v jiné místnosti a nakonec si šel cupovat hračku.
Ale každej pes je prostě jinej.
Úplně nejlepší je mít ohrádku tam, kde trávíte nejvíc času. Aby na vás viděl, když se mu nemůžete věnovat a zvládl si něco kousat a mít “vlastní zábavu” i bez vaší pozornosti. Je důležité mu poskytnout hodně času i mimo ohrádku. Já osobně bych s takovým pejskem postupovala jako s malým štěňátkem, krůček po krůčku. Potom postupně chodit po bytě za bariéry (dveře, ohrádka), odcházet na chodbu, ven, do obchodu - prodlužovat dobu.
Edit: u nás byla ze začátku docela chyba, že jsem psa do ohrádka zavírala VÍC NEŽ BYLO NUTNÉ, na “sílu” aby si přece zvykl, protože to tak psali na internetech. Byli jsme z toho nakonec frustrovaní všichni a bylo lepší ho tam dávat ze začátku spíš na chvilky a postupně prodlužovat i to.
Taky bych vždycky před dobou, kdy bude muset vydržet sám pejska unavila - procházka, trénink, hra, aby byl “vylítaný” a chtělo se mu spíš odpočívat (haha, puberťák a odpočívat) a dala mu třeba něco na kousání, nebo kartonovou krabici na trhání s nějakýma ňaminama, poschovávala tam granule a tak.
Tohle se asi nedá ošidit a je opravdu si to potřeba odmakat, pokud máte psa, který s tím má problém.
Nedokážu si představit nemít kameru…i když jsem v jiné místnosti, tak se můžu podívat přes aplikaci jestli je štěník v klidu (a taky jsem pak v klidu já, že třeba nežere výplň pelechu a neudusí se). A dá se na něj přes kameru i mluvit. Když jsme byli pryč déle a pejskovi to už přišlo dlouhé a fňukal u dveří, stačilo ho poslat přes kameru na místo a hned se uklidnil a šel si lehnout. Což taky na každého psa může působit jinak.
Můžete se spojit s nějakým trenérem, který s vámi bude pracovat, dělají se i online konzultace, nebo k vám je trenér schopný přijet i domů.
Já jsem se upřímně první dny až hroutila z toho (brečela jsem v koupelně, že jsem neschopná a co budu jako dělat 😀 - asi tomu nepomohl fakt, že se člověk první dny moc nevyspal), jak to nezvládáme, přitom za ty tři týdny už zvládnul být doma úplně sám kolem 3 hodin.
Náš pes si třeba umí otevřít dveře, takže musíme zamykat (byt jsme zamykali vždycky když jsme byli doma kvůli kočkám) a zamykáme i ložnici, když tam má být sám.
Jo a ze začátku, když to nebylo ještě úplně 100% a potřebovali jsme odejít, pustili jsme v obýváku televizi (asi bude fungovat i rádio), ať tam něco slyší - to nám pomohlo hodně, teď už to dlouho není potřeba. Nutno tedy říct, že jsme ho zavírali sem tam odpočívat samotného do ložnice, když jsme si třeba pustili film/seriál v obýváku, jako takovou přípravu že “hele, teď tady budeš dvě hoďky sám spát a my budeme vedle”.
Možná dostanu “vynadáno” že jsme to dělali blbě, ale nám to takto vyhovovalo a byly vidět výsledky - ze začátku malinké, ale bylo to každý den lepší. Tak spíš jen taková naše zkušenost se závisláčkem.
