Omlouvám se, ale tato vaše dedukce mi přijde trošku šílená. Nevím kde jste vyčetla, že ho nebudu učit neničit věci, nebo že ho budu zavírat jen tak z pohodlnosti na X hodin, aby něco nezničil.
Já respektuji, že se naše názory nácviku na klec rozcházejí a už se nehodlám dále nijak obhajovat, ani nic vysvětlovat, jelikož vidím, že to nemá moc smysl.
Ne? To jsem nikde nenapsala…achjo 😀
Klec/kennelku potřebuju hlavně kvůli nácviku odpočinku a klidu v práci, dále ji potřebuju, když budu doma sama a budu potřebovat vyběhnout s košem, nebo do obchodu…což bude když hodně, tak hodina ale to až ve chvíli, kdy budu vědět, že tam tu hodinu být zvládne a bude tam v klidu spinkat, jinak do obchodu půjdu, až bude doma přítel…ano, v práci ho tam asi budu muset občas zavřít, pro jistotu, když budu muset odběhnout do jiné místnosti, třeba, protože potřebuju aby tam 100% zůstal a neotravoval kolegy, ale normálně bude u mého stolu a uvidí na ostatní.
To zavírání doma při odběhnutí by probíhalo, kdyby byl pes extra ničitel…já nevím, prostě si myslím, že je dobré mít psa naučeného na odpočinek v kleci. Třeba ji vůbec potřebovat nebudeme, ale já to dopředu fakt nevím.
I chovatelka nám říkala, že je dobré naučit psa na klec/kennelku, na výstavách a akcích tam většinou odpočívají, dále klec do auta a další. Nebo nedejbože, kdybych se psem někdy chtěla letět letadlem.
Jinak bude klec otevřená = psí odpočinkový prostor.
Edit: já se občas asi neumím vyjadřovat, každopádně po přečtení ostatních příspěvků mám na to názor, jako Keriton, prostě to dle mého do dnešní doby patří. Nemyslím tím mít psa zavřeného v kleci, ale myslím ten nácvik, aby toto uměl.
Několikrát jsem četla o zkušenostech, že se psi díky kleci naučili odpočívat (tím myslím psy, kteří s tím měli problém a stále nabízeli chování, případně chodili od ničeho k ničemu), a zvládli odpočívat i na cizích místech ve své kennelce/kleci, protože to je jejich bezpečný odpočinkový prostor.
jejda, to já tak neberu…ono je někdy blbé, že to psané slovo “vyzní” jinak, než dotyčný zamýšlel 🙂 a někdy mám pocit, že jsem se vyjádřila špatně a v druhé straně došlo k nepochopení, tak se snažím opravit, aby to bylo pro ostatní v diskuzi jasnější. Já jsem samozřejmě za tyhle poznámky ráda, protože ono ne každého vše hned napadne.
Upřímně je toho strašně moc, co člověk musí vzít vpotaz, já mám doma ještě (jak biaca poznamenala) dvě kočky, které taky zase nechci ze začátku nechávat se psem vůbec bez dozoru, uvidím jak si to vše sedne. U Willyho si myslím, že problém nebude. On se kupodivu cizích zvířat nebojí (vyzkoušeno s cizí kočkou za okny a s rodinným jorkmutem), bojí se cizích lidí, věcí, zvuků (achjo 😀)…ale reagovat může samozřejmě jakkoliv, to Lyarra je potvora, co se bude prvních pár dnů určitě vztekat…ona není zlá, neútočí, ona je vyloženě něpříjemná k cizím zvířatům, což teda psa - toho rodinného jorkmuta (pardon, není s PP 😀 ) jakž takž zvládla, ale chudák pes. Zabrala si naprosto záměrně jeho pelech, v očích dva fakáče a pes jen koukal a vyhnul se jí obloukem. Měl z ní respekt a to na něj ani neútočila, prostě je to taková autoritativní micka, i 2x větší kocour ji respektuje…to samé, když mi ji jednou hlídala kamarádka, co má taky kočku. Jí je úplně jedno, že je v cizím prostředí…zabere si nějaké strategické místo a domácí zvíře tam prostě nepustí. Takže chudák kočka kamarádky byla 4 dny bez škrabadla, protože naše dáma se rozhodla, že odteď bude její…
A to vůbec nevyváděl? Bral to v pohodě?
Já právě všude čtu, jak se musí zvyšovat kritéria pomalu od pár vteřin za dveřmi, po pár minut na chodbě, atd.
JanaJanaJanaJana:
Já mám v plánu brát si 14 dnů dovolenou, kolegy i šéfa mám taky super…ona je to taková malá rodinná firma a občas spolu trávíme čas i mimo práci. Takže bych to zase tak hrozně neviděla, ale ano, já nemám zkušenosti, vy je máte a moc si cením každé rady od zkušenějších. Možná jsou moje představy hloupé, možná to moc řeším…ono se to strašně těžko posuzuje z mé pozice bez zkušeností. Třeba, až bude štěně doma, bude to vše úplně jinak, protože záleží i na tom, jakou povahu bude mít psík, třeba to bude všechno v pohodě a třeba ne, třeba si budeme muset brát na střídačku ze začátku HO…uvidíme, co nám osud nachystá 😀.
Tak to máte určitě pravdu, mě šlo spíš o to, že nechávat malé štěně 8-9hodin samotné doma mi přijde fakt blbý, proto si ho chci brát do práce, ale zároveň učit i pobytu o samotě, aby se z toho najednou nezbláznil…spíš mi šlo o to, že prostě postupně, ne že si vezmu 14 dní dovolenou a potom najednou bude muset být malé štěně hned doma samo, myslím, že za 14 dnů se to naučit nestihne a taky že je to pro takhle malý štěně fakt hodně. Až bude “velkej” chtěla bych docílit toho, aby byl schopný vydržet normálně po pracovní dobu sám doma, v klidu a nestresoval se. Separačky se bojím, to máte pravdu, kolie jsou docela závisláčci.
Až bude větší, určitě půjde si brát i na půldny HO, mě šlo fakt hlavně o toho malého prcka.
Ano, bude to krátkosrstá kolie 🙂. Už jsem v kontaktu i s chovateli, tak snad se příští rok zadaří a bude pro nás štěňátko. Chtěli bychom trikolorního psa (příteli se líbí nejvíc).
Jo takhle, no to samozřejmě v plánu mám, potřebuju aby vydržel nějakou chvíli i sám v místnosti (doma, práce), potřebuju aby vydržel půl hoďky, než si skočím do obchodu, než se vrátím s košem, atd…rozhodně nemám v plánu to zanedbávat, protože si ho budu brát do práce. Jen je to teď jiné téma než klid v práci vs klec/kennelka.
Pro mě je právě velmi důležité naučit psíka v klidu odpočívat v práci a myslím si, že ta kennelka = doma pelíšek, klid, oblíbené místo bude super v tom, že v práci to bude “aha, tohle znám, v tomhle se doma spinká” a bude to jednodušší. Velmi zjednodušeně řečeno.
Já si myslím, že je super, že si ho do práce brát můžu. Prostě to nějak budem muset zvládnout. Nedokážu si představit, jak bych to dělala, když by to nešlo, protože máme s přítelem prakticky stejnou pracovní dobu a homeoffice by mi na půl roku asi neprošel 😀.
Hned přes cestu je tu i parčík, takže na venčící pauzy taky super.
Toho otravování se bojím, protože si párkrát bral do práce fenku i kolega, ale to je ďábel a div neběhala i po stropě (výchova i poslušnost 0), což samozřejmě ostatním vadilo, jelikož je to rušilo v práci. A to to byl malý pes, kolie zas takovej drobeček není.
Souhlasím, ale bude to můj první pes a já nevím, kdy toho bude na 100% schopný. Pokud budu mít štěně, který bude zvyklý odpočívat v kennelce, tak si takto pojistím, že tam 100% odpočívat bude, i když půjdu do konferenčky třeba na ten call, nebo možná si ho tam budu moct vzít s sebou, to ještě nevím, ale chci mít nějakou tu jistotu, že když bude potřeba, tak tu tahle možnost je a budu vědět, že psík nezačne okusovat stůl, kabely, jiné věci, i když třeba půjdu na wc, nebo za kolegou, atd.
Chci aby byli v práci spokojení i kolegové a nestala se nějaká nehoda kvůli které bych si potom toho psa brát s sebou nemohla…ale já jsem pesimista a vždy počítám s tím nejhorším 😀 třeba to opravdu vůbec potřeba nebude (budu mít kraťandu) a klec pak pošlu dál. Ale prostě chci být připravená na vše.
Edit: ještě si dovolím podotknout, že sice pes má umět odložení na neomezeně dlouhou dobu, ale musí se to nejdříve naučit a já si potřebuji brát do práce hlavně to štěňátko, co to umět nebude. Dospělý, vychovaný pes už potom klidně bude moci čekat v obýváku na gauči, pro mě za mě 🙂
Tak já se přiznám, že si klec/kennelku do bytu/práce pořídím.
Nemám v plánu tam psa zavírat, ALE vidím výhodu nácviku na klec v mnoha ohledech - bezpečné místo pro psa, naučení odpočinku v kleci/kennelce, kde nácvik budeme jemně provádět od malinka, aby se psík naučil na takovém místě v klidu hajinkat, protože si můžu brát psa do práce a chci, aby zvládl odpočívat na určeném místě a bral to jako bezpečný prostor, aby se nezbláznil, když budu muset vyběhnout s košem, nebo když přijde opravář, nebo když v práci budu muset na call s klientem a toho psa raději na hodinku zavřu, protože ho nebudu mít během schůzky pod dohledem. Případně kdyby se stal úraz a pes musel mít klidový režim, případně být hospitalizován na veterině, kde taky bude v kleci, atd atd.
Nevidím důvod tu klec nemít, když se používá s rozumem, je dostatečně velká a pes se tam naučí mít odpočinkový prostor, kde ho nikdo nebude otravovat.
Zároveň se mi nelíbí představa, že bych psa zavírala v kleci každý pracovní den na 9- 12hodin. To bych si ho nepořídila…podmínka byla, že sembou bude moci být v práci, kde bude mít normálně v kanclu u stolu pelíšek.
Protože měl nejspíš zrovna nastaveno, ať plive na divné imitace. Určitě přesnost míření a střelby testovaly na spoustě věcech, ne jen na maketách co vypadaly jako kočky. Většinou nemáte zaměření jen na tu jednu konkrétní věc s tím, že nic jiného neumí. Tohle mi zrovna divné nepřijde. Taky to mohly být záběry z nějakého počátečního testování (nevím, video jsem si nepouštěla). Nejspíš záleží, jaký cíl jim aktuálně nastaví.
Promiňte, ale vy snad děláte vaší feně zdravotní testy, požadujete je od krycího psa, budete 100% vědět, že ti psi nebudou nijak příbuzní, řešíte povahu, víte, že rodiče těch psů nepřenášeli nějakou nemoc či vadu? Jaký přínos budou ta štěňata mít, oproti například psu z útulku?
Proč množit další vořechy, když jsou jich plný útulky (a ano, často i štěňat). Jaký k tomu je důvod?
Pokud někdo nechce dávat X tisíc za psa s PP, v pořádku…v útulku těch psíků čeká spousta a zdaleka to nejsou jen nezvládnutí, nebo nemocní psi.
Pokud chce někdo nějaké plemeno k nějakému účelu, od toho tu jsou registrovaní chovatelé, kde můžete přes rodokmeny vysledovat spoustu věcí…od zdraví, pracovních vloh i předpokladu povah. Pokud někdo produkuje nemocné PP psy, nebo chová neeticky, tak se to díky internetu většinou ví, protože ti lidé nejsou anonymní a pokud zájemce hledá, najde si všechno.
Co víte u psa bez PP? Maximálně to, že je “pěknej” nebo “hodnej”…ale to přece není kritérium k tomu, namnožit záměrně další voříšky. Pěkných i hodných psů jsou v útulcích mraky. Ono se nemusí rozmnožovat vše, co má funkční reprodukční orgány.
Já to třeba nechápu. Zvířata jsou pro mě podstatná a důležitá součást mého života a rozhodně bych si “nepořídila” partnera, který je nesnáší.
Stejně tak bych nesnesla někoho, kdo by mi něco zakazoval. Stylem “ne a hotovo, nebudeme diskutovat, já mám poslední slovo”.
Ano, taky jsou věci, které by vadily mně (třeba kuřáka bych nesnesla) a proto jsem si našla partnera který mi vyhovuje, rozumíme si a je tolerantní k mým koníčkům…a hlavně má taky rád zvířata.
Jakmile někdo něco druhému zakazuje, nevěstí to nic dobrého.
Ještě dodám, že třeba kočka se nechá chovat, ona si vlastně “nechá” dělat skoro cokoliv. Já nevím jestli je to vlastnost ragdollů (měli by se v náručí podvolit jako hadrová panenka), ale ona fakt drží, i když se jí něco nelíbí. Proto si myslím, že jsme měli tak lehké začátky i s inhalátorem.
Já na ní poznám, že se jí něco nelíbí už z výrazu obličeje 😀…umí se docela ksichtit.
Ale občas má náladu, že se chce chovat jako miminko, to si s ní povídám a nosím ji takhle po bytě…nebo se takhle nechá chovat, když něco dělám u počítače. Ale musím ji vyloženě vzít a až potom na ni poznám, jestli teď jo, nebo ne. Není to tak, že by mi do náruče skákala sama 😀.
Ale jsem ráda, že mám kočky jaké mám…velmi kontaktní (si myslím😀). Třeba britky, co psala Lesní žínka bych nechtěla…a to nemyslím nijak špatně, jen mi více vyhovují kočky které vyloženě vyhledávají naši společnost. Měla jsem takového i kocourka na vesnici, když jsem ještě bydlela u rodičů. Když jsem přišla ze školy, tak se skoro celý den odemne nehnul a chodil zamnou jako ocásek, spal tak, aby na mě viděl. A to byl kocour venkovní a domů mohl jen, když jsem byla doma i já.
Já tak nějak myslím, že každá kočka je jiná a projevuje náklonost jiným způsobem.
Mám doma kočku a kocoura. Kocour si na nás klidně lehne, lepí se na nás co nejblíž, když vedle nás odpočívá a vyloženě vyhledává ten těsný kontakt, když má mazlivou.
Kočka třeba moc ne. Je na mě velmi fixovaná, chodí zamnou všude jako ocásek, otírá se neustále o nohy, chce hladit, ale prakticky vždy leží vedle a tak, že mezi ní a člověkem je alespoň nějaký minimální prostor. Většinou na mě skočí a kouká mi usilovně do obličeje (a mňouká) když už fakt moc chce, abych ráno vstávala 😀.
Kočky kamarádky jsou taky úplně jiné. Když k ní přijdu na návštěvu, jedna mi neskočí div na hlavu…ta chce prakticky pořád sedět/ležet na NĚKOM, zatímco ostatní její kočky vůbec. Vztah má se všemi stejně dobrý.
Jestli se to naučit dá? Hmm…asi bych prostě kočku nechala, ať mi projevuje náklonost tak, jak je příjemné jí.
Já tu povahu “japonců” obdivuji, mají pro mě určitý kouzlo, ale prostě jsem si musela přiznat, že na to nemám. Možná jednou, za hodně let, až budu jinde…a nebo taky ne.
Tak on to byl nejspíš výběr jen na základě kritérií “velký pes” a “líbí se mi”.
Nemysllím si, že by zadavatelka řešila povahu…Catahoula a labrador jsou úplně jiní psi.
Ale ona většina začátečníků, kteří si chtějí pořídit psa, žačínají většinou takto. Prostě je napadně že chtějí psa a koukají, který se jim líbí. O psech ze začátku nic moc neví.
Převládá názor, že genetika je přece blbost a psa máš takového, jakého si vychováš. Jenže to je blbost, kterou začátečníci bohužel nevidí.
Já psa chtěla vždycky, jenže jsem ho nikdy nemohla mít a na vesnici jsem byla v kontaktu jen s dvorkovýma psama, se kterýma nikdo nic nedělal, takže kdyby mi tehdy v pubertě někdo řekl, že se psem musím x krát denně tohle a tamto, tak bych na něj asi taky koukala, jako by spadl z višně.
Jenže jsem se začala zajímat, vzdělávám se…a z nereálné akity jsem nakonec dvouletým výběrem přešla na krátkosrstou kolii a mlátila bych se do hlavy nad těma výmyslama v mojí hlavě pár let zpátky. Díky bohu že jsem měla dost rozumu na to, se nejdřív v oblasti psů vzdělat a nepořídila jsem si hned akitu, protože je hezká…to by byl recept na katastrofu 😀
Já bych ještě doplnila, že bych vzala v potaz v kolikátém patře bydlíte a jestli máte výtah. Snášet staršího psa (nebo psa po operaci, atd) po schodech ze 4. patra, pokud bude mít pes 30 a víc kg asi nebude úplně super.
U nás hodně záleží na umístění pelíšků.
Jeden větší mám na stole u PC, u kterého když jsem, tak tam vždycky minimálně jedna kočka odpočívá. Kočká má zase ráda vyvýšené měkké pelíšky, takže odpočívadla na škrabadlech, nebo skříňkách jsou super. Potom postel, tak je taky vyvýšená u stropu 😀 Tam tráví hodně času obě kočky.
Kocour má zase rád kukaně, tak máme jednu v obýváku a občas si tam zaleze spinkat.
Ono občas si toho pelíšku nikdo nevšimne dva měsíce a potom se o něj div nepoperou, záleží na náladě. Teď jak je horko, tak většinou odpočívají na dlažbě v koupelně/chodbě, nebo si hupsnou do krabice. Willy strašně rád spí na sušičce (když je vypnutá) a Lyarru jsem několikrát viděla ležet ve vaně 😀.
No právě. Kamarádka má teď kočky takto 3(dva útulkáči, jedna nalezená kočka), minulý měsíc si brala kocourka a musela dokupovat nové škrabadlo, záchody, stelivo na které byl zvyklý, stravu na kterou je zvyklý , hraje si s jinými věcmi než její dvě stálé kočky…Takže sice kočka prakticky zadarmo, ale objednávka za 6000kč 😀…ještě ho brala na kontrolu k veterináři.
Já třeba ani do těch pořizovacích nákladů nepočítám to, že jsme kvůli kočičímu záchodu kupovali do chodby velkou skříň, a do ní kočičí dvířka…to bylo taky pár tisíc 😀 a podobné srandy.
Jenže já jsem magor. Přítel se mi vždycky směje. Teď jsme objížděli obchody kvůli nábytku a já se vždycky u něčeho zastavila že “jůůů tohle by byl hezkej pelíšek pro kočky!” a přítel mě musel pomalu odtáhnout 😀….
Jo a ještě jsem zapomněla, náš kocour je čuně a jak má ještě blbou srst plus se mu dělají lupy, tak se musí koupat, takže si připočtěte kvalitní kosmetiku - šampon a kondicioner, kupovala jsem x druhů hřebenů, a kvůli němu i fén…