Příspěvky uživatele

Ono se to obecně u menších psů asi tolik neřeší. Je to špatně, ale myslím, že kdyby to nebyl jezevčík, ale nějaký větší lovící pes, tak si ho asi už z vodítka nelajzne pustit. 

Dvojí metr je tady v diskuzích obecně hodně vidět, obzvlášť vůči novým příchozím, což bude i důvod, proč tu málokdo zůstane a ozve se v komentářích zpět. Ale ono to tak funguje všude. U kamarádů nebo rodiny mnohdy člověk přivírá obě oči, ale na cizího spustí lavinu i za menší prohřešky 😀.

Já furt tak nějak doufám, že se každý snaží konat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí v tu danou chvíli. A taky lidi prostě dělaj chyby. Nemyslím si, že nechává toho jezevčíka lovit v lese záměrně…kolik toho zlikvidujou ven chodící kočky…to jsou dva holubi nic. 

Nemyslím si, že to dělají kočky naschvál v našem slovasmyslu a stylem “Tak, a teď ti ukážu!” …ale spíš je to ve stylu “Jsem ve stresu/bojím se/něco mě bolí, prosím pomoz mi”…Kočka má s něčím velký problém a je na nás lidech zjistit, co to je. Občas to může být fakt sebevětší kravina, ale pro tu kočku to je evidentně důležité.

Někde jsem taky četla, že se kočky i uklidňují močením/značkováním věcí, ze kterých cítí nejvíce svoje lidi, stejně tak močí na místa, kde se to nejlépe vsákne.

Naše kočka sice nečůrá mimo záchod, ale když se necítí dobře, leží na písku v krytém záchodě.

Věřím tomu, že kočka čůrající mimo záchod je obrovský problém pro soužití…a je to i velmi náročné psychicky, pokud se člověk denně vrací z práce do počůraného bytu…

Ve výsledku pokud má někdo doma v tomto malé dítě, trvá to delší dobu, tak se asi ani nedivím, že se začně uvažovat o přestěhování kočky jinam…ale v tomto případě je fér říct zájemcům vše narovinu. 

A jestli najít kočce jiný domov? to asi záleží i na vzájemném vztahu s tím zvířetem. 

Pokud to chce zadavatel ještě zkusit řešit, kontaktovala bych buď tu Kláru Nevečeřalovou, nebo Kateřinu Štiblickou…taková poslední možnost…zkusila bych alespoň jednu konzultaci a do té doby bych do ložnice v nepřítomnosti zavírala dveře, aby se kocour nedostal k posteli.

Jo…ono sice existují obecné rady, ale problém tady je, že je to tak těžce individuální, že ve výsledku opravdu vyjde levněji pozvat si odborníka a řešit to s ním přímo na místě…

Upřímně, prvně se mi taky protáčely panenky při těch konzultačních cenách, ale pokud to člověk řeší delší dobu, kupuje nové záchody, škrabadla, alavisy proti stresu, a neustále nějaké další věci co někdo poradí na internetu, do toho ještě vyšetření na veterině a kolikrát ne jedno, je v tom za 10 tisíc a nevyřeší nic 😀…

Ty ceny jsou takové taky proto, že v celé ČR snad máme jen dvě osoby, které se tomu věnují a u kterých bych se nebála ty peníze zaplatit.

Náš kocour miluje válet se v igelitech. Líbí se mu, jak to šustí. Nikdy do ničeho nenačůral. Vždycky když vybalíme balík, tak kočka zabere krabici a kocour igelity a výplň 🙂.

Také předpokládám, že je…ale zeptala jsem se, protože celkově je poskytnuto velmi málo informací. 

S tou veterinou to může být ošemetné. Mám kočku s celoživotní rýmou, ale podle všech vyšetření, testů na kde co a hezké sumičce utracených penez nám bylo řečeno, že je vlastně podle výsledků úplně zdravá. Až po několika měsících zkoušení léčby a dalších vyšetření nás poslali na endoskopii na jiné pracoviště a tam se zjistily záněty autoimunitního rázu.

Občas to chce vyzkoušet i různé veterináře a absolvovat těch vyšetření více. Ono se kolikrát na první vyšetření nic moc nezjistí.

Jak moc se mu věnujete?
Myslím hraní, nějaké společné chvilky během dne?

Jde mi o to, jestli nebyl zvyklý na nějakou pozornost, kterou teď nemá, protože jste vytížení dítětem.
Nebo to začal dělat až po přestěhování?

Je kastrovaný?

Je možné mu třeba alespoň do ložnice zamezit přístup?

Zkoušel jsem všemožné věci co jsem kde četl aby to nedělal ale nepomáhá nic.

Co přesně jste zkoušel?

Já nemám dítě, takže v tomto ohledu nemůžu radit. Každopádně bych se zvířete nezbavila. Je docela velká pravděpodobnost, že to bude dělat i v novém domově a že ho budou chtít vrátit. Taky by bylo dost nefér zatajovat novým zájemcům, proč mu hledáte nový domov.

Pokud bych si s tím nebyla schopná poradit sama, řešila bych to s touto paní: https://kocicipolepsovna.cz/

Vše samozřejmě záleží na tom, kolik energie a financí do toho jste ochotní dát. Pokud 0 a čekáte, že se to zlepší samo, možná by bylo opravdu lepší najít vhodnější domov…to si musíte ale rozmyslet vy.

My jsme si dnes přivstali a dojeli busem do lesního parku, který mám docela kousek od práce, celý jsme si ho hezky prošli, hráli jsme si, honili jsme se po trávě, prostě paráda. Nikde ani noha. Potkali jsme teda jednu aktivní běžkyni, ale jinak klídeček. Jack mohl být celou dobu na volno a v klidu si čuchat. 

Když jsme odcházeli, už se tam začali rojit pomalinku lidi. Já jsem ráno líná a chci spát co nejdéle, ale budu muset vstávat nejpozději v 5:30, abychom stihli v pohodě do cca 7:15 dojít pěšky do práce celou tu trasu…teď už začínají horka a odpoledne se nikde procházkovat nedá.

Tak, to je všude…skoro ve všech oblastech jsou informace zamčené za paywallem…

semtam někdo poradí z dobroty srdce, nebo se známý podělí o své zkušenosti, hodně lidí poradí i tady a jsem za to vděčná, i když si stále člověk musí vyzobat to, co mu sedne. 

Teď i většina lidí, co dělala nějaký obsah zdarma zveřejní jen malou část a zbytek je možné dokoukat přes hero hero…

A to ještě ne u všeho má člověk vůbec jistotu, že i ten placený obsah je kvalitní. Stejně tak, že ten konkrétní trenér je kvalitní. 

My třeba chodili na ty socializačky a do školičky za dobrou a doporučovanou trenérkou…ale je to trenérka agility. Teď mám naposlouchané nějaké webináře a info o zónách stresu a učení a pokud jsou ty informace správné, tak to nejspíše ty socializační procházky zhoršily, protože se tam pes vystavoval vysokému stresu prakticky od začátku do konce, i když nám trenérka říkala, že takových psů měla mraky a že je nutné prostě chodit, chodit, chodit, ať si na ty situace zvykne a neřeší je a brát top odměny.

Naopak mi po téhle zkušenosti začíná občas fixovat i psy na ulici. Určitě na to měl vliv i ten zdravotní stav, ale ve výsledku mám pocit, že se problém zhoršil a ta jeho komfortní zóna je menší, ne větší…

Asi to bude dost individuální povaze a vrozených instinktů psa. Můj pes (krátkosrstá kolie) by doslova neublížil ani mouše (dobře, kecám, hmyz se snaží chytat do tlamy). Minule našel v trávě ptáčátko, co ještě neumělo létat a jen se ho snažil opatrně očuchávat (všiml si ho dřív). Ze slepic i koček má respekt. Kamarádky mix huskyho by všechno takové na první dobrou likvidoval.

To zjišťovat nemusím, to vím 😀…nebo vadí…
ono mu to nevadí, ale je z toho mimo a neumí se tam ovládat a píská, neuklidním ho tam nijak. Maximálně můžeme chodit tam a  zpátky (mělo by to být venku) a nějak pracovat se vzdáleností tam kde je v pohodě, ale….bude tam všude načůráno, takže půjde do mimózy už jen z pachů kolem.

Myslím, že by měl průjem už jen z toho, že bychom tam jen byli i bez vystavování.

No, já to mám takhle se vším. Když jsem pořizovala akvárko, tak jsem se zase úplně hyperfixovala na hltání informací kolem akvárek…třeba tři měsíce v kuse…knížky, články, videa na youtube, fóra…

Nebo třeba i u nezvířecích koníčků…chceme barvit miniatury do deskových her, máme nakoupené barvy, štětce a já jsem zatím viděla x desítek hodin návodů jak to dělat správně a bojím se začít dokud nebudu vědět “všechno” 😀 …

Děkuji.
Ja nad tím včera dost přemýšlela. A ano, asi máme ty nároky s přítelem přehnané. Já ležela před pořízením psa neustále v knihách, ať už Šusta, Ken Ramirez, Karen Pryor, nejake webináře, články, videa…koupila jsem si kurz od Zlochy…

A asi jsem tak nějak dostala pocit, že když budeme podle těch věcí pravidelně cvičit a když se psu budu věnovat, tak vlastně všechno zvládne a bude všechno slunickovy a plný jednorožců.

Ve městě jsem koukala na lidi s “nevychovanými” psy dost skrz prsty…že já takového psa mít vlastně nemůžu, protože trénujeme a trávíme spolu hodně času. A nějak jsem úplně zapomněla vzít v potaz ty individuální věci okolo. 

Jack je skvelej. Jo, jsou věci, které mě občas štvou, ale za nic na světě bych ho nevyměnila. Ve výsledku je to pořád hodný pes a já i tak teď v tom jeho období dospívání “padám na držku” protože za 1) obavy o zdraví (jen vidím měkčí bobek a už chytám paniku 🙃… a 2) srážka s realitou, že ne všechno bude slunickovy i přes ten čas, trénink a dodržování rad trenérů.

No co už. Pro mě je teď hlavní ho co nejméně dostávat do stresových situací a nechat ho pořádně uzdravit. Ono nám nic neuteče.

Jojo, jsem najivni blbka a dává mi zabrat i hodná kolie 🫣😅…ale ona velká část problému bude opravdu ve mě a v mých nereálných představách o tom, jak se má pes chovat a co ma zvládat. 

Děkuji, o ose mozek-střevo se hodně zmiňuje i právě Markéta Rybářová od nebojsů. Proto jsme i vždycky přidávali probiotika, pokud měly být těžší tréninky, výstava, nebo jen nás čekalo něco náročnějšího.

Jestli to pomáhalo nevím, ale určitě to nic nepokazilo.

Jack zatím dobrý, žádné průjmy ani nevolnosti…ale do Klatov na výstavu příští týden raději nepojedeme a nechám to propadnout.

Jinak děkuji všem za rady a za podporu.

Někdy se člověk prostě cítí pod psa, i když se snaží, má pocit, že všechno dělá vlastně blbě a nikam to nevede, nebo je to ještě horší.

Asi to prožívám víc, protože první pes, puberta, zdravotní problémy, motáme se v kruhu, člověk se chytá každého stébla, které by mohlo nějak pomoct.

Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé. 

Vnitřně si myslím, že ten jeho stres a frustrace mají hodně co dočinění se zdravotním stavem. Potvrzené to samozřejmě nemáme, asi to ani nejde 100% potvrdit. Minimálně si myslím, že to hrálo velkou roli v rozjezdu těch problémů.

Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.

Mě se líbí, že všechny ty hry, co tam má nejsou žádné tréninky cviků, ale opravdu jen hry a aktivity, co podporují nějaké “soft skills” a psy to přirozeně baví. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.

Jinak jsme teď zvědavá, jak budem zvládat léto. Na druhou stranu, do práce můžem pěšky přes pole a přes park, takto brzo nejspíš skoro nikoho nepotkáme. Odpoledne to bude horší…Ono to nepříjemné horko má taky vliv na psychiku…i na moji 😀…

Minulé léto byl ještě prcek a stačilo mu málinko, aby byl unavený a spinkal.

On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě…nevím jestli je to kvůli tomu dlouhému čumáku, ale jediné, co mu nevadí jsou měkké, látkové věci. I ten puller byl pro něj ze začátku fuj.
EDIT: On teda když nemusí, tak v tý tlamě nenosí nic, jen při hře. I klacek co si sebere vydrží držet jen chvilinku a pak si s ním lehne a kouše ho, ale že by to chtěl nosit, to právě ne.

Doma jsme měli alespoň takový ten měkký děrovaný míček, že se o něj šlo tahat, ale ten rozškubal.

Jinak jsme si včera koupili ten kurz od Týny Dostálkové i s přístupem na měsíc do toho jejího klubu a je tam teda ohromný množství materiálů. Koukali jsme zatím na první hru a vyzkoušeli si ji…něco podobného jsme kdysi hráli se štěňátkem.

Zaposlouchala jsem se do webináře o fustraci a boooože, jak to na Jacka sedí. 

No a  teď budu teda asi za vola 😀 ale…toto je taky trénink ne? Mám ho tím teď frustrovat?

Já mysela, že teď teda nemáme trénovat vůbec nic, co by na něj bylo moc…tak teď trochu zmatená. 

Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?

Upřímně, sednout si někam na půl hodinu, tak budeme opět frustrovaní oba. Protože on bude protivný a mě švihne z jeho neustálého kňourání.

Míčky nemáme, hrajeme si spřetahovacími hračkami, pullerem, vyčmuchává pamlsky v trávě, běháme spolu a tak.

Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel a jde s náma, ale to taky nemá čas každý den a už vůbec několikrát denně. Takže buď MHD, nebo pěšky. Ale jo, zařazujeme i tyto vývozové procházky, aby si odpočinul a nemusel řešit kolemjdoucí psi, děti, dopravní prostředky, rozruchy, pachy a tak…

My naštěstí bydlíme na okrajové části a u konečné tramvaje, ne nikde u centra. Do parku a do přírody to tu je kousek, ale furt to není žádná samota.

Lehne si a začne kňourat, nebo po chvilce se vyvalí a frustrovaně hrabe do trávy, případně ji začne škubat. On moc neumí venku vypnout. Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.

On si nelehne ani u příbuzných na zahradě…když už je unavený, tak začne být protivný a chce si jít lehnout dovnitř, protože se přece spí doma 😀…

Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.

Zahradu nemáme. Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa. Případně brzo ráno nikdo nebývá venku o víkendu, to ho můžu mít na volno i po okolí.