Děkuji, o ose mozek-střevo se hodně zmiňuje i právě Markéta Rybářová od nebojsů. Proto jsme i vždycky přidávali probiotika, pokud měly být těžší tréninky, výstava, nebo jen nás čekalo něco náročnějšího.
Jestli to pomáhalo nevím, ale určitě to nic nepokazilo.
Jack zatím dobrý, žádné průjmy ani nevolnosti…ale do Klatov na výstavu příští týden raději nepojedeme a nechám to propadnout.
Jinak děkuji všem za rady a za podporu.
Někdy se člověk prostě cítí pod psa, i když se snaží, má pocit, že všechno dělá vlastně blbě a nikam to nevede, nebo je to ještě horší.
Asi to prožívám víc, protože první pes, puberta, zdravotní problémy, motáme se v kruhu, člověk se chytá každého stébla, které by mohlo nějak pomoct.
Měla jsem na začátku nějaké představy, názory a teď je vidět, že to není tak jednoduché, ani úplně černobílé.
Vnitřně si myslím, že ten jeho stres a frustrace mají hodně co dočinění se zdravotním stavem. Potvrzené to samozřejmě nemáme, asi to ani nejde 100% potvrdit. Minimálně si myslím, že to hrálo velkou roli v rozjezdu těch problémů.
Mám teď dost o čem přemýšlet a musím so utřídit myšlenky, vymyslet, jak teď pro Jacka co nejjednodušeji uzpůsobit běžný život, jak s ním fungovat, aby neustále nedocházelo ke střetům toho, co chci já a co chce pes.
Mě se líbí, že všechny ty hry, co tam má nejsou žádné tréninky cviků, ale opravdu jen hry a aktivity, co podporují nějaké “soft skills” a psy to přirozeně baví. I tam vysvětluje, co u toho nedělat, což je dobře, protože přítel byl hned že “a proč to nedělá takhle? nebylo by to lepší?” a ona na konci vysvětlovala, proč to přesně takto nedělá a proč je to špatně.
Jinak jsme teď zvědavá, jak budem zvládat léto. Na druhou stranu, do práce můžem pěšky přes pole a přes park, takto brzo nejspíš skoro nikoho nepotkáme. Odpoledne to bude horší…Ono to nepříjemné horko má taky vliv na psychiku…i na moji 😀…
Minulé léto byl ještě prcek a stačilo mu málinko, aby byl unavený a spinkal.
On strašně nerad nosí kulaté věci v tlamě…nevím jestli je to kvůli tomu dlouhému čumáku, ale jediné, co mu nevadí jsou měkké, látkové věci. I ten puller byl pro něj ze začátku fuj.
EDIT: On teda když nemusí, tak v tý tlamě nenosí nic, jen při hře. I klacek co si sebere vydrží držet jen chvilinku a pak si s ním lehne a kouše ho, ale že by to chtěl nosit, to právě ne.
Doma jsme měli alespoň takový ten měkký děrovaný míček, že se o něj šlo tahat, ale ten rozškubal.
Jinak jsme si včera koupili ten kurz od Týny Dostálkové i s přístupem na měsíc do toho jejího klubu a je tam teda ohromný množství materiálů. Koukali jsme zatím na první hru a vyzkoušeli si ji…něco podobného jsme kdysi hráli se štěňátkem.
Zaposlouchala jsem se do webináře o fustraci a boooože, jak to na Jacka sedí.
No a teď budu teda asi za vola 😀 ale…toto je taky trénink ne? Mám ho tím teď frustrovat?
Já mysela, že teď teda nemáme trénovat vůbec nic, co by na něj bylo moc…tak teď trochu zmatená.
Nebo si prostě někde venku sem tam sednout do trávy, když je klid, třeba jen na 5 minut a pak zase pokračovat?
Upřímně, sednout si někam na půl hodinu, tak budeme opět frustrovaní oba. Protože on bude protivný a mě švihne z jeho neustálého kňourání.
Míčky nemáme, hrajeme si spřetahovacími hračkami, pullerem, vyčmuchává pamlsky v trávě, běháme spolu a tak.
Proveditelné to úplně není. Já nemám řidičák. Sem tam nás odveze přítel a jde s náma, ale to taky nemá čas každý den a už vůbec několikrát denně. Takže buď MHD, nebo pěšky. Ale jo, zařazujeme i tyto vývozové procházky, aby si odpočinul a nemusel řešit kolemjdoucí psi, děti, dopravní prostředky, rozruchy, pachy a tak…
My naštěstí bydlíme na okrajové části a u konečné tramvaje, ne nikde u centra. Do parku a do přírody to tu je kousek, ale furt to není žádná samota.
Lehne si a začne kňourat, nebo po chvilce se vyvalí a frustrovaně hrabe do trávy, případně ji začne škubat. On moc neumí venku vypnout. Proto jsme chtěli chodit do přírod si třeba lehnout na deku a číst se psem, ať si zvykne že se venku taky může odpočívat.
On si nelehne ani u příbuzných na zahradě…když už je unavený, tak začne být protivný a chce si jít lehnout dovnitř, protože se přece spí doma 😀…
Jinak oni mají jen stejného otce, polobrasule je o 3 týdny mladší.
Zahradu nemáme. Musíme vždycky dojít nebo dojet na louku, do lesa. Případně brzo ráno nikdo nebývá venku o víkendu, to ho můžu mít na volno i po okolí.
To my děláme. Problém je, že když si ho nevšímám a sedím na místě, tak ho to za chvilku nebaví. Případně jde dál, jakože jdeme, stále se otáčí a vrací a čeká až půjdu taky. Tak většinou se zvednu a jdeme, protože nevím co s ním. Musíme se někam pohybovat alespoň šnečím tempem.
Když jsme na louce i s jeho polobraskou, tak si hrají, čuchají a vydržíme na místě v pohodě hodinu, ale oni jsou furt tak nějak v kontaktu a kam jde jeden jde i druhý. Hodně chodíme ven spolu, oni se zbožňují.
Do práce chodí. Tam spí, to má velmi dobře naučeno od mala. Doma ho kočky prudit nechodí, ale z kočky má respekt a neprojde kolem ní, když někde blokuje cestu. Samotné bychom je spolu nenechali, když někam jdeme, tak je pes zavřený v ložnici a kočky v obýváko-kuchyni.
S kocourem je v pohodě, to se čumáčkujou.
Asi mám možná velké nároky. Ale to bude dost způsobeno i tím, že ti psi se kterými se potkáváme jsou v pohodě, z ničeho se nehroutí, páníci a nimi mohou jezdit kam chtějí. A polobrácha Jacka má skoro všechno na párku a to pořád něco dělají, někam jezdí. V noci bych řekla, že spí. I kočky spí skoro celou noc s nama v posteli.
Po práci se mu doma až do večera spát už nechce, když spal celou dobu v práci. O víkendu dodržuje pracovní režim, pokud nejedeme někam na výlet. Tak jde ráno na krátkou procházku a pak až do cca 12:00 spí a pak jdeme na delší.
My teď měli a máme od tréninků a všeho pauzu, ale pořád po něm vyžaduju alespoň provozní poslušnost a nějakou slušno chůzi na vodítku. Když dojdem někam na louku, do lesa, tak může být na volno. A to si taky užívá a čuchá. Na louce skáče jako srnka v trávě, běhá dokola a je šťastnej.
Ale ne vždycky tam jsme sami. Ne vždycky máme možnost se úplně vyhnout rušivým vlivům. Když neměl dietu, hodně jsem ho převáděla v horších situacích na něco dobrého, takže jsme okolo problému prošli relativně v klidu. To teď ale nejde. Po sobotě mám docela strach vzít i ten piškot.
Ja se teď upřímně “hroutím” z každého zdravotního zhoršení. Nechci aby se mu to zase vrátilo. Takze když se snaží furt venku kde co olizovat, tak jsme z toho už docela naštvaná, protože ho zase vidím v bolestech a na veterině.
Já si upřímně nemyslím, že bych toho po něm chtěla nějak extra moc. Někde chvilku počkat, nenechat se odtáhnout kam chce on, nenechat ho olizovat kde co a trvat na splnění povelu, který zná a nenechat ho kontaktovat každého psa co potkáme mi nepřijde jako nějaké echt nároky. Samozřejmě, že se snažím mít vychovaného psa.
Na tréninky jsme chodili od mala, abychom měli vedení ve výchově a tréninku jako začátečníci.
Jo, bylo by fajn s ním moct jezdit na skupinovky a závody a věnovat se nějakým sportům, semtam si zajet na alespoň na klubovku. Je dost možné, že nic z toho nepůjde a ano, asi by mě to trochu mrzelo.
Minimálně potřebuji aby zvládal běžný život a nepřetočil se, když někdo na druhé straně chodníku háže psovi balónek a pes za ním běhá. Nebo když po něm potřebuju aby netahal na vodítku a ignoroval psy ve městě. Aby se nehroutil, když potkáme háravku. Ty skupinovky nám v tom měli pomoct, nějak nikdo nepočítal s tím, že se to zhorší a ještě to vyvolá zdravotní komplikace.
Vydržet v tom chození do náročných situací - socializační procházky, skupinové tréninky…že když budeme chodit pořád a vydržíme, že se časem uklidní a bude to pro něj normální situace. Jenže to teď ani nejde, tam se pracuje hodně s odměnama vysoké hodnoty. A navíc, jestli mu to způsobilo ty zdravotní komplikace, tak to není asi úplně vhodný přístup.
To s tím kníkáním, když si jdeme sednout do parku byl jeden příklad z mnoha. Největší problém je ta jeho frustrace naprosto ze všeho a extrémní roztěkanost na procházkách a trénincích s více psy. Obecně asi nezvládání emocí, ať už pozitivních, nebo negativních.
On sice poslechne i v těžké situaci a sedne si, udělá nosetouch, nebo jiný cvik, který má dobře naučený. Ale kvílí u toho, jak se ze všech sil snaží zvládnout ty emoce.
Například, když přijde návštěva, tak jsme ho naučili, ať jde na své místo a že ho zavoláme až se uklidní. On na tom místě zůstane, ale vypadá to jako vymítání ďábla. V tu chvíli mi to asi přijde ještě horší, než kdyby povel ignoroval a šel se vítat 😀. Když se přivítá, tak je pak relativně v klidu, ale potřebuje nějak upustit ty první emoce. Takže pak cpeme návštěvě hračky, on se potahá a pak zvládne fungovat…ale to zase nevím, jestli to naopak nepodporujeme.
ano, už na ten kurz koukám…doporučovali to hodně lidi ze skupiny s reaktivcema. Jestli to alespoň trochu pomůže, je cena úplně v pohodě…
Za ty socializačky a skupinovky jsme dali už určitě víc a akorát to problém zhoršilo.
Ph: No co mi zbývá, že 😀…někdy z něj mám ohromný nervy, ale vztekání se mi nepomůže ani problém nevyřeší. Vždycky to jdu rozdýchat a dobrý. Ale občas bych mu teda nejradši pleskla. Ono kolie jsou uknikaný, ale tohle je extrém. Chlapec neumí vůbec zpracovávat svoje emoce…a že jich má teď habaděj 🙂
Teď byl s Jackem přítel venčit a už má prý zase naprosto normální pevnej bobek.
No jo, problem je, že já nevím jak ho uklidnit. Zkoušeli jsme to na socializačních procházkách i společných trénincích, s trenéry jsem to probírala. Naopak mi přijde, že je ze všeho frustrovaný víc.
Fňuká, když dostane povel, který se mu nechce plnit, protože chce jít dělat něco jiného. Fňuká, když venku sedíme na lavičce a nikam nejdeme - řeknu mu ať si lehne, tak si lehne, ale kníká protože tam nechce ležet. On ty povely zná a splní je, problém je, že je to to poslední, co by chtěl v dané situaci dělat.
Vystavovat ho těm situacím aby si zvykl mi nepřijde že pomáhá. Spíš se přetáčí rychleji. Takze ho nutit do socializačních procházek, kde už vím že bude od začátku mimo mi přijde…kontraproduktivní. Trenérka nám říkala, že musíme prostě vydržet. Ale mě je to asi proti srsti. Ani na jedné nebyl ani chvilku doopravdy v klidu, jen se snažil se ovládat.
Ja nevím na koho se obrátit. Zkouším ještě jednu trenérku, ke které jsme chodili, když byl malé štěně. Má chrtici, kterou si brala z organizace zachranujici dostiháky a dala ji dohromady, ze může klidně i na vaclavak a je naprosto v klidu, tak s tím asi nějak pracovat umí. Já s emocemi psa pracovat bohužel neumím.
Děkuji, psi nebojsove znám. Možná si s paní zkusím domluvit konzultaci. Ono se to vlastně tak nějak celé rozjelo s tou pubertou. Strašně nízký práh toho, co ho rozhodí.
Nemá strach, není reaktivní ve smyslu, že by chtěl ostatní psy sežrat, ale je ze všeho až moc nadšený nebo frustrovaný…
Bohužel nemám pocit, že by to někdo v Plzni řešil, takže budeme muset hledat dál.
Na uklidnění nic nedostával. Brali jsme to ze začátku jako “normální pubertu” a pak jsme to brali jako, že mu není dobře tak to hůř snáší. Ale ze by to celé bylo psychického rázu mě napadlo vlastně až teď po té sobotě. Protože to jsem si 100% jistá ze určitě nic krom dietních věcí nesnědl.
Tak mě napadá.
Máte někdo zkušenost s tím, že by takový stav, který se rozjede až do problémů se slinivkou mohl způsobit spíše psychický problém, než dietická chyba?
Jak už jsem psala jinde, Jack je citlivější pes. Jednoduše se přetočí a velmi snadno se vyfrustruje - stačí i špatně vedený trénink pozitivním posilováním s pamlsky.
V sobotu jsme byli většinu dne venku, bylo teplo, hodně lidí i psů venku u vody. Žádná dieticka chyba nenastala. Ale byl frustrovaný ze nemůže jít za jinými psy, přetáčel se, jakmile si někdo hrál kousek se psem a něco mu házel do vody. Začal se přetáčet i když jsem po něm chtěla základní věci jako netahání na vodítku…což on chtěl čuchat v trávě po psech a byl frustrovaný ze ho tam hned nepustím.
Každopádně v neděli ráno průjem a zvraceni.
Trochu mě to donutilo se zamyslet i nad dobou, kdy problémy začaly. Chodili jsme na socializační procházky a ob skupinovky a ano, i když cvičil, tak u toho celou dobu kňoural, byl extrémně roztěkaný a choval se jako bychom ho vytáhli ze sklepa. Trenérky mi říkali že prostě musíme chodit, že si zvykne, máme nosit echt dobré pamlsky a tak. On se sice zvládl nějak ovládat a cvičit, ale extrémně ho to frustrovalo, kníkal, a ke konci se až pomalu klepal jak už byl úplně mimo s totálně přelitým stresovým kyblíčkem. Nepomáhaly ani odhozené pamlsky v trávě nebo větší vzdálenost.
Frustruje ho i dostávat třeba konzervu z Kongu, když mu to chvilku trvá.
A nějak mi hlodá v hlavě, jestli mu prostě toto nemohla způsobit psychická zátěž.
Ja s tím absolutně neumím pracovat, trenéři nám tu zatím moc nepomohli a prislo mi, ze je to na lekcích akorát horší. Sice se jelo vše pozitivně, ale můj pes byl jako narkoman s absťákem, co se snaží ze všech sil ovládat. Na trénincích kde jsme sami, nebo tam je jeden další pes, kterého zná, tak je úplně v klidu.
Dneska jsem se dostala k profilu Kristýny Dostálkove, která pracuje s koncepty a no…hodně věcí z toho sedí na Jacka. Umí sebekontrolu, ale frustruje se u toho, umí netahat na vodítku, ale stylem, že dojde na konec a vrací se, takže furt dělá kolečka a frustruje se u toho…umí jít u nohy i kolem psu, ale frustruje ho to. Frustruje ho i když mu zakazuju olizovat venku trávu. Nemůžu na něj ani zvýšit hlas.
A jestli tohle všechno dohromady s pubertou nemohlo způsobit, ty problémy uvnitř.
Možná nad tím až moc přemýšlím a hledám bubáky kde nejsou…ale nevím. A vlastně ani nevím na koho bych se s tímto měla obrátit.
Jo, oni mívají 2kg balení. Já už bych teda potom nechtěla veterinární, ale normální lightky (až budeme přecházet z vet diety) a nejmíň mají právě “wild plains light” s koninou, ale tyto teď jsou skoro všude vyprodané. Oni jsou i ne-light a ty skladem ve 2kg mají (ale ty mají moc tuku). Pak ta kachna vypadala složením dobře.
“Kachna 44 % (z toho čerstvé kachní maso 25 %, sušené kachní maso 17 %, kachní sádlo 2 %), brambory 24 %, batáty 19 %, pastinák, kachní šťáva, minerální látky, fenykl, topinambur 1,1 %, dýně, cizrna , lněné semínko, rajčata, středomořská bylinná směs 0,5% (tymián, majoránka, oregano, petržel, šalvěj), ostružiny, maliny, borůvky 0,1%, černý rybíz, bezinky, bobule arónie, kopřiva, pampeliška 0,05%, ženšen 0,05%, hloh %, mannan-oligosacharidy (prebiotikum MOS), frukto-oligosacharidy (prebiotikum FOS), extrakt z yucca schidigera.”
Hrubý protein 21 %, hrubý tuk 9 %, hrubý popel 8 %, hrubá vláknina 3 %.
tak dokonce jen 9% tuku…
Kachnu teda nikdy neměl, brambory a batáty vím, že jsou ok.
Spíš se chci ujistit, že by to mohlo být po dietě ok…vetka nám jen říkala, že pak můžeme přejít na co chceme, jen by se vyhla nějakým více tučným granulím a zkusila spíš nějaké s méně tukem.
Jo a ještě otázka…já se na to úplně zapomněla zeptat vetky. Máme povolené piškoty jako pamlsky, nebo něco nízkotučného
…myslíte, že by sušené plíce mohly být ok? Neříkám, že mu jich dám hned kilo, ale třeba sem tam jako odměna…přijde mi to lepší než piškoty. Zkusím pomalu postupně zase zařazovat i vařené kuře s bramborama (to máme už taky zelenou)…nemám v plánu míchat různé věci, vždycky počkám nějakou dobu, jestli se mu nerozhodilo zažívání.
Teď teda tak týden ještě nic jiného než dietu nedostane. Vysadil se famosan, tak čekám, jestli to neudělá nějakou neplechu i na dietě.
A co se týče normálních granulí, tak zatím netuším. Koukala jsem na marpy s bílou rybou, jak bylo zmíněné ve vlákně s renální dietou, ale trochu se kroutím nad tím hrachem, potom mají seniorky s bílou rybou, ale tam už je zase až moc obilovin. Koukala jsem i na koňské wolfsbluty light (ale ty se dají koupit aktuálně jen ve 12kg pytli a já potřebuju tak 2kg páč i to budu s přechodem krmit dlouho - navíc nevím, jestli úplně chci zkrmovat koně…), nebo kachnu (ty mají 10% tuku a taky jsou mono)…
Barf- syrové maso můžu podávat jen doplňkově, už tak máme malý mrazák, kam se stěží vejde jídlo pro nás, a v bytě na žádný další místo není. Plus mám nějaký blok kupovat maso z barfshopů (prostě mi to smrdí), takže beru vždy jen čerstvé u řezníka/v marketu k lidské spotřebě, což už se cenově zase dostanu taky úplně jinam a taky mě docela stresuje sestavovat nějakou kompletní dávku, když půlku věcí nežere, nebo mu to nedělá dobře.