16.06.2026, 08:33:37 xxx.xxx.224.101
A perete to ručně nebo v pračce?
Já teda měla jenom beránka na sedlo. Prala jsem ručně ve vlažné vodě - jako vlnu. Rozčesávání si už nepamatuji, asi jsem to moc neřešila.
A perete to ručně nebo v pračce?
Já teda měla jenom beránka na sedlo. Prala jsem ručně ve vlažné vodě - jako vlnu. Rozčesávání si už nepamatuji, asi jsem to moc neřešila.
99 % masa v plechovce
Tak proč nekoupíte rovnou to maso? Assil má nejspíš pravdu, pokus o reklamu. Ale tady se nechytíte.
A dokonce jste založil samostatné vlákno. Takže jo, pokus o reklamu.
čím krmíte ty svoje mazlíčky?
Masem.
Fiona.Praha:Pche, já kdysi mohla dědit po nějakém princovi.
A odkud byl? Z Arábie?
Jsem si vzpomněla, jak bývalý kolega po návštěvě kuřecích jatek povídal.
Až k nám přiletí mimozemšťani a budou dělat totéž - na začátku živí lidi, na konci úhledné balíčky.
Holt je to průmysl. Lidí je hodně a chtějí jíst.
Já taky nejsem vegetarián. Ale králíky mám od kolegyně z malochovu.
pod přezdívkami „Sarah01“ a „Zrzavci“.
Jenže Sarah a Zrzavci jsou dohledatelní. A už se virtuálně nějaký ten pátek známe. Někteří je znají i osobně.
O vás nevíme nic.
že už se nadbytečná štěňata neutrácejí
Už jenom z logiky věci. Jak může někdo vědět, že zrovna neutratí budoucího šampióna?
Za mě nechat všechna a posoudit až pak - exteriér a pracovní vlohy.
Jasně, teď se mi to vybavuje. Že připouští druhý den po porodu. Pak už to vychází.
když mě obklopilo stádo asi devíti? koní, tak protože je neznám
Já, i když je znám. Nemám ráda, když se na mě lepí. Protože přesně - on je to zlomek vteřiny, kdy se jeden zašklebí a druhý se chce rychle uhnout. A v tom okamžiku je mujedno, že má v cestě člověka. Nemluvě o tom, že se rozhodnou vyřešit to “rychle stručně”.
Kůň je prostě zvíře velké a potenciálně nebezpečné.
A to jsem si myslela, že s těmi šesti vrhy jsem to přepálila.
Opravdu jedenáct? Měsíc březosti, měsíc do odstavu. Ale už si to opravdu nepamatuju.
A proto jsem hysterická a uječená paní, když někdo vjede do výběhu s kočárkem, aby si dítko mohlo pohladit ty hodné koníšky. Ty matky vůbec netuší, co by se mohlo stát.
hmn:a mě by zajímal obsah pojmu “chovatelský záměr”…
Ano, vím, že nežijeme v ideálním světě.
Pro mě je chovatelský záměr, že chci plemeno vylepšit. Nebo aspoň udržet v nějaké kvalitě. Už jsem psala - kamarádka jela krýt do Holandska, protože chtěla nepříbuznou krev. A pokud vím, Sarah taky pečlivě vybírá ženicha. A její chov má zdravotní a pracovní zkoušky a výstavy.
Za mě by to tak mělo vypadat.
Já jsem spíš přes koně, ale i tam si člověk znalý věci vybírá hřebce pro svou klisnu pečlivě a s rozmyslem. Samozřejmě jsou i tací, kteří připustí sousedovic Bobíkem, protože a) je blízko a b) je puntíkatý.
A vy myslíte, že registrované chovky se drží nějakého chovatelského záměru
Nedělám si iluze, že všechny ano.
Ale množky ho nemají stoprocentně.
není i v tomto případku připlácnutí uší jiné,
To se přiznám, že nevím. Nijak důkladně jsem to nezkoumala.
U koní to poznám. Jestli jenom “poslouchá”, co se mu děje u zadku nebo už vyhrožuje.
Jak jsem psala, orientuju se podle zvukových projevů. Opravdovou rvačku jsem zažila dvakrát a je to síla!
A kam musím jít, abych viděla ještěrku? Do města🤦♀️.
A vypadá, že je plná vajec. 👌
nemá vlastně uši do strany!
To taky není podstatné. Když se ti mí dva v rámci hry perou, tak automaticky stahují uši dozadu a připlácnou je k hlavě, aby nedošlo k jejich zranění.
Pro mě je klíčový zvukový projev. Viz výše.
Napadla mě stejná otázka.
Matně si pamatuji, že v opravdu intenzivních chovech mají samice i šest vrhů do roka. A pak samozřejmě dlouho nevydrží.
ohání se jen po jedný straně (taky pravá).
Další nápad. Viz 4x Jana. Fyzio?
Ale jestli má nebo nemá chovku je přece uplně jedno.
Není. Množky se většinou dopouštějí týrání (je jim jedno, že feny mají dva vrhy do roka + prodávají neodčervená a neočkovaná štěňata) a dopouštějí se daňových úniků.
Protože peníze až na prvním místě. Žádný chovatelský záměr.
Co mám vypozorováno u svých dvou kocourů, takové mávání ocasem je v rámci hry. Když starší už opravdu nechce, tak zasyčí.
A co bylo nejvíc, když se doma ocitl sousedovic kocour, který byl do té doby tolerován - to bylo opravdu vrčení, dunění (prostě to šlo poznat) a boj na život a na smrt. Tak jsem je křikem rozehnala a už nikdy nedovolila, aby se situace opakovala.