Příspěvky uživatele

Buggyro, infekční to nejspíš nebylo, neb zbylé pozůstalé stále žijí, akorát tedy dvě přepeřují a je mi jich líto, u nás je nasněžíno, mrzne až praští a ony jsou zrovna takové bolavé. No nic s tím nenadělám! Zima už je v půlce (kalendářně) a jako obvykle už mě to začíná silně točit! Koně stojí a čumí (naposledy jsme byli venku na Nový rok, tssss…), protože panička je nevyspalá, prudná a nic jí neba🙄. Jednak mi pořád chybí světlo a už mě nebaví chodit na 5:00 do práce, tak chodím na 5:30😄 a od příštího týdne už od 6:00 a pak, jestli se někdy hodlá dostavit jaro, chci chodit ještě na dýl a žít zase jako normální Saga a ne jako trilobit🙄. A taky už bych právě jako chtěla s kůňou do luhů a hájů a na to jaksi potřebuju vidět, protože objevovat taje okolí s čelovkou prostě nebudu. Páč je to o hubu, koňovu i mou.

A kérka je tak krááásná! A já se tak skvěle hojím, že lepčejší už to ani být nemůže! Jak tu Buggyra psala, že její chlap se pořád v zrcadle zhlíží, tak to já jsem úplná Krasomila, co vyhledává společnost zrcadel, aby se mohla kochat potetovanou paží🤭. Nevím jak to ta Čanka dělá, když to má na zádech a nemůže se tak kochat! Jsem moc spokojená a zvažuju ještě jednu symbolickou návštěvu, ale zatím to nechávám uzrát v hlavě, jestli jo nebo ne! Protože tohle co mám jsme měly ještě dobarvovat a já se rozhodla, že to nechám tak, ale v hlavě mi uvízl ještě jeden nápad, tak ho nechám proplouvat a uvidím👍!

Bobčo, omlouvám se, že reaguji až teď, ale dřív jsem to nestihla. Já mám ty víkendy jako Čanka, hodně divoký😀!

V naší rodině trempoval strýc z matčiny strany, než umřel a strýc z otcovy strany, tomu aktuálně táhne na 70, ještě na potlachy jezdí, ale už málo. Věk a zdravíčko už ho prostě omezuje. Moje máma začla trempovat před pár lety, má partu se kterou jezdí pravidelně každé léto. Mě to zatím tak nějak míjí, tže já vandruju s koňma krajinou, což mi aktuálně asi vyhovuje nejvíc👍. Nicméně na country a folk hudbě jsem vyrostla, můj otec trempovat nemohl, tže aspoň jako takovou náhradu se u nás stále odněkud linuli Fešáci, Michal Tučný, Věra Martinová, Nedvědi a mnozí další. A někdy mám prostě takové nostalgické okénko a ráda se k téhle hudbě a společným vzpomínkám na už nežijící členy rodiny vracím. V dospělosti mě pohltil metal, ale prakticky krom dechovky jsem schopná naposlouchat téměř vše, aspoň dočasně😀. Kytaru mám po strejdovi, ale je tak brutálně rozladěná a já se svým hluchem jí neumím dát dohromady, stejně jako jsem se nikdy nenaučila hrát, bohužel…Tak jsem ráda, že jsem vás takhle aspoň navnadila👍.

Ph bude bude😉

A už je ladím, kluky kotlíkářský🎶!

Tak holky hlásím dvě zprávy, ta první je,že máme o slepici míň 👎. Ráno prostě ležela pod bidlem úplně tuhá, půlroční slepice, co žrala, pila, snášela. Nechápu?! Ta druhá je lepší! Protože jsme dnes měli v práci odstávku a vybírali si volno, strávila jsem prima den u tatérky, tže mám hotové to druhé rameno! Jsem moc spokojená! Je to úplně jiný styl, než jaký měla moje předchozí tatérka, ale nakonec mi to vůbec nevadí! Tže jsem zabalená v igelitu, to kdyby přišel k ránu déšť 😄! 

Koňský geloren požíráme s mámou už několik let. Ona nepřetržitě, já s přestávkami. Drží jí to na nohou, doslova, když asi měsíc vynechala, jakože to zvládne, tak to nezvládla, a začla zase pajdat. Po opětovném nasazení úleva. Já si dávám kůru na jaře a na podzim a je to na bolestivosti zad znát. Jakože mě bolí o dost méně👍!

Už je to čtyři roky zpátky, tže si to nepamatuji úplně přesně a nechci kecat, ale první tři dávky dávala vetka po sobě s odstupem tuším jednoho nebo dvou dnů, jakože první dávku, pak dva dny nic, pak druhou, pak dva dny nic a třetí. Celkem jich je šest a ty zbylé tři, tam byl myslím rozestup možná týden, ale přesně už fakt nevím, tohle vám řekne váš veterinář. Píchá se do žíly, tže přítomnost veta je nezbytná, u nás se to vždycky snažila spojit s návštěvou u někoho jiného, abych na cesťáku nenechala kalhoty, tže ty rozestupy nebyly přesné. Na kobyle už jsem v té době nejezdila, ale na krokové procházky na ruce jsem s ní chodila stále, na artrozu není nic lepšího než pravidelný pomalý pohyb, ale váš vet vám určitě radu dá.👍

“Pastvina má 24/7, cca 7 ha, koní 10, 2 přístřešky, 3 balíky sena.”

Rozloha i počet koní je naprosto adekvátní. Vím, že tohle jako ustájená nemůžete ovlivnit, ale nejsou 2 přístřešky a 3 balíky ehm málo? Zrovna před Vánoci jsme tohle welfare probíraly s vetkou, kdy jsem jí říkala, že jakmile přijde zima, já kobyly stáhnu na zimní výběh, který je prostě malý, tak přestože mají 2 krmné bedny (každá svou) a přístřešek, že by se tam vešlo stádo slonů, furt se mezi sebou perou o seno🙄. Jako bonus přes zimu stojí a nudí se a vidím, jak jejich prudnost narůstá. To je ovšem moje vina, nejsem schopná přes zimu adekvátně služkovat. V sezoně tohle vůbec neřeším, sice taky dostávají seno, ale i trávu, je pastva, denně s některou z nich něco dělám, prostě nemají důvod vymýšlet hovadiny. V zimě je všechno obráceně. A ona mi právě říkala, že bych na zimu měla mít víc krmných míst (resp. o jedno krmné místo víc, než je koní, tedy u mě 3), třeba mobilních, které s příchodem jara odstraním a ideálně i nějaký náhradní, opět třeba zase mobilní, úkryt. Nebo je zavřít na nějakou část dne na samostatné boxy, kde má každá svůj klid. Což dělám, protože na pastvině jsem v nájmu a opravdu už tam nic budovat nemůžu a ani nechci. A je relativní klid. Dámy jsou celé odpoledne separé, naplní si v klidu pupky a na noc odchází do výběhu v celkem dobré náladě. 

Vím, že tohle není ve Vašich silách, to ovlivnit, jen, že mi to prostě přišlo málo ze strany ustajovatele. Ale neznám do detailu vše, berte to s rezervou!

Pro mě je to celkem filozofická otázka - kůň se jako šikánator narodí, nebo to z něj vyrobí člověk? Úplně ani nevím, jak bych to od sebe odlišila, tolik zkušeností nemám, jen tu jednu desetiletou s vlastní kobylou, která prostě byla svým způsobem unikátní. Z její historie než přišla ke mně vím, že vyrůstala v malém stádečku. Koní se od narození stranila, nejprve se jim vyhýbala, pak když zesílila, vzala si je na paškál, dorubala je a šéfovala. Vždycky a všude. Pak si jí odvezli do samoty, byla drsná i k lidem a vždy se snažila prosadit. Prostě měla svojí hlavu, nikdy však člověka nezrakvila, spíš ho ponížila, dá-li se to u zvířete vůbec takhle nazvat? První rok u nás, nás všechny zvysoka ignorovala, byly jsme jen služky s kolečkem trávy. Nic víc, nic míň. Spolupracovala, ale dávala najevo, jak jsme všichni blbí, a že šéfem je ona, kdyby jí nedržela ohrada, přežila by i bez nás. Takhle samostatnou jednotku jsem nikdy před tím ani nikdy potom už nepotkala. Časem se to zlomilo a staly se z nás kámošky, co nepotřebovaly ani vodítko a ohlávku, k stáru byla jak pes. Přesto vždy o krok přede mnou, jen už jinak. Jany kobyla je prostě holt velmi originální a v současném stádě se zjevně necítí good.

No, to je právě to, koně se ve své podstatě chovají úplně normálně, prostě takový je jejich koňský život a v přírodě tomu není jinak. Prostě silnější vítězí. That´s all. Jenže tady je omezuje prostor a člověk, stejně jako kdekoliv jinde (myšleno v jiném ustájení) a co teď s tím? Jak je vlastně plocha obývaná koňmi velká a kolik jich tam je? Nestačilo by počkat do jara, až budou mít zvířata větší prostor a víc se rozptýlí? Zima je na tohle rozhodování fakt na prd, každý chovatel omezuje prostory, aby je pošetřil, včetně mě. Na noc chodí koníci do boxu, nebo jsou stále spolu? 

Ano, zkušenosti mám u vlastního koně. Naprosto vynikající záležitost. Podáváno kobyle v cca 26ti letech (věk koně pouze orientační, mohla být starší, kupována kdysi bez dokladů). Nikdy před tím nedostávala vůbec žádnou kloubní výživu, ani do žrádla. Dle RTG diagnostikována lehká artroza, což je v tomhle věku úplně normální, dále byla dušná a nakonec se přidal i Cushing. Zlepšení bylo vidět ihned po první dávce do 24 hodin. Kobyla viditelně ožila a lépe chodila. Po druhé dávce se to ještě zlepšilo, hýbala se ochotně sama od sebe. Po třetí dávce se to ustálilo, a až do konce podávání přípravku už se viditelně “nic nedělo”. Tenhle efekt nám vydržel cca ¾ roku. Kobyla na tom byla viditelně lépe, měla i takový veselejší výraz, evidentně se jí ulevilo. Po roce jsem chtěla opakovat, bohužel Cushing nabral takové rozměry, že už to nemělo cenu a kobylka odešla za duhový most. Za mě Bonharen kůru doporučuji!

Nejsem sice žádný stádový specialista, koně mám doma a to max po dvou, ale myslím si, že holky měly času dost na to, aby si to sedlo. K tomu nedošlo a obávám se, že konfliktu se opravdu zabránit nedá. Když to tak čtu, připomíná mi to mojí starou chlaďasku. Povahově velmi podobná, přirozeně vůdčí typ. Kupovaná ze samoty, kde byla cca 15 let. Měla být kámoška k mému tehdy nemocnému valachovi, co jsem ho přitáhla domů z JK na “uzdravení” (kde na něj všichni kakali). Přestože on byl mladší, byl nemocný, od začátku po něm děsně šla, věděla, že je to slabý kus. Skončilo to tím, že mu zlomila nohu a bylo vymalováno. Když se stala královnou výběhu, viditelně ožila. Zkoušeli jsme jí tam nastrčit ještě jiné koně, kobylu, valachy, mladé, zdravé. Všechny začla okamžitě likvidovat. Nemělo to smysl. Nechali jsme to být. Tohle samozřejmě není Jany případ, má normální socializovanou kobylu, což ta naše nebyla, jen jsem tím chtěla říct, že to, že je vůdčí typ, může klidně znamenat i to, že půjde přes mrtvoly, aby se dostala na vrchol. Sama nevím, co bych v dané situaci dělala a majitelku dobité kobylky chápu. Tohle je děsně blbá situace.

Heh, tohle jsou přesně ty situace, kdy jsem ráda, že mám herky doma, sice jsem jejich otrokem, ale ze stěhování by mě určitě kleplo dřív než toho koně. Doufám, že k tomuhle nedojde, zvlášť když Vy jste tam spokojená, byla by to fakt škoda!

Být vybaven na transport je samozřejmě dobrá myšlenka, kdo je připraven, není překvapen. O tom žádná. Naprosto beru jako fakt, že kdo s koňmi závodí, účastní se i jiných nesportovních akcí nebo kurzů, nebo prostě jen rád s koňmi cestuje na neprozkoumaná vyjížďková místa, je pro tyto aktivity vybaven. Protože takhle nákladná investice, jako je koupě nového OA + vleku nebo Paraganu se mu jistě časem vrátí. I my jsme po návratu z kliniky uvažovali o Paraganu nebo Theaultu (protože to je pro nás jediná možnost, jak z toho vybruslit), jenže když jsme to probírali kolem dokola doma i nedoma, došli jsme k závěru, že je to jedna velká hovadina a poslali tuhle myšlenku k ledu.

Proč? Protože, s koňmi nezávodím ani nikdy nebudu, nezajímá mě to. Na jiné koňoakce, kde se můžu něčemu přiučit, jedu aspoň jako divák. Když to nestačí, a že to někdy fakt nestačí, pozvu si trenéra k sobě domů. Díky Bohu už je dnes situace mnohem lepší, než když jsem před 20ti lety přitáhla první hajtru k baráku, a nebylo prostě komu zavolat o pomoc. Včetně veterináře, který se v našem okrese jaksi nevyskytoval. Natož trenér. Tsss….Cestování všeobecně mi dost leze na nervy, i bez koně, natož s ním, tže u mě se jedná jen o ty cesty na kliniku. Jenže i tady je to takové…no, když se najde problém, který má plánovatelné a smysluplné řešení, tak to řeším, dopravu objednám a na tu kliniku prostě jedu. Když se jedná o akutní problém, řeším logicky se svými vety v terénu, dokud to jde. V případě, že je to blbý, konzultuji s vetkou finanční stránku věci. Je to krutý to takhle napsat, ale je to prostě fakt, v případě, že by léčení na klinice stálo víc než pořízení nového koně, je volba jasná, i kdybych měla doma svých vlastních deset přepravníků. A to píšu jako člověk, co udělá pro koně první poslední a má je neskutečně rád, ale vocaď pocaď. 

Letos jsem přesně tohle řešila, kdy to vypadalo fakt blbě a vetka se mě zeptala, jestli si zavolám přepravce nebo v případě neúspěchu, má uspat?

Ten maxianděl na tom minikoni je prostě pecka😄! To je solidní vosa na bonboně😄! Všechny fotky moc pěkné, jsem se pobavila!

Buggyro, tak to je děs🙄! A to píšu proto, že jsem po škole dělala něco podobného. Jak já z tama prchala…Tenkrát se ta pozice honosně nazývala “asistentka”, tže jsem si představila jakože vaření kafíčka, kupování chlebíčků a papíru do tiskárny, njn😄, těžká naivita studentky, co trávila brigády manuální prací na statku a pak se měla přeorientovat na “tohle”😄. Byla to malá firma o dvaceti lidech a já měla velmi podobnou náplň práce. Bohužel, nebo Bohudík? jsem si nesedla s majitelem firmy, tak to tam nemělo dlouhýho trvání. Tže jsem se časem přeorientovala ouplně jinam a teď mi z toho vašeho výčtu zbyla jen ta chemie👍. Na současnou pozici jsem se učila 6 měsíců a pak v podstatě ještě rok a půl po školeních. I teď po osmi letech mě leccos překvapí a když za mnou přijede na návštěvu delegace z VŠCHT, tak jim jako absolvent VŠE někdy vážně nerozumim😄. Ale to se vsákne😄, do důchodu daleko😄!

Sardullah moc hezky jste to vystihla! Já se o módní trendy nezajímám vůbec, tže co zrovna frčí fakt netuším, ale s těmi čínskými znaky máte pravdu! Když tohle bylo v kurzu, mě bylo ještě náct a o kérce jsem vůbec neuvažovala. A fakt by mě nenapadlo, jít si to “zkusit”. Tohle může udělat jen nevyspělé jelito anebo člověk, který prostě neví, co chce a veze se na nějaké módní vlně, což je něco, co fakt nechápu😏. Já mám tetování na rameni a zasahuje na část zad a krk. Pod běžným tričkem, byť i s krátkým rukávkem, není vidět vůbec nic. Třeba v práci spoustu let netušili, že něco takového mám, protože tílka do práce nenosím. To, že jdu za měsíc na další kérku, tu taky nikdo neví, a ani se to nedozví. Momentálně chodím nabalená, jak indiánská babička, tže viditelnou kůži mám tak leda ve xichtu😄.

Co se týče stárnutí kůže, tak pochopitelně netuším, jak budu vypadat za 10 let, budu-li vůbec naživu, ale jak jsme se tu tuhle bavily o těch vlasech a tak vůbec, tak já jsem tu psala, že pokožku mám mastnou, stárnutí na mě není zatím nijak vidět a kůže vypadá stále dobře, tak si říkám, proč nevytěžit něco z genetiky a trochu to nevyužít ve svůj prospěch😉? Paradoxní je, že já kolem sebe potetované lidi nemám vůbec. Ve své sociální bublině vůbec nikdo takový není a v práci vím o dvou chlapech a to je všechno. Tže za exota jsem spíš já😄.

Ale jak tu o tom povídáme, tak zjišťuju, že už se na to další kérování děsně těším😊!

Staří a blbí😄, nene😄😄.

Kometo, to jsem ráda, že to vnímáte takhle. Mám totiž občas pocit, že ten, kdo je potetovaný, tak buď seděl v kriminále nebo je mladej a blbej. Jako kdyby nebylo nic mezi tím? Byla jsem akorát na exkurzi na CPZ kdysi dávno s naší ZŠ, asi to mělo sloužit jako odstrašující příklad, jak skončíme, když budeme zlobit😄, jinak jsem se z poza mříží na svět nikdy nedívala. No a mladá a blbá bych děsně chtěla být, ale hádám, že už mi ujel vlak😄😄! 

Tak vám musím holky s tím tetováním trochu rozhodit sandál, abyste si tady nemohly tak pěkně notovat😄😄!

Tže za prvé, hovořím pouze za sebe, jak to mají jiní potetovaní a co je vedlo k výběru motivu, mne nezajímá. Já jsem se rozhodla pro první tetování ve třiceti letech, dala jsem si kérku stylově k narozeninám😉. Tže žádná pomatená náctka už jsem tedy fakt nebyla. O tom, co a kam si nechám vytetovat, jsem přemýšlela 7 let. Tže žádný “jupíí, všichni jsou pokérovaní, tak jdu taky”…Tssss, no tak určitě🙄. Pokud se někdo rozhoduje takhle, tak je to jelito. Hodně jsem to s tatérkou řešila, právě v tom slova smyslu, že jsem uvažovala tímto směrem - je to napořád, půjde to se mnou až do rakve, tže musím vybrat místo, kde to dlouho zůstane fresh i když kůže bude stárnout. Proto mám jen černobílý motiv a na místě, které zůstává dlouho stejné.

Za druhé, motiv by neměl být módní záležitostí, ale spíš by to mělo být něco, co vás vyjadřuje. Tak jsem to udělala i já. Motiv vyjadřuje můj životní styl, mou lásku a osobnost, proto mě nikdy nemůže přestat bavit, nebo se omrzet. Nesmysl. První kérka mě zdobí 10 let a jsem na ní stále hrdá a denně se s ní kochám v zrcadle😉!

Za třetí, cca za měsíc jdu na svou druhou kérku. Bohužel k jiné tatérce, neb ta moje putuje po světě a nevím, kde je jí konec. Přesto se těším a ráda se svěřím do rukou někomu jinému. Motiv a umístění jsem vybírala 5 let. Opět je to něco, co mne charakterizuje a na co se těším, až to budu nosit😉!

Za čtvrté, na tetování hodlám chodit při každém svém životním jubileu, tedy i v 50ti, 60ti, a dál, budu-li živa a bude-li to stav kůže dovolovat🤪 a budu-li já cítit, že je to správné rozhodnutí. 

Tohle fakt není o věku.

A ne, nevypadám jako omalovánka ani tak nikdy vypadat nehodlám!

Já možná malinko tuším, hádám, že možná máme lehce příbuzný obor😉!

Jo, tyhle indivindy pozice jsou dobrý v tom, že nikdo přesně úplně nechápe, cože to vlastně dělám🤣, ale když nedělám (nemoc, dovolená), tak se to hned někam propíše🙄. Pracuji s přístroji a kolegové jsou mne schopni zastoupit tak z ⅓, tže….ach jo…Nesnáším práci v kolektivu, což tady není a to je pro mne super, ale občas to prostě všechno padá na hlavu a člověk se utápí ve stereotypu. Ale na mne hodně působí i tohle období, bez energie ze slunce a dlouhých dnů tak nějak nemám kde brát no. Ale za pár dnů už se to překulí, bude slunovrat a svět bude zase veselejší😉!