Tak mám pocit, spíš jistotu, že vedu marný boj. Ke kýblu skepse (od té je u mě blízko ke žluči) mocně přispělo Včelařství, kde se od Ing. Titěry dozvídám (je potřeba se ptát v čím žoldu), že v medu vlastně není NIC dobrého. Žádné vitamíny, žádné enzymy, žádné minerální látky, prostě NIC. A co z toho vyplývá? V zásadě dvě věci. Jestli má pravdu, tak je chov včel pro med kravina a med je gaunery včelaři nesmyslně přeceňován a nezaslouží si vysokou cenu, jakou včelaři chtějí. Patrně brzy přijde “vědecké” tvrzení, že lepší a zdravější je cukr. (a nebo High Fructose Syrup - ten obsahuje spousty “neobvyklých cukrů” též)
Druhá věc je, že se med smí klidně i vařit a jediným kritériem je obsah HMF (to se v daném článku nepíše, píše se ale jinde a mockrát). Přeloženo, protože se v medu běžně HMF nezkoumá a protože to laik = drobnovčelař ani neumí zjistit, může se s medem dělat co se komu zamane. A tak je HMF jen bič na drobné včelaře, původně ale vymyšlený jen na velkovčelaře, míchače, pančovače a zpracovatele. Každý bič má i druhý konec, jak se opět potvrzuje prastaré rčení.
K čemu to nenápadně, skrytě směřuje? No v čem není NIC? No přece v syntetickém medu, který je tak dokonalý, že se laboratorně nedá zjistit. Jediné, co umělý med nemá, jsou unikátní látky. A tak se najde “vědec”, který tvrdí, že ani v pravém medu není nic pozoruhodného.
Ano, tohle já čtu mezi řádky Ing. Titěrova blábolu ve Včelařství 11/2024 str. 376.
V článku přijde i logická otázka cit: “Čím je tedy med tak zdravý, jak se obecně uvádí?”
Na to dpovídá “vědec” cituji: “Především obsahem jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy) ve správném, přirozeném poměru. Ty nám dodávají energii a bezebytku se stráví.” Dovolil jsem si zdůraznit základní tvrzení. To je základní sdělení tak zvaného vědce, v mnoha aspektech nepřesné a troufám si tvrdit, že lživé. Pokusím se to rozebrat.
Co je správný poměr G a F? Dvojcukr sacharoza = cukr řepný = běžný CUKR obsahuje přesně 1:1 oba cukry G a F. Jedině pokud je F stejně nebo méně než G, pak je F bezebytku strávena. Pokud je F víc než G, lidské tělo si s tím neví rady a mění F na tuk, který ukládá v první fázi v játrech, pak i jinde - lidi tloustnou i když drží drastické diety (nekonečný boj žen s nadváhou, klidně nejí a stejně kynou). Dnes mají tak zvanou steatozu jater - ztučnění, i osmileté holčičky, které se asi bůčkem necpou, že ne a určitě ani nechlastají pivo, jak to tak zvaná lékařská věda svádí na lidi. Snadno dohledatelné na internetu (Calábek, Slimáková, Hnízdo a mnozí další).
Co z páně “vědcova” tvrzení ligicky vyplývá? Stačí rozštěpit (syneteicky) sacharozu - běžný cukr na glukozu a fruktozu, pak je to ve správném poměru a na co vlastně med? Běžně to lidi dělají kyselinou citronovou v tak zvaném pampeliškovém medu. To není nic jiného, než směs G a F získaná z cukru rozštěpením kyselinou ve správném poměru, nějak ochucené pampeliškovými květy (pozor pro alergiky, má to nesmírně mnoho pylu).
Další bláboly o méně běžných cukrech a především organických látkách (vše nespecifikované a nekvantifikované) a ohromování čtenáře vágním pojmem “minimální množství, ale v ohromné šíři tisíce rozmanitých molekul” a bláboly o antioxidačních vlastnostech, to vše je jen slovní balast, odborně nazývaný floskule, který má jen vzbudit zdání vědeckosti a vysoké odbornosti. Ve skutečnosti jsou to jen takové ty kecy, co nic nevypovídají, ale jednoduchým obyčejně stačí k úžasu, nadšení a potlesku.
-------------------------
Takže, co čtu já? Je faktem, že včesltev včely medonosné celosvětově rapidně ubývá. Ovšem současně rapidně roste celosvětová produkce medu. Hloupí si to do souvislosti nedají, ale ZLO ví, že ne všichni jsou jednodušší a tak se zaplatí tak zvaným vědcům, aby se pomalu, plíživě, vnášelo do myslí lidí (stokrát opakovaná lež či polopravda se stává pravdou = dr. Goebels), že med vlastně není nic zvláštního, nic extra dobrého neobsahuje, snad jen nějaké tisíce něčeho v neměřitelném množstí, co se nějak ani neví, co je. Pak, za nějakou dobu, se začne do myslí lidí pomalu implementovat, že vlastně ani tak moc nevadí, když se do medu vpančují synteticky rozštěpené cukry z cukru řepného (boj Svazu proti syntetikým krmivům v medu už nenápadně ustal). Predikuji, že se brzy objeví vědecké studie o tom, že med je vlastně horší než syntetika, protože u té se ví přesně, co obsahuje a začne se tvrdit, že právě ty nespecifikované neobvyklé cukry a směs tisíců rozmanitých molekul MOHOU přinášet zdravotní rizika (med je určen pro včely a ne pro lidi, analogicky se tvrdí, že mléko je jen pro mláďata a ne pro dospělce a už vůbec pro lidi), protože ne vše je už DŮKLADNĚ prozkoumáno a že tedy vlastně pančování medu včelího syntetickým je v zájmu uchování dokonalého lidského zdraví.
Já v uvedeném článku čtu to, co píši (a mnohem víc), ale nikdo jiný ani nemuká. A ještě mě někteří budou zase okřikovat za to, že jim kazím tu skvělou idylku toho nádherně krásného světa, někdo to nazve jistě kyblíkem žluči. Jinde se mě někteří ptají, co proti obecnému ZLU dělám já. Tak právě jste dočetli, co se proti tomu snažím dělat já. Co děláte vy, někteří? Asi se vám to líbí. No, mě ne , no, co nadělám? Jo, můžu mlčet a vědět své…
A budu zajisté oblíben, určitě víc, než dosud. Ono úplně stačilo sdělit veřejně, že císař je nahý, tedy, že med produkovaný 99% včelařů, obsahuje výkaly včelího plodu. Hned se našli tací, co i tady na CHZ tvrdili, že jim sra.ky šmakují a že se prokukty s ho.ny nabízejí a u některých lidí mají oblibu. Ano, každý jsme jiný…
Já zkrátka odmítám uvěřit “vědci”, že med je vlastně bezhodnotná (a vlastně tudíž předražená a určitě přeceňovaná) komodita.