Asi je dobre, ze je tolika plemen a kazdy si muze vybrat.
Já měla za svůj život směsku plemen…NO, irskýho setra, afgána, křížence bernardýna a BSP, pyrenejku, kavkazandu a BSP
To, že psu se nechce chodit, s tím jsem se setkala jen u pyrenejky…v posledním roce je to docela extrém a u kavkazandy…ta dokonce odmítala opustit pozemek…směrem na procházku se courala, ale když zjistila, že se vracíme domů nebo k autu, tak táhla jak blázen…honem domu…
Takže defakto ten “problém” mám jenom s pasteveckejma holkama…a teda ani to není žádná norma, vím o spoustě lidech, kteří mají pastevce a chodí s nimi dlouhé prochajdy…ale vím i o lidech, kde opravdu je pastevec velmi nespokojen, že musel opustit svůj pozemek.
A tady se vracíme k tomu výběru plemene…o tom to je…říct si, co od psa očekávám, jak si život s ním představuju a co naopak nabízím…a ne vybírat jen dle toho, co se mi líbí…bohužel často se to neděje.
Já vlastně spokojená jsem, ta hoďka půl, co je teda pyrenejka ochotna procházkovat, mi úplně stačí…to že někdy nemá náladu a prochajda je kratší…no a , někdy jsem zase urvaná já a taky prochajdu zkracuju na nutný minimum.
Moje pyrenejka jde na prochajdu vždycky nadšeně….ale, aby jí to bavilo, tak naopak nestřídáme trasy….máme 5 tras, který chodíme dle nálady, počasí, ročního období…tam je spokojená…jakmile jí táhnu někam, kde jsme ještě nebyly, tak už začíná stávkovat ve stylu “hele, kam jdeme, co je..tady se odbočuje vpravo a jde se do toho kopečku”…jasně že si můžu dupnout a říct.."řekla jsem , že jdeme tudy a fertig|" a ona půjde, ale garantuju, že zpruzelejšího psa nikdo neviděl…to samé v lese…řeknu to asi tak…na houby už jí sebou neberu.
Nechci aby to vypadalo jako stěžování, temperament mojí pyrenejky mi max vyhovuje…naopak můj klidnej berňucha je na mě kolikrát moc akční…ale na ty procházky prostě musíme, protože nemůžu nechat psa nonstop ležet, musí mít nějaký svaly, je to těžkej pes…no a mě to teda taky jedině prospěje….
