Třetí víčko

Sago, mám takový dojem, že jste popsala i můj život. Nemám sice koně, ale pořídila jsem si psy, kočky, obr zahradu a dům. Bylo mi 38, takže pohoda, zdravotní potíže v nedohlednu. A ano, zvládala jsem to všechno sama, muž hodně pracoval a nebýval doma. První zdravotní potíže se dostavily, když nám umřel první pes, byla jsem na něm závislá, bylo to moje dítě, nedokázala jsem se s tím smířit. Drželo mě na nohách jen to, že tu byl ještě druhý, o kterého jsem se musela postarat. Přechodila jsem žloutenku, což se se mnou táhne ještě teď, po skoro 8letech. Do té doby nikdy nemocná, jsem začala chytat kde co, několikrát lehčí covid, ale i ten člověka asi poznamená, po fyzické stránce. Začaly mě bolet bedra, mě, kterou v životě nic nebolelo, nic jsem neměla zlomené atd. S bolavými zády se dělá blbě všechno, což zná určitě většina z nás, blbě pracuje, blbě sportuje. Vloni umřel druhý pes a já si říkám, že nemám na to, mít další psy. Těžko bych asi i zvládala se o ně postarat a dát jim tolik času, co měli ti předtím, kdy jsem dávala všechno levou zadní. Nechci být do smrti jen doma(jak jsem byla s nima) a odjet bych od nich nechtěla také. Nechci znova zažívat ty jejich odchody. Prostě zřejmě budu bez psů, možná až někdy na důchod, si je pořídím. Prožila jsem život bez nich, užila si život s nima, teď mám období, kdy se nějak musím dát dokupy a uvidí se. 

Jsem moc ráda, že nejsem na zvířata sama. Slepice asi budu chtít mít i potom, až se naše komunita po odchodu koní rozpustí. Snad se mi povede mít slepice s nějakou kamarádkou třeba, abych tam nebyla denně vázaná. Ale třeba si pak pořídím psa a nebude mi to vadit 🙂 No ale koně bych na svý triko mít nechtěla, mám téměř denní službu celý život kromě pobytu na VŠ, a vím, co to obnáší. Takže až nebudou “naši” koně, začnu prostě chodit někam jezdit a pomáhat (ručičky mi utrhaj). Pokud to nepůjde, tak si něco pořídím nebo vezmu do nájmu, ale hezky to nechám ustájit, a nebudu otročit denně v dašči plušči po všech čertech 🙂 Dneska se snad od soboty dostanu poprvé do sedla. Před sobotou jsem neseděla na koni týden. Teď v sobotu přijde fyzio na koně i na mě, takže si zase týden nesednu (možná ani na zadek, natož na koně) 😀

Lesní žínko, rozumím Vám. Člověk se občas prostě musí zastavit a zamyslet, protože to je to, co ho může někam posunout. Vůbec se nedivím, že zatím psy nemáte, naprosto to chápu, já jsem jednala naprosto stejně u některých zvířat, ze stejného důvodu jako Vy. Celý život se pohybuji mezi hospodářskými zvířaty, doma jsme chovali asi úplně všechno, co nabízí tradiční český venkov - různé druhy drůbeže, králíky, prasata, krávu, kozu, koně. Zvířata “na mazlíka” se u nás nikdy moc nenosila, protože přeci nepřinášela užitek, že? Tže kočky jsme měli, ale musely chytat myši, jinak tu pro ně nebylo místo, psa jsme měli naposledy, když mi byly asi 4 roky, ten měl zase hlídat stavení. Pak postupně rodina začala vymírat a neměl to kdo převzít, tak jsem se do toho pěkně obula, že to jako zvládnu sama. Pche! To byl teda nápad…Tak jak jo, cca do třiceti jsem to zvládala, partner to nějak přežvejkával, občas i pomohl s chlapskými věcmi, což bylo super, ale nikdy k tomu nepřilnul, bohužel. O pomoc jsem nežádala, tělo to zvládalo. Neodpočívala jsem, prostě z práce rovnou do práce, denně, roky se to táhlo a tělo začlo vydávat podobné signály jako u Čanky. Prostě jsem chytla kde co, někdo na mě prsk a já 14 dní v horečce. Nikdy jsem nebyla na nic alergická, pak mě štípla sršeň a já 10 dni na PN s flegmónou jak prase a tak se to postupně nabalovalo. Banální nemoci typu rýmečka, zánět tohodle a onoho, kašel, a furt dokola a furt o ničem a já furt neubírala. Covid mě dostal, díky bohu za něj! Že jen Covid a ne rak, nebo něco podobnýho. Jako výstraha mi to stačilo. Ubrala jsem, postupně. S některými zvířaty jsem se rozloučila jako Vy se psy. Prostě už byla stará, odešla za duhový most a já už jednoduše další nepořídila. A nic se nestalo. Hospodářská zvířata, resp. chov za účelem užitku mě za ta leta přestal naplňovat úplně. Zůstaly jen slepičky, pokud je lze nazývat hospodářskými zvířaty, všechna ostatní jsem dala postupem času pryč. Nyní mám 2 koně, 1 kocoura a slepičky. Myslím si, že pro pracující ženu to stačí. A hlavně, stejně jako Vy jsem se leta nedostala z baráku, protože kdo by se asi o tu armádu zvířat postaral že jo? Na péči o koně mi tu stojí fronta, ale i kdyby nestála, rodinní příslušníci lehce zvládnou doplnit seno a dovézt vodu, nejen koním, ale i slepičkám nasypat a kocourovi dosypat granule a otevřít konzervu. Můžu i na krátkou dovolenou a na výlety jako “za svobodna”. A hlavně jsem zdravá a toho si cením nejvíc, to za tu redukci chovu prostě stálo. 

Buggyro, Vaše jezdecká organizace/komunita, nevím, jak to správně nazvat, končí? Doufám, že jsem to jen špatně pochopila z kontextu a nic se neděje. Pokud ano, tak je mi to velmi líto, ale Vy se jezdecky neztratíte!😉Z toho, co píšete na koních jsem se také domnívala, že máte koně doma jako já, píšete, že Vám často pomáhá maminka a rodina vůbec, tak jsem si myslela, že válčíte podobně jako my doma. Ale to nevadí, jak to je, hlavně, když to funguje!👍

Nechci si stěžovat, protože jsem to ani nezdědila, všechno jsem si vybudovala a pořídila sama…na práci😜 Ti co už zažili, jako třeba mamka jen kroutili hlavama, kdo tak může chtít dřít dobrovolně😏 Psy miluju, doma jsme vždycky psa měli, u babči další, já si je mohla pořídit, až jsem si vybudovala domov, takže ve 38letech. Jen člověk v tom nadšení nedomyslí…ty konce😢 Byli celý můj život, dýchala bych za ně. Muž měl moc práce, já žila se psy. Nedokázala bych je mít teďka,,jen jako psy", jak mají lidi rodinu, děti a k tomu psa…jen tak mimochodem. Vynahrazuju si to teď psy přátel, známých a sousedů, mamky Mandy. Není to totéž, samozřejmě, ale to je pro mě právě to ,,psa jen tak". Nemám tu takovou rodinu, která by se mi o cokoliv postarala. Všechno bylo a je jen na mě, kočkám by dal nažrat muž, ale ani si nejsem jistá, jestli on by vyčistil záhodek😏Snad v nouzi nejvyšší ano😉Nemám ani kamarádky, které bych poprosila, kdyby byla nějaké krizovka, snad by pomohly sestřenky, nebo když je něco akutního jako, že jsme nebyli doma a tchýně volala, že na naší straně potoka strašně řve nějaká kočka, tak prosím jednu sousedku, ať to zajde zkontrolovat, ale je mi hloupé ji otravovat. 

Jinak teda koukám a vlastně to ani není překvapení😉 na zvířátkách😀že jsme tu všechny stejně postižené - praštěné😜

Bobi šiješ či co, když se nevyjadřuješ? Alespoň, že ty máš rozum😜

Buggyro tohle by mi asi nevadilo,to by bylo ba naopak super,kdybych tam mohla sedět na kýbli a jen dirigovat..ale tady šlo o tu hospitalizaci..nebyla bych tam..a ani moje rodina a ani moje kamarádky neví,jak se o moje zvířata postarat..jasný,kočice doma a morčata jsou v pohodě,ale nevěděli by u koní..nikdy jsem to po nikom nechtěla..jen vždycky v létě se mi kamarádka stará o koně,kozu a slípky,ale v zimě se mi o zvířata nikdo nikdy nestaral..a všichni to mají ode mě z ruky..a už vidím tu kamarádku,která ode mě bydlí 15 km,jak brzo rano jede sem postarat se o zvířata,pak zase 15 km zpátky,s dítětem do školky a pak do práce..a po práci zase…to prostě ne..nechci do toho nikoho tahat..je to moje starost..prostě nemůžu být hospitalizovaná🙂

Saga nepopírám,že toho mám na jednu ženskou naloženo asi dost..ale zase..chtěla jsem to vždycky,tak to mám…a redukovat zvířata nechci..ale na druhou stranu teď jsem si na 100% řekla,že už mám STOP stav a žádný zvíře si nevezmu,i kdyby trakaře padali..pomůžu,jak můžu,ale už si žádné zvířatko nevezmu..a už jsem nad tím přemýšlela..že až jednou nebudou morčátka,tak už si pak další nepořídím,protože na ně opravdu nemám čas..jakože mazlit a tak..a až jednou nebude Boženka(už jí bude v lednu 12 let),tak další kozu už taky nepořídím…taková jako Boženka už stejně žádná jiná koza nebude…koně..nad tím jsem také přemýšlela..černá kobylka je moje srdcovka…a věřím,že i když je jí už 23 let,že tu se mnou minimálně ještě 10 let bude..a malou poničku jsem zachraňovala..každopádně až jednou holky nebudou,pořídím si jen dva miniponíky a budu je mít prostě pro radost..nebude to tolik péče..spíš to bude se s nimi hodně hýbat a to prospěje jak mě,tak jim..a máte pravdu..dneska mi primář řekl,že mám strašně oslabený tělo..přišli výsledky krve..zánět v celém těle..a pak mi tam vysvětlovat podle rozborů krve,že prostě jsem oslabená…ať odpočívám..tak jsem mu řekla,že to úplně není možné,ale že aspon teď na té neschopence si odpočinu..ale řekla jsem,že chci v pondělí už do práce..a on,že to rozhodne on..ale já už prostě chci jít…jsem z toho špatná,že jsem doma…

Mně právě  přijde, že  Puella nejsou eterické oleje, nebo  rozhodně ne jenom.  Ve  složení je  spousta  dalších věcí. Ale nejsem chemik. No, každopádně to zkusím na oblečení, ale asi jenom na svetry  a oblečení “do civilizace”,  ne na prádlo  a ne na nic, co  nosím doma.  A budu se velmi mírnit v dávkování, případně počkám na  jaro, kdy  je  tady  stejně pořád  otevřeno. Děkuji tímto i Buggyra za názor. 

Leithian pro mě jsou ale priorita zvířata,ne kamarádi,rodina a výlety🙂To jsi asi špatně pochopila🙂Na výlety a tak jezdím až když je postaráno o zvířata…a ja si myslím,že zázemí mají víc než dobrý,jen prostě zima je holt na prd v tom,že to chce mnohem víc péče..

Takže všechny moje zvířátka,co mám,u mě dožijou...a až pak jednou nebudou,tak už nebudu jen pořizovat další..a dát pryč Boženku?To nikdy…prožila u mě celý život a myslím si,že víc než nadmíru spokojeně..a nedovedu si představit jí někam takhle na stáří dát..to určitě ne🙂Dožije doma a v klidu..má před sebou určitě ještě spustu let..zvířátka omezím,až prostě postupně na stáří odejdou za duhový most..jinak nepřipadá v úvahu..jak jsem už psala,chtěla jsem to tak,tak to tak mám..a zvládnu to..

PS:Celibát nedržím😂

Saga:

Čanko, předně Vám přeji brzké uzdravení, věřím, že to dobře dopadne! U MUDrů jste byla, i když nerada, což chápu, asi nikdo tu nemáme oblibu v bílých pláštích, ale berte to to jako varování Vašeho těla k Vám samotné. Mám trošku obavy, že Vaše tělesná schránka má tak trochu dost. Hodně jste si naložila. Čtu Vás tu často, protože se mi Vaše povídání líbí, mám také koně a kočku a slepičky a také v lecčems podobný život. Podobný například v tom, že když jsem byla cca ve Vašem věku, měla jsem úplně stejný pocit, že musím všechno zvládnout, že musím do práce dolézt, i kdyby hrom bil, protože PN je sprostý slovo, je to pro slabochy, netáhla a tak podobně. A hlavně přijdu o peníze, že jo! Měla jsem tunu zvířat, se kterými mi nikdo nijak výrazně nepomáhal, protože to byl můj koníček a já tím nechtěla nikoho obtěžovat. Nikdy jsem nijak výrazně nebývala nemocná, PN nevyužívala a pak přišel Covid, který mě teda solidně vyndal z trenek. Sice jsem neskončila ve špitále, ale doma jsem byla 6 neděl, z toho první dva týdny jsem o sobě prakticky nevěděla. A o zvířata se logicky musel postarat někdo jiný, protože já nedolezla ani na WC. Do té doby jsem vždy byla v situaci, kdy jsem to nějak zvládla, i když mi pomoc byla nabízena, ale já jí odmítala. Tohle byla jiná situace. Stručně, rodina to zvládla, zvířata to přežila, já se z toho dostala a vlastně se v jádru nic nestalo. Nicméně, mě to dovedlo k zamyšlení, jestli opravdu potřebuji mít doma tolik zvířat, když mě to nijak neživí, chodím normálně do práce, akorát se furt za něčím pachtím, neodpočívám, a ptala jsem se sama sebe, jestli tohle má dlouhodobě smysl? 

No, abych to shrnula, trvalo mi tři roky (od Covidu doposud) než jsem se rozhodla, že takhle už to dál není možné, že chci ze života taky něco mít a žít, a ne se furt jen pachtit. Chov jsem značně zmenšila, a světe div se! Ono se nic nestalo! Žádné trauma ani konec světa se nekoná, prostě jsem si nechala jen to, na čem mi doopravdy záleží (u mě hlavně koně) a s ostatním se rozloučila. Tím pádem jsem přestala být ta unavená, prudná ženská, co nemá na nic čas, včetně partnera, který to dost neprávem odnášel, a najednou jsem odpočatá, spokojená, a hlavně jsem od té doby ani jednou nemarodila!!! Protože tělo je v klidu, jak v duševním, tak ve fyzickém, naučila jsem se odpočívat, tím pádem ani rýmečka nemá šanci a můžou na mě prskat sebevíc!

Opravdu Vám tímto neříkám, že se máte všeho zbavit a odjet na Floridu, to je samozřejmě nesmysl, jenom přemýšlejte, jestli nelze někde maličko ubrat, tělo se Vám za to odvděčí!

Howgh…

Ale jeden dodatek přece: Pokud Canka nezačne myslet PŘEDEVŠÍM na sebe, dopadne jako já…a to fakt nepřeji ani největšímu nepříteli!!!😢

Fikovnice:

Howgh…

Ale jeden dodatek přece: Pokud Canka nezačne myslet PŘEDEVŠÍM na sebe, dopadne jako já…a to fakt nepřeji ani největšímu nepříteli!!!😢

Edit: Tedy já se nejvíc odrovnala při boji o život táty. Začala jsem trpět omnipotencí, říkala jsem si, že nejen, že tátu vyléčím (a to už měla meta rozsev), ale ještě otěhotním a do toho samozřejmě práce a chalupa. 

Otěhotnění přirozeně nešlo, běžně se stávalo, že rovnou ze sálu (IUI) jsem pádila přednášet a hned pak šup - shánět léky pro tátu, ty nej odborníky, zajišťovat nějak běh domácnosti atd. atd. Jak jsem se ve všem přepočítala a jak bláhová jsem byla!!! No jo, člověk tak nějak moudří až zkušenostmi.

I když jsi to Niki přepálila: přibyla ti další zvířátka, ačkoliv morčatové holky sme ti rozmlouvaly…ale ty nemají takovou životnost, ubyl ti chlap(na práci, pomoc) tak bych ti stejně nikdy neřekla, ať se některého z nich zbavíš, protože u mě by to bylo taktéž nemyslitelné.  Ano, jak budou ubývat, další už nepořizuj stejně, jako já psy. Máš kočky, bude nový chlap a budeš muset svůj čas dělit. A chlapi…to je horší než děcko😉ti se dělit nebudou, najdou si takovou, co jim bude věnovat čas všechnen(nebo si budou alespoň myslet, že ji našli😏)

Holky nebojte,budu se šetřit..budou Vánoce,budu mít dovolenou,tak si odpočinu…

Chlapa k životu úplně nepotřebuju..a když bude,tak má smůlu a vždy bude ten druhý…to je prostě realita🙂

Jinak furt pročítam ty negativní recenze a začínám se bát,jak dlouho se toho budu zbavovat..

Niki, odkud to je? To je e-mimino nebo jak se to jmenuje?

Jinak si myslím, že jakmile se zamiluješ, tak chlap zaujme první příčku!😀

Saga: nene, naše komunitní koňodržava nekončí, nebojte 🙂 I kdyby všechny holky utekly, zvládneme samy s mámou levou zadní. Ale nejstarší kůň je čím dál starší (32) a ti mladší na tom nebudou do pár let o mnoho lépe (21 a 18) a ti nejmladší jsou téměř nepoužitelní (8, SHP, dospělci to můžou max zapřahat). No ve chvíli, kdy tam nebude nic jezditelného, tak se nám předpokládám komunita rozprchne, protože komunitní děti zákonitě z poníků vyrostou. Zatím jsou teda jezditelní všichni, ten 32 začal jednou dvakrát týdně chodit pod sedlo 😀 ale zase se začal zdravotně horšit ten 21… Takže to tak nějak flikujeme, ale už začínám jaksi vnímat, že to nebude nekonečné.

A do budoucna (budoucnost v horizontu 5 let, ono se to nezdá, ale to je za chvíli) lavíruju mezi variantou pořídit si vlastního koně do téhle naší komunity (stav je naplněn, nejdřív musí něco umřít) vs. vykašlat se na vlastní i jakovlastní a začít chodit právě někam jinam do stáje, kde si můžu koně vybírat podle toho, který je zdravý, schopný a produktivní, a když nebude, vyberu si jiného. Máme takové stáje tady v okolí dvě, kde je kopec koní a hodila bych se jim (vzhledem k tomu, jaké náklady mi z toho vypadnou každý rok, nemám problém platit nějaký měsíční poplatek…). Plus ve vzdálenějším okolí (auto mám) je takových stájí nepočítaně. Výhoda by byla, že bych mohla pomáhat u našich, a dvakrát týdně bych mohla odfrknout někde, kde jen “dostanu do ruky otěže” a kolečko s hnojem tam neuvidím 🙂 

No ještě se uvidí, co osud přinese. Třeba si dolámu pánev (včera mi plnokrevník pěkně jel bokem ze svahu, spěchal, nevadí že klouže, hlavně že bude doma doma doma, že) a budu ráda, když si na polštáři sednu na ten kočár za poníky. A budu mít klid.

Čanko, díky že o sobě přemýšlíte!👍 Pokud se pomalu budete ubírat směrem, jaký jste popsala, bude to časem dobré. Nepsala jsem Vám záměrně, ať se zvířat zbavíte hned, protože vím, jak jsem o tom přemýšlela já, taky bych to neudělala, také jsem na to rozhodnutí potřebovala čas a ne zrovna krátký. A šla jsem stejnou cestou. Dát jakékoliv staré zvíře pryč mi přijde absolutně neuctivé právě k tomu zvířeti. Všechna stará zvířata u mě dožila v režimu, na který byla zvyklá. Prodala jsem pouze mladé kusy, které měly perspektivu u jiného chovatele. A dobře jsem udělala, protože mám zpětnou vazbu a vím, že se jim daří dobře a nový chovatel je má rád. Nejtěžší to bylo u koní. Když odešla stará kobyla, řešila jsem co dál? Další koně domů, nebo chodit někam jezdit? Jenže doma máme vše přizpůsobené pro koně, hodně jsme do toho investovali, tak jsem v tom chtěla pokračovat nějak dál a volba byla vlastně hodně podobná jakou máte v plánu i Vy. Prostě jsem pořídila koně menšího vzrůstu. Nezaberou tolik místa, míň toho sežerou, ta větší je jezdecká, s tou menší chodím běhat, pohybu mám s nimi dost a baví mě to. Nepotřebuji živit koně jako stodolu, k čemu? A ostatní zvířata jsem nechala v klidu dožít a další už nepořídila. 

Kurýrujte se a nebojte, bude to dobré, nic netrvá věčně, co se jednou opupínkovalo, zase se odpupínkuje!😄

U nás do toho hraje taky to, že vše máme na najatém pozemku. Na kterém nevíme dne ani hodiny… Takže to “hraje” spíš pro nepořizování nových zvířat.

Buggyro, díky za vysvětlení! Jsem ráda, že fungujete! Vím jaké to je starat se o partu koňských seniorů, ještě nedávno jsem to měla úplně stejně. Pak když se to překlopilo a staří koně odešli za duhový most a přijely mlaďasky, byl to tedy dost kulturní šok.😄Zvykala jsem si dost dlouho, ale teď to hodnotím jako jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala. Uvidíte, jak se to všechno časem vyvine, pokud máte zázemí a to zázemí je funkční a promakané, šla bych do vlastního koně, ale pochopitelně rozhodnutí je na Vás! A ráda to tu budu jednou sledovat, až to nastane!👍

Třeba si do našeho zázemí, až přijde čas, pořídí koně některá z holek, a budu mít klid. Už jedna z maminek pokukuje, co bude, až dítě vyroste z poníků, a naši velcí třeba nebudou jezditelní 😀 Čímž by byl stav opět naplněn, mně by nezbylo jiného, než chodit si vozit zadnici jinam.