lesnizinka: strávila jsem tam místo plánované hodiny skoro tři😎 nakoupila kde co, protože se mi všééééchno hodilo😛To je lepší, než vlézt do hader, tohle je pro mě velká zábava, narozdíl od toho nakupování oblečení👎
Já do železářství prostě NESMÍM 😀 Jinak tam trávím hodiny a přebírám, a ještě tuhle karabinku a nehodila by se mi tahle lepící páska a vlastně novou násadu a hrabičky jsou už skoro uhrabané… konec se mnou… u výlohy s oblečením se ani nezastavím, oblečení dostávám obnošené od kamarádek, v podstatě nic krom spodního nekupuji, max něco konkrétního na bazoši.
Canka: jéé, já chci taky ohýnek a buřtíky! Třeba by se mohlo zadařit v neděli po závodech? Ale spíš ne, to všichni letí domů… Tak asi spíš někdy spunktuju rodinu…
-----------
My jsme mezitím dosušili seno (stroj funguje! Asi se mu prostě nelíbí sekačka, protože s obracečkou běhal úplně bez problémů). A včera nám ho zemědělec nalisoval - tři malé kulaté balíky toho jsou! Řekla bych dohromady tak jeden a půl velkého. Tak máme za tři stovky (za lisování) a pár hodin práce seno na 14 dní 🙂
A podařilo se mi dobře koupit oves, za 400,-/q, takže jsem včera s chlapem skládala tunu do barelů. Jeden jediný pytel se nám nevešel, tak ještě podumám, zda má cenu vyprazdňovat nějaký barýlek s vodou, abych do něj ten pytel zvrhla. Spíš si počkám, pytel jsem umístila do stínu na jeden z barelů pod střechou, tak když se do něj nepustí myši nebo slepice, mohl by tak vydržet ten měsíc, než zkrmíme jeden ze dvou barelů ještě se starým ovsem.
--------------
Bobčo: když ta nádrž na vodu je pod zemí. A nádoby na pití pro koně jsou nad zemí. Bohužel tedy nelze pustit vodu samospádem. Ostatně proto nám taky nefungovalo zezačátku zalití toho čerpadla. Známá se holedbala, jak má s těmi čerpadly-vodárnami zkušenost, tak jsem řízení práce nechala na jí, ale jak byla vodárna průchozí, tak když jsem lila vodu do vodárny, rovnou pokračovala ta voda do té podzemní nádrže. Což známá nějak nepostřehla, dokud jsem jí to nevysvětlila (třikrát a názorně neukázala). Neustále se dušovala, že jí to takhle u ní v mládí fungovalo. No, tak ještě přikoupila zpětnou klapku, s tou i věřím, že by to mohlo fungovat. Ale nebyl čas to vyzkoušet, a hlavně není již nutnost, protože mám toho Mališe, který se vejde všude a jede jak dráha.
----------
K tomu šití: já si teď věčně záplatuju tepláky (vietláky) v rozkroku, jak jezdím na koni, tak ty staré řídké prostě už trpí. Dřív jsem jen stahovala ty díry, je to pružný materiál, tak se dalo, ale když už je díra přes půl stehna, tak přichází na řadu záplata - to je sranda práce s tím 🙂 A samozřejmě je to vždy dočasné řešení, než se prodřou švy na té záplatě…. No a druhá věc, kterou spravuji, jsou šlapky od punčocháčů. Sedím v práci ve studené místnosti, nosím tu zimní teplé punčochy i v parném létě, a jak v nich celé dny cajdám (v zimě si je ke koním nesundavám), tak jsou prošlapané (půl dne v holinách udělá své). No a tam tedy pod paty už také dávám záplaty, protože štupování se mi zkrátka nevyplatí, ta příze se brzy prošlape, a celá štupovačka se rozpadne, to je lepší ta záplata. A na špičky jsem se naučila fígl - vkládám do nich špičky z ošlapaných ponožek 😀 Takže zvenčí vypadá ta punčocha relativně normálně (pokud tou spravovanou šlapkou nemávám někomu před xiftíkem, což nějak normálně v práci moc nedělám 🤣) a můžu v tom chodit i do civilizace, a překvapivě trvanlivost těchto řešení je velká. Vloženou špičku z ponožky dám totiž prodřeným palcem směrem k malíčku záplatované punčochy, takže mám kryté obě díry - i tu v punčoše, i tu v bývalé ponožce. Ale letos budu muset koupit dvoje nové punčochy, protože něco už se spravit nedá, v jedněch už mám díru rozedranou až nad patu na úroveň kotníku, a ačkoli je mi to vážně líto, budu je muset vyhodit. Nic to dnes nevydrží, což je záměr obchodníků, ale jinak jsou ty punčochy v cajku, tak mě to štve. Možná si je nechám na záplaty 🙂
Závody budou až další neděli (17.9.). Ale panika už teď, protože pochopitelně sice jsem už spíchla nějaké ty kokardy a dala do kupy nějaké ty ceny, ale musím dát také do kupy překážky a připravit plac, v sobotu ještě jedu na jiné závody, tak se to musí stihnout ve středu a v pátek, kdy přijdou holky na výpomoc. Asi se to zvládne, ale bez těch nervů by to nebylo ono, že ano 🙂 Dokonce snad na věži rozhodčích konečně budeme mít počítač a už se nám nestane, že bychom špatně spočítali výsledky…
