Odpověď na příspěvek uživatele Verun z 22.10.2025, 10:34:32
On je ten kopytář jednou za půl roku. Samozřejmě ošetřuji sama, ale nezdá se mi, že by to postupovalo k lepšímu, proto si ho vyžádám na konzultaci. On ji má v kopytě od léta, na jaře, kdy tu byl kopytář, ještě nebyla. Normálka to vyřeším mezi dvěma strouháními, protože to vidím, tak hned zasahuji, ale teď se mi to nechce líbit, vyžádám si názor odborníka.
Odpověď na příspěvek uživatele Verun z 22.10.2025, 10:31:43
Když nemusím, do chodidla vůbec nesahám. V souladu s kopytářem. Kdy musím? Třeba u staříka, kterému to přerůstá vše, a když vystrouhám, měl by chodidlo vyšší než stěnu. Nestíhá si to ochodit, protože už se moc nehýbe (zato hodně žere, takže kopyta mu rostou jak houby po dešti). Nebo u plnokrevníka, kterému na těch platfusech pravidelně přerůstají rozpěrky a pokládají se přes chodidlo, to prostě musím udržovat. A když neudržím, šup absces.
Platfus plnokrevník ani omylem, tam je skutečně chodidlo nosná část, jako že možná milimetr pod stěnou… (hodně chodí, u nás hodně šutry, tak ochodí)
Rentgeny těch koní jsem zvětšiny neviděla, u plnokrevníka jsem na RTG tloušťku rohoviny nikdá nezkoumala, dělám tak, aby chodil, víc mě tak nějak netrápí…
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 29.10.2025, 21:13:05
Jo todle 🙂 Mno prst pořád nenarovnám, už chápu, co doktor myslel tím “jestli tohle někdy rozhýbete, tak budete dobrá…”. Ale pořád tam jsou minipokroky, moje fyzio je spokojená a uklidňuje mě, že to ještě dáme. Ale pořád, i po pěti měsících, se mi do toho kloubu vrací po větší námaze zánět.
Se přiznám, minulý týden mě kobyla odlozila na poli…srnka z křoví…těch je teď všude spousta,ale tadle byla asi s dračí hlavou nebo co . No když pominu ,že je to druhý pád za měsíc a půl….😱tak se mi nic dohromady nestalo. Jen otřes tělesné schránky,což je těsně po 50 kuwa bolest.🙈 Projely mi oteže dlaní(zarážky) okamžitě bolest jako prase , modřina v dlani.a neschopnost sevřít pěst.uz jsem to rozhýbal.ale v nějaké poloze a při záběru mi projede prostředníčkem ostrá bolest až k loktu… a samozřejmě utrpěla krční páteř a brachyalni plexus. Bolí mě ramena a ruce…nemáte někdo má to nějaký fígl…doporučení co cvičit…
Plantární fascitida (pata) mě přestala bolet sama od sebe.a mám teď rehabilitace(dřív nebylo misto)cvičení na protažení achylovky
Whiplash syndrom mám po pádu z koně vždycky a ano, čím jsem starší, tím je to horší.
Já s tím chodím ke své fyzio, která mi pomocí fasciální techniky nejhorší triggery aspoň trochu rozvolní, zatejpuje a pak už hlavně nahřívám a velmi opatrně protahuju.
Já jsem jednou s blížící se čtyřicítkou na krku machrovala (takže mi to patřilo, hehe) a měla jsem z toho zlomený kotník… tu nohu jsem dávala dohromady rok a než jsem se mohla bezstarostně rozběhnout po louce s tím, že noha udrží nerovný podklad a sem tam nějaký výmol, tak to trvalo další rok. Tak Verun zatnout zub a trpělivost. A - nepadat (!).
Tuhle se pode mnou mladej leknul a přeskočil se mnou půl výběhu pod trnitý keř (máme ty hlohy ve výběhu rády, ale…. ), tam jsem šmrncla hlavou o haluze, takže se zase leknul toho (protože mu to zašmrdlalo nad hřbetem, žejo) a zase se se mnou odtransportoval skoro na stejné místo, odkud jsme zahájili dimenzionální přesun. No visela jsem na něm silou vůle držíc se spíš než koně myšlenky, že NESMÍM spadnout a ukázat mu, že se mě může “zbavit” (i když on by to tak samozřejmě nebral… toho v tu chvíli zajímala záchrana vlastního žití a bytí a nějaký pytel na zádech vůbec nevnímal)…
Na svůj další pád se věru netěším, koupila jsem si u takové myšlenky loni fakt kvalitní bezpečnostní vestu a na mladýho jsem si na ni ještě přidělala rukávy z nějakého prastarého typu, co se už nevyrábí, a docela jsem si libovala, že bych si nemusela urazit pádem rameno… Tak snad bude platit, že kdo je připraven, ten si nezlomí pánev… na pánev se bohužel žádné chrániče nedělají… 😏
Doporučení na naraženiny, asi voltaren a teplo (efe má pokročilejší technologie)… Já jsem měla naražená žebra, ale ve světle jednoho kotníku zlomeného a druhého taky naraženého jsem si to nějak, co si teď vzpomínám, ani nestihla všimnout.
Dneska na vyjížďce mě srnky dost překvapily, jak jsou “blbé”…stádo vpravo a když je skoro mimem část se jich rozběhne proti koním a těsně nás minou, pak se zastaví a po jedné zase zpátky .mohly más v klidu obejít nebo počkat, utéct na druhou stranu,na koně jsou zvyklé.nevidí je v těch místech poprvé….ony chtěly vyloženě buď provokovat nebo spáchat hromadnou sebevraždu. Nevím jestli jejich chování mělo nejaký význam 🤷ale bylo dost podivné.
Řepku by teď asi ani nežrali.kdyz maji jiný zelený zdroj (tu žerou převážně v zimě když není nic jiného ona zůstava zelená)…je tam jetelové pole .louky. mladé osení ozim.pole po sklizni s podsevem pelušky..to asi brzo zaorají…řepka je už zaoraná a osetá…. Ji
Odpověď na příspěvek uživatele Verun z 31.10.2025, 08:46:40
napadlo mě to proto, že jsem měla několikrát dost podobnou zkušenost a to ve společnosti ohařů, že ty srny si tak běžely v podstatě na nás, věděly o nás, měly dostatek ústupovýho prostoru - chovaly se divně, v podstatě, jak kdyby se chtěly připojit k venčení a ostýchaly se 😀 😀. Pak jsem si přečetla, jak to mají s tou řepkou a protože ta tam kousek byla na malým políčku, napadlo mě, že v tom hrála roli.
Uf, neznama sila levitacne premiestnila moje kone pocas vichrice za ohradnik, ktory je netknuty a Nehuska ich potom zaviedla na bajecnu travicku a ku zhnitemu ovocicku a asi niekam do lepsieho ukrytu, nez je ich pristresok.
Ked som prisla, nasla som ju chrapat v uplne cudzom vinohrade, normalne lezkala a oddychovala.
Neznasam ju. Nikdy nic nezachranujte, NIKDY!!!
Kone po navrate domov pojedli prikrmcek a potom zacali byt taaaaki unaveni. Uplne hotovi boli, chudatka malicke.
Cely kopec osraty, zajtra to mozem ist pekne cistit, k*rvy odporne hnusne 😠 Fuka a mrzne, podotykam, do toho obcas snezi, ci prsi.
Dala som im dnes deky, to som zvedava, kde ich zajtra najdem.
Odcervila som, tak trpnem, co z nich vylezie. A ci to preziju vobec.
A nejdu mi vlozit fotky, skoda.
Su dni, kedy by som celu prirodu vzala plamenometom a pridala trochu Semtexu…( Mudra mi pichla akesi hormony, tak som velmi prijemna a mila tieto dni, muhehe).
napadlo mě to proto, že jsem měla několikrát dost podobnou zkušenost a to ve společnosti ohařů, že ty srny si tak běžely v podstatě na nás, věděly o nás, měly dostatek ústupovýho prostoru - chovaly se divně, v podstatě, jak kdyby se chtěly připojit k venčení a ostýchaly se 😀 😀. Pak jsem si přečetla, jak to mají s tou řepkou a protože ta tam kousek byla na malým políčku, napadlo mě, že v tom hrála roli.
Před lety, když tohle začalo, jsem četla, že myslifci dávají do krmelců protijed. Co je na tom pravdy - teď - netuším. Neví někdo?
Uf, neznama sila levitacne premiestnila moje kone pocas vichrice za ohradnik, ktory je netknuty a Nehuska ich potom zaviedla na bajecnu travicku a ku zhnitemu ovocicku a asi niekam do lepsieho ukrytu, nez je ich pristresok.
Ked som prisla, nasla som ju chrapat v uplne cudzom vinohrade, normalne lezkala a oddychovala.
Neznasam ju. Nikdy nic nezachranujte, NIKDY!!!
Kone po navrate domov pojedli prikrmcek a potom zacali byt taaaaki unaveni. Uplne hotovi boli, chudatka malicke.
Cely kopec osraty, zajtra to mozem ist pekne cistit, k*rvy odporne hnusne 😠 Fuka a mrzne, podotykam, do toho obcas snezi, ci prsi.
Dala som im dnes deky, to som zvedava, kde ich zajtra najdem.
Odcervila som, tak trpnem, co z nich vylezie. A ci to preziju vobec.
A nejdu mi vlozit fotky, skoda.
Su dni, kedy by som celu prirodu vzala plamenometom a pridala trochu Semtexu…( Mudra mi pichla akesi hormony, tak som velmi prijemna a mila tieto dni, muhehe).
Nám se kdysi totálně ožral valach - na spadaných švestkách. On byl taková osobnost… hlídal hříbata, takže chodil s mámama a hříbaty - uměl podjet ohradník tím, že sebou v běhu fláknul - prostě tenhle typ. Z kocoviny sa pozviechal, ale vypadalo to v první chvíli fakt velebně. Ožralej kůň… no představte si to, jak se mu motají nohy… Tož, do stáje nějak došel, ale poněkud klikatě 😀 A dlaší den ráno mu fakt nezávidím. Jasně, je to dávno a on už je na nebeských pastvinách, ale byl to kůň, co vám uvízne v paměti a nezapomenete na něj. I třeba… on byl šermířskej a uměl porběhnout uhněm, nevadila mu ráda z děla a podobné příšernosti… ovšem uprostřed cesty vzrostlý lopuch, to byl, pane tygr nad jiné, a taneček, který následoval, málem sundal jeho jezdkyni, jak se chechtala…