»
Odpověď na příspěvek uživatele
Zrzavci z 05.05.2026, 07:31:40
Jasné, ale Vy nemáte slepičí Alcatraz pro svůj užitek. Máte ho pro dobrý pocit a slepice jako mazlíky, to se prostě nedá srovnávat.
Jinak samozřejmě je nutné mít pro zvířata podmínky. Každé zvíře, hospodářské či jiné, musí být zajištěno.
Ale je přece jen trochu rozdíl, když máte zvíře jako společníka a kdy máte hospodářské zvíře. A jak píše Janea - nemá pro ovce podmínky, lidi jim tam chodí jak do zoo, pak se přidá poslední kapka, která to přehoupne do neúnosna. Tak když nemám podmínky a nejsem ochotná či schopná je zajistit, tak je zruším. Logicky.
Ale je objektivní fakt, že důvodem zrušení chovu je to, že zvířata nejsou zajištěna, ne přítomnost vlka. Protože kdyby byla zajištěna, nemusela by řešit krmiče.
A ano, zajistit zvířata lze poměrně snadno, pokud mám pár zvířat a zázemí. Zdědím nebo koupím usedlost, kde mám možnost těch pět oveček mít u baráku. Nebo zázemí nemám, pak je musím vybudovat. A nebo je budovat nechci či nemůžu, a pak nemám ovce.
Já mám slepice. Vstupní investice byly cca 25 000, protože jsme to zázemí budovali. Tak kdybych všechna vejce prodala, tak už se mi investice vrátily. Ale já je neprodala, vlastně prodávám pár vajíček za měsíc, tak holt návratnost nebude nikdy, protože než se mi ten kurník splatí, budu muset investovat do nového. To je princip hobbychovu nebo samozásobitelství. To není o výdělku a v přepočtu na výdělek se nevyplatí v podstatě nic - ani chov, ani zahradničení, ani sadaření nebo kutilství. Resp. jo, ono se to vyplatit může, pokud máte odbyt a těch ovcí či slepic sto, tak věřím, že se tím dá i uživit. Ale stavět ovčí Alcatraz pro pět ovcí a berana s odchovem a zakládat na to živnost je ekonomický nesmysl. A co si budem, stěhovat se kvůli tomu na dědinu do baráku se salaší lesakm asi taky nebude. Leda by ta zvířata měl - tak, jako je máte Vy - čistě pro potěchu a jako smysl života, ne taky pro prospěch.
Nicméně mně se ty slepice vyplatí v součtu - ač neprodávám a nevydělávám, snižuje mi jejich chov náklady. A o to vesměs jde malochovatelům. Nepotřebujeme vydělávat, stačí nám, že víme, co jíme, a máme to levnější či dostupnější než v obchodě. Jehněčí se kolikrát nedá v ochodě ani koupit, o jeho kvalitě nemluvě. A jehněčí z trhu stojí od 400 Kč za kilo, kotlety 650, a to si pro ně musím dojet, na okresním městě si o něm můžu nechat zdát. Takže já lesakm asi chápu. Ale prostě… mám zvíře, musím je zajistit. Tak to je. Že to doteď procházelo, liška nevzala jehně, soused si neudělal klobásky, beran nepotrkal člověka, ovce nechcípla na přežrání nahnilými jablky, co tam někdo nasypal, nebo na nemoc, které by se včasným zásahem dalo předejít,… to všechno a mnohem víc se mohlo stát. Bez ohledu na vlka. A proto jsou lidi nakrklí - vlk akorát ukazuje, že na to lidi pekli a ono to nějak procházelo. Na ty nemoci apod. totiž odešla jedna ovce, tak se to vsáklo, že. Vlk to stádo přebere mnohem důkladněji. Ale že ta zvířata mají být zajištěna, platí úplně stejně bez vlka jako s vlkem.
My tady vlky máme. A kdo choval doteď, chová dál. Ztráty žádné. Ale lidi tady mají právě těch pár ovcí či spíš koz u baráku. Mít je někde za kopečkama, to by tady ani nikoho nenapadlo. A to tu máme paní, která chodí s kozama navolno přes frekventovanou silnici, která spojuje dvě okresní města, aby je napásla.
Ony se ty kozy většinou dojí. Ovce málokdy. Takže to je taky aspekt - dojené zvíře mít mimo denní kontakt ani nejde.
Není to jednoduché. A opakuju, jsem pro smysluplnou regulaci stavů vlků. Ale to je ještě daleko.
