Papoušek senegalský

Papoušek senegalský je nejčastěji chovaný druh svého rodu. Mezi chovateli jeho obliba neustále stoupá. Zapříčiněno je to poměrně pestrým zbarvením, cenovou dostupností, ale hlavně chováním, ve kterém se papoušek senegalský podobá velkým papouškům. Z tohoto důvodu jsem si je pořídil i já.

Chovatel, od kterého je mám, vlastní 2 chovné páry a sestavil mi ze 7 měsíčních ptáků nepříbuzný pár. Samička je ručně dokrmená. Doma jsem oba papoušky senegalské umístil nejprve na 2 týdny do sklepní klece 1x1m. Teplota v místnosti byla kolem 18 °C. Od začátku se ptáci nejevili poplašeně ale uvykání na nové prostředí samozřejmě nějaký čas potrvá. První den předložené krmivo zcela odmítali. Miska byla proto další den upevněna na pletivo do výšky bidel. To už se na zemi objevily první vyloupané slupky od slunečnice, která tak byla, podle mého očekávání, jejich prvním přijatým krmivem. Ještě tentýž den si oba pochutnávali na rozkrojeném jablku. Ručně dokrmené samici jsem se první dny nijak zvláště nevěnoval. Byla zvyklá na svého pána a neznámá osoba by ji mohla stresovat.

Venku se mi uvolnila jedna 3m dlouhá voliéra, kam jsem, přesto, že papouškům senegalským postačí rozměrově i menší klec, pár po 2 týdnech ve sklepě umístil. V této voliéře byly hustě rozmístěny čerstvé větvičky, které tito papoušci neúnavně oštipují. Jejich devastační schopnosti jsou opravdu na vysoké úrovni, proto klec nesmí být za žádnou cenu ze dřeva. Při každodenním ranním krmení samice vždy přilétla až ke dvířkům a nechala se poškrábat, lezla na ruku, rameno i hlavu. Každý den jsem jí nějaký čas věnoval. Dle mého názoru se oběma tato klec velice zalíbila a i prostorově nenároční senegalci se umí krásně prolétávat. K odpolednímu odpočinku volí převážně nejvýše umístěné bidlo.

Z krmiva přijímá papoušek senegalský téměř vše, co jim nabídnu. Krmím 2x denně. Ráno dostanou suchou nebo klíčenou směs zrnin. V odpoledních hodinách potom širokou nabídku ovoce a zeleniny. V tomto směru nejsou tito papoušci vůbec vybíraví a dokáží zkonzumovat, vzhledem k jejich menší postavě, poměrně velké množství ovoce. Čistá voda, písek, či vápenný grit na trávení je samozřejmostí.

Svoji vysokou inteligenci papoušci senegalští naplno ukázali asi po 2 týdnech pobytu ve venkovní voliéře, kdy začali napodobovat zpěv korelího samečka, pískání rosel a křik aratingy. Naštěstí ne v tak hlasitém provedení. Ač jsem nikdy netoužil vlastnit mluvicího papouška, tak tato výzva nešla odmítnout. Na mobilní telefon jsem nejprve nahrál asi dvouvteřinové pískání. To jsem pouštěl vždy při ranním a odpoledním krmení. Dohromady asi 10 minut denně a samička jej, k mému údivu, dokázala napodobit za pouhých 5 dnů. Sameček se ho přiučil od ní, o několik dnů později. Následovalo slovo ahoj, opět z mobilního telefonu. To dokázala samička opakovat několikrát za sebou již po týdenním učení. Vždy bylo pár pokusů nevydařených a pouze jedno zřetelně vyslovené ahoj. Za pár dnů se v tomto směru však zdokonalila a nahrávku jsem přestal pouštět. Sameček se toto slovo naučil od ní asi až po dalších 2 týdnech. K učení dalších slovíček jsem zatím nepřistoupil.

Navzájem se papoušci senegalští, prozatím, poměrně ignorují. Párkrát jsem je zahlédl navzájem si probírat peří, či samečkovu snahu o krmení. Občas po sobě seknou zobákem ale vzhledem k nízkému věku to nevidím jako problém. Však i harmonizující pár se může pustit do menší šarvátky. Do venkovní 3m voliéry jsem je dal spíše jen na vylétání, dokud jsou ptáci mladí. Až pohlavně dospějí, budku jim umístím do vnitřní klece 1,2x1,2m.