Kakadu tenkozobý
Cacatua tenuirostris
Kakadu tenkozobý
Cacatua tenuirostris
Kakadu tenkozobý (Cacatua tenuirostris) je středně velký bílý papoušek, jehož nejvýraznějším znakem je protáhlá horní čelist zobáku. Na rozdíl od některých příbuzných kakaduů není jeho chocholka vysoká a často zůstává přilehlá k hlavě. Na čele, uzdičce a hrudi se objevuje růžově až oranžově červená kresba, okolí očí je namodralé a spodní strana letek může mít jemný žlutavý odstín. Dospělý pták měří přibližně 38–41 cm. V české literatuře se lze setkat také se jménem kakadu nosatý; při určování je nutné dát pozor na podobné bílé kakaduy, zejména kakadua naholícího.
Výskyt
Původní areál leží v jihovýchodní Austrálii, především v části Jižní Austrálie, ve Victorii a na jihozápadě Nového Jižního Walesu. Kakadu tenkozobý obývá travnaté lesy, otevřené blahovičníkové porosty, pastviny i zemědělskou krajinu. Přizpůsobil se také parkům a okrajům měst, kde nachází potravu a vhodná místa k nocování. Místy se rozšířil i za hranice původního areálu. Jde o výrazně společenského ptáka: mimo hnízdění vznikají hlučná hejna, která se přesouvají mezi společnými nocovišti a krmnými plochami. Na zemi často hledají potravu desítky až stovky jedinců současně.
Hledání potravy
Dlouhý špičatý zobák je přizpůsoben především dobývání podzemních částí rostlin. Pták jím rozrušuje měkkou půdu a vybírá kořeny, oddenky, hlízky a cibulky. Vedle toho sbírá travní semena, obilí, zelené části rostlin a příležitostně bezobratlé. V kulturní krajině může poškozovat trávníky i porosty plodin. Při shánění potravy se hejno zpravidla drží na otevřeném prostranství a za nebezpečí se rychle zvedá do vzduchu. Pro tento druh je přirozené několik hodin aktivně chodit a hrabat; život na pouhém bidle s miskou semene tak jeho potřebám neodpovídá.
Hnízdění
Páry jsou dlouhodobě soudržné. V jižní části australského areálu probíhá hnízdění hlavně od zimy do začátku léta jižní polokoule. Hnízdo bývá v dutině starého eukalyptu, méně často ve vhodné skalní či zemní dutině. Na podklad z trouchnivého dřeva samice snáší obvykle dvě až tři, někdy čtyři bílá vejce. Na zahřívání vajec po dobu přibližně 24–25 dnů se podílejí oba rodiče, kteří společně krmí i mláďata. Mladí ptáci opouštějí dutinu přibližně po sedmi týdnech a ještě určitou dobu závisejí na rodičovském krmení. Ochrana starých stromů s dutinami je proto zásadní pro úspěšné rozmnožování.
Chov
V českém chovu je kakadu tenkozobý méně běžný a nepatří mezi vhodné papoušky pro malou domácí klec. Potřebuje prostornou bezpečnou voliéru, možnost letu, odpočinku v krytém závětří, vhodné větve k okusování a zaměstnání pro zobák. Hejno v přírodě neznamená, že lze v uzavřeném prostoru bez rozmyslu spojovat cizí dospělé ptáky; při sestavování párů je nutné sledovat jejich vzájemné reakce. Hlasité projevy mohou být podstatným problémem v husté zástavbě. Venkovní zařízení musí mít suchý chráněný prostor bez průvanu a v zimě možnost úkrytu podle kondice a navykání jednotlivých ptáků.
Krmení má být pestré, s vhodným podílem zeleného krmiva, zeleniny, kvalitních semen a dalších složek odpovídajících specializovanému papouščímu jídelníčku. Samotná slunečnice nebo tučné směsi nejsou vyváženou náhradou přirozené potravy. Důležitá je pravidelná kontrola hmotnosti, hygieny napáječek, stavu nohou i přerůstání zobáku. Chovatel musí počítat s dlouhým životem, každodenní aktivitou a potřebou sociálních podnětů, nikoli jen s nápadným vzhledem tohoto kakadua.
Názvy ve světě
Kakadu tenkozobý
Latinsky: Cacatua tenuirostris, Anglicky: Long-billed Corella, Německy: Langschnabelkakadu, Francouzsky: Cacatoès nasique, Španělsky: Cacatúa picofina, Italsky: Corella beccolungo, Nizozemsky: Langsnavelkaketoe, Polsky: Kakadu cienkodzioba, Finsky: Idänkoukkukakadu, Portugalsky: Cacatua-corella-de-bico-longo
Mohlo by vás také zajímat
Cichlidka kakadu, Kakadu bílý, Kakadu brýlový, Kakadu černý, Kakadu filipínský, Kakadu goffinův, Kakadu havraní, Kakadu inka, Kakadu molucký, Kakadu naholící
Použitá literatura (3)
- Higgins, P. J. (ed.) (1999): Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 4: Parrots to Dollarbird. Oxford University Press.
- Forshaw, J. M. (2010): Parrots of the World. Princeton University Press.
- Carter, L. & Murray, M. (2022): Long-billed Corella. Australian Museum.

Kakadu tenkozobý na trávníku, s protáhlým zobákem a červenou kresbou u hlavy.
Kakadu tenkozobý Základní informace
- Výskyt: jihovýchodní Austrálie
- Prostředí: travnaté lesy, pastviny, parky
- Délka těla: 38–41 cm
- Zbarvení: bílé s růžovočervenými znaky
- Zobák: dlouhá úzká horní čelist
- Potrava: semena, kořeny, hlízky, výhonky
- Aktivita: denní, výrazně společenský
- Způsob života: hejna, dlouhodobé páry
- Hnízdění: dutiny starých stromů
- Snůška: obvykle 2–3, někdy 4 vejce
- Inkubace: asi 24–25 dnů
- Opeření mláďat: kolem 7 týdnů
- Náročnost chovu: prostorná voliéra, sociální kontakt
- Hlasové projevy: velmi hlasité

Kam se řadí Kakadu tenkozobý
Taxonomie
- Říše: Animalia
- Kmen: Chordata
- Podkmen: Vertebrata
- Třída: Aves
- Řád: Psittaciformes
- Čeleď: Cacatuidae
- Rod: Cacatua
- Druh: Cacatua tenuirostris

Kde žije Kakadu tenkozobý
Austrálie
Orientační oblasti výskytu; přesný areál je uveden níže. Malé ostrovy mohou být zvětšené.
- Původní areál: jihovýchod Jižní Austrálie, Victoria a jihozápad Nového Jižního Walesu
- Biotopy: otevřené blahovičníkové lesy a travnaté plochy
- Druhotná stanoviště: pastviny, pole, městské parky
- Hnízdní místa: dutiny starých eukalyptů
- Způsob získávání potravy: vyhrabává podzemní části rostlin