Já sem moc nechodím, ale dneska musím, teď jsem se dozvěděla, co strašnýho se stalo.
Ráda bych vyjádřila hlubokou soustrast těm, jenž tato tragedie zasáhla.
Vím, že Ti kteří tady zůstali, ten klid v duši mít nemohou, ale přeju jej těm, kteří nás opustili. A se stejnou hloubkou v srdci přeju tomu hnusnýmu zlu, aby jeho shnilou duši sežralo jeho vlastní zlo.
https://static7.depositphotos.com/1000459/737/i/950/depositphotos_7378477-stock-photo-candle-in-a-hand.jpg
Přejeme všem moc krásné Vánoce:
ŽJOFKA UŽOFKA! PANÍ JE GENIÁLNÍ, to je supr řešení! Měli by jí dát medajli, neb je to velký návod do budoucna!
No tady vidím ten drobný nepodstatný problém, že já to taky nevim 😀 Já dovču až v pátek. Jupiaé!
Ano myslím, že to co píše Arosek a co říká ten pán je hluboká pravda
Pro Akitu je jeji clovek laska zivota, za ktereho polozi zivot. Pokud ale ona nazna, ze ten clovek je toho hoden. Protoze pokud ne, nestoji ji ani za to, aby ji tu konzervu otevrel. Ten clovek musi byt neuveritelne vyrovnanej, sebejistej, citelnej a ve vsech smerech konzistentni, pak je Akita ochotna ho respektovat.
To je myslím nejvýstižnější -mluvíme-li o džípnský akitě a proto jsou leckdy ty duše nepochopený. Já sice nejsem vyrovnaná - nebo takhle, tehdy jsem byla, tetkon už jsem magor, tak by se na mě třeba ani nepodívala 😀 , ale hrozně jsme si s tou fenou sedly - právě proto, že jsem ji respektovala, uznávala jsem její vnitřní nastavení, do ničeho ji necpala a měla ji opravdu hluboce ráda, přesto, že to nebyl vůbec můj pes a nevídaly jsme se nijak často a přes to tam byl velký vztah - jiný, než mám se svými psy - úplně jiný, neumím to popsat, ale pro mě to byla čest, fakt nekecám.
Bodlinko - jak jsem ji tehdy přesvědčila - vlastně nevím, asi tím, že jsem na ni netlačila a v podstatě jsem v počátku tvrdila, že tam žádný pes není a že ani ty buřty tam nejsou, když tam není žádný pes 😀 . Musela to být ona, kdo přijde a já byla trpělivá. Důvěřovala jsem jí - asi i víc, než panička, kterou jsem tehdy při prvním setkání “donutila” aby ji nechala si s mým ohaříkem hrát, že ho nezabije - a překvapivě nezabila, pak jsem ji donutila, aby jí sundala košík, že se nemusí bát, že už mi nic neudělá a hrály jsme spolu kýblíkovanou u nás na chalupě- dívat se na její ščastnej gezicht, když poslouchala ke kterýmu kbelíku má momentálně jít a tam si vzít dobrůtku, byl pro mě malej vánoční dárek, i když bylo léto. Člověk ji musel dobře číst, vnímat, kdy je unavená, kdy o lidi nestojí (byla trošku autistická, což mi potvrdila nezávisle paní od autistických dětí, která s námi byla na táboře a přišla si k nám sednout, když jsme s feňulí kempovaly opodál placu, kde její pánčička cvičila s druhým psem. ) A myslím, že ten pocit, kdy mi prvně na uvítanou hupla na ramena a udělala mi do gezichtu svoje Huuuf! tak ten mi nevezme ani fšivej Alzheimer. Když jsme pak šly spolu běhat do lesa, bylo to úžasný. Zvláštní napojení takový.
No přesně! proč by si člověk nemohl udělat radost dárkem o kterým by ti ostatní nemohli, nemuseli atd. vědět. Člověk přece, když dělá radost, může ji dělat i sobě.
No my taky jen černý oblečení -taky když peru, dojde k zatmnění slunce, protože věším venku, že jo. ale mám jedno povlečení a je bílý a tak tohle by taky mohlo jít. Tam to neuprasím. Když mi nepoteče z nosu malinovka teda.
Jehehééé Megí v ohařskejch tepláčkách 😀 pomoooooooooooooooooooooooooooooooooooooc pomoctpomoooooooooooooct. Tjo vidim, vidim ten výraz. Hlavně aby to mělo náplety na rukávech a nohavicích 😀
Zupá! díky. ty najdeš šécko. Taky jsem Tě chtěla o něco poprosit, ešivá bys mi to nenašla, ale zapomněla jsem dočista co to mělo být 😀
JO ! MEGÍÍÍ POVLEČENÍ! Tjo, ale to by bylo krásný povlečení, kdyby bylo jako knížka. já totiž miluju ten obal, to je dílo, který musí vstoupit do histórie 😀 Myslíš, že to někdo dělá, že si tam člověk nasází vobrázky a voni mu vymandlujou povlečení? Jako dítě jsem měla krásný, bylo modrý, byli na něm sloni, žirafy, zebry a taky mochomůrka. Jiný jsem nechtěla, máteř byla nejdřív neoblomná, posléze zoufalá a pak to vzdala.
p.s. mikina s kapucou!! to by bylo taky krásný, ale to mám dobrý, to vím, že nemožu. Jsem prase. nemožu mít nic bílýho, jen papír na psaní 😀
Tak doufám, že už všechny knížky jsou tam kde mají být?
Ano, může měnit, ale musí se s tím pracovat. musí to být její rozhodnutí.
kolik chovatelů tady je? to takto rozdávají samuraje? hustý
ano, takto rozdávají samuraje. Je jim jedno, do jakých rukou. Měla jsem velkou psí přítelkyni - akitu, a dodnes je mi ctí, že jsem se s ní mohla potkat a že mě měla moc ráda. CHovatelce taky bylo jedno, že dává štěně sice do milujících rukou, ale do rukou, které absolutně netuší.
Zadavatelko - prosím - hodně rychle vyhledejte někoho, kdo opravdu ví a zná - odkud jste? Akita je zvláštní povaha, pokud teď něco zkazíte, budete se pravděpodobně v následujících letech asi dost divit. Tady to nevyřešíte - krom toho základu, který, prosím vemte v potaz - žádný proutek!!!
Plaka - no ty jo! To je možná nejpřesnější možnost, nikdy by mě to nenapadlo, ale dává to velký smysl.
Zadavatelko, držím palce, dáte pak, prosím,vědět?
No já už radši nebudu nic posuzovat, mozek ošálený chorobou je na tom hůř než obvykle. Ale on se tu za Vás někdo vydával a tak jsem myslela, že už zase.
Orionko PARDON, HROZNÝ PARDON. Ten chorej mozek byl myšlenej na toho, kdo se tu občas za někoho vydává.
heh, to jsem tomu dala. Takže POSLÓCHEJTE FŠICÍ! TO NEBYL CHOREJ MOZEK TO BYLA VORPAVDIVÁ ORIONKA, KTERÉ SE TÍMTO PŘEVELICE OMLOUVÁM.
edit - tohle: protože kometa pamatuje, není ji bonzování ( pardón nahlašování) vlastní. to mi pak došlo, jak může být míněno, ale to jen v případě, že to nepsal chorej mozek. No a nepsal 😀
Koukejte
jedití, to je ňuňůůů. Připomnělo mi to kolegyně dceru, která furt opravdu od maličkýho dítětě chtěla nějaký zvíře domů, furt to tam tahal, furt jí to vyhazovali -. Byla fakt maličkatá a pak jednoho dne ji našli na zahradě s obří černou chlupatou housenkou, jak se s ní mudla a řiká “Cimli,cimli,cimli” byla opravdu malinkatá :D
Sem může přeci dokoliv co je pozitivní -teda asi krom výsledků HIV,
No jo, už ho to zase evidentně bere, dostal asi povolenku na pár hodin s počítačem.
To nepsala Orionka. koukněte na IP adresu
A! Protože jsme v tom pozitivnu, tak sem dám odkaz na tématickej filmeček. Věřím, že z něj budete mít stejně dobrou náladu jako já. Vaječňák k tomu jen zahřeje. Boží je to!! Opravdu povedený.
A to já si klidně zase dárek koupila. Byla jsem na služební cestě a měli tam výbornou sadu keramickou. To by mi nemohl nikdo koupit. Tak jsem si to koupila, zabalila a prskla pod stromeček. Hele to bylo překvapení. - pro druhou půli, vůbec nechápal, kde se to tam vzalo 😀 .Asi Jéžišek.
Já si myslím, že si klidně člověk může udělat radost a koupit si dárek sám sobě.