Příspěvky uživatele

tak slibovali, že u nás na severu sníh nepřipadne… a připadnul… 🙂 jdu házet, Yoda právě odkráčel spinkat - nasnídaný, vyvenčený, vyprocházkovaný… co by prý dělal na zahradě…

my dneska opět venčili v civilizaci - prostě vodítkové chodníkové a parkové procházky. Protože v lese je to na zabití - uježděný led pod vrstvou nového sněhu není dobře schůdný. Zítra mám volno za pracovní sobotu, tak vyrazíme někam, kde bude schůdněji. 

já si umím představit, že pokud je to pes obřího plemene (a tam je desítka požehnaný věk), a má třeba i další neduhy, tak už operace by byla zbytečné trápení, protože rekonvalescence může být velmi dlouhá a bolestivá… ale pak musí přijít jasné a rozhodné stanovisko s okamžitým uspáním. Rozhodně veterinář snad ani psa s torzí nemůže poslat domů… aby se majitel rozmyslel

torze se musí operovat ihned - je to akutní stav, není čas na rozmýšlení. 

jojo - Kapitána Kida jsme potkávali často, kde ty časy jsou…

Večer u nás poprašek sněhu, ale vstávala jsem do zimní pohádky, všude bílo a sype a sype... Psík nadšen, procházku si protáhnul. Jen on teď jde spinkat a já házet a házet... Neb on tedy v chumelenici na zahradě nebude 😄

to mi povídejte… Docela často řešíme, co bude až Yoda nebude. Prázdný obojek bych za sebou rozhodně netahala. Dokonce si čím dál tím víc připouštím, že už žádný další pes nebude. Protože doga je nadšená v přírodě, ušlape s námi spoustu kilometrů, je nadšená na cestách i ve městě, miluje lidi… ale je klidná a líná doma. Klidně prospí půlden, není to aktivista, který stále prosí o nějakou činnost. Prostě nám povahově vyhovuje. Každá z těch našich pěti byla úplně jiná, ale tohle měly společné. Doma klidný mazlivý pohodář, venku aktivní veselý parťák. Více než 30 let soužití s jedním jediným plemenem.

Jasně - říká se, že podobně to mají bulové - od buldočků po stafbuly a pitbuly. Ale já nechci pořizovat ani krátký čenich, ani psa typu bull. S tím se jednak nedá všude cestovat a hlavně pravděpodobnost, že nebude zrovna bezproblémový ve vztahu k psům, je vysoká.

Jenže další doga už bude asi narážet na naši fyzičku, navíc osmdesát kilo se špatně někomu svěřuje na venčení či pohlídání v případě třeba zdravotních potíží. Manžel vyrůstal se střeďáky pudlíky… tak možná návrat… Ale péče o srst a závazek na dalších třeba 15 let… Fakt nevím. Doufám, že navzdory všem problémům nám Yodislav dlouho vydrží a že na rozhodování máme ještě dost času. 

Když vidím kolegyně nadšeného aktivního štěkavého maličkého teriéra - je to vychovaný, veselý, krásný minipsík, ale je to šašek aktivní, stále se těší, co se s ním bude dělat, pořád nabízí nějakou hračku či činnost. A to odpočívat umí - ale proti doze… Tak to snad raději procházky a výlety ne s foťákem a psem, ale jenom foťákem… Uvidíme.

otužilců tam bylo víc. Hned ráno si tam šla zaplavat paní a měla jen kulicha a neoprénové rukavice. Mrzlo…

zato těch bezpsích je nějak moc. Dvě ze zamrzlého lesa za humny, zbytek z dneška. Berzdorfer see je zatopený důl - hloubka až přes 70 metrů, plocha 960 hektarů… jen tak nepromrzne, takže vodních ptáků spousta - kolem je zemědělský kraj, bezsněžné pole a louky, takže i pást se mají husy a jeřábi kde… Dojedeme tam asi za třičtvrtě hodinky. Mimochodem kolem “rybníka” byla i dnes v mlze a šedu otevřena tři občerstvení (ale my si nesli řízek a kafe v ruksaku)

Yoda má tento týden málo fotek - hodně jsme venčili v civilizaci - a to páník nefotí

dnešní procházka (dlouhá 17 kiláčků) byla kolem Berzdorfer See. Tolik hus jsem nikdy neviděla - stovky jich ráno odlétaly z jezera, na nebi byl jeden kejhající klín vedle druhého. Na vodní ploše stejně zbyly tisíce jiných ptáků - potápek, lysek, kachen, labutí, kormoránů... i mořský orel se ukázal. Mrzlo, bylo mlžno a šedo nízkou oblačností. Klouzalo to jen na pár ušlapaných úsecích, jinak se šlo dobře. Jen mě štve, že zatímco druhy ptáků u nás v okolí žijících znám myslím velmi dobře, tak u těch kačen a potápek a hus a chřástalů jsem občas úplně mimo. Poznám tak akorát roháče a morčáka, jasně že i lysku a kormorána - ale ty ostatní “kačeny” jsou prostě kačeny… Lupus by ze mě radost neměl  🙄

nezávidím všem uražené hlavy, otřesené mozky, utržené ruce… ale něco je fakt ve vzduchu a doufám, že to období karambolů přestane.

Před týdnem, když byla zima a hodně sněhu jsem podlézala po čtyřech padlý kmen s obří sněhovou čepicí.  A psisko dostalo takovou radost, že nejdu vrchem jako vždy, ale lezu po zemi, že na mě skočil a nečekaně mě zarazil hubou (mojí) do závěje. 

Teď o víkendu jsme doma blbli a já ho zlobila plyšákem - on se hodně rozjel a ve svém nadšení si nevšiml, že jsem za zády přehodila hračku z levé roky do pravé - a levačku stisknul. Mám modřiny z obou stran - na hřbetu ruky i vedle spony na hodinkách. Bolí to jak čert. 

A včera při nastupování do auta jsem dostala ránu do hlavy jak z děla. On nastupuje tak, že si naskočí předníma nohama a já mu lehce přizvednu zadek a pomůžu mu. Zcela výjimečně do auta vletí rovnou (většinou jen v průtrži mračen). A včera já se k němu sehnula ve chvílí, kdy kolem mě prosvištěno pozadí osdesátikilového drobečka a tefilo mě přesně do obličeje. Ještě že nenosím brýle…

Jediné, co mě těší, že ještě na tom kluzišti, co místy je, jsme nikdo nehavaroval. Tak snad jsem to nezakřikla

my teď nechodíme taky do lesa -  Špatně se tam v bariérách sněholedu parkuje, pak lesní silnička je jedno zrcadlo a obejít to není kudy. A mimo cestu v lese je vrstva přemrzlého hrbolatého sněhu. Takže chodíme po vymrzlých cestičkách a chodnících v civilizaci. Je krásně jasno - ale vichr snižuje výrazně pocitovou teplotu. Včera jsme přehlídli i polární záři, jak jsme se z večerní miniprocházky vraceli v předklonu proti vichřici…

Pepa o víkendu ostříhal stromky a bohužel pokácel naši starou blůmu. Měla na sobě choroše, dvě velké větve se loni celé vylomily, byla uvnitř napadená hnilobou… její čas nastal. Bojovali jsme o ni už spoustu let, ale loni poprvé špatně kvetla a nedozrály na ní  žádné plody. No a já teď hodinu nosila větve a špalky k ohništi na druhou stranu zahrady… Yoda pomáhal, tj. trvalo to podstatně déle, než jsem si myslela. Ale ještě tam nějaké to dříví máme - udělám kus práce na počítači a půjdeme to dodělat… Takže dneska žádné blbnutí v lese, dneska “dřina” na zahrádce

moc na vás myslím - klobouk dolů, jak vše zvládáte. 

jelen? Mnohem častější je bílý daněk. Těch už jsme viděli hodně - jelena ani jednoho.

na návštěvě v Sasku. V létě krásné koupání, celoročně příjemné prostředí na procházky. Autem od nás kousek…

dneska ráno jsme obešli “rybník” u Žitavy - asi 6 km příjemné procházky. Hladina zamrzlá, sluníčko vstávalo, jen u břehu ve vysekaném kusu volné hladiny byla labuť a pár kačen - zbytek přeletěl na Nisu. Jen zastíněné úseky lesních cest byly hezké kluziště… ale přežili jsme všichni.  Potkali jsme i dost psů - Yoda dneska vzorňák největší - i napruženého obřího amstafa jsme zvládli minout bez potíží.

U nás je krásně jasno, ale hrozně fouká…

a ty nepsí…

Yoda mě dneska nejprve dělal radost - v civilizaci kolem hradu chodil perfektně, pak ustál hezky setkání s kopytníky, v pohodě v lese šel na volno a reagoval na každý pokyn… a pak mě vytočil, jako už dlouho ne - dvakrát po sobě vyrazil za pohybem (auta daleko maličká na obzoru prosvítající mezi stromy). To už neudělal hodně dlouho. Sice to vždy na zařvání otočil - ani zdaleka se k silnici nepřiblížil… auto ho ani nemohlo zaregistrovat… ale stejně bych ho zabila. Hlavně jsem to nečekala a málem mi vyrval ruku z pantu. Takže pak měl “galeje”… střídali jsme chůzi u nohy s povelem stůj… Návrat do věku štěněcího. Jinak procházka z Grabštejna k “80 dubům” byla parádní - sněhu minimum (proto jsme tam jeli - u nás to je v lese ještě na delší chůzi blbý), vítr snesitelný a kromě srnek jsme nepotkali ani živáčka. 

Fotky jsou z celého týdne - jen ty dvě poslední dnešní