Bobca:no,ty vánočky mě zaujaly….takový jakoby chaos….nepochopila jsem to pletení….
normální třípatrové ze čtyř, tří a dvou pramenů. Jen konce těch horních nechám nezapletené a zasunu dolů pod vánočku. Chaos jednak způsobují mandle “na ježka” a druhak moc nedržely tvar a rozjely se. Ale dobré jsou… A ty maličké byly i povedené, ty udržely tvar.
orionka-2:Taky jsem se včera venčila. Ale tak hezké fotky nemám. I do jeskyně jsme vlezly, ale až na fotce jsem si všimla……
Na Štěpána bylo nejlíp tady…už kvetou.
to je u Cvikova?? Pískovcové varhany ??
u nás je uhelníčků snad víc, než modřinek. Ale většinou se nehoní - popadnou semínko a odletí ho vyklovat na borovici. Spolu s koňadrami třetí běžná sýkorka. A pravidelně nalítává i párek parukářek. Jinak vrabčáci (polní i domácí často pospolu), červenka, kosáci, hrdličky, brhlíci, dva holubi (létají stále jen dva už od jara - přikrmuji i za velkých dešťů v létě… a chodí stále - tudíž nehnízdili), občas dlask, strakapoud, střízlík (ale toho jsem nikdy neviděla na krmítku - max paběrkuje pod ním), králíček… a hledat opadané ořechy si na sousedovic zahradu chodí straky, sojky i vrány šedivky.
Co nemáme, jsou hejna zrnožravců - zvonků, pěnkav, jíkavců, stehlíků, hýlů… zatím nic. Mlynaříci tak jednou za měsíc proletí zahradu - jsou nepřeslechnutelní…
a teď ty nepsí… Malé vánočky jsou pro sousedky, velké pro nás… A Barborka mi vykvetla už třiadvacátého. To u nás nebývá běžné…
já vím, že není sobota… ale fotky jsou správně. Jen počítač jsem vyndala až dneska, když je u nás návštěvová pauza. Ale psík si nemůže stěžovat - fotky jsou z lesů za humny a také štědrodenní Betlémky se najdou. Na té fotce na lávce nad hlubokou průrvou u Zdenčiny vyhlídky je vidět, že vůbec neváhá. Beta ani Night na ni nevkročili (a já je nenutila - terén není na pokusy vhodný), vždy čekali přivázáni u stromu…
a my máme momentálně po venčení - večer začalo pršet !! A protože vše bylo promrzlé, máme všude kluziště. Takže už večerní procházku jsem nahradila běháním po zahradě (jde to jen po trávníku, chodníčky leda na bruslích) a ráno jsme si to zopakovali. Ale Yoda touží po jediném - dospat svátky. Dnes večer “osiříme” - takže se dospí. Včera nás doma bylo 12… nespal přes den ani minutu
včera ještě se venčilo ráno normálně v lese (byl velký mráz, i Yoda dostal kabát) - ale pak začal být plný dům a tak je spousta aktivit společenských… Yoda je občas na zabití (nadšením nespí, otravuje, žebrá cukroví, vyžaduje pozornost… a pak konečně odpadne.
Dneska se ven půjde poo, až mláďata budou u druhé babičky. Mezi našimi hosty je i králík - ten je nadšen lískou s jehnědy…
Doron:Krásné svátky všem lidem i žvířákům !❤️
Užijte si to a odpočiňte si .
Já jdu ještě kachnám napustit bazének čisté vody k Vánocům, a kluci trvaj na vycházce i když nám počasí nepřeje.
A děkuju, že tady jste, i když jsem většinu z vás naživo neviděla, jste důležitý. ❤️
Naše cesmína se letos opravdu předvedla, to vám musím vyfotit.
krása - máme žlutokuličkovou cesmínu - a letos ji kosáci už stihli kompletně odbobulit…
do dalšího roku přeji hodně zdraví, energie a úsměv na tváři…
letos je přání bezpsí - neboť Yoda nespolupracoval a sobíky (losíky??) ve sněhu válel a tahal…
V Betlémkách bylo krásně jako vždycky. Nikde nikdo (jen krkavec na nás chvilku pořvával), poletovaly vločky, vrcholky skal dostávaly bílý nádech… ticho, klid, pohoda.
bílý poprašek by byl, přání se mi splnilo (ale opravdu jen poprašek, to jistě nevydrží - ale první procházka byla krásná, tichá, zimní) - takže krásné Vánoce - užijte si to. My si dáme vánočku a vyrazíme do Betléma…
dneska jen krátká procházka do lesa a poslední poklízení. Zítra tradiční krátký výlet do Betlémek a oddychové odpoledne a večeře s babičkou. Mládežníci dorazí pětadvacátého, švagrovka se švárou o den později a pak ještě neteř s celou rodinou… a tak nás tady bude víc než dost. Ale nám to nevadí, místa je dost a vařit pro davy nám taky nevadí. Po osmadvacátém budeme dva dny bez návštěvníků… a pak se zase někteří vrátí… Prostě nudit se nebudeme.
Stromeček máme venku - kouká na nás oknem z terasy. Je to živý “zakrslík” pomalu rostoucí - máme ho již třetím rokem - a tak za rok dva půjde stejně jako jeho předchůdci do zahrady a pořídíme jiný malý. Ke hvězdě se na fotce přimotal i srpeček měsíce (je hned vedle herrhutky). Neb se večer opět vyjasnilo - a ochladilo. Jen bych si přála alespoň bílý poprašek, aby se povedly bílé Vánoce. Ale asi nic…
že se na sídlišti zabydlel zajíc, to už vím - stopy ve sněhu ho před pár týdny prozradily. A taky se ukázalo, že chodí i k nám na zahradu. Není to poprvé (za doby Betky) dokonce zaječice na našich “propojených” zahradách (máme s nepsími sousedy na obou stranách průchod pod plotem pro ježky, kočky, kuny, zajíce… odchovala malé zajíčky (skončili až jako dorostenci špatně, pod koly aut - prostě město).
A teď ráno na první procházce se ukázalo, že je Yodislav fakt inteligent, který když používá nos a je vzrušen čenicháním - odpojí další smysly a ani nevidí, ani neslyší. Takže zajíce, co ho zvednul metr před námi vůbec neregistroval (zatímco já se lekla děsně) a dál studoval jeho čerstvý pelech. A takže ho ani za chvilku neviděl, jak po osvětleném chodníčku běží oklikou zpátky na stejnou “louku”.
ideální délka venčení neexistuje. Jiná je pro štěně, jiná pro psa v plné síle, jiná pro psího důchodce. Jinak se venčí za horka, jinak za velkých mrazů, jinak ve vichru… Jinak se venčí po nemoci, jinak se venčí po dlouhém výletu nebo po psychickém vypětí typu výstav či závodů.
A jinak se venčí ohař a jinak anglický mastif. Má to spoustu proměnných a navíc se k tomu přidá i osobnost majitele - co někomu připadá jako přetěžování, jinému přijde normální. Takže je to jen řečnická otázka, na kterou není žádná konkrétní odpověď správná. A to už tu zaznělo 🙂
Orionka:Tento způsob zimy, především na horách, zda se mi býti poněkud podivným.
ano, taky jsme se o tom cestou bavili - aby o Vánocích nebylo nahoře na horách po sněhu ani památky… divné počasí a chudák příroda. A to jsme měli radost, že léto bylo konečně mokré a “normální”
Sardullah:No já si vzpomínám, jak chovatelka, od který jsem měla našeho afgána, vyprávěla, že když se dala dohromady se svým manželem, tak on choval dogy… šli na společnou procházku a ona zvyklá, že afgán proti ní letí kosmickou rychlostí, tésně před ní udělá”myšku” a vyhne se, tak si vůbec nedělala starosti, když na ní “ letěla” doga… no skončilo to docela dobře “ jen” zlomenou rukou…
Když byli berbeři mlaďoši, tak zásadně brzdili o mě.. i když jsem viděla, že se na mě řítí a uhla jsem, tak oni uhli taky a nabourali do mě… si pamatuju, jak jsme chodily s dcerou venčit na zavřenou plochou dráhu a jdeme po tom okruhu a za námi slyšíme ten dusot a dcera mi říká” já se bojim” a já jí říkám” já taky”
Po afgánovi, kterej letěl od okna z gauče hlídat… stojícímu dítěti se vyhnul, sedící batole přeskočil, aniž by se jich dotknul, to byl docela šok.
Irskej setr mě zase na úzké péšině” podběhnul” takže jsem si pěkně kecla na zem.
Takže řítit se cizí doga na mě, tak bych se jí koukala klidit z cesty, protože bych rozhodně nespoléhala na to, že se mi vyhne… takže myslím, že dotyčná paní prostě neměla zkušenost s fyzickým poražením od psa.
naše dogy se vždy na poslední chvilku vyhnuly - i Yoda se vyhýbá. Ale fakt musí člověk vydržet s nervama a neuhnout. Jinak je riziko, že oba udělají úhybný manévr na stejnou stranu a pak je to fakt rána. Stalo se mi - a dodneška se divím, že jsme to oba přežili.
I když nás chce “lovit”, tak to má docela dobře vypočítané - vletí mi do náruče, zakousne třeba rukáv… ale nenarazí celou silou. A hlavně to vždy dává najevo - ten “útok” je čitelný, není to nadšený trysk.
I dvouletý Vilém volal na rozjetou Betku “neděvej mi tóóó” - když se na něj hnala (centimetr před ním to zastavila a něžně pohybem čenichu ho posadila na zadeček. A celá se smála, jak ho uzemnila… Byli báječná dvojka (fotka 14 let stará)
ještě toho trochu
Sarah01:Já si myslím, že to nebyla ostuda, zachoval je jako slušně vychovaný pes. 👍 Jinak by se paní asi ozvala.
byla to ostuda - si představte, že na vás letí nukleární hovado tryskem a nereaguje na přivolání… Jasně - pak dělal, že je tam omylem a že si to tam šel prohlídnout… ale stejně. Ale paní se fakt tvářila, že je to zcela normální, že se na ni řítí tank. Prostě se nenechala vyrušit z tempa a žádná reakce na Yodu (úsměv, strach, zpomalení, … nic)
posílám nějaké to sluníčko - dnešní Jizerky. Fotku vlčího bobku (i s piškotem pro měřítko) jsme poslali na web šelmy.cz. Ležel u vrchoviště Vlčí louky - to je hezká náhoda
na té šesté fotce to je krásný led pod vrstvičkou vody… moc dobrý povrch cesty
tak my dneska pro změnu udělali ostudu… Velkou ostudu.
Yoda k cizím lidem nejde, psy sice rád nemá - ale opět platí, že se zastaví a počká, až bude připnut na vodítko (a pak někdy dělá vlkodlaka). Dnes celý výlet zcela vzorný - najednou se vynoří ze zatáčky postava (určitě víc než 50 metrů) - Yoda zastaví v klidu, já v klidu, neboť žádný pes na obzoru… a najednou Yoda rozvrtichvostí ocas a prudce vyrazí směr náhodný pocestný. Neslyšel (tedy nedbal) a letěl - naštěstí mu nakonec došlo, že to je cizí člověk - velkým obloukem postavu minul, oběhnul ji a vrátil se dělat vzorné psisko. Nejlepší bylo, že paní vůbec nezvolnila, nezastavila se, zahnula na cestu, kam jsme pak šli i my… a stále stejným vytrvalým rychlokrokem se vzdalovala… Jako by tam to tryskem k ní letící hovado vůbec nebylo.
Až pak mi došlo, že jsme v týdnu měli sraz na půlce trasy s mojí sestrou (Yody radost veliká) a v pátek pozdě večer jsme šli naproti páníkovi, a taky radost z protichodce veliká… Prostě asi letěl pozdravit a došlo mu pozdě, že paní je cizí… Takže budu muset být o to víc ve střehu…
a pak jsme asi potkali důkaz o vlčí přítomnosti… čerstvý velký trus uprostřed cesty. Na parkovišti na Smědavě jsme v osm ráno byli první, prvního živáčka (onu nešťastnici) jsme potkali až o dvě hodiny později… ani žádné stopy lidí na námraze na mostě kousek od onoho místa… obří psi samotáři po horách neběhají… takže asi vlk.
