Vim, že svíčková se vaří dlouho, ale 2,5 roku (slovy DVAAPŮL)?!
Ale se vyplatilo. Žeru to studené z hrnce, protože prý oběd až po venčení a furt vypadni vodtamtaď, ale já žeru dál, kuřecí kosti tam nejsou a dyť kdo je tady odborník na tu výživu, aha?!
no - jestli ji vaří jen prvního… a je jedenáctého… tak bych se trošku bála 😄
Yoda taky někdy vyjíždí - nechce se porvat, je to strach… a děsně blbě to vypadá (zvukově je přesvědčivý) - asi to opravdu vzniklo tím nešťastným (ale nutným ze zdravotních důvodů) vykastrováním v pubertě. Nikdy nevíme, kdy mine psa (vždy na vodítku) bez povšimnutí a kdy začne “vyvádět”. Uklidní se hned, co psa mineme, nemá tendenci se vracet. Jde hned vypustit a jde si dál po svém. Pokud je na volno a vynoří se pes - Yoda zastaví a nechá se připnout. Když se jednou se psem srazil nečekaně v zatáčce lesní cesty - oba se oběhli velkým obloukem a tvářili se, že tam jiný pes vůbec nebyl. Ale riskovat to nechci…
Někdy očekávám průšvih - beru ho na krátko, “varuju ho”… a on projde zcela v klídku, byť já mám adrenalin nade všechny meze (přeci jen má 80 kilíček), jindy nečekám potíž, jsem v klidu a stejně vyjede…
Vždy zůstane u zvukové hrozby, nikdy jsme naštěstí žádnou nepříjemnost neřešili. Ale i to je protivné. Zajímavé je, že ve velkých davech - města, památky… nevyjíždí, max tiše “vrkne”. Na výletní lodi na alpském jezeře byl v relativně úzkém prostoru s dalšími třemi velkými psy - a všichni se tvářili, že se kochají krásou přírody…
Ale nedá mi to, už jsem se chtěla zeptat dávno, Xerxová, proč nosí Yoda na krku ten zelený šálek?
je opravdu výrazně víc vidět. Takže když jsme v místech, kde běhá na volno, tak nosí nákrčník. Opravdu ta reflexní barva plní svoji funkci - je nepřehlédnutelný. Bez ní ho očima často hledám, i když je velmi blízko. Holt nevenčíme na loukách, ale v lese na vyšlapaných steznících. V civilizaci chodí na vodítku a bez nákrčníku.
Už jsem dostala i dotaz, zda pod ním nemá ukrytý ostnáč nebo elektriku 🙃 . Nemá pod tím nic jiného, než běžný polostahovák.
Slavkovský les sýkora koňadra 25 sýkora modřinka 14 sýkora babka 3 (vloni i předloni 5) sýkora uhelníček 2 (vloni 4) kos 0 hrdlička 0 vrabec polní 65 drozd kvíčala 35 stehlík 12 hýl 15 zvonek 3 červenka 1 pěnkava obecná 3 pěnkava jikavec 3 krahujec 1 sojka 1 (dříve i 3) straka 3 (dříve i 25) mlynařík dlouhoocasý středoevropský 4 mlynařík dlouhoocasý severoevropský 6 strakapoud velký 6 (systém nás nejdřív nechtěl pustit, že je to nepravděpodobný počet) úplně první pozorování - strakapoud prostřední 1 brhlík 1 (vloni nula - brhlíci odsud téměř zmizeli, ještě předloni běžní, 7-10 ks)
jak jste schopný napočítat pětatřicet kvíčal ? Je to odhad a nebo nějaký systém rychlopočítání? A že systém nechce věřit šest strakapoudů najednou viděných je taky jasné - to se každému nepoštěstí.
Já dnes začala sčítat, když přelétala žluna - aby holka byla sečtená. Velmi podobné složení návštěvníků zahrady jako včera - jen přiletěl navíc párek hrdliček a jedna sojka - a zase překvapivě nedorazily parukářky.
my dneska dopoledne dojeli do Příšovic, a obešli jsme menší ze dvou příšovických pískoven (co jim Pepa říká příšerovické - on tam chodí nerad 😀 ) Sněhu dost, místo vodních ptáků jen bruslaři odhrnující sníh z ledu. I Jizera už je skoro celá zamrzlá… takže jsme viděli víc kusů srnčího než ptáků. A to před pár lety tam byly v době sčítání pipin desítky kormoránů, snad stovka bílých a popelavých volavek, kachny a labutě a husice… ale to nebylo zamrzlo…
Brzy se uzdravte, hlavně, že je Vám už trochu ĺíp 🙂!
já už jsem zcela o.k. - už se těším, až dneska někam vypadneme na víc kroků, než jen kolem plotu…
Cesmínu máte krásnou, fascinují mě ty kuličky. My máme obdobně velikou cesmínu, také temně zelenou, jen kuličky má žluté. A jak přejdou prvním mrazíkem, naletí hejno kosů a je po ozdobě, nezbyde ani kulička… Ozobou všechny. Ale já jim ty nacpané pupky přeju… Jdu házet sníh, od večera napadlo dalších 10 cm…
u nás za celý den nasněžil jen poprašek - ale večer se přihnalo sněžení a padá a padá. Yoda se teď tvářil dost naštvaně, že mu hustě sněží do kožuchu. Ale na desetiminutový okruh mu kabát dávat nebudu. Zase taková zima není.
Tak u nás konečně taky napadlo - cca 5 -7 cm, courali jsme kolem řeky přes 2 hod., na nezamrzlých kouscích kromě obvyklých kachen a hoholů i 3 volavky pop. a i jedna bílá, asi párek potápek malých, zoufale hladově poletujících 6 kormoránů, asi parťáci toho mladého mrtvého…ozývaly se sýkorky 😉
ano - sýkorky tento týden (mráz, sníh) začaly i u nás zpívat.
A jak Vám je? Přeju Vám, ať je brzo zase dobře.🙋♀️ Vy fakt jinak vůbec nemarodíte, prostě větrem ošlehaná horalka 😉
dobře mi je - jak jinak 😉 Už plánuju na zítra nějakou tu pořádnou procházku
V úterý odpoledne mi bylo blbě - prospala jsem odpoledne i noc. A dokonce si vzala jeden paralen! Ve středu mi bylo líp - prospala jsem ještě taky něco během dne. Včera bylo skoro dobře a dneska jsem doma jen proto, že jsem si nechala napsat tři dny neschopenky (asi po 10 letech). Jinak bych to řešila dovolenou - ale v lednu se jí zbavovat mi přišlo předčasné…
ze vzduchovky s vnoučaty střílíme na zahradě, chystáme pro ně “bojovky”, noční pochody za hvězdičkama, cesty potokem… ale je fakt, že samostatné aktivity bez dozoru u nás taky moc nemají. Taky se trochu bojím… Na straně druhé jsou hodně samostatní, koneckonců autobusem k nám sami jezdili brzy a třeba i ty lety bez doprovodu letušek za námi na dovolenou (aby se nekodrcali dva dny tam a zase zpátky v nacpaném autě) taky zvládli ve věku, kdy jiní rodiče a prarodiče dítka samotná málem nenechají ani přejít silnici. Jasně - patří k tomu "školení bezpečnosti" i to, že mají natrénováno od malinkata. Ale volnost našeho dětství nezažili a nezažijí. U nás už asi pomalu nastává čas, kdy s námi přestanou jezdit… vždyť ten starší končí taneční…
jinak mi stále na krmítku chybí jiné zimy běžná hejna zrnožravců - jíkavci, zvonci, stehlíci, hýlové (ale sestra bydlící o pár kilometrů vedle má nepočítaně stehlíků i zvonků a jíkavci si asi dávají na čas - přilétali hned na začátku ledna, výjimečně již v prosinci).
Málokdy přiletí brhlík (a před pár lety to byl u nás běžný druh na krmítku) a i strakapoudů vidím tuto zimu míň.
Počítala jsem, že se dostaví sojka, hrdličky, holubi, straky, šedivky… které se na zahradě poměrně často ukazují, ale prý až někdy příště.
tak jsem právě dosčítala - a musím říct, že ptactvo k tomu přistoupilo zodpovědně - nebyla to taková bída, jak bych očekávala.
Začala jsem sčítat, když přelétala nad zahradou krásně pruhovaná paní krahujcová. Tím se dostala do seznamu. Nebyl problém nasčítat 8 kosů (je jich víc, ale furt přelétávají), 12 vrabců - 10 domácích a 2 polní (zase je jich jistě víc, ale děsně se ty “myši hemží”), dvě koňadry, tři modřinky, jednoho uhelníčka, dvě parukářky… to je běžný stav, co se dal očekávat. Mile překvapil dlask, střízlík, dvě pěnkavy a červenka - že se také ve správný čas uráčili dostavit na sčítací místo.