Příspěvky uživatele

a teď ty nepsí. Z lesů za humny (ta druhá je z místa, kde je krásný výhled na Ještěd - jen si ho musíme přimyslet) a z dnešní procházky v okolí Lemberku. 

tak tedy nejprve Yoda tento týden - poslední tři fotky jsou už čtyři roky staré - děsně to letí

ne - hřivnáči to rozhodně nejsou. Jsou to “normální” holubi. Dva. Pořád jen dva. Před chvílí opět vyžrali krmítko…

nejvíc oslíků jsem viděla ve Francouzském středohoří. Tam, na planinách  mezi vysokými horami a hlubokými stržemi je slavná mnohakilometrová dálková oslí stezka, která je ve stopách putování Roberta Luise Stevensona (popsal v knížce Putování s oslicí do hor). Hodně turistů to chodí jako každou jinou dálkovou trasu - jen s ruksakem, ale mnozí si alespoň na některý denní úsek zapůjčí ušatce… A snad každý statek na trase osly má a rád půjčuje - neb v chudém (ale neskutečně krásném kraji) je to dobrý zdroj příjmů…

a mám jeden dotaz. Asi na holubáře, neb holubům vůbec nerozumím. Nikdy jsem na zahradě holuby neměla. Občas přeletělo hejno městských, ale nezastavilo se. V létě na krmítko (díky intenzivním dešťům jsem přikrmovala v době hnízdění i v létě) začali  lítat dva holubi. Velcí, kovově lesklé odstíny zelené, fialové na krku, jeden výrazně tmavší (a ten mi připadá větší), druhý je o odstín šedi světlejší a má bílé letky na okraji křídel. Prostě obyčejní měšťáci. Ale krásní.

Vždy spolu. Celé léto a podzim vždy dva - nikdy v hejnu, nikdy o samotě. Tudíž nehnízdili. Zcela nesportovně jim říkám teplí bratři (ale to jim asi křivdím). Hnízdí holubi už mladí? Nebo nechávají holoubata samotná? Nebo to opravdu můžou být kamarádi, co bez sebe neudělají krok? Proč se nepřidají k nějakému hejnu? Ve městě jich je dost… 

Trochu mě štvou - neb když nasypu, jsou tam hned a vyzobou skoro všechno. Jasně, i kvůli nim přibylo další krmítko, kam se díky svým rozměrům nenacpou - takže pro každého něco do zobáku na zahradě je, ale ti dva mají velkou spotřebu a třeba hrdličky mají občas smůlu, že na ně ve velkém krmítku nic nezbyde

k těm krákavým potvorám (láskyplně míněno). My máme celoročně vrány šedivky. Když přelétají nad zahradou, krákají a já jim říkám “ahoj krebainy z Vrchoviny”… občas mi nadávají z vršku našich borovic… Jsou to sice potvory (viděla jsem, jak třeba paní krahujcovou zahnaly od uloveného kosáka), ale mám je ráda. Vrátila se mi na zahradu sojka, ale je tu po letech výrazně méně strak. 

Krkavce potkáváme v lese, je jich u nás dost - ale hejno tady také neznám, většinou jen pár. Havrany na naší straně města nevidět a ořešníky jen v době ořechové… mimo podzimu je potkáme jedině na horách.

otisky zadních do předních dávají psi i lišky a vlci… a ve sněhu tak klušou i proto, že je to mnohem snazší, mají vlastně “prošlapáno” polovinu kroků… šetří to energii. Klidně to vlci být můžou. Vždyť mi naživo jednoho potkali v Lužkách, čerstvý trus jsme fotili nedávno v Jizerkách (a pak se při hlášení výskytu smáli mému měřítku velikosti - byl tam piškot opavia)

Yoda nepřišel do styku s mrtvolkou, zatím ani s pelechem. Jsem dneska doma za pracovní sobotu a tak jsme byli ráno na delší procházce v lese a pak Yodislav vylítán a vyprocházkován odpadnul na gauč. Takže zahradu dneska ještě vůbec nezkoumal. Naštěstí - umím si představit, jak lítá po zahradě a místo plyšáka má v tlamě tuhou kunu…  a nadšeně mi ji nabízí… Jde mi o to, jak dlouho v tomto počasí můžou být silně nakažlivé různé ty potvory typu svrabu, plísní, blech… Jasně že nějaké riziko je, spíš mi jde o to, jak velké

Že u nás pod podbitím ve střeše nad terasou bydlí kuna víme už dlouho. Občas jsme ji zahlédli, v posledních měsících se začala venčit v rohu v zimě vůbec nevyužívaného balkónu. Před dvěma dny jsem ji překvapivě zahlédla ve dne - když mizela na jejím vstupu pod Bramac. Přišla mi podivně světlá… až jsem si říkala, není-li to nějaká novinka - někomu zdrhlá fretka.

Ne - dnes ležela mrtvá, stočená na Yody venkovním pelechu. Ztuhlá, velmi hubená, hodně lysá. Dělala dojem velmi starého jedince, ale spíš prašivina nebo co… Zabalili jsme ji do dvojitého modrého silného pytle a skončila ve svozu do spalovny.

Můj dotaz zní. Pelech jsem přestříkala savem proti plísni. Vyprat nelze, stáhnout nelze. Nehrozí, že by si tam Yoda v následujícím měsíci lehnul (by ho studil pupík) - ale přebíhá přes pelech ven a dovnitř. Je to kus staré sedačky. Neprší na ni (většinou), ale je vystavena mrazu (a dnes v noci má mrznout dost) i sluníčku (jakmile vyleze, svítí nejsilněji přímo na pelech). Mám se nějak o Yodu bát? Koneckonců na tom pelechu občas bydlí i toulavé kočky, jistě i kuna tam nebyla poprvé a nikdy žádné “breberky” Yoda neměl. 

tak slibovali, že u nás na severu sníh nepřipadne… a připadnul… 🙂 jdu házet, Yoda právě odkráčel spinkat - nasnídaný, vyvenčený, vyprocházkovaný… co by prý dělal na zahradě…

my dneska opět venčili v civilizaci - prostě vodítkové chodníkové a parkové procházky. Protože v lese je to na zabití - uježděný led pod vrstvou nového sněhu není dobře schůdný. Zítra mám volno za pracovní sobotu, tak vyrazíme někam, kde bude schůdněji. 

já si umím představit, že pokud je to pes obřího plemene (a tam je desítka požehnaný věk), a má třeba i další neduhy, tak už operace by byla zbytečné trápení, protože rekonvalescence může být velmi dlouhá a bolestivá… ale pak musí přijít jasné a rozhodné stanovisko s okamžitým uspáním. Rozhodně veterinář snad ani psa s torzí nemůže poslat domů… aby se majitel rozmyslel

torze se musí operovat ihned - je to akutní stav, není čas na rozmýšlení. 

jojo - Kapitána Kida jsme potkávali často, kde ty časy jsou…

Večer u nás poprašek sněhu, ale vstávala jsem do zimní pohádky, všude bílo a sype a sype... Psík nadšen, procházku si protáhnul. Jen on teď jde spinkat a já házet a házet... Neb on tedy v chumelenici na zahradě nebude 😄

to mi povídejte… Docela často řešíme, co bude až Yoda nebude. Prázdný obojek bych za sebou rozhodně netahala. Dokonce si čím dál tím víc připouštím, že už žádný další pes nebude. Protože doga je nadšená v přírodě, ušlape s námi spoustu kilometrů, je nadšená na cestách i ve městě, miluje lidi… ale je klidná a líná doma. Klidně prospí půlden, není to aktivista, který stále prosí o nějakou činnost. Prostě nám povahově vyhovuje. Každá z těch našich pěti byla úplně jiná, ale tohle měly společné. Doma klidný mazlivý pohodář, venku aktivní veselý parťák. Více než 30 let soužití s jedním jediným plemenem.

Jasně - říká se, že podobně to mají bulové - od buldočků po stafbuly a pitbuly. Ale já nechci pořizovat ani krátký čenich, ani psa typu bull. S tím se jednak nedá všude cestovat a hlavně pravděpodobnost, že nebude zrovna bezproblémový ve vztahu k psům, je vysoká.

Jenže další doga už bude asi narážet na naši fyzičku, navíc osmdesát kilo se špatně někomu svěřuje na venčení či pohlídání v případě třeba zdravotních potíží. Manžel vyrůstal se střeďáky pudlíky… tak možná návrat… Ale péče o srst a závazek na dalších třeba 15 let… Fakt nevím. Doufám, že navzdory všem problémům nám Yodislav dlouho vydrží a že na rozhodování máme ještě dost času. 

Když vidím kolegyně nadšeného aktivního štěkavého maličkého teriéra - je to vychovaný, veselý, krásný minipsík, ale je to šašek aktivní, stále se těší, co se s ním bude dělat, pořád nabízí nějakou hračku či činnost. A to odpočívat umí - ale proti doze… Tak to snad raději procházky a výlety ne s foťákem a psem, ale jenom foťákem… Uvidíme.

otužilců tam bylo víc. Hned ráno si tam šla zaplavat paní a měla jen kulicha a neoprénové rukavice. Mrzlo…

zato těch bezpsích je nějak moc. Dvě ze zamrzlého lesa za humny, zbytek z dneška. Berzdorfer see je zatopený důl - hloubka až přes 70 metrů, plocha 960 hektarů… jen tak nepromrzne, takže vodních ptáků spousta - kolem je zemědělský kraj, bezsněžné pole a louky, takže i pást se mají husy a jeřábi kde… Dojedeme tam asi za třičtvrtě hodinky. Mimochodem kolem “rybníka” byla i dnes v mlze a šedu otevřena tři občerstvení (ale my si nesli řízek a kafe v ruksaku)

Yoda má tento týden málo fotek - hodně jsme venčili v civilizaci - a to páník nefotí

dnešní procházka (dlouhá 17 kiláčků) byla kolem Berzdorfer See. Tolik hus jsem nikdy neviděla - stovky jich ráno odlétaly z jezera, na nebi byl jeden kejhající klín vedle druhého. Na vodní ploše stejně zbyly tisíce jiných ptáků - potápek, lysek, kachen, labutí, kormoránů... i mořský orel se ukázal. Mrzlo, bylo mlžno a šedo nízkou oblačností. Klouzalo to jen na pár ušlapaných úsecích, jinak se šlo dobře. Jen mě štve, že zatímco druhy ptáků u nás v okolí žijících znám myslím velmi dobře, tak u těch kačen a potápek a hus a chřástalů jsem občas úplně mimo. Poznám tak akorát roháče a morčáka, jasně že i lysku a kormorána - ale ty ostatní “kačeny” jsou prostě kačeny… Lupus by ze mě radost neměl  🙄