Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. To je, když se špačci nechtěli objevit u nás - taky tu mrzne každou noc - přejela jsem před kopec a co myslíte, byli tam? Byli. Ve Vesci (Liberec) jsem je načapala. Teď ještě skřivany u nás na pastvinách a jaro můžu prohlásit za zahájené. (Auto jsem pro jistotu schovala, abych ráno nemusela škrábat).
jojo - už o víkendu jsem špačíky načapala na zahradě. A mrzne nejen za kopcem… u nás taky každé ráno je šedivák…
Dneska další netopýři - tentokrát poletovali nad námi, když jsme se vraceli z lesa. Potoky lesní už jsou v klidu, sněhu je za humny už jen minimálně, spíš ušlapaný led se ještě někde objeví. I na hřebenech sněhu moc nezbylo… A ptáci řvou
u nás krásně včera i dneska. Ale včera mělo psisko odpočinkové pondělí a dělali jsme na zahrádce (procházky jen kratičké ráno a večer kolem plotu…) a dneska učím do dvou a půjdeme ven až odpoledne. Ale zatím to vypadá, že teplo a jasno vydrží. Ale zítra dělám z domu a tak něco vymyslíme
u nás už lítají i netopýři. Dva. A to rána mrzlo… ale odpoledne bylo teplo, hmyzáci už lítají. Tak snad to okřídlení myšáci nepřepískli s tím vzbuzením
ta pátá fotka je u nás “za humny” - jedno z mnoha maličkých vodních děl a náhonů v Kateřinském údolí - kdysi to byla nejprůmyslovější část široko daleko… Je to hned na počátku Frýbské cesty na žluté značce směr Javorový vrch.
my dneska dali okruh od Radvaneckého rybníka na Havraní skály a přes neznačené cesty do Údolí samoty a přes Panenskou skálu zpátky. Skoro 4 hodiny - ale my se hodně kochali a kafe pili a fotili… Moc krásně bylo. Jeřábi řvali, luňáci kroužili nad loukou, viděli jsme i srnčí, veverku…
Venku davy lidí, cyklistů i psů - jen nevím, proč lidi musí mít psy skoro kilometr před sebou a pak se divit, že i někdo jiný je na značené cestě se psem…
u nás “dole” se potoky v lese pomalu klidní, už je většina sněhu dole. Zato Černá Nisa řve, z hor to jde dolů - ale zatím překvapivě dost pomalu, noční chlad sníh drží, i když se sluníčko snaží. Je to lepší - sníh má odcházet pomalu, ať voda v horách zůstane… Jinak ještě místy je led a kluziště… ale za dva dny je vidět podstatný rozdíl. A včera na zahradě kvetly jen sněženky, dneska už vosičky objevily rozkvetlé talovíny i první “divoké” drobné krokusy
domácí piškot. Bez kvasnic i prášku do pečiva - jak ho dělala moje babička… Zvážila vajíčka (celá - i se skořápkou 😉) . A kolik vážila vajíčka, tolik dala cukru a stejně polohrubé mouky. Tím si dokázala dělat piškot do maličkého kastrůlku jen pro sebe z 1 vajíčka, ale i jako vysokou bublaninu na velký pekáč z 5 vajec…
jen tři suroviny - vajíčka, cukr, mouka (a trocha vody)
postup: Utřu žloutky s cukrem, vmíchám mouku (a přidám pár lžic vody - prostě aby se to hezky spojilo a nemusela jsem se s tím moc matlat). Na závěr opatrně vmíchám sníh z bílků. Naleju na vymazaný a vysypaný pekáček (nebo do dortovky - nižší korpus tak ze 3 vajec). Na povrch lze hodit ovoce - třeba vypeckované višně z mrazáku… A nebo nic - a dá se po upečení (a vychladnutí) rozkrojit a naplnit třeba marmeládou, tvarohem, pudinkem… Prostě piškot…
dokrmuji i v létě - mají trvale krmítko se slunečnicí a ve stínu zavěšené dva zásobníky na lojové koule. Za chladných a deštivých dní v létě je tam ptačí provoz větší, než třeba v tyto dny. Za nepříznivého počasí (vítr, déšť, chladno), kdy létá minimum hmyzu, tak se přijdou rádi přikrmit. Pokud je hezky, tak klidně dám v krmení přestávku.
Nezapomeňte na přístup k vodě - já to neřeším pítky, neboť na zahradě jsou tři malé vodní plochy, kam chodí lemtat vodu doga i pipiny
zkuste tu vánočku (bublaninu) - zatím bez namazání máslem… Nejenom, že to staří dogaři běžně hubeným psům dávají, ale znala jsem i chovatelku chlupatých pasteváků, která jim v juniorském věku pekla pekáče buchet a bublanin - že jí to vyjde levněji než maso a krásně po tom mohutní… A že když k tomu mají dostatek pohybu, tak nejsou tlustí, ale hezcí. A hlavně jim to chutnalo. Vajíčka a ovoce měla svoje… takže do bublaniny přihodila jen mouku a cukr… asi opravdu tím i něco ušetřila…
To bylo za Xerxese - ten mohutnět nemusel (byl dobře stavěný i bez sladkého), Betka taky ne - takže vánočka a buchty u nás přišly na řadu až za radiátorového Nighta… A Yodu musíme škrtit na jídle, aby nebyl jak sud… takže ten dostává syrové zelí jako vycpávku k masu… a sladké jen to, co vyžebrá
jaro bude určitě - dneska dělám z domova a tak jsme ráno zaběhli kouknout k řece, jestli hory tají… a teče to dost. A na zahradě sněženky už mají bílé hlavičky.
Posílám Zoranovi tolik síly, jako teče vody z hor… a pro Horsanu kytičku
ono je to těžké - pokud mamut přestává chodit, moc možností není. Nejde nosit… A pokud by librela byla možností, jak oddálit uspání, tak bych neváhala. Jasně - po zvážení všech pro a proti, po využití slabších a osvědčených preparátů…
Doufám, že se nám tohle rozhodování někdy v daleké budoucnosti vyhne. Ale obří psi mají těch možností míň, než ti malí. Yodovo odlehčování případně slabé pajdání po klidu (co má od malička) se naštěstí nehorší - opět zimu zvládnul, pokud extrémně neřádí a netrýská, tak nekulhá vůbec. A to momentálně neužívá nic - na začátku prosince dojedl kbelík GAGu…
v lese tečou potoky naplno, všude to čvachtá pod nohama. Kde leží sníh, je to rozměklá břečkoidní hmota… Ale ptáci řvou, potoky zurčí, liják bušil do kaluží… krásná hodinová procházka. Přišli jsme mokří všichni tři - možná proto, že když jsme vycházeli, svítilo na chvilku sluníčko 😄
