to je důvod, proč do Balkánských hor nakouknout nemůžeme. Obecně při cestách po Evropě se nejvíc bojím smeček polotoulavých psů, případně velkých volně se toulajících psů v areálech rozlehlých antických památek. Ale ti kupodivu bývají zcela neagresivní, jako by tam žádný cizí pes nebyl. Jasné je, že je doga v těchto místech vždy na vodítku…
zavářím maso jen na dovolenou - kuřecí, vepřové, hovězí i mleté hovězí (na špagety). Pak se jen uvaří příloha, vytvoří se omajda (rajčatová, smetanová na paprice z vlastních zdrojů… guláš nebo svíčková od Vitany v prášku,…) do omáčky se vsype obsah sklenice nacpané masovými kostkami… a může se jíst. Děti se tak najedly podstatně líp, než v hospodě - kde měly tendenci si dávat stále stejné jídlo a maso jim stejně často zbývalo… A i pro nás je to nejrychlejší jídlo - s dogou v hospodě to není snadné (opravdu je blbě skladná) a stačí, když při průchodu lokálem vrtí ocasem … a ten je nad deskou stolů a hlavně máme uvařeno určitě do půl hodiny… což v restauracích na jihu vám maximálně donesou pití a další půlhodinu budou diskutovat o místních specialitách…
Taky zavařuji dvakrát. A dokonce jsem nežravému Nightovi zavářela i nastříhaná kuřata i s kostma… aby na dovolené “nehladoval” (hladovala je novotvar dítka z doby tak 40 let zpátky)
u nás datlové nebývali. Jen žluny a strakapoudi. Datla jsem znala z Českého Ráje… V posledních letech jich u nás přibývá. V lese za humny je to už snad běžnější šplhavec, než strakapoud. Ale na zahradě ještě viděn nebyl - tam jsou strakapoudi a výjimečně (spíš v létě dělá díry do trávníku) žluna.
efe:V LBC řádí od předvánoc chřipka A - lehla půlka firmy. A spoustě lidem pak ještě po doléčení chřipky zkomplikovala rekonvalescenci viroza. Tak pozor a nepřehánět to s brzkým návratem do práce.
jsem na chřipku očkovaná - i když vím, že letos se netrefili a očkování moc nezabírá. Já bývám obecně "tvrďák", který u všeho mívá poměrně snadné průběhy… a tak doufám, že v pondělí už zase budu v pracovním procesu. Máme velmi svižného pana doktora v komunikaci elektronické - takže doufám, že k němu nebudu muset a vyřídíme to vzdáleně. Ono s náhle nastoupivší bolestí kloubů, nechutenstvím a teplotou toho moc neudělá, než že mě nechá v pelechu. Prospala jsem celé odpoledne a s jedním paralenem je mi vlastně dobře. A že nemám chuť k jídlu mi neublíží 😀 Kluci byli v Opičáku - a prý si to užili. Já je nerada pouštím samotné, Pepa když kouká do foťáku nekouká co tropí Yoda… a ten toho občas umí využít a vzdaluje se víc, než je vhodné. Ale prý byli hodní oba…
já asi na pár dní dovycházkovala. Nestává se to často - ale zhruba od deseti hodin mě bolí celý člověk, klepu se zimou… prostě asi chřipka přichází. Dokonce jsem klesla tak hluboko, že jsem vyhnala ven na procházku jen kluky… Uvidíme - ale vypadá to, že budu do pátku doma.
Yoda ráno i na krátkou venčící procházku nafasoval zimní kabát. Neboť teplota klesla skoro na mínus třináct (-12,7). No a protože v těchto teplotách se pipinám špatně ozobávají lojové koule (tuk je tvrdý), tak si tři koule vezmu večer do tepla kuchyně a ráno jim je nadrobím do směsky zrní a slunečnice. A zasypu krmítka i místa pod keři, kde mám odhrnutý sníh a sypu na zem. Drobné kousky lojovek zmizí první - vyhovuje toto servírování všem - od kosáků po střízlíka
u nás sněhu dost - takže na našich parkovacích místech u lesa nezastavíme (zamrzlé bariéry). Takže jsme využili slunečného krásného odpoledne a vyjeli na chvilku k Jítravě - došli na Sloní kameny a zase zpátky. Kratičké, ale krásné protažení nohou.
Bodlinka:Máša má chudák nějaký problém. Venku. Nesněží a není zase taková Sibiř, počasím to nebude. Někde se ale určitě poprala a teď je venek tak blbý místo, že doma s kocourama, co jí štvou, se to prý dá zvládnout.
a nebo tuší, že přijde opravdová zima a tak obsazuje doma nejlepší pozice 🙂
a teď nepsí. Silvestrovský Marienthal už tu byl, takže jen lesy za humny a včerejší Hamr na Jezeře
Yoda minulý týden: je vidět, jak sněhu přibývalo (i když se snažíme jezdit tam, kde ho je přeci jen méně)
impact:Jojo, kor když ten sníh ještě podkluzuje, tak se nohy víc nadřou. Navíc tam je mezi cca 14 a 15 kilometrem úsek, kde je cesta úplně rozbitá těžbou. A jak to oraniště zmrzlo na kámen, tak to byla fakt makačka se přes to dostat. To mě asi dorazilo úplně. 😄
Na sraba jsem dneska posnídala Nimesil. 🤣
v zimě se chodí mnohem hůř - a nejhorší je prošlapávání hlubšího sněhu. To se nadřou lidi i psi… Kdo není zvyklý a netuší, tak se často diví. To není na vás - vy znáte a tušíte a chodíte, ale třeba jednou kdysi dávno moje neteřka přijela k nám s partou kamarádu (vysokoškoláci Pražáci) a ti naplánovali pěší cesty v horách. Hory zasněžené, s ledovou krustou… a výlety jdou pěšky jen mimo běžkařskou magistrálu (a ta je skoro všude), tj. po cestičkách neupravených bočních… Seškrtala jsem jim to na třetinu a přesto dorazili pozdě a “mrtví”… a děsně se divili
tak jsme byli na procházce kolem Ploučnice u Chrastenského vodopádu. Je tam sněhu podstatně míň než u nás za humny. Psisko si zaskotačilo, my protáhli nohy... pohodová výprava zasněženým lesem. Cestou tam bylo krásně - sluníčko vstávalo mezi kopci... jen jsme vystoupili z auta, tak se schovalo a celé dvě hodiny procházky nám sněžilo. Když jsme byli na dohled auta... začalo nesměle sluníčko (vypadalo jak měsíc) prosvítat skrz mraky a když jsme se autem vraceli, bylo krásně - Luž, Klíč, Ortel, Ralsko, Jezevčák, Hvozd, Sokol... se předváděly v plné zimní kráse. To proto, že foťák spinkal na zadním sedadle
venku je teď u nás překrásně - opět připadlo, na nebi kulatý měsíc střídavě naplno září a nebo se schovává za letícími mraky. Sníh křupe pod nohama, byli jsme prvochodci klidným mrazivým ránem
efe:Že bysme se přidali…?
Sice bych Vás ráda všechny viděla a poprocházkovala… ale raději nee. Yoda by chtěl s holkama řádit a já bych mu to zakazovala, neboť trysk a prudké obraty mu nedělají dobře a když je k tomu sníh a klouže to - je to ještě horší. Takže bych ho nutila jít nakrátko (neb když by nevydržel a vyrazil na dlouhém špagátě, tak ho neudržím a navíc nám všem zauzluje končetiny…)
Druhá věc je, že ani nevím, jestli vyrazíme ráno na osmou a nebo po obědě… to se ještě uvidí, podle mé maminky… Takže ráda bych - ale nee.
v noci docela dost připadlo, a tak místo první procházky házení sněhu na zahradě. Yoda naštván, raději prý by šel dospávat svátky do pelíšku. Ale máme vyházeno…
tak díky sněhové pokrývce se nám skokem zvýšila spotřeba všeho (směska zrní, slunečnice, lojové koule, půlená jablíčka, vlašáky sekané…). Jen paní krahujcová si nevybrala z jídelního lístku, ale samoobsloužila se nepozorným kosákem…
u nás bylo výrazně klidněji - jindy byl rachot od Vánoc, tentokrát až na drobné výjimky byl klid. A na Silvestra sice rachejtličky byly po celý večer - ale v množství malém - a rachot kolem půlnoci sice byl - ale rychle ustal. Jen tedy nějaká rodinka se jala po půlnoci střílet na chodníku přímo u plotu směr naše zahrada… a na ty jsem houkla z balkónu, ať se laskavě někam posunou… A odkráčeli… a byl klid. Yoda vůbec rachejtle neřeší, ten je v tomto ohledu nad věcí
Konečně to trochu připomíná zimu, včera celý den sypalo, ale dneska už je teplo, tak už je to dost těžký a mokrý. Ale holky nadšený.
pokud je toho u vás takto po kotníčky, možná zvážím někdy o víkendu cestu směr Ralsko a okolí. Neboť u nás je sněhu dost, a bojím se, že těžký vysoký sníh by Yodově zadní pravačce dobře neudělal.
dnešní výlet do Marienthalu u Ostritz. Vytáhli jsme švagrovou se švagrem na desetikilometrový okruh od kláštera. Jen tedy všechny zpevněné plochy děsně klouzaly (já lehla dvakrát, ale naštěstí mám pozadí dobře polstrované) a kolem hraniční Nisy jsou tažené elektrické ploty proti přechodu divočáků z Polska do Německa… Takže Yoda pořád na vodítku… Jinak ráno nádherné sluníčko a odjížděli jsme v chumelenici. A u nás padá a padá a padá…
Orionka:Bingo, ta jeskyně je pod nimi, shora to na zmrzlém nešlo, nevím, jestli bych se v létě dolů skalami pustila.
Dutý kámen je zajímavý skalní masív. Je opravdu dutý… k jeskyni v zimě to jde blbě. Varhany všichni znají z čediče (koneckonců je to v tom kraji velmi běžné, ani ty slavné z Pyšné princezny nejsou daleko) - ale z pískovce je to geologická rarita.
