nezávidím všem uražené hlavy, otřesené mozky, utržené ruce… ale něco je fakt ve vzduchu a doufám, že to období karambolů přestane.
Před týdnem, když byla zima a hodně sněhu jsem podlézala po čtyřech padlý kmen s obří sněhovou čepicí. A psisko dostalo takovou radost, že nejdu vrchem jako vždy, ale lezu po zemi, že na mě skočil a nečekaně mě zarazil hubou (mojí) do závěje.
Teď o víkendu jsme doma blbli a já ho zlobila plyšákem - on se hodně rozjel a ve svém nadšení si nevšiml, že jsem za zády přehodila hračku z levé roky do pravé - a levačku stisknul. Mám modřiny z obou stran - na hřbetu ruky i vedle spony na hodinkách. Bolí to jak čert.
A včera při nastupování do auta jsem dostala ránu do hlavy jak z děla. On nastupuje tak, že si naskočí předníma nohama a já mu lehce přizvednu zadek a pomůžu mu. Zcela výjimečně do auta vletí rovnou (většinou jen v průtrži mračen). A včera já se k němu sehnula ve chvílí, kdy kolem mě prosvištěno pozadí osdesátikilového drobečka a tefilo mě přesně do obličeje. Ještě že nenosím brýle…
Jediné, co mě těší, že ještě na tom kluzišti, co místy je, jsme nikdo nehavaroval. Tak snad jsem to nezakřikla
my teď nechodíme taky do lesa - Špatně se tam v bariérách sněholedu parkuje, pak lesní silnička je jedno zrcadlo a obejít to není kudy. A mimo cestu v lese je vrstva přemrzlého hrbolatého sněhu. Takže chodíme po vymrzlých cestičkách a chodnících v civilizaci. Je krásně jasno - ale vichr snižuje výrazně pocitovou teplotu. Včera jsme přehlídli i polární záři, jak jsme se z večerní miniprocházky vraceli v předklonu proti vichřici…
Pepa o víkendu ostříhal stromky a bohužel pokácel naši starou blůmu. Měla na sobě choroše, dvě velké větve se loni celé vylomily, byla uvnitř napadená hnilobou… její čas nastal. Bojovali jsme o ni už spoustu let, ale loni poprvé špatně kvetla a nedozrály na ní žádné plody. No a já teď hodinu nosila větve a špalky k ohništi na druhou stranu zahrady… Yoda pomáhal, tj. trvalo to podstatně déle, než jsem si myslela. Ale ještě tam nějaké to dříví máme - udělám kus práce na počítači a půjdeme to dodělat… Takže dneska žádné blbnutí v lese, dneska “dřina” na zahrádce
dneska ráno jsme obešli “rybník” u Žitavy - asi 6 km příjemné procházky. Hladina zamrzlá, sluníčko vstávalo, jen u břehu ve vysekaném kusu volné hladiny byla labuť a pár kačen - zbytek přeletěl na Nisu. Jen zastíněné úseky lesních cest byly hezké kluziště… ale přežili jsme všichni. Potkali jsme i dost psů - Yoda dneska vzorňák největší - i napruženého obřího amstafa jsme zvládli minout bez potíží.
Yoda mě dneska nejprve dělal radost - v civilizaci kolem hradu chodil perfektně, pak ustál hezky setkání s kopytníky, v pohodě v lese šel na volno a reagoval na každý pokyn… a pak mě vytočil, jako už dlouho ne - dvakrát po sobě vyrazil za pohybem (auta daleko maličká na obzoru prosvítající mezi stromy). To už neudělal hodně dlouho. Sice to vždy na zařvání otočil - ani zdaleka se k silnici nepřiblížil… auto ho ani nemohlo zaregistrovat… ale stejně bych ho zabila. Hlavně jsem to nečekala a málem mi vyrval ruku z pantu. Takže pak měl “galeje”… střídali jsme chůzi u nohy s povelem stůj… Návrat do věku štěněcího. Jinak procházka z Grabštejna k “80 dubům” byla parádní - sněhu minimum (proto jsme tam jeli - u nás to je v lese ještě na delší chůzi blbý), vítr snesitelný a kromě srnek jsme nepotkali ani živáčka.
Fotky jsou z celého týdne - jen ty dvě poslední dnešní
u nás už dneska sluníčko - moc hezký den tady byl. Procházka pro Yodu netradiční - šli jsme s páníkem na poštu, takže civilizační chodníkovo sídlištní…
akorat jsem dojela z veteriny - brutalni prujem, zvraceni a nechutestvi u srdcare - nakrmila jsem ho misto hladovky a rozjela mu tim zanet zaludku. Sushi ryze se dneska podava u nas
myslím na vás. Ať to marod zvládne rychle a rozežere se brzy k normálu. U nemocných je každá komplikace blbší…
jojo - první jarní úplněk je 2. dubna (ale někde uvádí i 1. dubna) - prostě k ránu v noci z 1. a 2. Velikonoční svátky jsou hned poté - děti mají prázdniny už od čtvrtka 2. 4. až do pondělí 6. 4.
my teď přišli z lesa - jen chvilku - hluboký těžký sníh, tma, pršelo. Když jsme jeli po hlavní silnici zpátky dolů do města, šly po silnici tři srny - přeci se nebudou brodit, když můžou pěkně po asfaltce… Neochotně uhly do lesa… snad se nevrátily, hlavní tah do hor je samá zatáčka a není to dobré místo na srnčí turistiku
v noci bylo nad nulou, ledová krusta ze sněhu mizí. Ale moc to nepomohlo. Sníh ztěžknul, je ho solidní vrstva (Yoda ho má nad hlezna), takže se v tom psisku blbě chodí. A kde bylo ušlapáno, tam je pochopitelně klouzačka… Momentálně nejpohodlnější jsou u nás chodníky - holé, neklouzavé (byly vyhrnuté a posypané směsí soli a kamínků - musím říct, že u nás protahují chodníky docela vzorně). Ale to nás zase nebaví… a tak jsme se ráno střídavě bořili a klouzali 🙃
u nás je sněhu dost (i když na Janua nemáme) a ledová krusta je taky. Takže venčení jen na vyšlapaných chodnících v lesoparku Opičák u letiště. I Yoda rychle pochopil, že vstupovat mimo cestu se nevyplácí… Teď vykukuje i sluníčko a vylezla teplota na tři stupně. Tak třeba krusta trochu vymizí
večer bylo mínus šest a ještě nic nepadalo. V noci nasněžilo nových pár centimetrů a na to teď prší. Je těsně pod nulou, hezky to namrzá. Ale díky vrstvě čerstvého sněhu to nikde neklouže.
doguším vadí mráz (že zvedají občasně tlapky) až kolem mínus patnácti. Ještě desetistupňový mráz jim nevadí. Je fakt, že většinou chodí po nesoleném a když přecházíme přes nasolenou silnici, tak pak stejně projde zahradou a tlapky ve sněhu si cestou ke dveřím očistí. Tudíž neznám žádné koupání a mazání… prostě potíže s tlapkama v zimě (a nejen v zimě) vůbec neznám.
podle mě je zdvihání tlapky (střídají se různé tlapky…) ve velkých mrazech opravdu jen známkou zimy. Za velkých mrazů to znám od všech dog - většinou stačilo promnout tlapátko… a bylo zase na chvilku dobře. A neprodlužovat pobyt venku. Dneska Yoda taky jednou (z asi 15 minutové procházky) mi nabízel jednu přední, ať mu ji “opravím”.
brrrr - v mínus patnácti už byla teď zima i mě - a i Yoda občas zatřepal nějakým tím tlapátkem, že ho zebe. Ale zkrátit ranní okruh nechtěl, pod kabátem měl teplíčko.
