Slavkovský les sýkora koňadra 25 sýkora modřinka 14 sýkora babka 3 (vloni i předloni 5) sýkora uhelníček 2 (vloni 4) kos 0 hrdlička 0 vrabec polní 65 drozd kvíčala 35 stehlík 12 hýl 15 zvonek 3 červenka 1 pěnkava obecná 3 pěnkava jikavec 3 krahujec 1 sojka 1 (dříve i 3) straka 3 (dříve i 25) mlynařík dlouhoocasý středoevropský 4 mlynařík dlouhoocasý severoevropský 6 strakapoud velký 6 (systém nás nejdřív nechtěl pustit, že je to nepravděpodobný počet) úplně první pozorování - strakapoud prostřední 1 brhlík 1 (vloni nula - brhlíci odsud téměř zmizeli, ještě předloni běžní, 7-10 ks)
jak jste schopný napočítat pětatřicet kvíčal ? Je to odhad a nebo nějaký systém rychlopočítání? A že systém nechce věřit šest strakapoudů najednou viděných je taky jasné - to se každému nepoštěstí.
Já dnes začala sčítat, když přelétala žluna - aby holka byla sečtená. Velmi podobné složení návštěvníků zahrady jako včera - jen přiletěl navíc párek hrdliček a jedna sojka - a zase překvapivě nedorazily parukářky.
my dneska dopoledne dojeli do Příšovic, a obešli jsme menší ze dvou příšovických pískoven (co jim Pepa říká příšerovické - on tam chodí nerad 😀 ) Sněhu dost, místo vodních ptáků jen bruslaři odhrnující sníh z ledu. I Jizera už je skoro celá zamrzlá… takže jsme viděli víc kusů srnčího než ptáků. A to před pár lety tam byly v době sčítání pipin desítky kormoránů, snad stovka bílých a popelavých volavek, kachny a labutě a husice… ale to nebylo zamrzlo…
Brzy se uzdravte, hlavně, že je Vám už trochu ĺíp 🙂!
já už jsem zcela o.k. - už se těším, až dneska někam vypadneme na víc kroků, než jen kolem plotu…
Cesmínu máte krásnou, fascinují mě ty kuličky. My máme obdobně velikou cesmínu, také temně zelenou, jen kuličky má žluté. A jak přejdou prvním mrazíkem, naletí hejno kosů a je po ozdobě, nezbyde ani kulička… Ozobou všechny. Ale já jim ty nacpané pupky přeju… Jdu házet sníh, od večera napadlo dalších 10 cm…
u nás za celý den nasněžil jen poprašek - ale večer se přihnalo sněžení a padá a padá. Yoda se teď tvářil dost naštvaně, že mu hustě sněží do kožuchu. Ale na desetiminutový okruh mu kabát dávat nebudu. Zase taková zima není.
Tak u nás konečně taky napadlo - cca 5 -7 cm, courali jsme kolem řeky přes 2 hod., na nezamrzlých kouscích kromě obvyklých kachen a hoholů i 3 volavky pop. a i jedna bílá, asi párek potápek malých, zoufale hladově poletujících 6 kormoránů, asi parťáci toho mladého mrtvého…ozývaly se sýkorky 😉
ano - sýkorky tento týden (mráz, sníh) začaly i u nás zpívat.
A jak Vám je? Přeju Vám, ať je brzo zase dobře.🙋♀️ Vy fakt jinak vůbec nemarodíte, prostě větrem ošlehaná horalka 😉
dobře mi je - jak jinak 😉 Už plánuju na zítra nějakou tu pořádnou procházku
V úterý odpoledne mi bylo blbě - prospala jsem odpoledne i noc. A dokonce si vzala jeden paralen! Ve středu mi bylo líp - prospala jsem ještě taky něco během dne. Včera bylo skoro dobře a dneska jsem doma jen proto, že jsem si nechala napsat tři dny neschopenky (asi po 10 letech). Jinak bych to řešila dovolenou - ale v lednu se jí zbavovat mi přišlo předčasné…
ze vzduchovky s vnoučaty střílíme na zahradě, chystáme pro ně “bojovky”, noční pochody za hvězdičkama, cesty potokem… ale je fakt, že samostatné aktivity bez dozoru u nás taky moc nemají. Taky se trochu bojím… Na straně druhé jsou hodně samostatní, koneckonců autobusem k nám sami jezdili brzy a třeba i ty lety bez doprovodu letušek za námi na dovolenou (aby se nekodrcali dva dny tam a zase zpátky v nacpaném autě) taky zvládli ve věku, kdy jiní rodiče a prarodiče dítka samotná málem nenechají ani přejít silnici. Jasně - patří k tomu "školení bezpečnosti" i to, že mají natrénováno od malinkata. Ale volnost našeho dětství nezažili a nezažijí. U nás už asi pomalu nastává čas, kdy s námi přestanou jezdit… vždyť ten starší končí taneční…
jinak mi stále na krmítku chybí jiné zimy běžná hejna zrnožravců - jíkavci, zvonci, stehlíci, hýlové (ale sestra bydlící o pár kilometrů vedle má nepočítaně stehlíků i zvonků a jíkavci si asi dávají na čas - přilétali hned na začátku ledna, výjimečně již v prosinci).
Málokdy přiletí brhlík (a před pár lety to byl u nás běžný druh na krmítku) a i strakapoudů vidím tuto zimu míň.
Počítala jsem, že se dostaví sojka, hrdličky, holubi, straky, šedivky… které se na zahradě poměrně často ukazují, ale prý až někdy příště.
tak jsem právě dosčítala - a musím říct, že ptactvo k tomu přistoupilo zodpovědně - nebyla to taková bída, jak bych očekávala.
Začala jsem sčítat, když přelétala nad zahradou krásně pruhovaná paní krahujcová. Tím se dostala do seznamu. Nebyl problém nasčítat 8 kosů (je jich víc, ale furt přelétávají), 12 vrabců - 10 domácích a 2 polní (zase je jich jistě víc, ale děsně se ty “myši hemží”), dvě koňadry, tři modřinky, jednoho uhelníčka, dvě parukářky… to je běžný stav, co se dal očekávat. Mile překvapil dlask, střízlík, dvě pěnkavy a červenka - že se také ve správný čas uráčili dostavit na sčítací místo.
to je důvod, proč do Balkánských hor nakouknout nemůžeme. Obecně při cestách po Evropě se nejvíc bojím smeček polotoulavých psů, případně velkých volně se toulajících psů v areálech rozlehlých antických památek. Ale ti kupodivu bývají zcela neagresivní, jako by tam žádný cizí pes nebyl. Jasné je, že je doga v těchto místech vždy na vodítku…
zavářím maso jen na dovolenou - kuřecí, vepřové, hovězí i mleté hovězí (na špagety). Pak se jen uvaří příloha, vytvoří se omajda (rajčatová, smetanová na paprice z vlastních zdrojů… guláš nebo svíčková od Vitany v prášku,…) do omáčky se vsype obsah sklenice nacpané masovými kostkami… a může se jíst. Děti se tak najedly podstatně líp, než v hospodě - kde měly tendenci si dávat stále stejné jídlo a maso jim stejně často zbývalo… A i pro nás je to nejrychlejší jídlo - s dogou v hospodě to není snadné (opravdu je blbě skladná) a stačí, když při průchodu lokálem vrtí ocasem … a ten je nad deskou stolů a hlavně máme uvařeno určitě do půl hodiny… což v restauracích na jihu vám maximálně donesou pití a další půlhodinu budou diskutovat o místních specialitách…
Taky zavařuji dvakrát. A dokonce jsem nežravému Nightovi zavářela i nastříhaná kuřata i s kostma… aby na dovolené “nehladoval” (hladovala je novotvar dítka z doby tak 40 let zpátky)
u nás datlové nebývali. Jen žluny a strakapoudi. Datla jsem znala z Českého Ráje… V posledních letech jich u nás přibývá. V lese za humny je to už snad běžnější šplhavec, než strakapoud. Ale na zahradě ještě viděn nebyl - tam jsou strakapoudi a výjimečně (spíš v létě dělá díry do trávníku) žluna.
V LBC řádí od předvánoc chřipka A - lehla půlka firmy. A spoustě lidem pak ještě po doléčení chřipky zkomplikovala rekonvalescenci viroza. Tak pozor a nepřehánět to s brzkým návratem do práce.
jsem na chřipku očkovaná - i když vím, že letos se netrefili a očkování moc nezabírá. Já bývám obecně "tvrďák", který u všeho mívá poměrně snadné průběhy… a tak doufám, že v pondělí už zase budu v pracovním procesu. Máme velmi svižného pana doktora v komunikaci elektronické - takže doufám, že k němu nebudu muset a vyřídíme to vzdáleně. Ono s náhle nastoupivší bolestí kloubů, nechutenstvím a teplotou toho moc neudělá, než že mě nechá v pelechu. Prospala jsem celé odpoledne a s jedním paralenem je mi vlastně dobře. A že nemám chuť k jídlu mi neublíží 😀 Kluci byli v Opičáku - a prý si to užili. Já je nerada pouštím samotné, Pepa když kouká do foťáku nekouká co tropí Yoda… a ten toho občas umí využít a vzdaluje se víc, než je vhodné. Ale prý byli hodní oba…
já asi na pár dní dovycházkovala. Nestává se to často - ale zhruba od deseti hodin mě bolí celý člověk, klepu se zimou… prostě asi chřipka přichází. Dokonce jsem klesla tak hluboko, že jsem vyhnala ven na procházku jen kluky… Uvidíme - ale vypadá to, že budu do pátku doma.
Yoda ráno i na krátkou venčící procházku nafasoval zimní kabát. Neboť teplota klesla skoro na mínus třináct (-12,7). No a protože v těchto teplotách se pipinám špatně ozobávají lojové koule (tuk je tvrdý), tak si tři koule vezmu večer do tepla kuchyně a ráno jim je nadrobím do směsky zrní a slunečnice. A zasypu krmítka i místa pod keři, kde mám odhrnutý sníh a sypu na zem. Drobné kousky lojovek zmizí první - vyhovuje toto servírování všem - od kosáků po střízlíka
u nás sněhu dost - takže na našich parkovacích místech u lesa nezastavíme (zamrzlé bariéry). Takže jsme využili slunečného krásného odpoledne a vyjeli na chvilku k Jítravě - došli na Sloní kameny a zase zpátky. Kratičké, ale krásné protažení nohou.
Máša má chudák nějaký problém. Venku. Nesněží a není zase taková Sibiř, počasím to nebude. Někde se ale určitě poprala a teď je venek tak blbý místo, že doma s kocourama, co jí štvou, se to prý dá zvládnout.
a nebo tuší, že přijde opravdová zima a tak obsazuje doma nejlepší pozice 🙂
