Yoda mě dneska nejprve dělal radost - v civilizaci kolem hradu chodil perfektně, pak ustál hezky setkání s kopytníky, v pohodě v lese šel na volno a reagoval na každý pokyn… a pak mě vytočil, jako už dlouho ne - dvakrát po sobě vyrazil za pohybem (auta daleko maličká na obzoru prosvítající mezi stromy). To už neudělal hodně dlouho. Sice to vždy na zařvání otočil - ani zdaleka se k silnici nepřiblížil… auto ho ani nemohlo zaregistrovat… ale stejně bych ho zabila. Hlavně jsem to nečekala a málem mi vyrval ruku z pantu. Takže pak měl “galeje”… střídali jsme chůzi u nohy s povelem stůj… Návrat do věku štěněcího. Jinak procházka z Grabštejna k “80 dubům” byla parádní - sněhu minimum (proto jsme tam jeli - u nás to je v lese ještě na delší chůzi blbý), vítr snesitelný a kromě srnek jsme nepotkali ani živáčka.
Fotky jsou z celého týdne - jen ty dvě poslední dnešní
u nás už dneska sluníčko - moc hezký den tady byl. Procházka pro Yodu netradiční - šli jsme s páníkem na poštu, takže civilizační chodníkovo sídlištní…
akorat jsem dojela z veteriny - brutalni prujem, zvraceni a nechutestvi u srdcare - nakrmila jsem ho misto hladovky a rozjela mu tim zanet zaludku. Sushi ryze se dneska podava u nas
myslím na vás. Ať to marod zvládne rychle a rozežere se brzy k normálu. U nemocných je každá komplikace blbší…
jojo - první jarní úplněk je 2. dubna (ale někde uvádí i 1. dubna) - prostě k ránu v noci z 1. a 2. Velikonoční svátky jsou hned poté - děti mají prázdniny už od čtvrtka 2. 4. až do pondělí 6. 4.
my teď přišli z lesa - jen chvilku - hluboký těžký sníh, tma, pršelo. Když jsme jeli po hlavní silnici zpátky dolů do města, šly po silnici tři srny - přeci se nebudou brodit, když můžou pěkně po asfaltce… Neochotně uhly do lesa… snad se nevrátily, hlavní tah do hor je samá zatáčka a není to dobré místo na srnčí turistiku
v noci bylo nad nulou, ledová krusta ze sněhu mizí. Ale moc to nepomohlo. Sníh ztěžknul, je ho solidní vrstva (Yoda ho má nad hlezna), takže se v tom psisku blbě chodí. A kde bylo ušlapáno, tam je pochopitelně klouzačka… Momentálně nejpohodlnější jsou u nás chodníky - holé, neklouzavé (byly vyhrnuté a posypané směsí soli a kamínků - musím říct, že u nás protahují chodníky docela vzorně). Ale to nás zase nebaví… a tak jsme se ráno střídavě bořili a klouzali 🙃
u nás je sněhu dost (i když na Janua nemáme) a ledová krusta je taky. Takže venčení jen na vyšlapaných chodnících v lesoparku Opičák u letiště. I Yoda rychle pochopil, že vstupovat mimo cestu se nevyplácí… Teď vykukuje i sluníčko a vylezla teplota na tři stupně. Tak třeba krusta trochu vymizí
večer bylo mínus šest a ještě nic nepadalo. V noci nasněžilo nových pár centimetrů a na to teď prší. Je těsně pod nulou, hezky to namrzá. Ale díky vrstvě čerstvého sněhu to nikde neklouže.
doguším vadí mráz (že zvedají občasně tlapky) až kolem mínus patnácti. Ještě desetistupňový mráz jim nevadí. Je fakt, že většinou chodí po nesoleném a když přecházíme přes nasolenou silnici, tak pak stejně projde zahradou a tlapky ve sněhu si cestou ke dveřím očistí. Tudíž neznám žádné koupání a mazání… prostě potíže s tlapkama v zimě (a nejen v zimě) vůbec neznám.
podle mě je zdvihání tlapky (střídají se různé tlapky…) ve velkých mrazech opravdu jen známkou zimy. Za velkých mrazů to znám od všech dog - většinou stačilo promnout tlapátko… a bylo zase na chvilku dobře. A neprodlužovat pobyt venku. Dneska Yoda taky jednou (z asi 15 minutové procházky) mi nabízel jednu přední, ať mu ji “opravím”.
brrrr - v mínus patnácti už byla teď zima i mě - a i Yoda občas zatřepal nějakým tím tlapátkem, že ho zebe. Ale zkrátit ranní okruh nechtěl, pod kabátem měl teplíčko.
Vim, že svíčková se vaří dlouho, ale 2,5 roku (slovy DVAAPŮL)?!
Ale se vyplatilo. Žeru to studené z hrnce, protože prý oběd až po venčení a furt vypadni vodtamtaď, ale já žeru dál, kuřecí kosti tam nejsou a dyť kdo je tady odborník na tu výživu, aha?!
no - jestli ji vaří jen prvního… a je jedenáctého… tak bych se trošku bála 😄
Yoda taky někdy vyjíždí - nechce se porvat, je to strach… a děsně blbě to vypadá (zvukově je přesvědčivý) - asi to opravdu vzniklo tím nešťastným (ale nutným ze zdravotních důvodů) vykastrováním v pubertě. Nikdy nevíme, kdy mine psa (vždy na vodítku) bez povšimnutí a kdy začne “vyvádět”. Uklidní se hned, co psa mineme, nemá tendenci se vracet. Jde hned vypustit a jde si dál po svém. Pokud je na volno a vynoří se pes - Yoda zastaví a nechá se připnout. Když se jednou se psem srazil nečekaně v zatáčce lesní cesty - oba se oběhli velkým obloukem a tvářili se, že tam jiný pes vůbec nebyl. Ale riskovat to nechci…
Někdy očekávám průšvih - beru ho na krátko, “varuju ho”… a on projde zcela v klídku, byť já mám adrenalin nade všechny meze (přeci jen má 80 kilíček), jindy nečekám potíž, jsem v klidu a stejně vyjede…
Vždy zůstane u zvukové hrozby, nikdy jsme naštěstí žádnou nepříjemnost neřešili. Ale i to je protivné. Zajímavé je, že ve velkých davech - města, památky… nevyjíždí, max tiše “vrkne”. Na výletní lodi na alpském jezeře byl v relativně úzkém prostoru s dalšími třemi velkými psy - a všichni se tvářili, že se kochají krásou přírody…
Ale nedá mi to, už jsem se chtěla zeptat dávno, Xerxová, proč nosí Yoda na krku ten zelený šálek?
je opravdu výrazně víc vidět. Takže když jsme v místech, kde běhá na volno, tak nosí nákrčník. Opravdu ta reflexní barva plní svoji funkci - je nepřehlédnutelný. Bez ní ho očima často hledám, i když je velmi blízko. Holt nevenčíme na loukách, ale v lese na vyšlapaných steznících. V civilizaci chodí na vodítku a bez nákrčníku.
Už jsem dostala i dotaz, zda pod ním nemá ukrytý ostnáč nebo elektriku 🙃 . Nemá pod tím nic jiného, než běžný polostahovák.
