dnešní Středohoří - vše klaplo na jedničku. Odjezd ráno v šest (tedy vlastně v pět), v osm jsme byli pod Milou. Vrchol Milé - stovky hlaváčků a krásné výhledy. Popojeli jsme na parkoviště na Rané - a tam syslové běhali, zajíci skákali a Yoda se nestačil divit (byl na vodítku). Opět jsme vyfuněli na vrchol - a vichr funěl víc jak my. Yodovi vlála ušiska. To chudák nevěděl, že se autem zase posuneme jen kousek - do vedlejší vesničky Mnichov... Letos jsme vynechali Oblík (hlaváčků jsme se namlsali už na Milé i Rané) a poprvé zdolali "bráchu od Oblíka" - Srdcov. Strmý sestup mezi kamením ve vichru neměl chybu - i Yoda šel velmi opatrně (a to byl navolno). Odměnou byla rodinka konikleců, které se přede mnou na Milé schovali... Hezky jsme si zastoupali a zaklesali... hezká procházka za jarními kvítky…
a ty nepsí - nedělní hrad Roimund (ale šli jsme na tradiční procházku za lýkovci), pak lesy za humny a v Karlově a dnešní Modlivý důl a podléšky na Slavíčku
taky si myslím, že stěhování nábytku teď není nutné… Můj bývalý šéf si na pracovním stole nechal ležet hezkou velikonoční kraslici - a po letech v ní rachtal seschlý vnitřek - ale na povrchu byla netknutá…
včera jedna kuna v lese - večer jiná kuna u naší branky ve městě… Víme, že u nás jsou - soused musel lépe zabezpečit holuby (dvojité pletivo), v zimě nám kuny průzkumničí na střeše (jistě i jindy, ale to nejde tak hezky stopovat)
my dneska v lese taky potkali kunu - ale byla hbitá - ani vyfotit se nenechala… A konečně máme zalito - zapršelo po oprabdu dlouhé době. Jen 5,5 mm - ale lepší něco nežli nic
dneska již nebe plné mraků, sluníčko schované… ale v lese pod Velkým Vápenným bylo moc hezky. Cestou na zříceninu Roimund kvetly podběly, devětsily i lýkovce (kvůli nim tuto trasu na jaře tradičně chodíme), potkali jsme kopytníky (já tvrdím, že to bylo srnčí, Pepa že to byly laně), spoustu velkých ptáků (krkavce, káňata, vrány, luňáka), Yoda hezky poslouchal - a užíval si svobodu po skoro celou trasu. Nepotkali jsme vůbec nikoho… a to jsme dnes na nás vycházeli pozdě, až v devět.
Optejte se Xerxové. Psala tady, že všechny své dogy krmila jako štěňata granulemi, aby jim nic nechybělo a až pak přecházela na barf. Jestli si to teda dobře pamatuji.
nene - žádné naše dogátko nebylo pouze na granulích
Xerxová dogy krmila vždy vším - od malička dostávaly skelety, krky, prostě syrové maso na kosti … ale i zeleninu, vařené maso, ovoce, jogurty - ale granule taky. Většinou větší “polovina” dávky “barf” a menší “polovina” granule. V době největšího růstu jsem ale navyšovala poměr ve prospěch granulí, když se spotřeba po dokonení růstu snižovala - snižovaly se zase granule. Dneska je spíš na syrovém (mletiny s kostí králík nebo krůta střídám s hrubomletým hovězím a nastříhanými kuřaty), granule dostává jen jako přílohu k masu
když na zahradě ondá paní krahujcová porcovala hrdličku - dotíraly na ni straky - nalítávaly, řvaly, strašily… Paní krahujcová se cpala dál. Přiletěl pár šedivek a paní krahujcová ihned vyklidila pole… odevzdala kořist a odletěla.
Máme rodinku šedivek v sousedství - když přelétávají nad zahradou a krákají, říkám jim “ahoj krebainy z Vrchoviny”… 😄 (kdepak 😉jsem asi tak vzala toto označení ??)
ale klidně se vrány do luňáka pustí - je to stejné, jako když malí ptáčkové honí poštolku… Viděla jsem tuto scénu s šedivkama nedávno na Valtinovských rybnících.
ta čtvrtá fotka je zvířecí osazenstvo liberecké výšiny (restaurace a hotel) - jen by mě zajímalo, jak je to s tím, že kopytníci mají být minimálně dva od jednoho druhu. Protože tato čtyřka je už dlouho v tomto složení. Poslední čtyři jsou dnešní Ještědské - Kamenná vrata a taky Červený kámen - kus prvohor…
takže nejprve Yoda - jak je vidět, ještě je to občas víc zima než jaro… Na páté fotce je vidět, jak si jen tak řádí a skáče parkur, i když rozhodně nemusí… Stačilo jít o dva metry vedle…
u nás bylo krásně od rána až do večera - ale zítra už má být pod mrakem. Byli u nás “trpajzlíci” - ale ráno jsme stihli rychle oběhnout kousek Ještědského hřebene - takže jsme se ještě na ledu poklouzali a Yoda se cpal sněhem (jakmile je nasněženo, nepije…)
to jedna paní z práce toužila po hnědém labradorovi… vysvětlila jsem jí to, co vím - že s PP, jinak je riziko DKK a ještě víc loktů, že jsou i nemoci očí (znala jsem báječného labíka, který oslepl a jeho mladičká panička mu spoustu let dělala dokonalého vodiče). A dopadlo to jak?? Až po několika letech jsem se dozvěděla, že pes, který nejenom že není moc hezký, ale má veliké pohybové problémy je bezpapírák. Že si sice našla tenkrát pár chovek, ale nakonec si koupila psa blízko a byl po zaručeně papírových rodičích, ale narodilo se jim moc štěňat!!! A ta navíc nemají papíry… Chápete to?? V dnešní době. A já si dělala výčitky, že jsem jí dala takové školení a on se stejně pejsek úplně jako nepovedl… A že má tedy děsnou smůlu… A ono to bylo jinak. Musím uznat, že pes se má moc dobře a je o něj vzorně postaráno - ale je to přesně ten případ, kdy za blbost se platí. A ne málo
je to marný je to marný je to marný…. Snažím se o osvětu, myslím, že jdu slušným příkladem (všechny naše dogy kvalitní PP, jeden dovoz z daleka - a to vše jen jako kámoše - pro chov nebyl pořizován ani jeden… Bývají uchovnění, jen jako poděkování chovateli, že dělá svoji práci dobře), chodí ke mně konzultovat o psech třeba v práci docela dost lidí - myslím, že na pracovišti jsou lidé vzdělaní a rozhodně ne chudí - a stejně někteří nakonec sáhnou po “plemeni” v té “levnější” bezpapírové variantě. A ví. A někdy i litují…
