koukla jsem do staré dobré Rettigové (občas je sranda v ní číst - její vraž do toho kopu vajec 😄 já vím, že jsou to recepty pro velké vaření na statku pro mnoho krků) - a o ukládání vajec píše:
… poněvadž je skořápka vaječná průlinčitá, vniká vnější vzduch do vajíčka, proniká i blánou papírovitou a způsobuje po čase rozklad - vejce se kazí a vydává velice nelibý zápach. Zamezíme-li vzduchu přístup do vajíčka tím, že ucpeme pory ve skořápkách, zachová se vajíčko nezkažené dlouhou dobu. … Vejce uchovají se na zimu nejlépe od poloviny srpna do konce září. Nejlépe se uchovají, když každé zvlášť slaninou potřeme a do dírkovaného prkna vstrčíme a na chladném místě ukryjeme, kde nemrzne. Také se ukládají po vrstvách do suchého písku nebo do otrub, řezanky a p. …
O orientaci ani slovo - ale moje stará prateta na vesnici mě vždycky nutila vajíčka ukládat špičkou dolů… a to už v minulém století 😉
už pár dní si říkám, že jsou u nás málo vybarvené sýkory. Vždy na jaře září jasnou žlutou a letos jsou jak zaprané… Před chvilkou mi volala sestra a vznesla na mě stejnou otázku - že má na zahradě vybledlé sýkory i pěnkaváky… a že i špačkové jí připadají letos nevýrazní. Čím to je ?? Nebo je ještě brzo??
jen bacha - ony ty hospodářské sady jsou často v silně sestříhaných kordonech - takže množství stromků je výrazně větší, než v běžném sadu, kde stromky rostou “svobodně”
ještě že se s tím nemusím potkat…no možná někdy můžu , ale nechci takhle blízko …🙏
my ho potkali - a strach jsem necítila - spíš radost ze setkání s divokou přírodou. Byl také relativně blízko a dost sebevědomý - prošel nám přes cestu dvakrát, takže žádný pokus o rychlé zmizení. Nighta jsem chytla za obojek… takže i ten byl v klidu.
Verun: tahle čuba to je fakt lepidlo na problémy s nohama, to snad ani není statisticky možný už… držím palec, ať je vše brzo v cajku..
Xerx: u nás fakt bylo těch -10, co hlásili, dokonce nám zamrzla brána, nemohla jsem se ráno dostat autem ze zahrady 🙂 Zítra naštěstí letíme na týden za teplem a až se vrátíme, tak se posouvá čas a to pro mě vždycky znamená opravdový začátek jara, už se těším ☀️❤️
užijte si teplo - já jarní dovolené taky moc ráda - na jihu je jaro o kus dál - a není tam ještě vedro a nejsou tam davy. Vyrážíme za tři neděle ☀️
my dneska měli kus procházky velmi svižný… Byli jsme objednaní na očkování. Ordinace je na okraji Jizerek - a tak jsme jeli dřív, popojeli až na parkoviště u Výšiny a vyrazili do lesa. Bylo krásně - zima, místy sněhový poprašek, místy vytáto od jasného sluníčka… a jdeme a kecáme a kocháme se… a najednou už míjíme skautskou studánku… a to že je dál, než jsem to chtěla točit zpátky. No zrychlili jsme krok a stihli jsme veterinu přesně - časovka taky klapla, takže jsme vůbec nečekali a za pár minut byli venku (kontrola psa, načtení čipu a jeden bodanec platný zase na tři roky).
ještě k té fotce jelenů (mimochodem kolik jich vidíte?) . Přišlo nám divné, že měli všichni sice malé, ale parohy. Já si myslela, že už budou "holohlaví". A až doma jsem se dočetla, že mladí jedinci shazují paroží později, než ti starší. A že klidně až v dubnu.
Jinak vysokou jsme potkali v úseku, kde se nedalo jít po cestě (opravdu neschůdně poničená) a tak jsme chvíli poskakovali po zamrzlém bahně, chvilku se motali mezi šlahouny ostružin po okraji paseky… Yoda byl na volno a protože bahno nemá rád, tak šel o kus dál od cesty a čenichal s rypákem u země… a my se kochali jeleny na druhé straně cesty a on o nich vůbec nevěděl.
tak tedy tohle byl akční týden - nedělní cesta k rybníkům u Valtinova (prvních pět fotek), pondělní podtrosecké rybníky (dalších pět), pak nám nasněžilo a dneska jsme byli v horách lužických kolem Kytlice (poslední čtyři). Tedy některé cesty byly lesácky upravené na neschůdno… ale dokonce jsme i vysokou potkali a vodopádek (Velký Bělský vodopád) tekl.
teď jsme se vrátili z lesa a bylo to jak v bojové linii - pořád na nás útočily sněhové hroudy… Ono se totiž oteplilo a ta vrstva mokrého sněhu z větví padala dolů. Takže jsme mokří od hlavy k patě… Pes si občas i naštvaně blafnul, když dostal nečekaný větší zásah… Ale alespoň na rozdíl od zahrady není v lese bahno. Na zahradě už není sníh, a je mokro… takže psíček tahá tuny bahna na tlapátkách (a tak nemůže domů obývákem, ale musí předsíní a odmyjeme tlapátka v kyblíčku - naštěstí vzorně spolupracuje)
nevím, jestli je znáte - ale to jsou povedené knížky - hodně podrobné, zahrnují i polskou část hor a od šutrů, map, názvosloví, přes faunu a floru a péči o hory i o CHKO… až po historii obcí a měst… Je to sice drahá sranda - ale listuju jimi dost často - i jak inspirace na výlety do hor. Ještě další díl (nebo dva) budou.
Ale Nevrlý je stejně nejhezčí klasika - i když každou kytičku či chvostoskoka zvlášť neřešil…
a ještě ocituji z publikace Jizerské hory - o rašeliništích, květeně a zvířeně (to jsou ty obří knížky o Jizerkách - už jich je pět dílů)
bledule a sněženka jsou sice našimi původními druhy, ale zdaleka ne všude rostou přirozeně. Tak je tomu i ve vlastních Jizerských horách, kde původní lokality zcela chybí. Ty jsou naopak v případě bledule hojné v Podkrkonoší a v Ještědském hřbetu…
