u nás ráno mráz (-4) a úplné jasno. Ale my měli naplánovaný “inverzní” výlet - že vylezeme na Háznburk. Doufali jsme, že hrad bude nad inverzí a pokud ne, předpověď hlásila mráz a tak jsem doufala v námrazu. Prostě jedno nebo druhé že vyjde… A až se budeme vracet k autu, že už podle předpovědi bude hezky a hrad bude jistě fotogenický…
Nevyšlo z toho nic 😄 (ale nám to neva - výlet to byl). Pod nohama buď bahno a nebo led (cesta na vrchol byl ledový tobogán). Pár stupňů nad nulou. Šedo, mlžno. Námraza nikde, hrad neviditelný. Na jednom místě už zpátky dole pod hradem (značená červená) jsme si pořídili úžasné nášlapy bahna na boty. Pes nemohl jít - měl zcela roztažené prsty a i mezi polštářky tuna mazlavého lepkavého jílovitého bahýnka. Musela jsem mu to odstranit ručně - tudíž jsem neměla jen boty jak prase, ale i ruce. Jak ráda jsem si je pak myla v místním rybníce pod dozorem kormoránů… A dokonce jsme klesli tak hluboko, že poslední kilometr k autu jsme šli po místní silničce a ne polní cestou…
Celá cesta zpátky (Litoměřice, Úštěk, Zákupy, Mimoň, Jablonné) mlha a šedo. Přejeli jsme Ještědský hřeben nad Jítravou… a rozlilo se jasno. Modré nebe, sluníčko. A tak jsme se teď na zahradě honili v měkoučkém sněhu a myli tak boty i tlapy. Taje to - ale zatím sníh drží… a tedy Yodislav má tlapátka čistá
dneska poslední poznámka - psí lékárnička. Ťuk, ťuk, klep, klep… zatím jsme veterinu na cestách nepotřebovali. Přiznám se, že máme maličkou lékárničku pro lidi, a pro psy taky neobsahuje nic zvláštního. Takže vozím živočišné uhlí (pro všechny), navíc EnteroZoogel. Všechny naše dogy snášely cestování dobře - zažívací potíže mívají výjimečně - ale třeba Xerxes ujížděl na slané vodě. A fakt se musel hlídat, jinak se pos..al. Taková slanosladká u Mont Saint Michel… prý lahůdka největší. A často při pobřeží i z kohoutku teče odsolená voda se silnou příchutí - a taky umí projímat.
Pak je v lékárničce něco na bolest - lidí i psů. A trocha desinfekce. A náplast a obvaz. A pro psa navíc pár botiček. Ty se náhodou jednou hodily - když si Night v Chorvatsku urazil kus drápu a teklo to dost. S botičkou i plaval - jedna byla na tlapě a druhá se sušila…
A pozor i na teplo. Přehřát se umí lidi i pes. A nejen písek, ale i chodníky se umí rozpálit. Prý jako první pomoc stačí “lidské” ponožky namočené vodou…
Jo a v Itálii nesmíte od jara do podzimu nechat ani minutu psa v autě bez dozoru!! A udávají to kolemjdoucí prý velmi rychle. Takže žádné odskočení pro bagetu…
fotodokumentace - Xerxes a moře (to byla Francie 2005) a Night s botou v Chorvatsku (2019)
pes v restauraci… Jedete v létě, takže bych se nebála - předzahrádky to jistí. Jen se někde snaží maximálně využít prostor a je tam hlava na hlavě a židle na židli. Ale většinou to je bez problémů a často donesou psovi i vodu. Xerxovi kdysi vodu servírovali v kovovém kyblíku na chlazení šampaňského. Fotilo si to celé náměstí… Uvnitř hospody někdy psa rádi nevidí.
Opět pozor na to, že Italové psa (a dogu zvlášť) na veřejnosti berou jako bezpečnou živou hračku - a klidně se na něj vrhají bez zeptání, hladí ho, vyrušují ho. Ale také starší generace se často bojí, přechází před psem na druhý chodník, nechtějí kontakt. Snažím se maximálně si dávat pozor, aby nikoho neobtěžoval svojí přítomností, neoklepal se u nikoho (hadr na hubu je nedílnou součástí cest s dogou).
A pak pozor na místní psy. Hlavně u památek (archeologické areály, hrady… ) bývají volně se potulující velcí psi. Poslouchají obsluhu a bývají nekonfliktní. Ale třeba v centru Tarentu se v kostele chladila smečka toulavých psů (někteří bez nohy, bez uší…) a nebylo to úplně příjemné setkání (třeba už je to lepší, tohle je 20 let stará zkušenost). Ale ti areáloví psi a případně volně ložení pasteváci v přírodě bývají běžní i dnes.
Slíbila jsem, že založím psí cestovací téma… a tak tady je. První povídání je na přání:
V létě máme v plánu Sardinii, se psem. Nějaké rady, tipy? Co Itálie a volný pohyb psů? Psi v restauraci? Vozíte nějakou psí lékárnu? Cestovní pojištění pro psa? Zatím je čas, ale mám na seznamu z vás vytáhnout nějaké rozumy…
Vždy jsou moje zkušenosti svázány tím, že cestujeme s mamutem - ne s normálním psem. Takže řada věcí je složitější (nevezmu ho do náruče, nenacpu ho pod sedačku v autobuse, neprojde snadno ovčími vrátky, je nepřehlédnutelný), jiné věci jsou snazší - je to totiž ne pes, je to atrakce pro řadu lidí kolem - a s úsměvem jde všechno líp (i kafe už jsme dostali zadarmo, že se paní kavárníková mohla vyfotit s Nightem 😄)
Nikdy jsme neměli žádnou velkou potíž. Vozím do ubytování obří silný chránič matrace povlečený v tmavém krepu a jen to jedno “vyvýšené” místo má psík povolené. Třeba pokud jsme s dítky, tak do jejich ložnice psa vůbec nepouštím - snažím se množství chlupů eliminovat na minimum a když opuštíme ubytování, není poznat, že tam byl pes. Byli jsme v Itálii mnohokrát - poprvé s Aronkou v roce 1995, naposled s Yodou na Sicílii 2023 a žádný ubytovatel neměl nikdy problém. Jen pozor - pořádně čtěte podmínky ubytování se psy - mívají tam někdy (a Italové často) podmínku omezení hmotnosti či výšky psa. Ale když jsme předem napsali na jedno takové místo, že bychom místo malého pejska přivezli dogu… bylo nám to povoleno.
Mezi lidmi chodí pes vždy na vodítku, pokud jsme v přírodě, pouštím i na volno. Nikdy jsme problém neměli. V archeologických areálech chtěli před 7 lety na psa košík, stačila formálně navolno nasazená ohlávka… loni ji po Yodovi nikdo nechtěl. Někteří psi chodili v areálech i navolno (náš ne).
fotodokumentace k tomuto kousku je Yoda na trajektu do Messiny (březen 2023), zbytek je šestiletá Beta (ne Yoda, byť to tak občas vypadá) na Garganu v květnu 2012. A vlastně na poslední je Betka v Toskánsku v červnu 2009
Když vás tu vidím… V létě máme v plánu Sardinii, se psem. Nějaké rady, tipy? Co Itálie a volný pohyb psů? Psi v restauraci? Vozíte nějakou psí lékárnu? Cestovní pojištění pro psa? Zatím je čas, ale mám na seznamu z vás vytáhnout nějaké rozumy…
ať to tu neplevelíme - založím téma - něco jako se psem na cestách… a začneme na přání Itálií. Budu to plnit po kouskách, když bude čas. Jen první poznámka - je to různé místo od místa, situace od situace… a konkrétně na Sardinii jsme nebyli. Ale v Itálii často - od velkých měst až po přírodní parky…
pár inspiračních fotek… Jsou ze dvou výprav - březen 2018 (s Nightem) a březen 2023 (s Yodou a vnoučaty). První dvě Etna z parkoviště u kráterů Silvestri, pak 4 fotky ze souboje lávy a řeky - údolí Alcantary. Další 4 je nekropole Pantalica - tisíce hrobek (každé okýnko je hrobka prastaré civilizace), sama říčka Calcinara je neskutečně čistá - na fotce to nevyniklo, ale voda neskutečná. 11 a 12 jsou Turecké schody. Jedna je “sicilská Sahara” - kopce, na kterých nic neroste - v pozadí Etna se sněhovou čepicí (v březnu se na severních stráních stále lyžuje…). Pak dvě Etny ve vichřici - Yodovi krásně vlála ušiska… kus starého Řecka (Agrigento) a tři moříčka - jsou vidět ty jarní davy turistů…
Odpověď na příspěvek uživatele Canka z 16.01.2025, 19:27:25
jen pozor - většina restaurací mimo sezónu nevaří. Mimo centra velkých měst to jde s jídlem překvapivě ztuha. A to třeba i v turistických místech - jako byly velké archeologické areály (Segesta, Selinunte). Když, tak v mikrovlnce ohřejí jejich slavné koule arancini nebo kus pizzy… ale často nemají otevřené, ani když to inzerují. Podle plánu to vypadá, že letíte do Catanie. Takže z té strany doporučím dvě krásná údolí řek Alcantary (severní strana Etny) a Calcinary (severozápad od Syrakus). Za nás tam kvetla spousta kytiček a lítalo mraky motýlů… teď možná Alcantara bude pod sněhem - ona Etna je holt lyžařské středisko…
Pod Etnou je řeka Alcantara - nebyli jsme v placeném úseku, ale o kousek výš proti proudu - a procházka parádní. A pak údolí plné prastarých hrobek vytesaných do skal (naleziště Pantalica) s průzračnou říčkou Calcinara. A když plánujete Turecké schody, tak předpokládám, že Agrigento nevynecháte… Jdu hledat fotky - ať vás trošku namlsám…
ale tím spíš budou všechna eventuální štěňata příbuzná - a to je cesta blbá. Proto píšu - kdo má opravdu zájem o novou (byť zatím u nás možná nestandardní) barvu, holt musí sáhnout hluboko do peněženky a dovézt si novou krev.
Odpověď na příspěvek uživatele Canka z 15.01.2025, 23:11:50
Sicílie je krásná. Co máte v plánu?? Byli jsme tam už dvakrát na týden a klidně bych jela zase. Jezdíme tedy na jaře (duben, konec března) - kdy je tam úžasné jaro, v moři už se dají udělat i nějaká ta tempa a památky jsou prázdné. My kombinujeme různé památky (antika, baroko, normanské mozaiky…) s úžasnou přírodou (rokle, vodopády, saliny, Etna) i mořem… Užijte si to
když ho tak chtějí - mám jediné rozumné řešení. Kontaktovat nějakou vyhlášenou chovku v USA - a několik let jim dokazovat, že jste vhodní kandidáti na štěně od nich. A zatím spořit a spořit… neb štěně levné nebude a letenka taky není za hubičku. A tak si můžou splnit svůj sen - a je šance, že to nebude odbarvený chudák z množky, nebude z úzké příbuzenecké plemenitby a bude to prostě krémový jezevčík…
dneska jsme venčení pokrátili na minimum. Sníh relativně hluboký, mokrý s ledovou krustou. Jeden a půl stupně nad nulou - mlha (sníh se vypařuje), vlhko, pocitově zima. Psisko si zařádilo, ale bylo vidět, jak se mu blbě tahají nohy ze sněhu. A tak jsme to otočili domůůůů k radiátoru
v Jizerkách na magistrálu psi nikde nesmí - takže se na běžky práší ve sklepě a holt chodíme na výlety “do kraje”… Kde jsou ty časy, kdy mi Arona dělala tažného psa - doga a malamut Adak byla nezapomenutelná dvojka - víc rozdílní nemohli být… a tahali báječně
No teď se můj zbudil a řešíme Gigouška co nejlépe pro něho udělat. Do operace se mi moc nechce.
Daja
znala jsem malého pejska, který měl stejnou diagnózu. V pokročilém věku mu ani operaci nenabízeli, byl na minimálních dávkách kortikoidů. A bylo po kašli. A vydržel na nezměněném množství dlouhý čas a nakonec byl uspán kvůli jiné diagnóze.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 15.01.2025, 05:39:44
držím moc moc palce… ať už se to zlomí k lepšímu ❤️
A jsem mocmoc ráda za naši paní doktorku, která i o víkendu dorazila do ordinace loni zkontrolovat Yodu při psincáku. A kdysi u horečky malého Nighta chtěla kontrolu o půlnoci (a připíchnout léky po 12 hodinách) - a protože tu noc nemohla, donutila “zaskočit” (tj. přejet z chalupy dost kilometrů) do práce svého již důchodového otce (který se o naše první dogušky staral v době, kdy ona byla “malá holka”). A tak jsme si s panem doktorem hezky popovídali a zavzpomínali. Dobrá veterina je k nezaplacení
Hlavně, že se Vám nic nestalo! 🍀 Ale úplně jsem to, dle popisu, měla před očima….a pardón směju se..🤭 jen trochu teda 🙈
Toho se bojím hodně, holt moje levá noha už není originál a ortodézka by mohla i prasknout
já měla jen děsný strach, že tu kaluž prosednu 😂 , že nebude řádně promrzlá… Neb když já usednu, tak je to solidní ledoborec 😉 Naštěstí to dopadlo dobře, čistý snížek byl ze mě oklepán…
já dneska vyčistila od sněhu báječně jednu dlouhou kaluž - vytvořila jsem tam krásné přírodní kluziště… To si jdu a jdu a nejednou jedu a jedu a neustojím to a usedám na měkkou peřinku sněhovou a jede mi dál pozadí a uléhám a jedu a nakonec i hlava dopadla (výjimečně chráněná čelenkou) a jedu a jedu… V bílé sněhové planině jsem nalezla krásně vyleštěnou ledovou plochu. Pes stál a zíral, Pepa stál a smál se (neb bylo jasné, že se skládám pomalu a koordinovaně). Chodíme tuto cestu výjimečně a nedošlo mi, že je plná hlubokých velikých kaluží a že tam někde pod peřinkou číhají
pokud je to odrostlé štěně, tak je to “normální” puberťák - zjistil, že je svět kolem někdy zajímavější než páník… a pamlsky už vůbec nejsou zajímavé… A nastává tvrdá práce… aby se souhra zase dala do pořádku
ještě dodám, že tvrdá ve smyslu poctivá soustavná práce páníka… aby se zase stal tím důležitým bodem psího parťáka
na mobilu mam zeleno -hnede pozadi -a pokazde, pri otevreni, pri nove strance - se mi nabidne zakladni modre a po 1-2 vterinach se zmeni na zelene. mam prohlizec chrome, android12
mně to začalo dělat také na počítači v práci. Doma (Edge) v pohodě, v práci (Edge) změna z modrého na “moje”
u nás je taky sněhu dost - navíc vylezlo i sluníčko a bylo přímo krásně. Procházku jsem zkrátila, neboť co vyváděl ten pablb ve sněhu (myslím psa) - bláznil v místech, kde se chodí vždy blbě (klacky, balvany, prohlubně) a když není vidět, kam se šlape… je to o hubu. Navíc místy hodně naváto a úplně lehoučký prašánek to není. A tak jsem to raději otočila zpátky na “hlavní” … a měl po srandě. I tak pěkně spinká a já si můžu spokojeně sedět u PC a pracovat. Opět velebím volnou pracovní dobu… která mi umožní se v jednu hodinu toulat lesem při sluníčku
