mohla to být i nějaká viróza… Je to jako u lidí - člověk většinou neví, kde k tomu přišel a brzy je zase dobře
Příspěvky uživatele
Xerxova
Bambule jde vzít naštěstí do náruče… to Yoda si v takových místech myslí své a není nadšen… co všechno musí občas prolézt a zvládnout, když chodíme cestou necestou
dala jsem Bravecto v neděli… blbý je, že pijáci obsadili už i Český ráj, kam to nemáme daleko a chodíme tam. A jsou infikovaní, loni poprvé tady byly blbý nákazy i s úhyny psů
tady je taky krásně - v lese ještě měkoučký sníh, sluníčko svítí, ptáci řvou… teď jsme se vrátili z lesa
Orionka:Jednak po funuse, ale hlavně opačně. Šafrány na jaře, ocúny na podzim.
měla to dobře. Ony sice krokusy (= šafrány) kvetou na jaře - ale mají výjimku - a to je ten šafrán setý (známé koření) který kvete na podzim. Psala o výjimkách…
Orionka:Doufám, že ty krásné penízovky jste si odnesli.
neodnesli. Jak by řekl můj tatínek 😉 “tohle nejsou houby do hrnce”. A já jsem holka poslušná… Mimochodem znal přírodu opravdu hodně a znal i houby a věděl, že jsou jedlé… ale byl konzervativec a já to zdědila.
Bobca:váhala jsem nad krokusem…co je teda vlastně ocún?Pamatuju si to ze skautu-ocún naháček..měla jsem za to,že je to ono🤭nechci plevelit venčení,ale když už jsme u toho?byla jsem hodně vedle?dík za odpověď.
ocúny kvetou na podzim. Jsou si podobné - liší se počtem tyčinek - ale nepamatuju se, kolik jich který má. Takže ocún podzim, krokus (šafrán) jaro. ehmm většinou, i výjimky se najdou 😄
Bobca:teda,k vám se zase vrátila zima👍ty ocúny to přežily?.. ty máte na zahrádce? a to žluté-to nebudou blatouchy,hm?
to žluté je talovín zimní. Ale úplně vedle jste nebyla - jak talovín, tak blatouch jsou příbuzní z čeledi pryskyřníkovitých…
Krokusům (šafránům) zima nevadí - kvetou si vesele dál. Velké barevné kultivary s velkými květy kvetou později. Tohle jsou málo šlechtěné skoro divoké - menší, štíhlé a jen růžové nebo fialové. Přišly k nám od sousedů… a pomalu migrují směr spodní sousedka. Je to takový náš místní jarní plevel - na který se těšíme my i první hmyzáci
z těch cestovatelů, co už dorazili : špačci se živí na lojových koulích, hřivnáč se včera nacpal do krmítka a měla jsem strach, že z něj nevyleze…
Jinak obří hejno kosáků zmizelo - zůstali jen dva páry - klasika, ostatní odletěli zpátky do lesů. Zůstali vrabčáci - máme víc těch domácích, ale i polní chodí do "bufíku” pod magnolii. Sýkory, červenky, hrdličky, strakapoudi, výjimečně brhlík, dlask a hýl. V zimě byly málo k vidění, ale teď o sobě dávají hlasitě vědět - straky a sojky.
A v lese za humny je zřejmý silný nárůst krkavců (zcela běžná věc na každé procházce) a nově i černých datlů. U nás bývali strakapoudi a žluny, datla jsem poprvé u nás v lese viděla před pár lety. A dnes taky běžný pták lesa.
doga je skladná. S pěti dogama (postupně, máme vždy jen jednu) jsme projezdili nejen republiku, ale i Evropu. V Yarisu s námi byla Beta třeba ve Skotsku, v Toyotě CH-R máme s dogou psem sježděny opravdu dlouhé trasy (třeba Sicílie). Ale nic jiného se do kufru nevejde - jen kvalitní měkký pelech v celé ploše kufru.
Není to jen o prostoru… Jsou věci podstatnější, než optimální velikost zavazadlového prostoru
a teď nepsí… jen z lesů kolem Liberce - většinou z jizerskohorské strany (to máme za humny) a něco je z ještědské strany (to musíme na druhou stranu města). A kytičky jsou ze zahrádky
nejprve Yodislav tento týden - tedy bez pondělních Jizerek, ty už tu byly… Od sněžné neděle, pak sníh mizel a byla obleva a teplo… až po dnešní návrat zimy
tulidlo máme taky - jen se někdy blbě těch pětasedmdesát kilíček skládá do náruče
jinak u nás se venčí krásně - všude bílo, každá větvička, oko v plotě obalené mokrým snížkem. Žluté talovíny, bílé sněženky i růžové a fialové drobné “divoké” krokusky zmizely pod sněhem. Sněženka podsněžník ví, proč nese své jméno 😉
Buggyra:Já bych tu ránu v kopytě hlavně chtěla vyřešit, jestli ten kůň kulhá hodně, proč k tomu nezavoláte veterináře… Ten vám pak může poradit, zda ten danilon má smysl…
jste dobrá - tady mi nedošlo, že to je stejný autor příspěvku…
Špačci dneska i u nás na zahradě. Ale je to normální jejich čas - kolikrát lítali i na zasněžená krmítka…
hřivnáči - Liberec - včera
Doron:Vy máte Noru od takovýho mimina?
Nora to s Bodlinkou vyhrála - jen co sleduji, zachránila ji život mnohokrát (takový tetanus, torze…) - poprvé, když ji nenechala umřít jako novorozenečka…
včerejší odpolední Jizerky - z Ferdinandova údolím Velkého neboli Černého Štolpichu nahoru a přes vrchol Ořešníku dolů. Místy zcela bezsněžné předjaří, místy zimní ledová klouzačka…
Na té poslední fotce je vidět, jak vysoko na vrcholové skále jsme chvíli před tím byli
není to tak dlouho, co známým veterinářka odmítala utratit stařičkou inkontinentní už jen ležící fenku ridžbeka (měla od té veterinářky prokázaný velký nádor v břišní dutině). A přesto chtěla stále léčit a léčit a udržovat stav, asi proto, že páník oné fenečky byl velmi dobře finančně zajištěn. Způsob - ale pane doktore, vždyť vy své pacienty taky neutrácíte….
Nakonec jeli na “naši” veterinu - naše doktorka udělala kontrolní sono, vysvětlila, že stav je opravdu neřešitelný a Afinka mohla konečně bezbolestně odejít.
my dnes odpoledne šli z Ferdinandova na vodopády na Velkém Štolpichu a přes vrchol Ořešníku zpátky. Cesty hodně klouzaly, potok místy ještě byl zamrzlý, z okolních skal občas visely krásné ledopády. Překvapilo mě, jak málo teče vody ve Štolpichu, přitom bylo hodně stupňů nad nulou a sníh (pokud ještě byl) tak tál.
Potkali jsme dost lidí, Yoda holt šel na vodítku, nechtěla jsem riskovat, že se ho na tom ledu někdo lekne, když se vynoří ze zatáčky… Blbý pocit jsem měla z maminy se třemi malými dítky, když to nejmenší měla v šátku na zádech a klesala prudkým sestupem po čistém ledu, z kterého občas koukaly žulové kameny… ani hůlky, ani nesmeky neměla (já tedy taky nee, ale nehrozilo, že upadnu na toho piditvorečka).
Krásně bylo v Jizerkách