Příspěvky uživatele

od Ježíška jsme vlastně dostali něco pro zvěř - oba jsme si pořídili nové botky na výlety…  takže z toho mát psík příslib dlouhých procházek

na zahradě sníh nemáme - ale jen 5 minut autem (a 100 výškových metrů) a je všude kolem sněhové království. A rudé vstávající sluníčko a jásavě modré nebe - moc hezky bylo v lese u  Kateřinek

balu:

Blahopřeji!!!

mně ne - ale je mi jasné, že je to pro basenžíky a je to jen úklep

venčilo se dnes bahnitě. Sněhový poprašek to nezachránil - domů jsme přišli jak tři vodníci a navíc obalení bahnem… Dvouhodinovka nad Karlovem byla i tak dobrá, dole pršelo, nahoře mokře sněžilo - spousta stop vysoké, ale naživo jsme potkali jen stádečko srnčího. 

Na zahradě taky jen maličký poprašek - bahno zatím vede… 

Elisak:

Tak to mamky fena stihla skoro pod stromeček. Začali rodit včera večer. 5 kluků 1 holčička.

přeji hodně zdraví mrňatům, čubince hodně mlíčka a žádné komplikace a vám, abyste našli zodpovědné páníky pro to krásné basenží nadělení

stromeček máme maličký (živý zakrslý pichlavý smrček), Yoda je výrazně větší. A na fotce to neladí… A tak raději použiju Yodislavovo přání… do dalšího roku přeji hodně zdraví, energie a úsměv na tváři…

ráno u nás maličký poprašek - ale jen o pár výškových metrů dál - v lese za humny už byla  čerstvě nasněžená zimní pohádka. Moc hezká procházka to byla. Loni jsme 23. potkali divočáka, dneska drobnou, krásně zrzavou lišku.

Verun:

Hele a to mi poraďte, vysvětlete. Jedeme na koních pole louky les, potkáme srnky na cca 50 m  a oni ne aby utekly na druhou stranu oni se vrhají koním přes cestu a nejlépe, když potkáme jednu, tak ta nás stále jako by obíhá… tu je, tady je, tam je…. 

Pak potkáváme daňky a vrchol letošní ho léta byl jelen…

nemusí jet na koni. Však loni o Silvestru nám stejné stádečko daňků přecházelo cestu (značenou) velmi na blízko celkem třikrát - a to na ně vždy řval dogák (na vodítku)… Srny taky neutíkají od nás, ale většinou to napálí kolem nás tak, abychom je opravdu náhodou nepřehlídli… Někde mám fotku, jak na Nighta stojícího na cestě civí daněk - a my šli dál, směrem k němu a on si nás stále prohlížel (až jsem dostala strach, že na nás vyběhne)… A přesně před rokem na nás podobně civěl statný divočák, který od krmelce pomalu poodešel (krmelec je u cesty) a jen monitoroval, že jsme už dostatečně daleko, aby se vrátil… Osobní setkání s divou zvěří není výjimečné a ani přítomnost mamuta ji neodradí od “předvádění se”

drvodelkafialova:

Podle barvy typuju polní, jsou hezky výrazněji vybarvení.

černé tvářičky má vrabec polní - a je stejná samička i sameček. Domácí vrabci mají rozdílné kabátky - výraznější sameček (ale bez tvářiček) a šedohnědá nevýrazná samička.

Mám oba druhy - před pár lety to byli ti domácí, dnes dominují polní. Ale sdílí krmítko oba druhy.

Dneska jsem měla radost velikou - navštívilo nás velké hejno mlynaříků dlouhoocasých. A ti mě vždycky potěší, když se zastaví. Jinak standard - kromě vrabců, 4 druhů sýkor, brhlíků, strakapouda (tedy paní strakapoudové) jsou to hlavně kosáci. Říkám jim lesní banda - je jich asi patnáct a neustále se honí a vyhánějí a pošťuchují… a jsou děsně oprásklí - neuletí ani když otevřu dveře na balkón a jsem od nich metr

Bodlinka:

v květináči je mrtvola! nebo minimálně byla.

taky mě to napadlo - ale nikde nic nesmrdí a hledat nebudu… Takový citroník má velekvětináč a myška by se klidně vešla… i s celou rodinkou

Bodlinka:

jo, v létě jsem fotila hmyzáky, ale teď můžu vyfotit maximálně třesavku a ta je zvětšená tak nechutná, že je prostě nechutná a nedělá mi úplně dobře ani k ní moc blízko přibližovat ten mobil.

já myslela, že se picnu - nastěhovali jsme domů spoustu květináčů (letníme kytky a máme jich mocmoc) a asi jsem si donesla nějakou zásobu much. Nikdy se mi to nestalo - ale od masařek po normální mouchy mi toho vylétalo docela hodně. Vraždila jsem to asi tři dny - a konečně mám zase bezmuší domácnost. Takže fotit by se u nás hmyzáci na začátku týdne dali…

a teď ty nepsí - lesy a potoky za humny, a dnešní Velký Dubický rybník, Skautská skála, údolí Peklo, sv. Barbora a pekelské kamenné schody. Moc hezký výlet - jen tedy vlhké a namrzlé hatě v údolí Pekla neměly chybu. To že jsme nikdo nepadl byl zázrak…

tak nejprve předvánoční týden Yodislava…

moc hezký obrázky. Myslím, že i můry a jinou havěť jste měla krásně zdokumentovanou

😄 nic nezapínám 😄 … nenechám se hodinkama honit. Jejich hlášky “je třeba se zvednout” jsem vypla ihned… hodinky mi mají ukazovat čas, nic víc po nich nechci. Max kouknu na ty kroky…

chápu. Mně hodinky měří kroky - bez ohledu jestli pochoduju do školy, při výuce, po zahradě a nebo na dvacetikilometrovém pochodu.

impact:

My se dneska zabahnili jen tak zlehka okolo komína. Šetříme nohy na štědrej den a na předsilvestrovský výlet. 🥰

Ještě nám chybí 19km a máme za tenhle rok 600. 🤭

jen se zeptám - co počítáte do výletů? Jen ty delší třeba nad dvě hodiny??… nebo ty kam se přesouváte autem?? Znám víc lidí, co si načítají kilometry, a nevím, jestli tam počítat procházky v lese za humny a nebo jen ty, které protáhneme až do hor?? Co sčítáte??

Je to jen pro zajímavost, jsem líná počítat cokoli mimo vlastní práci 😄  stejně budeme chodit dál tak, jak nám to zrovna vychází a vyhovuje bez ohledu na hezké kulaté číslo

my dnes šli z Dubice kolem rybníků ke Skautské skále a dál údolím Pekla (když kvetou bledule, jsou tam davy, dnes tam nebyl vůbec nikdo) a Studenou roklí ke sv. Barboře nad Kvítkovem a dolů jsme spadli po Pekelských kamenných schodech… Moc hezká procházka (asi dvě a půl hodiny svižné chůze)

Daja:

Pane jo to je tak hezké😉.

Daja

je a není. Jasně že potěší zájem lidí o dogouna - ale když je toho moc a nepřiměřeně a nečekaně… tak už musím být hodně ve střehu, aby se i ty lidumilné dogy nenaštvaly a nevybublaly… Navíc lidi netuší, že když se tulí nadšeně oni, může se začít nadšeně tulit i těch osmdesát kilíček a že ustát to nemusí být snadné pro toho, kdo to nezná a nečeká…

Takže je nutné hlídat a hlídat a prokládat místa lidnatá s místy, kde lidi moc nejsou. Neboť i pes si musí od zájmu lidí odpočinout - ale to vy znáte od svých malých psích terapeutů

Doron:

Moji psi chodí hodně navolno, nejsou infaltilní, tak po lidech neskáčou. V lese chodí navolno vždycky, proto tam chodíme.

Gučka chodí navolno i v Praze, v centru, je to městský floutek 🙂.

Problém je se štěňaty, ta bývají kontaktní a nebudu kecat, že Framík se k nikomu nehrnul a já se nemusela omlouvat “ Promiňte, on je ještě dítě.”

Ale jinak máme spíš opačný problém, lidi si kluky chtějí hladit a hladí, zvlášt cizinci se v Praze hlavně na Frama úplně vrhají a chtějí se sním fotit jako by nikdá neviděli velkýho chlupatýho pesana.

s dogou je to někdy hodně těžké - lidi se k ní velmi často hrnou a mají tendenci se kamarádit. Hlavně na cestách na jih (Itálie, Španělsko) to často bylo až hodně protivné - neustále jsem musela být ve střehu, neb jsou schopni se na psa vrhat, líbat ho na čumák, ječet “mama mííía”, posazovat na něj děti (fakt nekecám), případně u nás zastavilo policejní auto, vyskočili čtyři ozbrojenci v neprůstřelných vestách … a půjčili si Nighta a nám vrazili mobily, ať jim s dogounem uděláme fotku (centrum Sevilly)… Tam automaticky očekávají, že pes na veřejnosti je zcela jistě bezpečná plyšová hračka