Paráda Xerxova👏! Trochu mně zarazila ta první fotka v nákladovém prostoru trajektu než jsem si všiml že auta nejsou dosud přikurtována. Jezdíval jsem často z italské Ancony do řecké Patry a vždy před vyplutím nás nemilosrdně vyhnali a uzamkli nákladové paluby, nic živé nesmělo v autech zůstat. Tak jsem si říkal, co to bylo za společnost že umožnila takto si lebedit v autě s pesanem. To mohli jen lidé parkující na otevřené palubě hned za nakládací rampou. Ale už chápu a fandím vám.
lebedila jsem si takhle celou cestu - dvakrát na Sicílii cestou tam i zpátky a i dvakrát na ostrov Pag v Chorvatsku… ale nikdy to nebylo podpalubí. A malé přívozy ve Skotsku… tam i lidi seděli v autech
Polákům začínají letní prázdniny stejně, jako nám. Co může trošku pomoci, že sousední kus Německa ještě prázdniny nemá. Ale stejně počítejte s davy a ucpanými pobřežními silnicemi a parkovišti.
Jen pro ostatní - určitě má víc lidí zkušenost se zahraničím a psy. Pište - nemusí to být jen doga na cestách. Možná jsem zvolila zavádějící název - možná by byl lepší pes na cestách… Polsko i tu Itálii určitě navštívilo víc zdejších čtenářů…
Odpověď na příspěvek uživatele Orionka z 19.01.2025, 11:37:16
jojo - dneska od rána úplné jasno. Stejně jako včera. Jen mě štve, že sníh ze zahrady mizí rychlostí blesku a Yodislav už nemá čistá tlapátka. Teď jsem koukla na teploměr - hezkých 8,5 stupňů nad nulou
Prosím a Balt PL? Vím, že jste tam byly na otáčku a tím, že teď opravdu bydlím u hranic s PL tak mám nutkáni v létě zajet.
Daja
takže Balt v srpnu 2024. Jeli jsme “puťák” Polsko, Německo, Dánsko. Pobyt u polského Baltu byl nejkratší - jen na dvě noci. A byli jsme hned u německých hranic - na ostrově Wolin - bydlení kousek od města Wolin. Naše vnoučata už jsou “velká” a hlavně ví, že válecí dovolená s námi nehrozí. Takže sice každý den koupání možné, ale i kulturou a historií živ je člověk. To píšu proto, aby bylo jasné, že pro nás pobyt na pláži nebyl prioritou. Bydleli jsme pár km od moře - v maličkém perfektně vybaveném a optimálně zařízeném dřevěném domečku s obří dobře oplocenou zahradou. To proto, aby Yoda měl možnost svobodného a neomezeného pohybu ráno i večer… Bylo děsné vedro - a přírodní zahrada s velkými stromy byla perfektní.
Ale !! Pokud chcete hlavně koupání - pak musíte bydlet v pěším dosahu pláže a mít zajištěné parkování. Protože to, co se dělo u moře (byly prázdniny a bylo vedro) bylo neskutečné. Davy, davy a zase davy. A nebylo kde parkovat. A všude se staví - silnice, obchody, ale hlavně hotely, apartmány, kempy… a tedy všude jeřáby, náklaďáky, ploty, průchody…
Moře krásné - teplé, čisté, bez medúz (ty nás trápily v Německu u Wismaru). Pláže široké, písečné za pásem borových lesů. Řada pláží je povolena psům. S tím problém není. Ale když jsem viděla ty davy, a nemožnost stínu… tak jsme se s Pepou střídali (děti byly v moři hodinu, my jen půl) a chodili s Yodou na procházky ve stínu borovicových lesů.
Jídlo báječné - proti německému Baltu levnější (a proti dánskému skoro zadarmo). Takže zkusit najít ubytování, kde se pokud možno hned vedle nestaví… a v létě s dětmi raději hned u moře. A jak jsme psala - s vlastním parkovacím místem. Ale nebála bych se ani chatek v kempech - vypadaly dobře a k moři to bylo kousek a býval tam stín borových lesů.
Jak se chovají takoví ti toulaví psi, co se tam všude pohybují? Nesnaží se útočit na vašeho psa?
to je moje noční můra cest na jih… Toulaví psi a navíc ve smečce. Ale zatím jsme nikdy nic řešit nemuseli. V centrech měst chodí psi na vodítku. Psů na volno ve městech včetně parků jsme moc nikde neviděli. (ten Tarent kdysi byl opravdu výjimkou).
Psi kolem parkovišť u hradů a archeologických areálů (a uvnitř areálů) byli vždy nevšímaví - a to i k Yodovi (a ten zrovna ke psům moc přátelský není). Měla jsem na Sicílii obavy, když před jedinou hospůdkou se na terase válel velký pes a velká fena. A na stole ležela kočka a poskakovala ochočená kavka… A kupodivu se psi ani nehnuli - my jedli na druhé straně terasy a byl klid. Jen já byla trvale ve střehu. Asi kdyby dělali rozruch, byli by vyhoštěni a oni to ví…
Na Sicílii jsme občas autem jezdili i po místních "stezkách" - a ve vesnicích se občas vyskytli psi, kteří honili auto, a nevypadali rozhodně přátelsky. Tam bych Yodu z auta nevyndávala…
Prosím a Balt PL? Vím, že jste tam byly na otáčku a tím, že teď opravdu bydlím u hranic s PL tak mám nutkáni v létě zajet.
Daja
Poprvé polský Balt byl pro nás bláznivý adventní jednodenní výlet. Neradi se mačkáme na adventních trzích, neradi se mačkáme na přeplněných plážích… a tak jsme na třetí adventní neděli vzali neteř a vyjeli k moři do Kolobrzegu. Vítr, vlny, rackové a nikde nikdo. Tam, kde se v létě stojí fronta na dlouhé molo (a platí se vstup) jsme byli úplně sami. A platební terminály měly zimní prázdniny, byly zabalené, aby nekorodovaly… Moc hezké - ale pro vás nezajímavé, neb tam chcete v létě.
A tak tedy časem napíšu polský Balt podruhé - loni v srpnu s Yodou a vnoučaty.
k cestovnímu pojištění. Když se objevilo, dvakrát jsme ho Xerxovi sjednali. Naštěstí nevyužili. Ale když jsem si zjistila, kolik by v zahraničí stál opravdu velký průšvih typu torze… uznali jsme, že by nás těch max 30 000 (a to má ještě spoluúčast) u cen za mamuta vlastně nevytrhlo…
Jezdíme autem - jsme v Evropě všude do 24 hodin doma. Vozím veterinární léky na bolest, a na zažívací potíže a alergie. A pokud by byl nutný okamžitý zásah veterináře, tak ho holt zaplatíme. A to neplacení pojistného na našich častých cestách do zahraničí už nám na zákrok dávno “ušetřilo”…
Spíš koukněte, kde je v okolí ubytování nonstop veterina. Jen v Dánsku bylo v materiálech v ubytování mezi důležitými telefonními čísly a adresami lékařů a nemocnic i kde je nejbližší veterina a ordinační hodiny a kde je nejbližší nonstop veterinární klinika. Protože ve stresu hledat něco na italských webech nemusí jít snadno.
Psice je jistě rozumná a žádné problémy si napořídí. Vždyť jedete za pohodou a ne za stresem - a ona to ví
Myslím, že jsem někde v propozicích k jízdence na trajekt četla, že ani nesmíme zůstat v autě. A budeme mít zaplacenou kajutu. Já obecně psinu v autě nenechávám skoro nikdy, protože je to závislák závislej a vydrží v klidu pouze na naučených místech. V létě ji nenechávám samozřejmě vůbec.
přiznám se, že poprvé jsem v Anglii byla výjimečně bez psa ("malá" panička v té době studovala vejšku a s Xerdou se rádi hlídali). Na trajektu auto bylo v podpalubí, všude cedule, že tam nic živého nesmí zůstat, kovové roštové strmé schody, do krytých prostor pes zakázán - vyhražena venkovní paluba. Zrovna fučelo, loď se kolíbala, bylo nevlídno… a já si říkala, jak je dobře, že je dogák doma.
Od té doby jsme v Británii se psem byli dvakrát - a vždy tunelem. Je to rychlé, pes je s námi v autě, vystupovat se nemusí - za 30 minut je hotovo… No a jinde trajekty co nejkratší. I to je důvod, proč Sardinie ještě nebyla v plánu - počkám si na vaše zkušenosti 🙂. A doga na trajektu nikdy není bez dozoru - vždy střídáme, když se chceme podívat na moře shora. Koneckonců někde tu už fotka je - jak se kolíbáme kolem Scylly a Charybdy v bezpečí kufru.
Odpověď na příspěvek uživatele Fatia z 18.01.2025, 15:40:12
na venčící místo bych nespoléhala, spíš pořádně vyvenčit před naloděním a pak se uvidí. Holt to chce mít jeden hodně savý ručník na likvidaci eventuální nehody (a nějaký igeliťák na zip, aby byl kam uklidit do vyprání).
Očkování standardní, hlavně vzteklina aby byla v pase správně vypsaná včetně platnosti dalšího přeočkování. (ale nikdy po nás nikde pas nechtěli - pochopitelně s výjimkou vstupu do Británie, tam je to povinné). Bacha na srdeční červy - určitě po návratu odčervit (to i proto, že místní “polodivocí” psíci rozhodně odčervení nejsou a můžete si přivést i škrkavky) látkou, která řeší i tu dirofilariózu.
Bohužel ze Středomoří si můžete přivést i velké průšvihy - na které naše veteriny nejsou zvyklé. Takže případné zdravotní potíže po návratu (i pár měsíců později) na veterině vždy doprovoďte zprávou, že jste byli “v teple”. Víme o fence, kde než se potvrdila diagnóza (nehlásili dovolenou, takže se vše protahovalo) a dovezl lék z Itálie, bylo pozdě… Ty mrchy přenáší hlavně komáři - takže pokud tam jsou, pak řešit kvalitním repelentem a doufat, že si nevytáhnete Černého Petra. Tady by asi moc pomohl komentář Bodlinky.
Bacha i na středomořskou přírodu. Takové chlupaté jedovaté housenky (co dělají “vláčky”) umí připravit svým jedem psa i o půlku jazyka či pysku. A hadi. Třeba loni v Chorvatsku se opravdu hemžili a moc mě neuklidňovalo tvrzení, že jich většina jedovatých není.
Ale dost strašení - určitě si to užijete báječně… K pojištění se ještě vrátím
na fotkách - Arona v Antibes, Xerxes pije v Kostnici, Betka pod Ben Nevisem ve Skotsku, Night ve skalách francouzského středohoří a na poslední je dorostenec Yoda v Andoře
u nás ráno mráz (-4) a úplné jasno. Ale my měli naplánovaný “inverzní” výlet - že vylezeme na Háznburk. Doufali jsme, že hrad bude nad inverzí a pokud ne, předpověď hlásila mráz a tak jsem doufala v námrazu. Prostě jedno nebo druhé že vyjde… A až se budeme vracet k autu, že už podle předpovědi bude hezky a hrad bude jistě fotogenický…
Nevyšlo z toho nic 😄 (ale nám to neva - výlet to byl). Pod nohama buď bahno a nebo led (cesta na vrchol byl ledový tobogán). Pár stupňů nad nulou. Šedo, mlžno. Námraza nikde, hrad neviditelný. Na jednom místě už zpátky dole pod hradem (značená červená) jsme si pořídili úžasné nášlapy bahna na boty. Pes nemohl jít - měl zcela roztažené prsty a i mezi polštářky tuna mazlavého lepkavého jílovitého bahýnka. Musela jsem mu to odstranit ručně - tudíž jsem neměla jen boty jak prase, ale i ruce. Jak ráda jsem si je pak myla v místním rybníce pod dozorem kormoránů… A dokonce jsme klesli tak hluboko, že poslední kilometr k autu jsme šli po místní silničce a ne polní cestou…
Celá cesta zpátky (Litoměřice, Úštěk, Zákupy, Mimoň, Jablonné) mlha a šedo. Přejeli jsme Ještědský hřeben nad Jítravou… a rozlilo se jasno. Modré nebe, sluníčko. A tak jsme se teď na zahradě honili v měkoučkém sněhu a myli tak boty i tlapy. Taje to - ale zatím sníh drží… a tedy Yodislav má tlapátka čistá
dneska poslední poznámka - psí lékárnička. Ťuk, ťuk, klep, klep… zatím jsme veterinu na cestách nepotřebovali. Přiznám se, že máme maličkou lékárničku pro lidi, a pro psy taky neobsahuje nic zvláštního. Takže vozím živočišné uhlí (pro všechny), navíc EnteroZoogel. Všechny naše dogy snášely cestování dobře - zažívací potíže mívají výjimečně - ale třeba Xerxes ujížděl na slané vodě. A fakt se musel hlídat, jinak se pos..al. Taková slanosladká u Mont Saint Michel… prý lahůdka největší. A často při pobřeží i z kohoutku teče odsolená voda se silnou příchutí - a taky umí projímat.
Pak je v lékárničce něco na bolest - lidí i psů. A trocha desinfekce. A náplast a obvaz. A pro psa navíc pár botiček. Ty se náhodou jednou hodily - když si Night v Chorvatsku urazil kus drápu a teklo to dost. S botičkou i plaval - jedna byla na tlapě a druhá se sušila…
A pozor i na teplo. Přehřát se umí lidi i pes. A nejen písek, ale i chodníky se umí rozpálit. Prý jako první pomoc stačí “lidské” ponožky namočené vodou…
Jo a v Itálii nesmíte od jara do podzimu nechat ani minutu psa v autě bez dozoru!! A udávají to kolemjdoucí prý velmi rychle. Takže žádné odskočení pro bagetu…
fotodokumentace - Xerxes a moře (to byla Francie 2005) a Night s botou v Chorvatsku (2019)
pes v restauraci… Jedete v létě, takže bych se nebála - předzahrádky to jistí. Jen se někde snaží maximálně využít prostor a je tam hlava na hlavě a židle na židli. Ale většinou to je bez problémů a často donesou psovi i vodu. Xerxovi kdysi vodu servírovali v kovovém kyblíku na chlazení šampaňského. Fotilo si to celé náměstí… Uvnitř hospody někdy psa rádi nevidí.
Opět pozor na to, že Italové psa (a dogu zvlášť) na veřejnosti berou jako bezpečnou živou hračku - a klidně se na něj vrhají bez zeptání, hladí ho, vyrušují ho. Ale také starší generace se často bojí, přechází před psem na druhý chodník, nechtějí kontakt. Snažím se maximálně si dávat pozor, aby nikoho neobtěžoval svojí přítomností, neoklepal se u nikoho (hadr na hubu je nedílnou součástí cest s dogou).
A pak pozor na místní psy. Hlavně u památek (archeologické areály, hrady… ) bývají volně se potulující velcí psi. Poslouchají obsluhu a bývají nekonfliktní. Ale třeba v centru Tarentu se v kostele chladila smečka toulavých psů (někteří bez nohy, bez uší…) a nebylo to úplně příjemné setkání (třeba už je to lepší, tohle je 20 let stará zkušenost). Ale ti areáloví psi a případně volně ložení pasteváci v přírodě bývají běžní i dnes.
Slíbila jsem, že založím psí cestovací téma… a tak tady je. První povídání je na přání:
V létě máme v plánu Sardinii, se psem. Nějaké rady, tipy? Co Itálie a volný pohyb psů? Psi v restauraci? Vozíte nějakou psí lékárnu? Cestovní pojištění pro psa? Zatím je čas, ale mám na seznamu z vás vytáhnout nějaké rozumy…
Vždy jsou moje zkušenosti svázány tím, že cestujeme s mamutem - ne s normálním psem. Takže řada věcí je složitější (nevezmu ho do náruče, nenacpu ho pod sedačku v autobuse, neprojde snadno ovčími vrátky, je nepřehlédnutelný), jiné věci jsou snazší - je to totiž ne pes, je to atrakce pro řadu lidí kolem - a s úsměvem jde všechno líp (i kafe už jsme dostali zadarmo, že se paní kavárníková mohla vyfotit s Nightem 😄)
Nikdy jsme neměli žádnou velkou potíž. Vozím do ubytování obří silný chránič matrace povlečený v tmavém krepu a jen to jedno “vyvýšené” místo má psík povolené. Třeba pokud jsme s dítky, tak do jejich ložnice psa vůbec nepouštím - snažím se množství chlupů eliminovat na minimum a když opuštíme ubytování, není poznat, že tam byl pes. Byli jsme v Itálii mnohokrát - poprvé s Aronkou v roce 1995, naposled s Yodou na Sicílii 2023 a žádný ubytovatel neměl nikdy problém. Jen pozor - pořádně čtěte podmínky ubytování se psy - mívají tam někdy (a Italové často) podmínku omezení hmotnosti či výšky psa. Ale když jsme předem napsali na jedno takové místo, že bychom místo malého pejska přivezli dogu… bylo nám to povoleno.
Mezi lidmi chodí pes vždy na vodítku, pokud jsme v přírodě, pouštím i na volno. Nikdy jsme problém neměli. V archeologických areálech chtěli před 7 lety na psa košík, stačila formálně navolno nasazená ohlávka… loni ji po Yodovi nikdo nechtěl. Někteří psi chodili v areálech i navolno (náš ne).
fotodokumentace k tomuto kousku je Yoda na trajektu do Messiny (březen 2023), zbytek je šestiletá Beta (ne Yoda, byť to tak občas vypadá) na Garganu v květnu 2012. A vlastně na poslední je Betka v Toskánsku v červnu 2009
Když vás tu vidím… V létě máme v plánu Sardinii, se psem. Nějaké rady, tipy? Co Itálie a volný pohyb psů? Psi v restauraci? Vozíte nějakou psí lékárnu? Cestovní pojištění pro psa? Zatím je čas, ale mám na seznamu z vás vytáhnout nějaké rozumy…
ať to tu neplevelíme - založím téma - něco jako se psem na cestách… a začneme na přání Itálií. Budu to plnit po kouskách, když bude čas. Jen první poznámka - je to různé místo od místa, situace od situace… a konkrétně na Sardinii jsme nebyli. Ale v Itálii často - od velkých měst až po přírodní parky…
pár inspiračních fotek… Jsou ze dvou výprav - březen 2018 (s Nightem) a březen 2023 (s Yodou a vnoučaty). První dvě Etna z parkoviště u kráterů Silvestri, pak 4 fotky ze souboje lávy a řeky - údolí Alcantary. Další 4 je nekropole Pantalica - tisíce hrobek (každé okýnko je hrobka prastaré civilizace), sama říčka Calcinara je neskutečně čistá - na fotce to nevyniklo, ale voda neskutečná. 11 a 12 jsou Turecké schody. Jedna je “sicilská Sahara” - kopce, na kterých nic neroste - v pozadí Etna se sněhovou čepicí (v březnu se na severních stráních stále lyžuje…). Pak dvě Etny ve vichřici - Yodovi krásně vlála ušiska… kus starého Řecka (Agrigento) a tři moříčka - jsou vidět ty jarní davy turistů…
Odpověď na příspěvek uživatele Canka z 16.01.2025, 19:27:25
jen pozor - většina restaurací mimo sezónu nevaří. Mimo centra velkých měst to jde s jídlem překvapivě ztuha. A to třeba i v turistických místech - jako byly velké archeologické areály (Segesta, Selinunte). Když, tak v mikrovlnce ohřejí jejich slavné koule arancini nebo kus pizzy… ale často nemají otevřené, ani když to inzerují. Podle plánu to vypadá, že letíte do Catanie. Takže z té strany doporučím dvě krásná údolí řek Alcantary (severní strana Etny) a Calcinary (severozápad od Syrakus). Za nás tam kvetla spousta kytiček a lítalo mraky motýlů… teď možná Alcantara bude pod sněhem - ona Etna je holt lyžařské středisko…
Pod Etnou je řeka Alcantara - nebyli jsme v placeném úseku, ale o kousek výš proti proudu - a procházka parádní. A pak údolí plné prastarých hrobek vytesaných do skal (naleziště Pantalica) s průzračnou říčkou Calcinara. A když plánujete Turecké schody, tak předpokládám, že Agrigento nevynecháte… Jdu hledat fotky - ať vás trošku namlsám…
ale tím spíš budou všechna eventuální štěňata příbuzná - a to je cesta blbá. Proto píšu - kdo má opravdu zájem o novou (byť zatím u nás možná nestandardní) barvu, holt musí sáhnout hluboko do peněženky a dovézt si novou krev.
