Orionka:Na louce před Osečnou-za Osečnou jsou téměř trvale bílé volavky. Nádhera. ( To jen k těm ptákům)
je jich víc a víc - třeba na písečáku u Příšovic jsme jich před dvěma lety napočítali snad padesát. A na polích jsou už vidět skoro stejně často, jako ty popelavé. Mění se to složení pipin výrazně - to jsou husice, luňáci, krkavci, u nás i datlové černí, hřivnáči
dneska jsme se venčili dál než za humny - dobyli jsme hrady Kumburk a Bradlec. Krásné ráno - sluníčko svítilo, dole se táhly pásy mlhy, na polích srnky, Krkonoše se předváděly v plné kráse … jen tedy toho ledu na cestách mohlo být míň (severní strana byla jak zrcadlo) a nebo toho bahna mohlo být míň (na slunných místech - ale ranní mrazík nás trošku zachránil - při návratu bylo výrazně bahnivěji). Asi 10 km jsme nachodili - zatopený lom v lese neminuli… Začínají se významně ozývat ptáci - jako by snad jaro nebylo ještě dost daleko…
jinak já se vyjadřovat asi ani nemůžu. Sice německá doga nemá omezení ani v tak “protipsích” státech, jako je Francie… co vím, tak nikde… tak s kohoutkovou výškou přes pětaosmdesát cm a hmotností hodně přes 70 kg… jsme asi adepti na úplný zákaz vycházet ze za mříží
drvodelkafialova:Teď jsem četla, jak majitele málem zabil velbloud. Zakázat velblouda!!!
mnohokrát jsme v přírodě potkali prasata, potkali jsme uprostřed Lužek vlka… a jestli jsem se opravdu bála, tak když na nás útočil velbloud… Na jižní Moravě, šli jsme pěšky po půlnoci ze svatby synovce do penzionu. Měli jsme s sebou dogu, nechtěli jsme se vézt cizím autem (proč zachlupatit kufr kamarádům). Úvozová cesta - po obou stranách pole kukuřice (dost to tam místy chrochtalo - ale to nás neděsilo) a na jednou proti nám velbloud. Viděli jsme ho toulat se po okolí, patřil k místnímu statku, nevěstě okousal kytku… A on šel do útoku (možná spíš do obrany) - mlátil před sebou kopyty… Trvalo nám dost dlouho, než se nám podařilo s ním domluvit, že se nic neděje… že ho obejdeme, že mu cestu nezabereme… Fakt zážitek, který se nezapomíná
tak jsem se hecla - a obešli jsme s Yodou celý lesopark Cvičák (ne psí cvičák - ale je to historický název vojenského cvičiště). V Černé Nise se koupal skorec, ve starých břízách se honili sýkory, brhlíci, strakapoudi, pěnkavy… i šoupálka a střízlíky jsem viděla.
já se dneska děsně flákám - po celovíkendovém pracovním procesu si vybírám volno… a psisku se do deště nechce a mně vlastně taky nee. Ale musíme - nebo nebudeme mít kroky 😄
dneska jsou to přesně tři roky, kdy s námi projel sněhovou kalamitu na pomezí Čech a Moravy a dorazil domů…
Je stále stejný…
bambule:Na chalupě vím o jednom takovém místě. Ve svahu kanál nebo je to stará skuž? Všude vysoká tráva. Díra v zemi je prostě neviditelná. Kdyby člověk nevěděl, že se má držet na pravé straně tak tam může skončit. Nerada tama vůbec chodím. Je to moc nebezpečné.
do všech těchto pastí je dobře nacpat staré dlouhé klacky, soušku… nebo prostě nějak jinak “varovat”
tak včera sestra hlásila hejno špačků - v sobotu na okraji Liberce
my ráno venčili v mokrém těžkém sněhu - a protože jsem potřebovala být ve škole dnes až po desáté, stihli jsme obejít větší okruh. Yodislav si zablbnul, dal pár rovinek v hlubokém sněhu, poklouzal se po ledu, potahal klacky… prostě úspěšná procházka k utahání mamuta. Výlety delší budou až nebude pracovní víkend (ale budu místo toho doma v týdnu, tak uvidím, kdy a kam vyrazíme)
Ph:tohle jsem ted nasla
dík za smutné vyřešení záhady ztraceného obra
Sarah01:Otík se našel mrtvý. 😔
dík za zprávu. Je to blbý - ale já už nevěřila, že ho najdou živého. Doga není odolný zvíře v přírodě - nemá na to srst, nebývá lovec… Prosím, pokud se někde objeví příčina, dejte sem zprávu.
a ještě ke ztracenému Ottíkovi - dost jsem o tom přemýšlela - že se takový bílý obr, gaučák zvyklý na lidi nemůže najít… Prošla bych kousek po kousku nejbližší pole. Vzpomněla jsem si na Yodu minulý týden, jak při chůzi po okraji pole (červená turistická značka) si nabral takové množství mazlavého bahna do tlap, že nedokázal jít. Musela jsem mu nášlapy složitě odstraňovat… Kdyby Ottík vyběhnul za zvěří, tak se po několika skocích v takovém typu půdy mohl dostat fakt do potíží. Navíc jak si lehne a začne si bahno vykusovat z tlapek - obalí se bahnem… a získá dokonalé mimikry… FB nemám - ale snad nejbližší okolí mají opravdu propátrané pečlivě. Pokud nezdrhal, zná to tam… tak se asi vrátit nemůže
to jsou naše oblíbené klackohrátky - on mi klacek nabízí a uskakuje, a krásně vrčí “MOJEEE” a já dělám pomalé výpady a vrčím DEJ MI TÓÓÓ… Občas s klackem oběhne vítězné kolečko a opět mi ho strká pod nos. Když mě to přestane bavit a jdeme dál, tak do nás na střídačku šťouchá klackem, že on by si ještě chviličku pohrál… A tak někdy chytnu klacek a on se mi ho snaží vytrhnout - ale to na ledu opravdu nejde…
a ty nepsí, bylo v týdnu docela hezky - až na ten ušlapaný led na cestách - předposlední fotka je pro Bodlinku…
Yoda tento týden - na poslední fotce mě loví - ta cestička je čistý led…
orionka-2:Je možné, aby byl u někoho v okolí a ten o pátrací akci nevěděl?
Doga možná půjde spíš do blízkosti lidí, než aby lítala po lese. I když je nedůvěřivá, může se pohybovat spíš ve vsích než v lesích ?
netuším - ale kdyby ho srazil vlak či auto, tak už by ho asi našli - přeci jen sníh tam není a jeho bílé tělo září do dálky… A osmdesát kilo už se jen tak nepřehlédne. Čipovaný pochopitelně je.
ale prý lovec zvěře nebyl… uvidíme, jak to dopadne. On byl i uchovněný - měl skvělý bonitační kód - jestli je kastrovaný kvůli té alergii?? Netuším.
Sarah01:Až včera jsem na FB zjistila, že se v okolí Všenor ztratila doga, pes Otík. Kdybych bydlela blíž, tak taky jedu pomoct.
Arosek - Jani, víš o tom něco? Ty už máš bohaté zkušenosti s odchytem.
Ottík je z výborného chovu, český šampion, navíc je mu i cvičák známé prostředí - je to účastník Bendova memoriálu… jestli zpanikařil a neumí se vrátit (doga nebývá moc přírodní pes… může někde stát a čekat jako oslík na záchranu…). Je mi ho líto.
my ráno venčili na odtávajícím ledu - kluziště šílené. Ale Yodislav si našplhal - dvakrát jsme potkali srnčí a dvakrát poslechl ihned, točil to ke mně na fleku. Jen tedy energii si vyléval na mně - levitoval mi nad hlavou a opravdu nebylo skoro nikde pevno pod nohama… takže jsem čekala, kdy mě sundá. A pak jsem byla ve škole - a zítra opáčko, jen tedy tam půjdu o hodinku déle, něž dnes a tak to ráno budeme moci prodloužit (a klouzat na delší vzdálenost). Sníh ze zahrady už je skoro pryč, bylo dneska hezky a vedro
