Optejte se Xerxové. Psala tady, že všechny své dogy krmila jako štěňata granulemi, aby jim nic nechybělo a až pak přecházela na barf. Jestli si to teda dobře pamatuji.
nene - žádné naše dogátko nebylo pouze na granulích
Xerxová dogy krmila vždy vším - od malička dostávaly skelety, krky, prostě syrové maso na kosti … ale i zeleninu, vařené maso, ovoce, jogurty - ale granule taky. Většinou větší “polovina” dávky “barf” a menší “polovina” granule. V době největšího růstu jsem ale navyšovala poměr ve prospěch granulí, když se spotřeba po dokonení růstu snižovala - snižovaly se zase granule. Dneska je spíš na syrovém (mletiny s kostí králík nebo krůta střídám s hrubomletým hovězím a nastříhanými kuřaty), granule dostává jen jako přílohu k masu
když na zahradě ondá paní krahujcová porcovala hrdličku - dotíraly na ni straky - nalítávaly, řvaly, strašily… Paní krahujcová se cpala dál. Přiletěl pár šedivek a paní krahujcová ihned vyklidila pole… odevzdala kořist a odletěla.
Máme rodinku šedivek v sousedství - když přelétávají nad zahradou a krákají, říkám jim “ahoj krebainy z Vrchoviny”… 😄 (kdepak 😉jsem asi tak vzala toto označení ??)
ale klidně se vrány do luňáka pustí - je to stejné, jako když malí ptáčkové honí poštolku… Viděla jsem tuto scénu s šedivkama nedávno na Valtinovských rybnících.
ta čtvrtá fotka je zvířecí osazenstvo liberecké výšiny (restaurace a hotel) - jen by mě zajímalo, jak je to s tím, že kopytníci mají být minimálně dva od jednoho druhu. Protože tato čtyřka je už dlouho v tomto složení. Poslední čtyři jsou dnešní Ještědské - Kamenná vrata a taky Červený kámen - kus prvohor…
takže nejprve Yoda - jak je vidět, ještě je to občas víc zima než jaro… Na páté fotce je vidět, jak si jen tak řádí a skáče parkur, i když rozhodně nemusí… Stačilo jít o dva metry vedle…
u nás bylo krásně od rána až do večera - ale zítra už má být pod mrakem. Byli u nás “trpajzlíci” - ale ráno jsme stihli rychle oběhnout kousek Ještědského hřebene - takže jsme se ještě na ledu poklouzali a Yoda se cpal sněhem (jakmile je nasněženo, nepije…)
to jedna paní z práce toužila po hnědém labradorovi… vysvětlila jsem jí to, co vím - že s PP, jinak je riziko DKK a ještě víc loktů, že jsou i nemoci očí (znala jsem báječného labíka, který oslepl a jeho mladičká panička mu spoustu let dělala dokonalého vodiče). A dopadlo to jak?? Až po několika letech jsem se dozvěděla, že pes, který nejenom že není moc hezký, ale má veliké pohybové problémy je bezpapírák. Že si sice našla tenkrát pár chovek, ale nakonec si koupila psa blízko a byl po zaručeně papírových rodičích, ale narodilo se jim moc štěňat!!! A ta navíc nemají papíry… Chápete to?? V dnešní době. A já si dělala výčitky, že jsem jí dala takové školení a on se stejně pejsek úplně jako nepovedl… A že má tedy děsnou smůlu… A ono to bylo jinak. Musím uznat, že pes se má moc dobře a je o něj vzorně postaráno - ale je to přesně ten případ, kdy za blbost se platí. A ne málo
je to marný je to marný je to marný…. Snažím se o osvětu, myslím, že jdu slušným příkladem (všechny naše dogy kvalitní PP, jeden dovoz z daleka - a to vše jen jako kámoše - pro chov nebyl pořizován ani jeden… Bývají uchovnění, jen jako poděkování chovateli, že dělá svoji práci dobře), chodí ke mně konzultovat o psech třeba v práci docela dost lidí - myslím, že na pracovišti jsou lidé vzdělaní a rozhodně ne chudí - a stejně někteří nakonec sáhnou po “plemeni” v té “levnější” bezpapírové variantě. A ví. A někdy i litují…
koukla jsem do staré dobré Rettigové (občas je sranda v ní číst - její vraž do toho kopu vajec 😄 já vím, že jsou to recepty pro velké vaření na statku pro mnoho krků) - a o ukládání vajec píše:
… poněvadž je skořápka vaječná průlinčitá, vniká vnější vzduch do vajíčka, proniká i blánou papírovitou a způsobuje po čase rozklad - vejce se kazí a vydává velice nelibý zápach. Zamezíme-li vzduchu přístup do vajíčka tím, že ucpeme pory ve skořápkách, zachová se vajíčko nezkažené dlouhou dobu. … Vejce uchovají se na zimu nejlépe od poloviny srpna do konce září. Nejlépe se uchovají, když každé zvlášť slaninou potřeme a do dírkovaného prkna vstrčíme a na chladném místě ukryjeme, kde nemrzne. Také se ukládají po vrstvách do suchého písku nebo do otrub, řezanky a p. …
O orientaci ani slovo - ale moje stará prateta na vesnici mě vždycky nutila vajíčka ukládat špičkou dolů… a to už v minulém století 😉
už pár dní si říkám, že jsou u nás málo vybarvené sýkory. Vždy na jaře září jasnou žlutou a letos jsou jak zaprané… Před chvilkou mi volala sestra a vznesla na mě stejnou otázku - že má na zahradě vybledlé sýkory i pěnkaváky… a že i špačkové jí připadají letos nevýrazní. Čím to je ?? Nebo je ještě brzo??
jen bacha - ony ty hospodářské sady jsou často v silně sestříhaných kordonech - takže množství stromků je výrazně větší, než v běžném sadu, kde stromky rostou “svobodně”
ještě že se s tím nemusím potkat…no možná někdy můžu , ale nechci takhle blízko …🙏
my ho potkali - a strach jsem necítila - spíš radost ze setkání s divokou přírodou. Byl také relativně blízko a dost sebevědomý - prošel nám přes cestu dvakrát, takže žádný pokus o rychlé zmizení. Nighta jsem chytla za obojek… takže i ten byl v klidu.
Verun: tahle čuba to je fakt lepidlo na problémy s nohama, to snad ani není statisticky možný už… držím palec, ať je vše brzo v cajku..
Xerx: u nás fakt bylo těch -10, co hlásili, dokonce nám zamrzla brána, nemohla jsem se ráno dostat autem ze zahrady 🙂 Zítra naštěstí letíme na týden za teplem a až se vrátíme, tak se posouvá čas a to pro mě vždycky znamená opravdový začátek jara, už se těším ☀️❤️
užijte si teplo - já jarní dovolené taky moc ráda - na jihu je jaro o kus dál - a není tam ještě vedro a nejsou tam davy. Vyrážíme za tři neděle ☀️
my dneska měli kus procházky velmi svižný… Byli jsme objednaní na očkování. Ordinace je na okraji Jizerek - a tak jsme jeli dřív, popojeli až na parkoviště u Výšiny a vyrazili do lesa. Bylo krásně - zima, místy sněhový poprašek, místy vytáto od jasného sluníčka… a jdeme a kecáme a kocháme se… a najednou už míjíme skautskou studánku… a to že je dál, než jsem to chtěla točit zpátky. No zrychlili jsme krok a stihli jsme veterinu přesně - časovka taky klapla, takže jsme vůbec nečekali a za pár minut byli venku (kontrola psa, načtení čipu a jeden bodanec platný zase na tři roky).
