takže dnešní popolední. Chrastenský vodopád je jasný. To stoupání na vyhlídku vůbec nevypadá tak děsně, jak blbě se šlo… i počátek sestupu je vidět. Jinak bylo překrásně - těsně pod nulou, takže se psí kabát nesl celou cestu v batohu.
to zase byla procházka 😄 Plán byl jasný - za krásného poledne obejdeme okruh Děvínský rybník, Chrastenský vodopád, Krásná vyhlídka a pod Širokým kamenem se vrátíme pod Děvín - zříceninu nad Hamrem na jezeře. Celá cesta je po rovině, jen na Krásnou vyhlídku se musí vyfunět 70 výškových metrů (na dvěstěmetrové trase).
Děvínský rybník byl vypuštěný. Chrastenský vodopád nezklamal - vypadal skoro jako dokonalý ledopád. Ale stráň na Krásnou vyhlídku vykáceli. A tudíž jsme nahoru lezli (přiznám se, že já často po čtyřech) mezi pařezy, rozrytou strání, větve ukryté pod sněhem… pes se na nás smál shora - ten to vyběhl svižně. Cestu dolů jsem volila po větších skalnatých blocích po pozadí. Šlo to rychle a bylo to snad i bezpečnější, než držet v těch vývratech balanc… Psík už si užil - celou dobu na volno. Kupodivu jinak hodně zazvěřený les byl zcela pustý - asi je mráz vyhnal někam do bočních údolí
ještě k pipinám. Před Silvestrem jednu kosici zranil asi krahujík. Z rány koukalo hodně prachového peří, nevypadala moc dobře… ale postupně kosice začala víc lítat, její stav se hodně srovnal. Aktivní a dost dominantní, většina ostatních kosic jí šlo při krmení z cesty (máme kosáků na zahradě asi 15). A najednou mi v těchto dnech přišla taková podivně hrbatá, vůbec se mi nelíbila… a až dneska mi došlo, že jí chybí spodní peří na velkém kusu zad a jak je velký mráz a ona se načechrá do koule - tak na rozdíl od ostatních kosáků není koule, ale křivule… neb nemá co čechrat. Uvidíme, jak bude vypadat až se oteplí
my ráno mínus šestnáct. Dělám dneska aktualizace studijních plánů z domova, takže jsem ráno jen vyhodila Yodu na zahradu (šli jsme spolu nasypat na všechna krmná místa pipinám) a vyrazíme ven “za teplíčka” hned po obědě. Prostě si užijeme sluníčko - a k práci se vrátím až začne zase teplota významně klesat. Jsem ráda, že si můžu práci rovnat podle potřeby.
podobné má manžel na focení. Já používám slabé jezdecké - ale stejně je na vyndávání pamlsků většinou sundávám. Ale já jsem exot - pokud není hodně pod nulou, rukavice nosím jen k vodítku a stejně je často i v zimě sundávám. Pokud nemám v ruce oslintané vodítko (ano - je to špatně, ale já se s Yodou občas o vodítko tahám) a kovové karabiny obalené sněhem (mám dvě spojená vodítka - jedno s amortizérem), tak rukavice nepotřebuji vůbec
Na Jizerce bylo v noci -27, psali. Kolik asi musí bejt na Smrku…
tepleji - Jizerka jako mrazová kotlina mívá tradičně nejmíň širokodaleko… U nás bylo tepleji než u vás - ráno “jen” mínus čtrnáct. Teď už je pod sedm… a klesá to rychle.
Třeba našim směrem Orionka nebyla 🙂 Konec konců já take nevím, odkud je 🤫 Ale to nevadí.
Orionku jsem poznala jako paničku od dvou úžasně vychovaných (a upravených) středních kníračů. Já byla v majetku dogouna Xerxe. To je pětadvacet let, co jsme sdíleli venčící prostor. Já zůstala, ona se odstěhovala ke kozám 😉 za kopec.
Pak mě podle dogy a procházek poznala na ifauně… a proto vím, kde sídlila i sídlí… A Jizerky a okolí zná jak své boty
u nás ráno skoro jasno - ale teď se začíná natahovat oblačnost a sluníčko mizí. Mrazivá jasná noc, sněhu máme asi nejvíc za celou zimu. Na procházku do lesa nafasoval Yoda kabát, přeci jen mínus osm už je dost. A nešli jsme na dlouho, slabá hodinka to byla
osmiměsíční fenka (nevím jak velká) už není malé štěňátko, už se taky může připravovat na první hárání. A hormonální bouře je umí vykolejit a chovají se často jinak…
Obecně platí - hodně zaměstnat, naučit ji po důkladném řízeném vyřádění odpočívat. Dát něco na uklidnění (lízací podložka, pamlsek žužlací…) a až bude umět být v klidu a pohodě ve vaší přítomnosti, aniž by vás všude sledovala… tak věřím, že postoupíte o kus dál.
Ale taky než se útulkáči rozkoukají, trvá to nějaký čas. Možná, že opravdu trpí silnou separační úzkostí a teď se to naplno projevilo. Pak není od věci zvážit vrácení do útulku s vysvětlením situace - aby někdo další věděl, do čeho jde…
jsou to všichni relativně čerství adopťáci - a z ne úplně dokonalých podmínek. Navíc Efe bydlí v jedné z nejvíc zazvěřených částí republiky (bývalý vojenský prostor Ralsko)
sůl neřeším - maximálně před návratem domů nechám psa na zahradě vylítat v čistém sněhu. A volím co nejméně nasolené trasy (i když se ráno ani večer nasoleným chodníkům úplně nevyhnu). A koneckonců nástup a výstup do auta u lesa je také nasolený.
a me by zase zajimalo, jak jste prisli na to, ze je to F1 🤣
nevím, jak je na tom ten původní pes zadavatelky, ale stále ještě jsou to nejčastěji “designoví kříženci" dvou čistokrevných plemen. Ono to křížení v dalších generacích má zatím veliký odpad netypických jedinců nejen v povaze…
obliba F1, která přišla z Ameriky je jasná. Šlechtí se na roztomilý vzhled, příjemný omak i povahu. Ideální mazlíci. A díra na trhu tam je. Jen se moc nemluví u nás o tom, že se z vrhu vyberou ti, kde se vyplnil předpoklad vzhledu a typu srsti - zbytek vrhu se utratí. I proto jsou drazí - prodávají se ti “splňující ideál”, zbytek je nutný odpad. Dál F2, F3 se nemnoží, odpadu by bylo mnohonásobně víc… F1 se prodávají na mazla - ne na chov, protože ten v tomto případě postrádá smysl. Spokojení jsou všichni.
Ale přenést to sem?? S tou neselekcí (utratit nesmí ani veterinář) to dopadne tak, že každý kříženec bude jakýsi "oodl" či "poo"…
Potřebuji nutně vyšlechtit malou dogu. Psa venku veselého, temperamentního, neagresivního a doma klidného mazlivého povaleče. Psa, který zvládne vyrazit kamkoli bez nutného drilu a výcviku, kterému stačí rozumná výchova. Lidumila, kterému nevadí žádné děti či lidi… Prostě nacpat dogu do malého balení a přitom to nesmí být bull (chci cestovat) a nesmí to mít krátký čenich (nechci aby se to dusilo a chci cestovat - už i krátkočeniši mají někde hranice zavřené). Roky nám přibývají a ono těch pětasedmdesát či osmdesát kilíček je dost… A nerada bych byla našemu dalšímu psovi přítěží a on aby byl přítěží a ne radostí pro nás… Co radíte ??
Po tom, co od kamarádky pes skončil po kloubových kostech na veterině totálně zacpaný, se bojím je dávat, taky radši mletiny.
Tady je tak hnusně vlezlá zima a a všude kolem nachcípaných lidí, jak v práci, tak v busech, že v rámci zachování zdraví už 3 dny nevenčím. Ale na příští týden hlásí jasno a mrazy, tak snad to vyplní a konečně vypadneme i na nějaké to cvičení.
já si nemyslím, že by vlezlá zima způsobila nemoc. Jsme venku za každého počasí a naopak si myslím, že nás obou imunitní systém je zvyklý, že mokré ponožky se neřeší, rifle urousané ke kolenům se neřeší a promáchané rukavice od slintů taky nee. Teď jsem vyházela připadlý trošek sněhu - v mikině přes tričko a starých keckách (teda kalhoty jsem taky měla) … bez rukavic, bez čelenky. To Yoda se tvářil ublíženě, že je sníh a mráz a chce domů k radiátůrku…
Nachcípaní lidé - to je něco jiného, a hromadné dopravě se vyhýbám a používám ji zcela výjimečně.