tulidlo máme taky - jen se někdy blbě těch pětasedmdesát kilíček skládá do náruče
jinak u nás se venčí krásně - všude bílo, každá větvička, oko v plotě obalené mokrým snížkem. Žluté talovíny, bílé sněženky i růžové a fialové drobné “divoké” krokusky zmizely pod sněhem. Sněženka podsněžník ví, proč nese své jméno 😉
Buggyra:Já bych tu ránu v kopytě hlavně chtěla vyřešit, jestli ten kůň kulhá hodně, proč k tomu nezavoláte veterináře… Ten vám pak může poradit, zda ten danilon má smysl…
jste dobrá - tady mi nedošlo, že to je stejný autor příspěvku…
Špačci dneska i u nás na zahradě. Ale je to normální jejich čas - kolikrát lítali i na zasněžená krmítka…
hřivnáči - Liberec - včera
Doron:Vy máte Noru od takovýho mimina?
Nora to s Bodlinkou vyhrála - jen co sleduji, zachránila ji život mnohokrát (takový tetanus, torze…) - poprvé, když ji nenechala umřít jako novorozenečka…
včerejší odpolední Jizerky - z Ferdinandova údolím Velkého neboli Černého Štolpichu nahoru a přes vrchol Ořešníku dolů. Místy zcela bezsněžné předjaří, místy zimní ledová klouzačka…
Na té poslední fotce je vidět, jak vysoko na vrcholové skále jsme chvíli před tím byli
není to tak dlouho, co známým veterinářka odmítala utratit stařičkou inkontinentní už jen ležící fenku ridžbeka (měla od té veterinářky prokázaný velký nádor v břišní dutině). A přesto chtěla stále léčit a léčit a udržovat stav, asi proto, že páník oné fenečky byl velmi dobře finančně zajištěn. Způsob - ale pane doktore, vždyť vy své pacienty taky neutrácíte….
Nakonec jeli na “naši” veterinu - naše doktorka udělala kontrolní sono, vysvětlila, že stav je opravdu neřešitelný a Afinka mohla konečně bezbolestně odejít.
my dnes odpoledne šli z Ferdinandova na vodopády na Velkém Štolpichu a přes vrchol Ořešníku zpátky. Cesty hodně klouzaly, potok místy ještě byl zamrzlý, z okolních skal občas visely krásné ledopády. Překvapilo mě, jak málo teče vody ve Štolpichu, přitom bylo hodně stupňů nad nulou a sníh (pokud ještě byl) tak tál.
Potkali jsme dost lidí, Yoda holt šel na vodítku, nechtěla jsem riskovat, že se ho na tom ledu někdo lekne, když se vynoří ze zatáčky… Blbý pocit jsem měla z maminy se třemi malými dítky, když to nejmenší měla v šátku na zádech a klesala prudkým sestupem po čistém ledu, z kterého občas koukaly žulové kameny… ani hůlky, ani nesmeky neměla (já tedy taky nee, ale nehrozilo, že upadnu na toho piditvorečka).
Krásně bylo v Jizerkách
u nás (stále ještě na sněhu a ledu a v mínus jednom stupni) brzy ráno prozpěvovali dva kosáci. Dneska poprvé
hlasuji za Yarise - i doga se poskládala do kufru. Najeli jsme v Yarisech spoustu kilometrů - od Skotska po Itálii… nikdy žádná potíž (když pominu to, že si jedna paní v silném autě nevšimla semaforů a slisovala Yariska mezi ni a auto stojící před námi - ale i to odnesly jen plechy). Našeho prvního Yarise dojezdili naši mládežníci - bez chyby jezdil celých jedenáct let a ještě byl prodán a dál jezdil…
Toyotě jsme věrní a nemáme jediný důvod nebýt. Doufám, že jsem to právě nezakřikla a že Chrudoš bude dál spokojeně sloužit (Chrudoš = C-HR)
a teď Yoda - i na kabát výjimečně došlo, neb zima byla velká. A taky je vidět, jak dlouze přemýšlí, jak se dostat za potok, když namočení tlapátek on tuze nerad (nakonec bez potíží skočil suchou packou tam i cestou zpátky)
ta čtvrtá nemá Yodu - to je vyhlídka z hrádku Jezdec u nás za humny, bylo krásně, a mrzlo mocmoc
souhrn týdne - tedy bez úterního Hamru, ten už vyšel… Takže lesy za humny a dnešní Trosky
nejprve nepsí - u té osmé to zdálky opravdu vypadalo, že tam sedí někdo v zimním maskování… a on smrček
nemá náhodou z Cácorky být již brzy moudrá matka?? 😄 Vypadá ta tvoje smečka pořád úžasně mladistvě, na to, že jsou to občas veteránky.
takže nakonec je to reklama ?? Asi ano…
byl tady sympatický nápad, zdali by šly vložit k fotkám popisky. Jsem místní fotkový šílenec, dávám jich do diskuze hodně - a byla bych ráda, kdyby mohly dostat textík. Hlavně u těch výletních by se to hodilo - a nejen mně. Dík.
tady jsou dneska vysloveně hice… jenom mínus pět. Jsme po první procházce, a já si tu už pracuju… a psisko po snídani spokojeně spinká
Doron:Yoda je lučištník 😅
Hlavně, že oko zůstalo na svém místě ;)
on v tom byl vlastně nevinně - i on se divil, jaká nádhera obrovská se mu podařila vytáhnout z ledosněhu… Dobře to dopadlo, holt to vypadá u nás na drobné domácí násilí 😄
Coudas:To byla taky varianta. Pak jestě Bílý Štolpich 🙂 Jen je to tam dost do kopce.
Oba Štolpichy známe jak své boty - a ráda mám i vodopády na Černé Desné a krátký výlet ledopádový by šel kolem vodopádů na Jedlové. Míst je krásných hodně - ale taky se někdy musí pracovat 🙃
A to ještě čeká jeskyně ledových víl… a brtnické ledopády za ní
Coudas:Myslím si, že to ty slepice 2x denně ráno večer vydrží, ty mrazy netrvaj už takovou dobu, jako dříve. A jestli budete mít zateplenej kurník, tak tam ta voda vydrží rozmrzlá i nějaký čas. Ono ty pravidla “musí mít nepretržitý přístup k vodě”… jaknto dělali kdysi🤔 a ty zvírata taky něco vydrží…
Přemluvila jsem manzela na výlet. Nádrhera. Že vylezeme na skálu ale vymyslel on, že prej hezký fotky. No ale když tam vylez i starší pán (pres 60 určitě) tak co já bych ne! Naprostá paráda, krásné dopoledne. Ořešník a vodopád Štolpich. Ledopády mi telefon nezachytil, slunce se opíralo moc a je to přesvětlený.
nádhera. Zvažuji na zítřek údolí Hájeného potoka od Bártovky… Ale Ořešník my taky moc rádi… a je to inspirace veliká…
já dostala před chvílí od Yody přes hubu… Blbnul, vytáhnul z pod ledosněhu velikou roztřepenou větev a jak se konec náhle uvolnil a vymrštil, trefil mě těsně pod oko. A to byl ode mě docela velký kus. Dvě ranky skrz a líp mi drží na nose brýle 😄
