Příspěvky uživatele

a teď Yoda

nedělní Středohoří jsem už vywebila… takže jen lesy za humny a zahrádka. Čtvrteční ráno na Černé Nise je taky vlastně za humny - v sedm jsme vyrazili a v devět už jsme oba seděli u počítačů… a Yodislav spal… Nejprve ty nepsí

u nás se hodně rozšířili. Prostě už to vůbec není výjimka - ale krasavec to je

pokud je torze po bábovce, tak by všechny naše dogy musely prodělat torzi mnohokrát. Protože všechny byly (a Yoda je) neskutečně na sladké. A pokud je doma napečeno, vždycky alespoň kousek dostanou. A ne kousíček - ale prostě celou buchtu nebo kus bábovky či perníku…

štěňátko jenom v ohrádce není dobrý nápad - potřebuje poznávat svět, poznat chod domácnosti… potřebuje vás a potřebuje seznámení i s tím kocourem (za dohledu a korigování správného chování obou stran).  Zapomeňte na to, že by pobyt v ohrádce něco štěně naučil… Může sloužit na chvilku, když se mu nemůžete věnovat  a zároveň je štěně unavené, nebo má v ohrádce vhodnou činnost

veliká gratulace pro úžasnou zlatou dámu

má šest fotek každý kopec… nějak se mi to násobení vymklo  😄

dnešní výlet na tři kopce (Milá, Raná, Srdcov). Každý má tři fotky - aby si to nezáviděli. Ta sedmá se jmenuje “hledej sysly” a ta desátá ukazuje, že silný vítr umí zvednout i ty obří ušiska

dnešní Středohoří - vše klaplo na jedničku. Odjezd ráno v šest (tedy vlastně v pět), v osm jsme byli pod Milou. Vrchol Milé - stovky hlaváčků a krásné výhledy. Popojeli jsme na parkoviště na Rané - a tam syslové běhali, zajíci skákali a Yoda se nestačil divit (byl na vodítku). Opět jsme vyfuněli na vrchol - a vichr funěl víc jak my. Yodovi vlála ušiska. To chudák nevěděl, že se autem zase posuneme jen kousek - do vedlejší vesničky Mnichov... Letos jsme vynechali Oblík (hlaváčků jsme se namlsali už na Milé i Rané) a poprvé zdolali "bráchu od Oblíka" - Srdcov. Strmý sestup mezi kamením ve vichru neměl chybu - i Yoda šel velmi opatrně (a to byl navolno). Odměnou byla rodinka konikleců, které se přede mnou na Milé schovali... Hezky jsme si zastoupali a zaklesali... hezká procházka za jarními kvítky…

a ty nepsí - nedělní hrad Roimund (ale šli jsme na tradiční procházku za lýkovci), pak lesy za humny a v Karlově a dnešní Modlivý důl a podléšky na Slavíčku

tak tedy Yoda na konci března 

já letos výjimečně malovat nebudu… budeme pryč a tak si bílé voskovky odpočinou…

taky si myslím, že stěhování nábytku teď není nutné… Můj bývalý šéf si na pracovním stole nechal ležet hezkou velikonoční kraslici - a po letech v ní rachtal seschlý vnitřek - ale na povrchu byla netknutá…

včera jedna kuna v lese - večer jiná kuna u naší branky ve městě… Víme, že u nás jsou - soused musel lépe zabezpečit holuby (dvojité pletivo), v zimě nám kuny průzkumničí na střeše (jistě i jindy, ale to nejde tak hezky stopovat)

včera rehek i v Liberci

my dneska v lese taky potkali kunu - ale byla hbitá - ani vyfotit se nenechala… A konečně máme zalito - zapršelo po oprabdu dlouhé době. Jen 5,5 mm - ale lepší něco nežli nic

u té vody pozor - často tahá lidi z vody - a to fakt  😄

vodu mají - dvě jezírka i “minimokřad u kosatců”… a koupají se… ale opravdu jsou sýkorky vybledlé 

u nás ani kapka… a je to potřeba

dneska již nebe plné mraků, sluníčko schované… ale v lese pod Velkým Vápenným bylo moc hezky. Cestou na zříceninu Roimund kvetly podběly, devětsily i lýkovce (kvůli nim tuto trasu na jaře tradičně chodíme), potkali jsme kopytníky (já tvrdím, že to bylo srnčí, Pepa že to byly laně), spoustu velkých ptáků (krkavce, káňata, vrány, luňáka), Yoda hezky poslouchal - a užíval si svobodu po skoro celou trasu. Nepotkali jsme vůbec nikoho… a to jsme dnes na nás vycházeli pozdě, až v devět.