my dneska byli na krásném výletě za výhledy a kvítím v Českém Středohoří. Nejprve Holý vrch u Hlinné (taky zvaný Lysá hora) a protilehlý vrcholek Hradiště (koniklece už střapaté odkvetlé, ale jinak spousta kytiček všech barev a taky spousta oveček všech barev). A pak jsme popojeli kousek ke Skalici a obešli rezervaci Bílé stráně - orchidejky ještě nekvetou zcela, ale zase záplava sasanek lesních stála za to. Ty u nás rozhodně nemáme - my jen ty hájní.
3 hodiny autem (2x hoďka a půl) a 4 hodiny pěšky - většinou na sluníčku, psíček zdá se bude až do večera hodný. Ale vláčela jsem mu na zádech masitou svačinu i dva litry vody, takže nestrádal…
teď jsme spali na šesti různých místech (3x Francie, 2x Španělsko a 1x Německo) - všude pes nahlášen, nikde očkovák nechtěli. A Yodu opravdu nikde na recepci přehlédnout nemohli 😉Za ty roky cestování se psem po nás chtěli doklady a kontrolu čipu a očkování jen na vstupu do Británie (tam je to známé, jsou zemí bez vztekliny a vyžadují 100% kontrolu na vstupu)
edit: teď mi došlo, že se myslí asi psí hotel - to by dávalo smysl. Takže jsem byla mimo téma
mně nepřestane fascinovat, jak se hbitě a šikovně pohybují na těch “ploutvích”. V Colmaru na tenkém kovovém zábradlí se promenádovali kačeři… Yoda z toho byl dost vykulený, neb se vůbec nebáli (jasně turistů je tam sousta a jistě z nich občas i něco vyžebrají)
my dneska ráno na Jizerce chytli to správné jaro. Vody v Jizerce teče hodně, i příkopy podél cest jsou plné čisté vody. Zbytky sněhu už nejsou (jiné roky bývají). Ale narcisy na narcisové louce byly v plném květu, kolem kvetly petrklíče, sasanky, devětsily, mokrýše, blatouchy, plicníky... i lýkovce ještě na Bukovci měly kvítky. A úpolíny už se začínají chystat - kulatí se jim hlavičky. Ještě zelené - ale pár dní sluníčka a taky pokvetou. Yoda udělal ostudu - měla jsem ho na dlouhém vodítku, nečekala jsem zradu a on vyrazil podívat se, proč se mladé chlupaté kravky honí - a běžel a vodítko za ním vlálo... byla jsem v klidu - byla mezi nimi říčka Jizerka... Neštěkal, nevrčel... jen byl zvědavý (a kravky taky - zírali na sebe přes potok). Došla jsem si pro něj, řekla mu pár ošklivých slůvek a dál jsme si užívali jarní pohodu. To mám za to, že celou dovolenou jsem byla ve střehu - a on se choval všude tak vzorně
My se chystáme v létě na dovolenou do Itálie bez psa. Mužovi šlo o to, aby dcera si užila pláže a moře. Malina vedro hůř snáší a na koupání jí taky neužije. Až nám půjde jen o ty scenérie, jeli bychom takhle pěkně na jaře, doufám, že by s námi už i mohla. Jak s námi byla loni v Rakousku, tak to prostě bylo super. Asi bych i víc toho psa prosazovala, ale sama mám pochybnosti, zda by to pro ni bylo to pravé.
my jsme babička a dědeček zlí - žádné válení se nepřipouští 😄. (Hlavně bychom se na pláži zbláznili nudou my). A říkáme si, že co se do těch hlav dítkám nacpe, to už v nich zůstane. A tak vždy mix srandy, sportu - ale i poznání přírody, historie a kultury.
Všech pět dog bylo u nás cestovacích - naštěstí všechny to zvládaly dokonale. Dokonce ta první - Arona byla doga opalovací, milovala vedro a vydržela i na té pláži - neb Lída byla tenkrát dítko školou povinné a jezdilo se o prázdninách (ale ne vždy do vedra - třeba i do Nizozemska - poznávání jiného kusu Evropy a k tomu Atlantik s velikými vlnami a taky po Čechách a Moravě). Pak už nastaly dovolené spíš mimoprázdninové… No a teď jezdíme o prázdninách do chladnějších míst (loňská expedice Balt) nebo volíme ne hlavní prázdniny (předloňská Expedice Sicílie byla o jarních prázdninách - to letěly samy děti poprvé - bylo jim 10 a 12)… i teď jsme využili velikonočních prázdnin nastavených o volno kvůli přijímačkám. Takže děti na gymplu přišly jen o pondělní výuku…
no ještě lze manžela nechat u moře - půjčit si pidiauto a vyrážet po okolí. A třeba by se na krátké trasy na kus dne vytáhnout dal. Třeba od Malagy (a tam se lítá za mořem často) málokdo vyrazí do El Torcalu - přitom je to překrásný kus skal, kratičké značené okruhy, vyhlídky, spousta kytiček a kozorožců, skvělá restaurace… Málokdo zná dolmeny v Antequeře - a přitom to jsou výlety autem do hodiny od Malagy…
Jen bacha - palác Alhambra v Granadě, katedrála v Seville, a hlavně “králův chodník” - Caminito del Rey bez časovek nejde, Caminito jsme měli pro jistotu půl roku dopředu… Takže by to možná šlo skloubit i s tím povalováním pod palmou
Xerxová: vezmete mě příště s sebou? Jsem skladná a soběstačná!! Tohle je dovolená podle mýho gusta, jenže na ní nemám s kým jet, můj chlap je válecí all inclusive typ…
ale kam tě dát?? Chrudoš není velké auto - celý kufr zabere doga a na zadních sedadlech jsou buď přerostlí trpajzlíci (ehm ten starší už mě o hlavu přerostl, ta mladší je drobná a asi drobná zůstane) … a nebo věci na 14 dní (včetně obří povlečené tlusté veledeky pro Yodislava - neb pelech v kufru není tak velký, jak milostpán na spaní potřebuje).
My máme oba naštěstí stejné názory na dovolenou - u moře klidně - ale zaplavat si ráno a večer a jinak průzkumničit. Dovolené na jednom místě byly jen dvě - robinsonské dovolené na samotě v Chorvatsku - dítka plavala, učila se s ploutvema, s monoploutví… hráli jsme kuličky, kuželky, kroket… ale to byly trpajzlíci ještě trpajzlíci. Jen jim bylo víc (a nebo míň - to neprotestují a dají se nosit v krosně) už byly na cestách s námi.
dokumentace z roku 2014 (Nightovi bylo 6 měsíců) a 2025
v pátek pozdě večer dítka měla odlet - takže jen moře co nejblíž domu (opět na každé palmě papoušci), a vyhlídka na horském sedle. A nás pak čekala sobotní cesta napříč Španělskem do Perpignanu (delší zastávka jen u aquaduktu u Tarragony - mimochodem nahoře je stezník skoro jen pro jednoho a Yoda se tam zvládl vyhnout postupně se třemi skupinkami v protisměru - byl báječný), v neděli cesta napříč Francií až do německého Karlsruhe. Ráno sluníčko vstávalo z moře a za zády byly Pyreneje v novém sněhovém kabátě. Cestou jsme se na chvilku zastavili jen v městečku Dole. Prostě někde jsme nohy protáhnout museli. No a v pondělí už jen kousek cesty domůůůů
v úterý jsme s dětmi šla Caminito del Rey (vstupenky dlouho do předu koupené, jinak to nejde). Yoda se venčil s Pepou na okolních kopcích. Krása. Cestou zpátky kousek od domu prameniště “sto chrličů” - je jich ale 101… A ve středu opičky na Gibraltaru a moře kousek od něho. Překvapivě to bylo místo, kde nebyl pes škrtnutý - ale s ohledem na teplotu vzduchu (zdání na fotkách klame) jsme tam stejně byli úplně sami. Cestou zpátky na vyhlídku do kraje jsme potkali stádečko koz - a nemohli jet dál. Yoda po chvilce začal řvát - kozám to bylo jedno. A maličká kůzlata za stádem dovezou v autě… A na čtvrtek zbyla velká mešita v Cordobě.
a další tři dny - nejprve “naše” samota skoro v 1000 m. Žádný signál, data k nepotřebě, jen slabá wifina. V druhé polovině domu nikdo nebyl - měli jsme celý prostor k dispozici jen my. Paráda - dobré oplocení uprostřed olivových sadů, potok za plotem… Orlové nad hlavou. Zima. Naštěstí krb a spousty dříví. A radiátory v ložnicích i koupelně. Bazény po zimě nečisté - ale počasí ke koupání vůbec nezvalo. Spíš volalo po rukavicích…
V sobotu dopoledne lilo a bylo do 5 stupňů - inu horká Andalusie. Když lijavec ustal, vyjeli jsme na El Torcal - neskutečně krásné skalní město. Před lety jsem tam potkali spoustu kozorožců… a letos tam visel mrak. Mlha jak mlíko. Bílé město v horách Antequera má alkazábu, hezké centrum i tři obrovské dolmeny (vstup zdarma…). V neděli měl Yoda oddychový den (a skoro celý ho prospal). Pepa s dětmi byl v Alhambře - zahrady a krása "kamenných krajek" i puberťáky ohromila. A v pondělí další rozdělený program - Pepa a děti katedrála v Seville (včetně hrobu Kryštofa Kolumba), já s Yodou všechny pavilonky a kašny obřího parku kousek od katedrály (včetně papoušků - sice invazivních, ale hezkých). A cestou zpátky zastávka u plameňáků na jejich oblíbených lagunách
venčili jsme teď 14 dní trošku dál… první kus je cesta tam - od úterního rána do pátečního večera.
Víc jsme nakoukli do Colmaru (první nocleh), středeční přesun jsme proložili návštěvou Vienne, koukli na vítězný oblouk v Orange a ubytovali se v Montpellier. Večerní procházka po pobřeží byla už skoro prázdninová… Ve čtvrtek jsme navštívili Lleidu a ubytovali se v Zaragoze. No a v pátek jsme dorazili na samotu do hor kousek od Malagy (cestou jen poustevna u vodopádu hned u Zaragozy - byla ještě skoro tma)- a večer si na letišti v Malaze vyzvedli vnoučata. Přiletěli už jako profíci - už jsou velcí (14 a 12) a neletěli sami poprvé.
Yoda zvládal cestu jako profík - ani ty kachny na zábradlí ho nevyvedly z klidu
Jinak k těm pelechům pro dogu - i kvůli otlakům (ale žádná naše doga s nimi neměla problémy) mají pelechy všude… No pelechy - něco jsou psí pelechy, něco standardní zdravotní matrace… Tato před obývákem na terase je polovina staré manželské postele… tedy rozměrově standardní lůžko. Je kryté horním balkonem - přesto občas promokne - ale nevadí to. Až se rozsype - projede se na sběrný dvůr…a ve sklepě máme ještě schovanou druhou polovinu
