chicht, to je zájemců - tak případně napište, až tam budete vyrážet - na jak dlouho, kam přesně, jaké chcete terény, jestli jen po značkách… a já vám třeba pomůžu s plánem cest a doporučením, co určitě nevynechat. Občas s velkým psem můžou být problematická místa - třeba když nám už před lety v místě normálně schůdných ošlapaných pískovcových schodů přes ně dali žebřík se zábradlím… ale pro dogu rázem neschůdné (kdyby se jí smekla tlapa, propadne jí noha mezi schody a skálu… a asi by to křuplo…). Tenkrát jsme Nighta tlačili nahoru sousední skalní úžlabinou (aby nesjel zpátky) a plazili se zapření tu skálou, tu kmenem borovice… Ale dali jsme to. Nechtělo se nám vracet - auto bylo už jen kousek. A to jsme si mysleli, jak to tam známe a šli po značené cestě 😄
A ten úžasný kamenný most na předposlední fotce, to bylo kde?
holanské rybníky (je jich několik desítek kolem Holan, Stvolínek, Zahrádek) jsou navzájem pospojovány různými kanály a náhony vytesanými do pískovce. Některé tvoří i krásné vodopády. Přes tento kamenný most vede červená turistická značka - je to u Hrázského rybníka.
V létě je tam všude hodně chatařů, turistů, trempů, skautských táborů… ale takhle na podzim, nebo dokonce na sněhu je tam krásně… Dají se najít i hrady, valdštejnova alej v Zahrádkách, kouzelná Vlhošť, … je tam toho hodně, co stojí za vidění
co vím, tak hodně malamutů (v chovkách i u smeček tahounů) tráví čas na úvazku. Mají boudičku nebo strom, poskytující jim stín, mají vodu a jsou spokojení. K jiným členům smečky nemůžou. Zima ani mokro jim nevadí. Ale “oddělenou” samotu často nemají rádi a smečku svolávají typickým vytím (inu plemeno, které je ve smečkách (díky sportu) chováno často i dnes. Asi tohle řešení majiteli nepřijde vůbec divné - a pokud pes ho akceptuje - pospává a pozoruje okolí… tak majitel je spokojený (nemusí řešit vytí)… Vůbec se mi to nelíbí (hlavně ne na veřejném prostranství ve městě) a už vůbec nechápu, proč se jinak chová na zahradě a jinak u stromu… jen se snažím pochopit, kde se to vzalo…
a teď nepsí. Lesy za humny a hlavně dnešní Ronov a rybníky. Ocúny mě překvapily, myslela jsem, že už budou odkvetlé… Ty vyhlídka na konci se jmenuje přímo poeticky - Smrtka
nejprve Yoda tento týden. Prvních šest za humny, zbytek z dneška. Dobrá byla ta zvědavá žába na osmé fotce - málem mu vlezla do tlamy (byla trošku chladem zpomalená)
výlet kolem rybníků by byl pro Pepu moc placatý - a tak jsme nejdříve zdolali Ronov (děsný kopec). Hrad jako již tradičně byl obydlen, tentokrát pochrupujícími trempíky. Naštěstí bez psa (i když já už automaticky u hradů mám psa na vodítku) - u ohniště byla rozdělaná kvalitní whiska… a spousta bince… Oni uklidí, ale mě to vždy přijde líto, že v devět hodin prostě hezké fotky mají binec… A pak už placatý výlet kolem holanských rybníků. 18 km… hodně bahna. Dva orli, spousta kormoránů a husic a kachen a volavek… a luňáci jsou všude - i cestou…
do Liberce se po spoustě let vrátilo liberecké počasí - tj. když nemží, tak prší a když nemží ani neprší, tak leje. Takže balíme batůžky a vyrážíme směr holanské rybníky, kde by mohlo být dneska líp.
Jinak v lese za humny krásně tečou potoky, v příkopech podél cest stojí voda a jsou i kaluže jen tak, v lese… Prostě Jizerky čvachtají a tak to má být.
k tomu škrundání - třeba může být důvodem, že hůř tráví kosti, to pak zvyšuje ph v žaludku a může jí z toho být blbě a snaží se to neutralizovat pastvou. Dospělý pes až tak moc kostí nepotřebuje - a v mletinách jich je čert ví kolik… Je to hrozně individuální - Yoda zase musí mít mletiny se zvýšeným podílem mletých kostí (pro štěňata), aby neměl problémy s análama. Takže zhruba každé třetí kilo masa je pro tuhé bobky kosťáky a je už hodně dlouho bez potíží.
Yoda tento týden - nedělní Děčínské skály už tu byly, tak jen od pondělka lesy za humny (jednou delší výlet až na přehradu na Černé Nise) a včerejší louky kousek od Berouna… kde každoročně už více než 35 let lítáme po louce a pouštíme draky. Už si to užívá i další generace…
u nás ráno včera i dneska šedivák - dneska větší zima než včera… tak jsem jednak zahájila krmnou sezónu ve všech krmítkách na zahradě… a taky se letněné kytky nastěhovaly domů. Citroník nám opět obsadil půlku předsíně… Pepa mu už několik let vyhrožuje, že ho nechá venku… ale nakonec mu to nedá a obří květináč opět stěhuje. Citrus to ví, asi proto má spoustu krásných citrónů, aby se zavděčil 😄
přeji marodům co nejrychlejší návrat na procházky.
My dneska výletili o kus dál - Růžový hřeben u Děčína. Krásné vyhlídky na Labe (Stoličná hora, Labská stráž, Růžová vyhlídka) a krásné skalní útvary. Taková Sluneční brána se nám líbila moc. Yoda na začátku byl na zabití (mlžné ranní louky ho lákaly a já si trochu zaposilovala), pak už byl vzorný a na konci už hypervzorný (to už se myslím těšil do auta).
Když sečtu páteční dlouhou dopolední se psem a následných 6 hodin na nohách při Noci vědců, sobotní dlouhou houbovou procházku a dnešní “růžovou” cestu… tak mám až dost kroků…
my tento týden venčili jen v lese za humny - často bylo mokro a zima… až dneska bylo hezky… Nejprve Yoda, od včerejška jsme raději vytáhli reflexní nákrčník - a zrovna dneska byly slyšet rány z kulovnice…
Vy tam máte chmelnice? A netopýra nad hlavou? Ve dne?
to nebylo “u nás” - jezdíme za delšími výlety i dál - tohle jsem psala, že bylo u Úštěku - a tam chmel roste… chmelnice je kousek od Kalvárie (fotka první).
K těm netopýrům - létaly v chodbách hradu - asi jsme je vyrušili, ale ven nevylétli - jen ten jeden se tak hezky nechal vyfotit proti světlu. Ostatní fotky až tak hezké nejsou - ale tišší letci jsou (na druhé a třetí fotce) k nalezení. Zbytek fotek je ze skalního hradu Hřídelík
nejprve Yoda minulý týden - většinou lesy za humny a pak včerejší okruh nad Úštěkem - kalvarie Ostrý, hrad Hřídelík, Blíževedly, tvrz Stranné, Skalka a hrad Helfenburk, kde se bohužel (pro nás, ty děti si to báječně užívaly) konala obří bitva a na hradě a okolí bojovala snad stovka dětí s malovanými papírovými štíty a ponožkovými balonky. Yoda překvapil - prošel bojovou vřavou sice trochu vzrušen… ale bez jakékoli nepravosti (i všude se válející “střelivo” ho nechalo v klidu). Ale o kus dál se nepěkně osopil (jen zavrčením) na fenku strakáče, která se chtěla kamarádit… a Yoda jí jasně vysvětlil, že on ne a že už se těší domůůůůů (měl v tlapkách 18 km a solidní převýšení a vedro)
tam jsem byla kdysi dáááávno na úžasném táboře. Bylo nám tak 12, jezdili jsme se ZDŠ, měli báječnou skupinovou vedoucí, která (byť ve věku babičkovském) organizovala pionýrské tábory pro děti od 8 do 15 let, kde jsme si hráli na Indiány a prožili neskutečně pohodové dny plné zážitků (i práce)
