tak tedy dnešní výlet - máme rovnodennost, už je podzim…
stoupání ze Smědavy - rostou - po povodni ani stopy - hledej červenou značku - Velká Klečová louka (co jsem neviděla) - naštvaně stojím na hatích - Čihadla - Yoda pod vyhlídkovou věží na Čihadlech - pak tři fotky z cesty kolem Knajpy ke Smědavské hoře - pohled na Jizeru - pohled na Smrk (rozhledna je vidět)
a nebo pes v kufru tak, jak je zvyklý. Kočár a další věci komplet na zadním sedadle (dají se připevnit pásy a dítko na přední sedadlo (pokud lze vypnout airbag - což standardně lze). Na cesty v jednom dospělákovi je to řešení
tak jsem se dneska docela naštvala - byli jsme v Jizerkách (mimochodem voda z hor je pryč - ani v příkopech nezůstala, hory ji vypily, potoky jsou poloprázdné).
Na Klečové loučky (rašeliniště) je jediné místo k focení - dlouhé hatě zakončené malou oplocenou pozorovatelnou. A tam vstávají a větrají spacáky a vaří si snídani lidi s belgičáky (maliny). Ta plocha je tak 3 x 3 metry - tam se nedá vyhnout… Feny vyjely po Pepovi (byť pán na něho volal ať klidně jde), měl jednu ječící čubu opřenou o hrudník… a já to s Yodou otočila a Klečovou louku neviděla… Fakt sobci - hory jsou obrovské, mohli se vyspat kdekoli… a ne na jediném místě, které stojí za to vidět.
Čihadla ale pak nezklamala a i zbytek cesty se povedl - ale naštvaná jsem byla hodně (a asi i dost nahlas jsem komentovala cosi o sobcích a idiotech…). Ani náznak nějaké ochoty (typu - počkejte, já vezmu feny pryč a vrátím se až za chvilku…) nic …
Dafi:BOŽÍ!!Dáváte si některý na zed,nebo děláte si kalendáře??
vnoučatům děláme fotoknihy z cest (aby věděli, kde že to byli 😄 ). A pak každá doga, když odejde, dostane fotokoláž ze svého života. Už nám visí v předsíni čtyři… Jinak páník má fotodeník na webu, kde pak zpětně třeba dohledám počasí, výlety… takový časosběrný prostor našich doguší i nás
efe:Jj, je to tak. Kája už je za duhou a tohle je její nástupkyně Alfa.
Kája byla úžasná vládkyně statku. Dožila se báječného věku a Alfě přeji také krásný dlouhý život ❤️
efe:…a protože jich máme málo, vyfásli jsme další štěkanátko…
nová statková borderka ??
a Yoda se tvářil spokojeně - koneckonců jako vždy… jen možná ty louže všude by nemusel - neb on vodu akceptuje maximálně po tlapátka
od nedělní velmi mokré procházky - přes ty za humny, kde je vidět, jak se voda u nás rychle vrátila do normálu. Ve středu ráno jsme vystoupali nad mlhu na Císařský kámen a dnes oběhli Ještěd…
u nás kufr plně zabere pes. Takže pokud jsme jezdili s maličkými vnoučaty (v okolí - většinou lesy za humny), tak to byla logisticky náročná operace. Ten dvouletý v sedačce, ta mrňavá ve “vajíčku” , já nacpaná mezi nimi a na předním sedadle jel rozebraný kočárek pro Františku a v korbě byla ještě nacpaná krosnička (nebo i odrážedlo) pro Viléma.
Občas to bylo i zvukově nesmírně náročné - Betka v kufru kvílela nadočkavé “kdy už tam budéééém” a funěla z kufru do obličeje mrňavé slečně (mrňavka seděla ještě v protisměru). Ta nadšeně ječela a chytala dogu za pysky a když se smála malá, přidal se i její bráška a ječel neskutečně vysokým hláskem… A já je chtěla v tu chvíli vysadit do příkopu všechny…
fotodokumentace, co všechno se nacpalo do auta (a to byl prosím Yaris 😄 )
brzy ráno jsme vyjeli autem až na Ještědku - vyběhli na Ještěd a kochali se krásným ránem. A pak malý okruh (se značným převýšením) kolem vrcholu a už sedíme u dopolední kávy 🙂 Krásný poslední letní výlet - zítra už je rovnodennost a přijde podzim
Orionka:Na prvním obrázku je ananasovník lesní? A houba na druhém?
na prvním je starý rozpraskaný polosušený hřib, který zmoknul a nacucal se vodou (zůstal na místě). Na druhém jsou mladé růžovky - těch je najednou u nás plný les (výjimečně taky zůstaly, neboť bych z nich v ruksaku donesla rozlámané kousky)
a ty nepsí, včetně dnešní Černé Nisy
Yoda tento tden - od procházek suchých, vlhkých až po ty mokré…
efe:Nakonec jsem je ven vzít musela, jinak by mi z baráku udělali kůlničku na dříví…
kde je ten třetí?? Měl omluvenku??
tady déšť ustal (od půlnoci spadlo 45 mm) - jen mírně mží. Takže jsme se opět vydali na chvíli do lesa - na Yodovi byla vidět určitá nervozita - i když koryto Černé Nisy bylo v bezpečné vzdálenosti… přeci jen se té vody z hor valí děsně moc a hrozně řve
leje a leje. Naplnila jsem všechna krmítka slunečnicí - a je na nich velký provoz. Radost mi udělalo třeba hejnko hýlů. Ale teď jsem řešila chvíli záhadu neznámého ptáčka - drobný, v hnědých tónech obarvený… až po chvíli mi došlo, že je to parukářka, které voda sebrala typickou šošolku. Prostě parukářka s mokrou hlavou je podivný ptáček 😉
my jsme zcela v bezpečí - ale Jizerky už mají všechny toky na trojce… a lejt má až do pondělního odpoledne. Chudáci v údolích 😢
Za včerejšek u nás na zahradě napršelo přes 60 mm a dnes od půlnoci už 22.4 mm. A leje a leje a leje…
pochválím Yodu - ten se ukecat nechá - ani kabát jsem na něj nevytáhla. Takže zatím držíme standardní venčení. Vody spousta - a to má pršet až do pondělního večera
když ono je to těžké - když by odpouštěli zbytečně, zase by jim všichni nadávali, že nejsou zásoby vody na nutný minimální průtok řek, pokud by byla málosněžná zima… A pokud vím, tak na Vltavu původně výstraha nebyla…
U nás odpouští ještě teď - průtok v korytě Černé Nisy je mohutný - to by déšť posledních dní nezpůsobil. Teď jsme tam byli venčit - lesní cestou vysoko nad řekou - a duní to tam hodně. Yoda se totiž odmítá vzdálit od sucha domova - zatímco procházka lesem… to je něco jiného, i když má kožich zcela mokrý. A tak jsme mokli všichni tři - blázni co vozí psa k lesu na desetiminutovou venčíčí procházku.
byli jsme na dovolené za těch třicet let bez psů třikrát. A to v době, kdy “malá panička” studovala vejšku, měla čas a chuť a neměl s tím žádnou potíž ani Xerxes (miloval ji), ani Lída (milovala ho a zvládala ho skvěle). A tak hlídali spolu barák i babičku s dědou.
Starší generaci (a to tchán byl hodně psí) jsme nikdy dogu na hlídání nedali - přeci jen to zvíře má hodně kilo a nechtěli jsme na týden dát psovi k dispozici jen zahradu a na procházku bych dogu nikomu nezvyklému na sílu takového mamuta prostě nesvěřila.
Všech pět našich dog cestovalo bez problémů - a ano, plán dovolené se upravit musí - ale nevadí to nikomu. A jde to od kopců skotské Vysočiny až po pláže Sicílie či kopečky v Alpách. Vždyť i život je o kompromisech - a tak se o dovolených bavíme všichni - my dva, pes i vnoučata (a kupodivu stále ještě s námi jezdit chtějí, i když pubertička již dorazila).
Když jsme plánovali pořízení prvního štěněte, padlo rozhodnutí, že je naše odpovědnost. Naše radost i starost. A tudíž že se odkládat nebude a že to musíme zvládnout…
