mám to asi nastavené nějak jinak. Pes je zvíře smečkové a tedy je rádo v přítomnosti dalších psů (a nebo alespoň lidí). A tak mi přijde divné psa (notabene malé štěně) od sebe oddělovat. Žije v kontaktu s námi (všude může, nemáme zavřené komnaty) a tak nějak mimochodem za provozu se učí povely “uhni” , “nech ten smetáček”, “výměna” (smetáčky a bačkory tímto povelem směňuji za ňamku)…
Ohrádku jsem schopna pochopit jako prostředek bezpečného prostoru v mé nepřítomnosti (taky náš štěník nemívá zpočátku, když je sám, přístupný obývák a první patro). Ale jinak mám oči na stopkách a hlídám a vychovávám a usměrňuju a nahrazuji činnost nežádoucí činností žádoucí (ne vždy to jde snadno a rychle - možná sisal bude celoživotním lákadlem)
Odchody a samota je něco jiného. O tom nediskutuju (změnit to nemůžu - do práce chodím). A tedy neřeším, jestli třeba prvních pár minut prvních pár dní pláče. Ale protože má na pelíšku rozházené mlsky, má tam lákadla, která běžně nemá (krabice s mlskem, čerstvé lískové polínko…) tak nikdy dlouho neteskní. A brzy se těší, až se obujeme a objeví se na pelechu konečně ty piškotky…
už jsem to psala mnohokrát - hned první den, co je štěně doma odcházím na 30 minut. Od unaveného vyvenčeného, nakrmeného štěníka. Je pro něj vše nové - zvyká si na nový režim, takže si tak nějak automaticky navykne, že jsou chvíle, kdy je sám. Všech 5 dosavadních štěňat nemělo žádnou potíž. Pár mlsků na pelíšek, stále stejná slova na rozloučenou a pryč. Ne za dveře (ví o vás a snaží se vás dovolat), ale na procházku… nebo k sousedce na kafe…
v mezičase lijáku jsme zajeli k lesu - silnice do Jizerek jedna obří kaluž, v lese mlok vedle mloka (bývají tam) a i když radar sliboval pauzu zhruba 20 minut… stejně jsme k autu doběhli promočení. A leje a leje - naše stanice (kalibrovaná) má už 63.8… během necelých tří hodin
prší prší ba co leje… Na to, že u nás bylo opravdu vyprahlo tak dopoledne nic, ale od oběda už jsme přesáhli 45 mm a stále prší. Skoro bych řekla, že stačí… a může zase za chvilku, aby se to mezitím vsáklo. Ale konečně máme dobře zalito a bude i čím zalívat…
Odpověď na příspěvek uživatele Fiona.Praha z 22.05.2024, 17:48:09
pointa?? Co vše se může stát, když není PP jako PP - a moc se o tom na veřejnosti neví. Kdo se tím nezabývá, netuší, že je průkazů původu více druhů. Nelíbí se mi, když chtějí rodiče pro dcerku pejska na výstavy, že jim chovatelka nesdělí, že pro ně asi její odchov vhodný nebude. A ano - fenka byla nakrytá už před prvním prodejem - doma u chovatelky.
jinak sestry sousedi mají pomeriánku (tedy už víc pomeriánů). Fenku si ještě zdaleka ne roční koupila jakási rodina pro malou dcerku, která chtěla jezdit po výstavách. Fenka byla s PP, jen to tedy nebyl PP od FCI. Když jim to jejich veterinářka vysvětlila, že moc výstav nenavštíví…tak se naštvali, chovatelce fenku nevrátili (že s ní nechtějí nic mít) a obratem ji prodali s jasně uvedenými informacemi… má PP co není tak úplně PP. A koupila si ji ona sousedka - na výstavy nechtěli, chovat nechtěli... Fenečka byla úžasná, hodná, pěkně jedla, kulatila se (však je to přeci kulaťoučké plemeno), pak začala zalízat do temných koutů (že by jí něco bylo??), pak začala hrabat… a jeli na veterinu a ejhle - měli tři štěňátka - císařem od nedospělé puberťačky… a krmili z lahve a masírovali bříška - a už je nedokázali prodat. A tak nyní, když dorazíme na návštěvu se Yoda nestačí divit - přes plot na něj ječí čtyři stejné, krásné, typické koule…
