krása. Mám ráda přírodu, když vstává. Ale přiznám se, že už jsem zlenivěla, a pod šírákem už se mi spát nechce. Hotely a davy lidí nemusíme ani jeden. Nevadí nám o dovolené si vařit… a postel, sprcha a splachovací záchod je tak nějak u našich cest už nutností.
efe:Dnes ráno mi záda dovolila spát až do osmi(!!!) a tak jsme vyrazily do lesa pozdě a už bylo děsný vedro…
taky jsme šli do lesa o chvilku déle než obvykle a bylo už dusné vedro. Stýská se mi po chladném dánském pobřeží… tam bylo celé čtyři dny počasí, jaké se mi moc líbí. Sluníčko občas vystřídala kratičká přeháňka, a teplota byla kolem dvaceti stupňů. Paráda.
jasně že Kodaní se končilo - virtuální lízátko klidně můžete spokojeně vylízat a podrbat malé chlupatce🙂
ale cestou jsme toho stihli moc - nejprve dva dny v Polsku skanzen Wolin, město varhan Kamieň Pomorski (na oba dny nějaké to koupání, neb bylo 33 stupňů) a slavný větrný mlýn v Swinoujšcie. Za tři německé dny jsme stihli při přejezdu město Wolgast, a pak výletili na vodní zámek s krásným parkem Schwerin, večerní hanzovní město Wiesmar (s mostem prasátek i zbytkem věže katedrály) a další den do Lübecku. Každý den byla i nějaká ta oddychová procházka po pobřeží, aby si dítka užila moře a pes hrabání v písku neb Yoda do vody nee.
Při přejezdu do Dánska na ostrov Fyn jsme se stavili ve městečku Ribe, kde žila Dagmar Dánská - před korunovací Markéta Přemyslovna (dcera Přemysla Otakara I.) Mimochodem Waldemara II., krále dánského, si brala v katedrále v Lübecku, kde jsme byli den předtím. No a pak jsem se s Yodou den procházela po pobřeží a děti řádily v Legolandu a také povinně navštívili město Jelling s runovými kameny Gorma Starého a Haralda Modrozuba. Předposlední den byl vyhrazen na průzkum ostrova Fyn - viděli jsme kousek Odense (katedrálu a rodný domek H. CH. Andersena), namočili si nohy ve vlnách ostrůvku Helnaes, dobyli “horu” Lerbjerg (má 126 mnm - fakt kopec 😄 ) a prošli překrásný park u renezančního vodního zámku Egeskov. Na den poslední zbyla Kodaň. Zase jen takový základní, relativně malý okruh - abychom neotrávili Trpajzlíky (co už vůbec nejsou Trpajzlíci - neb ten starší mě už přerostl přes hlavu) ani psa. Poslední kratičká zastávka cestou byla v Ringstedu - u hrobu královny Dagmar.
takže dítka měla kus historie - skanzen starých Slovanů a Vikingů, povídání o Markétě Přemyslovně i o hanzovních městech. Došlo na zeměpis (konečně vím, co je to Kattegat), na přírodopis (na cestách už jsou čápi, jeřábi, husy, špačkové - viděli jsme jich pořádná hejna… ale viděli jsme i hodně zajíců, srnek a třeba i mývala (tedy ten byl sražený na silnici), v moři rybičky, mušle i medúzy, motýly, vážky, můry…), na architekturu - zase od prvních domků ve skanzenu až po moderní stavby Kodaně… prostě jsme si to užili.
pes taky zvládal, perfektně jedl i spal. Jen tedy když jsou s námi děti a někam odchází, tak je výrazně neklidnější, než když ho opouštím jen já nebo páník. Prostě je nerad viděl mizet od smečky a nejraději by s nimi lezl i po lanech povedených opičích drah pro puberťáky. Jedinou potíž za těch 10 dní měl po návratu z Kodaně - asi toho města bylo na něj už moc a jednorázově se posr…l. Ale teď doma ani moc neodpadl - nadšeně obíhá zahradu a tváří se, že bychom mohli něco pořádného dělat (ne jen prát a žehlit a sbírat popadaná jablka) a kam že vyrazíme ven…
dostala nálož kultury vnoučata a nálož socializace a ušoupaných tlapátek dostal i psík. Přežili všichni 🙂 a prý kam to bude příště…
a tak tedy venčení uplynulých 10 dní… můžete zkusit hádat, kde všude se Yodislav toulal. Bezpsích je hodně, psích fotek bude málo, neb kde je pes jsou většinou i fnoučata…
začali jsme jedním skanzenem, pokračovali přístavním městem, které bývá spojováno s varhanní hudbou, pak jeden větrný mlýn kousek od hranic dvou států. Čtvrtá fotka je z města na řece Pěna (slovanština tam je stále v místních názvů patrná). Následuje jeden slavný vodní zámek. šestka je z mostu prasat ve městě, kde z katedrály zbyla jen věž. Osmička je radnice, co vypadá jak ministerstvo kouzel… Pak socha jedné královny, kterou dodnes milují v zemi, která má spoustu ostrovů a krásných pobřeží… Na místo dvanáct sice pes může (a zadarmo), přesto jsem Yodu nechala den odpočívat a toulali jsme se spolu po pobřeží. Třináctka je kámen spojený s Modrozubem (a má to spojitost i s bluetooth), další fotka je z města, kde má rodný domek slavný pohádkář (jeho pohádky mám pocit nejsou moc pro děti - takové Děvčátko se sirkami…). Pak trocha krajiny, jeden krásný renezanční vodní zámek (i s kamenným pudlíkem) a na závěr město Malé mořské víly a katedrála, kde je pohřbena ta královna z deváté fotky.
proto vždy říkám, že nemám psa vycvičeného a vychovaného ho mám jen tak, jak to potřebujeme my. Tudíž to, co mně nevadí (a můj pes dělá) by třeba někoho jiného děsně štvalo (kolegyně nechápe to, že se se psem Yodí velikosti peru a nechám si okusovat ruce) a naopak, jsou chvíle, kdy zase já nechápu, proč je to pro jiného psa potíž, když je to samozřejmé (třeba zvládat výletění mezi davy turistů - to by zase jiná známá svému pejkovi nikdy neudělala…)...
Takže důležité je vychovat si psa na váš životní styl (a počítat s tím, že holt někdy budou vybočující okamžiky a bylo by fajn, kdyby se s tím pes dokázal vypořádat - a on to vyrovnaný pes nějak zvládne). Takže bych se moc z té psí výchovy nehroutila - zdá se, že máte normální pohodové psisko a normálně bych s ním žila a řešila věci tak nějak za pochodu a za pohody.
opravdu se nebojte, zvládnete to…
my je na zahradě máme, některý rok maličko, jiný (třeba letos) jich bylo docela dost. Tuším, že ty, co leží v záhonku s bylinkami a moc se nenamáhají s pohybem jsou samičky a ty hodně poletující jsou samečci… Ale registruji je pochopitelně jen pár dní kolem svatého Jána… Kolik by jich bylo potřeba vypustit na rozumnou životaschopnou kolonii netuším.
Jeden nám letos vletěl do ložnice a Yoda z toho měl šok… svítilo to a lítalo to… Musela jsem použít svoji “odchytovou sadu” - sklenička a pevná průsvitná folie (staré tuhé bílé desky) a chudáčka dogáka zachránit odlovením a vypuštěním svatojánka ven.
Varaxi:Odborně odchovali s minimem kontaktu a vrátili do přírody v místech, kde by měl největší šanci.
ano - jejich cílem není zvířata chovat za plotem - ale dostat je do normální kondice k přežití a vypustit zpátky do přírody.
impact:No do prdele. 😂🤣😂🤣😂
no co - dle standardu je doga Apollem mezi rasami psů. Prostě elegán každým coulem 😄
a ty nepsí z tohoto týdne
nejprve Yoda - v týdnu jen krátké procházky za humny, řádění na zahradě, dneska výstup na Klíč a malý okruh kolem (6 km) a pak návštěva Lindavy a Kunratic - křišťálový kostel a skleněná zahrada
dovést do nejbližší záchranné stanice
dotaz - sýkory (přesněji modřinky a koňadry) se shlukují v mládežnická hejna? Mám nyní na krmítku invazi určitě stovky mladých sýkor, dospělé “barevnější” vidět nejsou (mladé modřinky nemají modré hlavičky). Že už by přelétaly??
je to výrazně jiné, než normální stav. Vidět jsou i dlaskové (opět jeden dospělý krmí, přestože mládežníci si umí louskat semínka sami), brhlíci, vrabci… ale to hejno sýkor je neskutečné. Obalená borovice, ze které dělají postupně nálety…
Mi:Díky za vysvětlení. Ale přehlížet by se pokousání, určitě nemělo ne? I v tomto případě je třeba následné očkování? Nehrozí nějaká mutace?
určitě nepřehlížet!! Ale taky nepodléhat panice kvůli netopýrům sdílejícím s vámi společný prostor. Pravděpodobnost, že se od mrtvolky nakazí pes či kočka a od nich dítko… je minimální.
Chce to poučit děti (i dospěláky), že se na netopýry nikdy nesahá. Mít řádně oočkované domácí mazlíky a v případě kousnutí netopýrem vyhledat bez prodlení lékaře…
balu:Déšť? Kapky vody padající z nebe? My v Brně chceme taky!! 🙂
Tady je sucho jak na Sahaře. A když padá nějaká kapka, tak se vypaří dřív, než dopadne na zem.
Je to zajímavé, ale i když to kolikrát na animaci ČHMÚ vypadá, že se na Brno žene déšť, tak se pak před Brnem buď mračna rozdělí tak, že Brno obejdou a prší kolem, nebo se vyprší ještě před Brnem…
takto jsme na tom byli do pátku taky. Konečně v pátek zapršelo - navíc ne žádný přívalák, ale mírný vytrvalý deštík - a napršelo za pátek přes 20 mm. A dneska je to zatím taky krása - od té sedmé hodiny už je přes 7 mm
ona vzteklina od netopýrů je dost jiná, než ta “běžná” - přenášená hlavně liškou, psem… Snad je i méně nakažlivá pro nenetopýry (ale pochopitelně se nakazit lze). Kometa či Bodlinka budou vědět víc.
Ale že netopýři vzteklinou trpí se obecně ví… a docela často se o tom píše. Ale je to jiná vzteklina, než která podléhá hlášení a veterinárním opatřením
my dneska stihli procházku před lijákem - vstali jsme brzičko, okoukli meteoradar a vyrazili ihned do lesa - dokonce bez snídaně (na rozdíl od Impacta je to pro mě těžké odříkání). Stihli jsme hodinový okruh úplně přesně. Zaklaply dveře od auta a začaly padat první kapky. A když jsme dojeli domů, tak už slušně lilo…
nasypala jsem slunečnici… a létají vrabci, pěnkavy, čtyři druhy sýkorek (koňadry, modřinky, uhelníčci a parukářky), létají brhlíci a strakapoudi a hlavně rodinka dlasků. A zatímco asi mamina ještě včera krmila (normálně louskala semínka a dávala je na střídačku do dvou mladých zobáků), tak dneska abnormálně načepýřený (asi naštvaný, nebo nemocný) dospělý dlask po mladých vyjížděl velmi ostře…
Mokrý holub pak taky navštívil bufík… a modrý Mirek od sousedů to vše monitoruje. Kupodivu i když cizích koček přes naši zahradu chodí dost, tak ptáků máme stále solidní počty i druhovou pestrost
a teď nepsí - něco jsou středeční Jizerky, něco za humny a mlžná je z dnešního Karlova
tak tedy nejprve psí z tohoto týdne
