dneska mi udělal radost Yoda - vracíme se v první kratičké procházky, já ho ve vrátkách odstrojím i z obojku… a on hop - a stojí uprostřed zahrady nad ježkem. A nejen že neštěkal - jen se důležitě podíval, jestli vím o tom, co našel - ale i se nechal krásně odvolat domů. Jen doufám, že si nějaké ty blešky nestihly přestoupit do jiného lokálu 🙃
orionka-2:A pak, že se na některá plemena (zvlášť bul - nebo bull(?) ) nedá vsehnat náhubek .
z kevlarového multifilu by to asi bylo i funkční 😄
my dneska zcela neplánovaně za humny sdíleli kus trasy s extrémním během Spartan. Tisíce běžců funělo kolem nás, tahali břemena, ručkovali, padali, házeli oštěpy… a my si v klídku sbírali hříbky. Jen Yodu jsem nepustila, aby se někomu nepřimotal pod nohy - i když řada hlavně závodnic si ho chtěla půjčit (hlavně ve stoupáních)
málokterý z těchto psů má padnoucí košík… ony se na ty krátkotlamy shání špatně a myslím, že na ty XXXL Bully to bude velká potíž. Jasně že to nikoho neomlouvá, ale nevěřila bych ani bullovi s košíkem - ten miničenich snadno z blbě padnoucího košíku vyndá.
a teď pár nepsích
venčí se již zcela podzimně… Nejprve Yodislav
jasně že když houknu - “a jdeme” - tak jdeme. Otázkou je, jestli chci “násilím” (byť bez násilí) nutit psa k něčemu, co opravdu nechce. Takže když hodně prší, tak je pes ráno “vypovelován” k nutnému vyvenčení, ale pak se klidně nechám velmi svižně odvléct domů, do sucha… a celá procházka se smrskne v nejnutnější minimum.
mě včera překvapil hřivnáč - už před časem od nás odletěli a včera se jeden nacpal do krmítka… až jsem se bála, že odletí i s ním
ještě tu jsou. Odlétají pozdě - a řekla bych že až podle počasí, které aktuálně hrozí. Vědí víc, než my…
efe:Jsem marod, ale s pejskama jsem odpo aspoň na chvíli musela. Tolik lidí, co dneska, jsem u nás v lese nepotkala za celej rok dohromady…. ufff. Asi rostou.
přeji brzký návrat k plnohodnotnému výletění. U nás houby stále nic, ale kolem toho Hamru masakr - takže asi i u vás rostou.
Já ráno šok - vycházím s Yodou na první procházku v šest ráno - a od kostela z kopce klikatě jede směrem na chodník bílé auto… Fakt jsem se vyděsila, kam asi tak uhneme… Naštěstí hodilo pár obloučků a zastavilo na blikny kus od chodníku - a ono bylo celé namrzlé a dotyčný (dotyčná - nebylo skrz zamrzlá skla poznat) se prostě rozjel a neviděl vůbec ven. A tak stál a šudlal stěračema a stál a stál (nevystoupil)… když jsme se vraceli, tak už byl naštěstí pryč. Inteligent. Prostě zima se hlásí
a ty psí… prý kolem třetího roku se doga výrazně zklidní… Doufám, že alespoň maličko…
nedělní Jizerky už jsme vywebila, takže jen něco málo za humny, středeční okruh kolem Růžové (rozhledna Růženka a Dolský mlýn a vrch Růžák) a dnešní lesy kolem Chrastné plné hříbků
nejprve ty nepsí
Orionka:Já jsem se pro změnu venčila v Jizerkách (Bedřichov, Šámalka, Hřebínek), houbařů asi milion a plné nebo aspoň poloplné koše - podle velikosti. Nejvíc praváků, ale i kováře.
tak to už se to rozjede i za humny… Sice nasušeno mám, ale ještě nějaké ty zásoby se vždycky hodí
Anonymní:Jeřáby jsem ve volnosti ještě neviděl, bílé volavky ano ale jeřáby ne.
zajeďte na Českolipsko - tam je to opravdu už zcela běžný pták. A bílých volavek je také víc a víc - zrovna dneska na Chrastenském rybníku jich bylo podstatně víc, než těch popelavek…
dneska jsem si vyžádala placatou procházku (nějak se mi nechtělo lézt do kopců) - a tak tedy byly naplánované borové lesy kousek od Hamru na Jezeře, Chrastenský vodopád, Chrastenský a Děvínský rybník… A zatímco u nás ani prašivka, tak tam hřib vedle hřiba. Mladé, zdravé, krásné. A pak taky záplava klouzků. Přinesli jsme ruksak praváků - část vezu sestře, tři velké dlouhonohé dostala sousedka Václava k svátku… a zbytek už se nasuší a podusí…
Houby nerostou. Vůbec. Uvidíme - ještě čekám podzimní vlnu, podle mě jsou podmínky dokonalé… ale podle hub nee. I v těch šílených vedrech se občas houba našla - teď nic
čerpám dva dny dovolené - a míchám čištění oken (mám ráda čistá okna, nemám záclony - navíc mám Yodu…) a výletění. Dneska jsme dopoledne zvládli naučnou stezku kolem Růžové (České Švýcarsko) - asi 10 km s děsným klesáním k starému mlýnu (Pyšná princezna) a děsným stoupáním zase nahoru… A teď ta okna…
chodím nejvíc v botách na běh v terénu - vyhovuje mi měkká ohebná podrážka - vydrží rok… a je jedno, jak jsou drahé a od které značky. Pepa kvalitní pevné turistické boty - má dva roky, sype se vnitřek bot a stěžuje si i na změnu podrážky - že víc klouže (a je to vibram). A lehké pumy se mu sypou po roce - tam se sype hadr, za chvíli bude mít palec venku…
megi-the-pes:Hledali ho i u nás, zastavilo auto a paní povídá, esi ho někdo neviděl, no
a nějaká babka řekla, jo, ten pobíhá támhle za kolejema.Nepobíhá, to je Baron a je to špringer, náš kamarád.
Nikdo ho vlastně vidět nemusel, protože viz Baronek. Velikost ani barva neodpovídají, ale ta babka nebyla jediná, co to takto řekla.Myslím, že je zastřelenej, nebo se ztratil v NP, tam se hledat moc nedá, prasata, skály, vodopády, vlci, už je to hrozně dlouho.
V těch lesích kolem Harr. a na polské straně jsem měla Megi jen jednou, tam snad není centimetr, kde by nechytala ultra lovecký mód, zatmělé oči a mění se v tank, z toho psa šel strach, nenapadlo by mě pustit vodítko… a už ji tam nikdy nevezmu. A to není stopař. Ale je tam toho moc.
souhlas - nechce se mi věřit, že by se o sebe půlroku staral a zcela zdivočel. Že by se nepřidal třeba k nějakému psisku. Nebo nechodil stále do stejné zahrady do stejné misky loupit… Pomezí Jizerek a Krkonoš je na jednu stranu divoké - na stranu druhou cyklistů, turistů, pejskařů se dá potkat na obou stranách hranice hodně.
Kokr s neupravenou srstí plnou větviček a bodláků nemusí být vůbec podobný fotkám hledaného psa. A volně lítajících bílo černých pejsků, kteří se mihnou lesem je jistě vidět dost a splést se dá snadno…
nevim, esi se to eště říká, ale místo spolujezdce je… se říkalo
já vím - ale naše Lída jezdila vepředu hned, jak se v devadesátkách objevily první podprdelníky (a konečně bylo po zvracení - i s kinedrylem jí bývalo děsně blbě) a s jejím starším dítkem se historie opakovala. Malá naštěstí nic - ta to nezdědila. Od malička mladík (dnes již pubertální) jezdí vpředu (a tedy umí velmi dobře navigovat) a já jezdím vzadu. Koneckonců jsem na to byla zvyklá…
Provoz děsný, blbců za volantem mraky… ale prostě se vše odeliminovat nedá… a musí se věřit řidiči a taky štěstí…