dneska napršelo na zahradě za dopoledne 15 mm, ale po obědě déšť ustal a i slůňo občas vykoukne. V lese všechna voda vypita, nikde kaluže, potoky stále spíš netečou než tečou. Zato Černá Nisa bouří v korytě - odpouštějí přehradu velmi vydatně… Psík nadšen - chladno, mokro, nepráší se od tlapek… moc pěknou lesní procházku jsme zvládli.
vyza je druh jesetera - tedy velká rybička…
my využili krásného chladného rána a už před sedmou byli na Výpřeži a obešli svižně Černou horu a Dánské kameny. A už před devátou jsme byli v práci a psisko spokojeně vyprocházkované chrápalo doma
teplota už teď klesla pod deset stupňů a je úplně jasné nebe plné hvězdiček. Yodovi se nechtělo domů - ale my ještě nevytáhli podzimní odění - a v kraťasech a tričku jsme se dost klepali… tak jsme poslední venčící procházku zkrátili
kometa:Čtvrté foto - je to slepýš?
nejdřív jsem si myslela, že je to malá užovka - ale ne, byl to slepýš
Orionka:V Jizerkách to pořád krásně teče. Já už z potoka nenaberu.
taky už někde neteče. Myslím, že příští týden se to opraví… Hlavně aby té vody zase nebylo najednou moc. Na ochlazení se těším - však často píšu, že miluju mlhu a déšť a zimu… vedro blbě snáším a tak se těším jak malá holka
a ještě přidám pár fotek z návštěvy Kunratic u Cvikova. Vzali jsme tam minulou neděli ráno moji maminu na výlet - a návštěva Skleněné zahrádky i Křišťálového kostela se jí moc líbila.
a teď ty nepsí - je vidět, že buď jsme chodili večer či ráno a navíc kolem vody…
celý týden děsné vedro - navíc od pátku do dneška jsme neměli páníka - tudíž se venčilo jen málo… přesto něco z večerních či ranních výprav se najde. Takže pes:
včera nám s kytarou odjel až do neděle páník (matici kdesi v Krkonoších vzpomínají na své studentské roky) a tak tedy dneska ráno jen poklidná (a krásně chladná) procházka u nás “kolem plotu”. Nepotkali jsme ani živáčka, bylo to moc fajn. A Yoda četl a četl a čmuchal a čenichal… neboť procházek po civilizaci a parcích má méně, než těch lesních. Takže spokojenost.
A teď opět větrám všemi okny a dveřmi… aby se zase vytvořilo chladné klima, co vydrží alespoň do odpoledne…
dneska mám dovolenou - takže hned ráno jsme se vydali na delší procházku směr Černá Nisa. Bylo chladno - parádně bylo v lese. A už zase sluníčko pálí naplno - ale nám už to neva.
u nás ani kapka… potoky malé netečou, velké maličko a u řady tůněk nadávám Yodovi, že tohle bahno může pít už jen čuně a ne elegantní psík…
Do lesa chodíme brzičko ráno, takže ještě před pracovním procesem je psisko vyprocházkované dostatečně. Kupodivu začaly růst hříbci (praví i kováři), dnes jsme donesli i křemenáčky. Vše mladé a úplně zdravé. Přes den se pes válí doma či na zahradě ve stínu a na večerní procházku chodíme až se setměním. Takže to vedro nějak přežít jde.
a teď nepsí - z lesů za humny i ze včerejší Jizerky brzy ráno - bylo mlžno, chladno, prostě krásně.
Na šesté fotce je podivně zabarvená kravka mezi skotskými - má stejnou srst a rohy… jen má šedý melír. Asi kříženec. Na osmé byl pokus vyfotit srnku mizející v dálce 😄 a na následující je zázračné místo - skoro všude v Jizerkách borůvky vymrzly. A najednou jsme se ocitli na relativně malém místě, kde bylo modro obřích zralých borůvek. A poslední fotka ukazuje, že navzdory teplotám i předpovědím je podzim za dveřmi. Vykvetly hořce
já zapomněla, že byla včera sobota… Takže fotky z tohoto týdne až nyní. Nejprve psí - konečně prý zase v lesích za humny a ne dovolenková města na vodítku…
my teď přijeli z Jizerek - ráno chladno, mlžno - na každé pavučině korálky rosy. Už kvetou hořce - podzim je pomalu tady. A donesla jsem dost mladých malých praváků - jiné jedlé houby vidět nebyly
venčení ve vedru je takové nijaké. Teď jsme se vrátili - ale ani foťák s námi nešel - světlo už nebylo a navíc stejně bylo vedro - tj. přichcíplý pomalochodný pes. A předpověď je děsná - já chci mlhu a déšť a zimu 😉 - prostě normální liberecké počasí (jaké už tady v posledních letech nebývá)
známá kočkám do škopku s vodou dávala živé plevelné rybky.
Milgamma je béčko - tedy hodně různých béček
mám pocit, že s ohledem na jedovatost listí není ořešák jako ořešák. Takže spíš se přikláním ke kombinaci faktorů - stín jako největší problém, pak i sebrání živin velkým stromem navíc jedovatým (více či méně) a také pochopitelně hodně exponovaným místem, kde se vše hůř opravuje, než když je to nějaké místo stranou dění.
My dali na nejvíc bahnité (používané a zastíněné) místo u vchodu do trávníku (tam pravidelně dosíváme trávní semínka dvakrát ročně, je to lepší, než až když tam trávník vůbec není) nášlapné dlaždice. Sice když má psisko radost a rozjede se, tak na nějaké dlaždice nehledí, ale jinak i on rád klade tlapátka na bezbahnitá místa a využívá “chodníček”
efe:Ještě že už bude škola, děti trpí samomluvou…
a nebo bude následovat doporučení na uklidňující lektvar a nebo soukromou psí školku soužívání 😄 Holt z jedné IP adresy je divné se ptát i si odpovídat…