mám pocit, že je často cena papírových štěňat v chovatelských kruzích “kartelová” - a pokud chci prodat levněji nebo dráž, nemůžu to napsat… neb by dotyčného kolegové z klubu “sežrali”.
Vím, jak složitě jsem řešila cenu za Nighta - byl ze Španělska (chtěla jsem lehký typ německé dogy, takové tu v té době nebyly). A také cena nebyla (prý běžná) a ptát se na ni je prý nevhodné… Pak jsem ze známého chovatele vyrazila alespoň tehdejší rámec cen v zahraničí (a to pak odpovídalo). Nakonec, i proto, že chovatel chtěl hotovost, nám cenu sdělil - ale to bylo až v době, kdy už jsme měli cestu přes Evropu naplánovanou…
dnešní sluníčka vstávání na Ještědu. A pak taky Kamenná vrata a Červený kámen a Pláně… prostě asi tři hodiny klesání a stoupání po “terasách Ještědu”. Hořce tolitové nádherné - tolik na jednom místě v plném květu už jsem dlouho neviděla. Na svítání na vrcholku byly davy… jen jsme udělali pár kroků dál, nepotkali jsme nikoho - až těsně před návratem na Skalce nějaké běžce… Jen ten budík na pátou prý nebyl nejlepší nápad - názor Yody (my dvojnožci jsme vstávací a navíc dost praštění oba)
tento týden Yoda hlavně hlídal stavaře - měnili jsme po 50 letech copilitové okno. Takže procházky jen za humny. Na jedné fotce je hovíkovitá rodinka… potkáváme je často. Dva kluci stále volní… budou jim 3 měsíce - mají skvělou fyzičku a krásně poslouchají
Kometo, záleží taky na velikosti plemene - maličká plemena jdou do puberty brzy a brzy dorostou a dospějí. Nelze srovnávat třeba Yodu s trpajzlíkem. Ale souhlas - na 4 měsících není na kastraci zralý žádný psí sameček (pokud není někde chybka typu cyst či jiných nepravostí a to je nepravděpodobné)
jasně že hortenzie nepotřebuje květináč, zimu přečká. Ale pozor - hned první mrazík jí spálí - je z ní rázem “ošklivka” se spálenými černými listy. Nestříhat až u země - kvete na starém stonku… Na jaře obrazí
neřešila jsem na veterině (tedy řešila - ale komplexní potíž, která nakonec byla překvapivá - cysty v pubertě prý běžné nejsou). Přesto si myslím, že topoření při venčení a následné celé psí zařízení zduřelé a vypadlé až za topořivá tělíska normální není… bála jsem se spíš, že se zraní o ostrou trávu nebo křoví… On to vůbec neřešil
u Yody to způsobovaly cysty na prostatě. V souvislosti s venčením - když tlačil, velmi často jsme následně tento problém řešili. Naštěstí to samo po relativně krátké době (v řádu minut) odeznělo a podařilo se přetáhnout vše tam, kam to patří. S chemickou kastrací problém zmizel (a cysty taky)
nejvíc mě štvou nahoře v horách - na chodníčcích, kde mají výslovně a viditelně vjezd zakázaný… tam je občas naštvu s dogou na vodítku, kde kráčíme tak, abychom nebyli snadno k předjetí (na to jsou skvělé hatě nad rašeliništěm). A s rozvojem elektrokol je to mnohem horší. Vyjedou nahoru i ti, kteří fyzičku nemají a pak mají problém i ve sjezdech… A navíc davy… Není to jen u nás - stejný problém je i v Alpách… tam kde bylo pár turisticky zdatných, dnes jedou pestře odění cyklisté a házejí kolem sebe tuby od energetických pochutin…
nechci házet všechny do jednoho pytle - jsem člověk tolerantní… ale opravdu problémů přibývá
na Yodu včera vyběhlo miminko od howíka (dva a půl měsíce) a Yodislav byl nadšený a něžný. I když ten malý čert (prý je děsně oprásklé štěně, co se nebojí vůbec ničeho) se mu opřel tlapičkama o hrudník a lezl mu do tlamy…
A dneska asi byla procházka přesně podle Yody - mokro, zima, nikde nikdo… byl celou cestu nadšený, skákací, trýýýýskacííí - přitom zcela ovladatelný. Jen tedy za kmotrou liškou vyrazil rychleji než bych si přála… ale do podrostu z cesty nevletěl a poslušně se vrátil. Asi konečně dospal dovolenou
zatím sílu máme - tchána (zemřel v 86) jsme dochovali doma až na posledních 14 dní v hospicu (15 !! let s Alzhaimrem a půl roku s rakovinou slinivky). Většina péče padala na babču - zvládala to s naší pomocí neuvěřitelně dlouho. Ta stále žije - a je více méně soběstačná (dnes jí je 92 - to je ta, co s námi jela do milovaných Alp). Snadné to není, ale jsem ráda, že jsme před pětadvaceti lety přistavěli k našemu jejich samostatný kus domu. Měli soukromí a přitom jsou trvale “pod dohledem”.
Moje rodiče podobně “vyhrála” sestra. Také si je nastěhovala domů. Tatínek už zemřel (v 87 opět doma až do konce), maminka v 88 je v dobré formě. Jasně že je to občas těžké, snažím se tam hodně volat i chodit, aby to úplně neleželo na sestře a její rodině. Pokud jedou na dovolenou, proběhnu u mamky každý den. Naštěstí to nemám daleko.
Neměnila bych. Měla jsem krásné dětství, celá rodina jsme báječně vycházeli a jsme ráda, že manžel to má stejně. Není to lehké, naše babči jsou často “na zabití” - ale pořád si myslím, že doma je doma a když to jen trošku jde… tak to pro ně rádi uděláme.
to místo s křížem (Ellmauer Steinkreis) je zajímavý útvar 20 velkých balvanů přirozeně rozložených do tvaru kříže (někdo píše mandaly). Od dávných časů se místu přisuzovala zvláštní energie, dnes je na křižovatce turistických cest. Nemyslím, že by kravky využívaly nějakou extra energii, je to prostě horská louka obklopená hlubokými lesy - takže jedno z mála míst, kde se v této části ohrady mohly rozvalit…
Krávy byly fakt velké turistky - pohybovaly se po celém možném obrovském prostoru - měli jsme je nakoukané, takže jsme poznali, že ty, co jsme dopoledne potkali u kříže, se odpoledne pásly u nás u terasy… a druhý den je potkali poměrně vysoko v horách. A vidět takovou dobře rostlou stračenu utíkat prudkou strání… fakt mají perfektní pohyb i v blbém terénu. Ta volnost jim sluší.
tak nás se týká ta maximální dávka 16 tablet… což odpovídá spíš té snížené “udržovací” dávce podle dávky na kilogramy hmotnosti. A podávala jsem to asi dva měsíce - určitě jsem přetáhla měsíc po zlepšení. A to zlepšení bylo zcela jistě do měsíce úplné. Preventivně to nepodávám, předpokládala jsem zhoršení v zimě na ledu a v hlubším sněhu… a nic. Chodil bez potíží.
Yoda od puberty odlehčuje jednu zadní. V pohybu není vidět vůbec nic, kluše krásně, stopy klade přesně zadní do předních, perfektně skáče… Když stojí, stojí křivě. Dvakrát (na 11 měsících a na na dva a půl letech) začal viditelně odlehčovat nejen v klidu, ale i v pohybu - kulhal po klidu, pak se bezproblémově rozešel. RTG kompletní (od krční páteře, přes kyčle, koleno až po packu) dělány po dvou měsících prvního kulhání - zcela čisté, ideálně vše zaúhlené…
Co zatím neskutečně pomohlo, byl canhydrox gag od caniny. Prý je to i na měkké tkáně - nevím, ale při druhém kulhání pomáhal klid… s větším pohybem se to srovnalo. Když jsme nasadili GAG, do 14 dnů byl klid a je už rok… Ve sklepě čeká další kyblík… doufám, že zůstane dlouho neotevřený. Mimochodem těď měl v Alpách solidní zátěž a pohoda, žádný náznak kulhání
