Příspěvky uživatele

a ty nepsí - tady je víc těch dnešních…  Šestá je ještě z lesa za humny, od sedmé je to dnešní Středohoří od Třtína po Oltářík 

Yoda tento týden. Za humny ještě máme zbytky sněhu.  Deset fotek je “starých”, od jedenácté je to dnešek

Dafi:

teda vy jste to měly hodně zazvěřený!

budou fota muflonů?

nebudou - pili jsme kafe, foťák spinkal odložený na ruksaku… a páník raději hrábnul po Yodovi… ale toho naštěstí víc než mufloni zajímala svačina

impact:

my měli dneska bláznivý nápad

Ale prd. To jsou ty nejlepší nápady! Navíc v tomhle počasí je to takřka jistota. Já to plánovala rok a nikdy mi to na víkend nevyšlo. To až teď, jak sluníčko dohání áčka ze zimy. 🥰

když jsme ten nápad měli loni - dopadlo to neslavně. Na cestě byl ještě led (ale padla jsem jen já, takže statisticky dobrý) a hlavně místo slibovaného inverzního počasí byla mlha jak mlíko a to i nad vrcholky… sluníčko začalo nesměle skrz oblačnost vykukovat podobné měsíci až v poledne, když jsme se vraceli. Takže když dneska ráno byla kolem Litoměřic a Lovosic mlha, už jsem to viděla opět černě. Naštěstí dobrý. 

I konec byl dobrý - když jsem otvírala Yodovi kufr od auta, dal se s námi do řeči člověk, co se vypravoval na lovy beze zbraní (tedy objektiv měl neskutečný, s osmistovkou moc lidí nechodí). Ptal se, jestli jsme neviděli kulíšky - že je slyší, už je i viděl, ale nemá na ně štěstí s foťákem. Tak jsme nahlásili, že jsme potkali kde co, ale sovičky nee..

my měli dneska bláznivý nápad - budík já na třičtvrtě na čtyři, Pepu vytáhnout ve čtyři a po půlhodině už jsme seděli v autě směr východ slůňa ve Středohoří. Skoro jsme to stihli - červená koule byla jen kousek nad obzorem. Ale ten první kopec Třtín jsme skoro vyběhli a plíce pak hledali hodně dlouho. Pak ještě Dlouhý vrch, Solanská hora, hradiště na Blešenském vrchu a na závěr zřícenina Oltářík. Bylo krásně - jen tedy adrenalinu bylo více než dost.

Jednak všichni kopytnatci jsou snad dementní. Pominu to stádo srnčího, kvůli kterému autíčko stálo uprostřed silničky a čekalo, až se ty kozy rozmyslí, kam půjdou a přestanou lítat z pole na pole… Do toho Yoda kvílel, ať ho pustíme, že je přežene… K tomu pak měl řadu příležitostí - daněk (pokud už mohl shodit - na danělu mi to připadala veliké) se vynořil přímo před ním, Yoda to neustál a vyrazil - ale jen jsem popoběhla na okraj paseky, tak už se vracel - a za ním klusalo na druhou stranu asi pět daněl… No a pak jsme viděli asi pětkrát různá stáda srnčího - ale vždy letěli směr my a ne od nás a vrcholem bylo, když jsme pili kafe a prošlo kolem stádo muflonů… Poslední kapkou byl bažant, který mi vyletěl přímo pod nohama na okraji cesty (značené cesty) a já se děsně lekla. 

Strakapoudy, žluny, hřivnáče, krkavce, sojky, jeřáby, volavky nepočítám - těch bylo hodně. 

A ještě jsem neměla dobrý pocit, když jsme šli po skalnatém hřebeni z vrcholku Třtína a pár výškových metrů pod námi se po stezníku klusem přesouvala smečka tří velkých psů. Člověka nevidět, jazyky měla psiska venku (a to byl za východu slunka při teplotě kolem bodu mrazu), takže asi se někde proběhla bezdozorově… Ale naštěstí si nás nevšímali

Verun:

Asi nějaký hit.naše mladší holka taky začala háčkovat…podle internetu.

jojo. Je to móda - ale myslím, že je lepší háčkování, než když jen čučí do mobilu (to tedy stihne u toho taky). Františku k tomu přivedla spolužačka z gymplu, je jich ve třídě víc, co mají velkou spotřebu žinylkových přízí…

u nás se do háčkování vrhla vnučka - ale dělá hlavně zvířátka - tady třeba servírovala pro prababičku “želví polívku”. Babča (už skoro 93 roků) nadšená ze želvičky a hlavně z toho, že i ta nejmladší generace umí něco dělat rukama 😄

Chingis:

Obojí. Horní 4 fotky jižní Francie, dolní Španělsko. 

jak je to ve Francii s těmi psy, co by mohli být považováni za křížence bullů - vím, že chtějí nějaké šílené potvrzení, pojištění, jištění, mají zakázané zóny… a to i pro turisty. A čistokrevní bullové tam nesmí ani vystoupit z auta při tranzitu…

studentík podával pomalu… 

Orionka:

Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. To je, když se špačci nechtěli objevit u nás - taky tu mrzne každou noc - přejela jsem před kopec a co myslíte, byli tam? Byli. Ve Vesci (Liberec) jsem je načapala. Teď ještě skřivany u nás na pastvinách a jaro můžu prohlásit za zahájené. (Auto jsem pro jistotu schovala, abych ráno nemusela škrábat).

jojo - už o víkendu jsem špačíky načapala na zahradě. A mrzne nejen za kopcem… u nás taky každé ráno je šedivák…

Dneska další netopýři - tentokrát poletovali nad námi, když jsme se vraceli z lesa. Potoky lesní už jsou v klidu, sněhu je za humny už jen minimálně, spíš ušlapaný led se ještě někde objeví. I na hřebenech sněhu moc nezbylo… A ptáci řvou

Horsana:

Hm, mesiac je nejaky divne cerveny, je nejaky magicky spln?

Fox prave zahrabal do pristresku cele kuracie stehno a neviem ho najst. A ani on ho isto uz nikdy nenajde, chjo, zvieratka su radost…

on taky měl být v ovzduší saharský písek - tak možná za to může…

Chingis:

Obojí. Horní 4 fotky jižní Francie, dolní Španělsko. 

my už brzy taky s vnoučaty (a Yodou) vyrazíme směr Jih - tentokrát ale směrem italským… už se na to těším.

u nás krásně včera i dneska. Ale včera mělo psisko odpočinkové pondělí a dělali jsme na zahrádce (procházky jen kratičké ráno a večer kolem plotu…) a dneska učím do dvou a půjdeme ven až odpoledne. Ale zatím to vypadá, že teplo a jasno vydrží. Ale zítra dělám z domu a tak něco vymyslíme

až nabere sílu a svaly, tak se mu krok srovná. Já mu věřím… pěkně krok po krůčku - teď má organismus jiné starosti, než ladný krok…

u nás už lítají i netopýři. Dva. A to rána mrzlo… ale odpoledne bylo teplo, hmyzáci už lítají. Tak snad to okřídlení myšáci nepřepískli s tím vzbuzením

Horsana:

Tsss, prakone zacali pustat chlpy hned po Slnovrate.

Pravda, z Nehinych chlpov by teraz bolo co dat do vankusa, aj do paplona.

Neha sa zagulacuje. Co je celkom cudne, lebo k tomu uplne nevidim dovod. Ibaze by mal Gustavos gulku/y v bruchu a presadil svoje silne geny, heh…

Dumem nad tym od vcera. Ona nie ze pribera, ona je taka…gulata na zadku a tak…rozhodne je oblejsia, nez byvala.

že by bylo překvapení a madam Něha je dva v jednom ?? 

ta pátá fotka je u nás “za humny” - jedno z mnoha maličkých vodních děl a náhonů v Kateřinském údolí - kdysi to byla nejprůmyslovější část široko daleko…  Je to hned na počátku Frýbské cesty na žluté značce směr Javorový vrch.

dnešek je až od devátého snímku

a ty nepsí

Yoda tento týden - za humny je stále sníh, a tak dnes výlet “do kraje”. Na poslední je dneska Yodislav, když vybíral smyk v bahýnku

my dneska dali okruh od Radvaneckého rybníka na Havraní skály a přes neznačené cesty do Údolí samoty a přes Panenskou skálu zpátky. Skoro 4 hodiny - ale my se hodně kochali a kafe pili a fotili… Moc krásně bylo. Jeřábi řvali, luňáci kroužili nad loukou, viděli jsme i srnčí, veverku…

Venku davy lidí, cyklistů i psů - jen nevím, proč lidi musí mít psy skoro kilometr před sebou a pak se divit, že i někdo jiný je na značené cestě se psem… 

A na zahradě krokusy bzučí - jsou plné včelek