Taky mám brambory v zemi. Známé jsem je taky na jar vezla a už jsme teď z nich na dovče měly hostinu, má je jako balvany. Já je ale na rozdíl od ní nezalévám, a také je na rozdíl od ní nemám na jižním svahu. No ale ty moje mají nějaké dva týdny k dobru, tak tam dneska šťórnu, třeba už bude něco k snědku. U nás se voda v půdě nedrží (perk), to je možná moje výhoda, třeba brambory tu vodu využijí k nakynutí a nikoli k zaplísnění…

Jinak teď hojnost okurek a cuket (díky, koňská hovna) a nějaké ty ledové saláty byly a snad se blíží i doba rajčat, jestli dozrajou všechna najednou, tak mě klepne, to budu muset asi zavařit nebo co. Jako tentokrát to rozhodně nerozdám, protože se chci vyhnout co nejdéle kupování za ty peníze. A že letos budu mít asi ourodku slušnou. Vykoumám, jak by se dala rajčata ještě dlouhodobě uchovat kromě zavařování. Jestli třeba by stačilo je naložit. Určo by se dala usušit, ale to bych tu sušičku asi uvařila, navíc bych ji nejprv musela pořídit. Mohla bych zkusit sušit v troubě (pořád se mi to zavaření ale jeví ekonomičtější).

Mám v zemi taky česneky a cibule, z obojího kdovíco nečekám, česneky mi podupala srnka (sfiňa) a také tu bylo dlouho sucho, no a cibule mám zaplevelené a nějaké slaboduché, takže to budou spíš pochoutkové. Jenže ty mě aspoň svou cenou v obchodě neurážejí.

To je generace těch, jejichž rodiče si řekli “budu to dělat přesně opačně než moji rodiče”. Teď tihle lidi mají děti, s jednou takovou onakou matkou jsem se na dovče setkala, ona byla velice (si myslela) uvědomělá, sama pravila, že svoje děti vychovává prvotřídně, citovala učebnice o duševním vývoji dítěte… No její tříletý syneček mezitím fackoval její šestiletou dcerušku jen to hvízdalo, protože to je projev jeho lásky k sestřičce, a ta sestřička je naučená, že mu to nesmí vracet, protože on je v té fázi vývoje, kdy tu lásku prostě projevuje takhle.

A já jsem si celkem jistá, že otec těch dětí byl “v té fázi vývoje” až do chlapcova narození. Pak se teda s dotyčnou rozešel a našel si ku své fázi vývoje vhodnější objekt. 

K čemu tyhle děti dospějí, se nechci ani domýšlet.

Naštěstí u nich má psa jen babička (vlastně prababička těch dětí - tam ty generace naskakují strašně rychle za sebou). Čivavku z útulku, která chodí po vlastním baráku se staženým ohonem a štěká na cokoli se pohne. ("dejzinko mlč! dejzinko! dejzi!!! já už tě!!! …)  Naštěstí  s ní neopouští zahradu, to by mělo asi neblahé následky.

Viděla jsem ho osobně na akcích, nedávno jsem se tu někde o něm  zmiňovala. Akorát teda ta cenovka mě dost překvapila. Na ježdění je pohodář, ale že by něco uměl… je to takové to “nosí”. Na mě je dost “veliký”, mám z toho pocitově dojem, že by s tím mohl mít (v budoucnu) potíže. A hlavně jak je nepřiježděný, tak je takový “neohrabaný”, potřebuje hodně prostoru k vyjádření… Já bych to na takovou cenovku osobně neviděla, ale zase je to módní směska, pro chlapa na vyjížďky do přírody to bude určitě ideál, a povahově zlatý, nic neřeší… Asi tohle dilema nakonec vyřeší trh. Zajímalo by mě, za co ho koupili…

Taky jsem jednou šla do Penáče s koňma. Teda oni čekali venku. Ale špatně se tam parkuje, když máte soupravu 8 metrů (a to spíš ubírám). Tak se mi tam s nimi moc nechce. Navíc oni to neocení, takový výlet na nákup, no. I kdybychom jinak běhali po lese a koupali se v rybníce… 😜

Mě i ty výlety baví, když je dobrý cíl. Právě někoho ukecávám na Tankové dny do Smržovky 🙂 Ale nejlepší výlet je stejně když si sedínku vezu na hajtře a kochám se liduprázdným (kéžby) krajem 🙂

lesnizinka: ona je známá udává, ale ne na blind… jednu vlnu ve velkém udávala přes nějakou dočaskovou “agenturu” přes nějakou kočkovou paní.

Kočky jsou jinak ve vesnici v okolí Benešova u Prahy. Momentálně jsou tam černobílá, mourovatá a černé. Odhad, co je holka a co kluk, je spíš takový velmi hrubý, já jsem to nezkoumala, to odhaduje ona krmitelka a kastrovatelka, takže to taky nemusí zcela sedět. Já je vezla jako holčičky, ale nového majitele jsem upozornila, že to nemusí být stopro, on je s tím srozuměn.

Nejsem si jistá, za jakých podmínek by byla známá ochotná koťata někomu dát, já se za známého zaručila, známe se dobře a jsem mu ku pomoci, kdyby se cokoli nepovedlo. Navíc tu máme báječné veterináře, na které je spoleh.

Co jsem vezla do nového domova byla koťata těsně dvouapůlměsíční, tak na hraně… ale bohužel moje cesta vedla v tu dobu, jindy bych je prostě neodvezla. Jedna je strakatá mourek-bílá a druhá je černo-bílá. Zbylá dvě nebo tři tohoto vrhu, co tam zůstala, jsou černo-bílá. No a ta mourovatá a černé (černá, jestli se objeví i to druhé, které zase s matkou někam odtáhlo) jsou mladší, řekla bych tak o měsíc, ale nejsem kočkař, takže to je jen taková domněnka na základě toho, jak vypadají (stav před víkendem: už nemají modré oči, ale ocásek pořád do špičky).

V útulcích po okolí ale budete mít koček jistě mraky, pomozte jim. Nebude se to muset vozit kdovíodkud jako jsem vezla já (ale jela bych tak jako tak).

efe:

…přes Ploužnici řeku/potok…

Řeka je PlouČnice 😉 , část města Ralska je PlouŽnice a tou protéká jak Ploučnice, tak Ploužnický potok 😉

Pardon, nekoukala jsem se pak už do mapy, jen jsem věděla, že se to jmenuje “stejně” - omlouvám se. Vím, jak jsem háklivá, když někdo komolí název naší vesnice.

čas na výlet mám, musím mít, jinak se přece člověk za chvíli zblázní

Já chválabohu nemám čas na výlet (jízda po nákupech pro mě navíc není výlet, ale nepříjemnost) proto, že trávím mnoho a mnoho svého volného času u zvířátek a blažím u nich dušičku 🙂 A tak mi to, že místo do PL jezdím “jen” do Penáče, přijde jako dobrý obchod ;-) 

Jé 🙂 V Ploužnici jsme měli sraz na jeep trip po Ralsku, byli jsme tam v tom sídlišti duchů, někteří v místní škole (já ne) a pak jsme projížděli lesy (načerno, nesmí se, teď se to hrozně moc kontroluje, asi tam už nepojedem…). Navštívili jsme i Hradčany i starý železniční most přes Ploužnici řeku/potok. V Náhlově jsme byli na brazilské kávě, tam nám vyprávěli o místní historii hodně moc. No a taky jsme navštívili nějaká ta skalní města, resp. v pískovci vytesaná obydlí lidí z mezi válek, než je vymlátili… Některé osudy jsou fakt hrozné, to ano. Ale ten kraj má svoje velké kouzlo. Žít bych tam asi nechtěla, na mě je to přeci jen ještě pořád hodně rovina 🙂

Jo, já valím pro karton mlíka do Penny. Jenže tam pokoupím ty dlouhovydržací potraviny, co jsou v akci, a v porovnání s obchodem u nás ve vesnici si ten nákup na tu cestu autem vydělá a ještě mi zbude na tatranku. Tak neber to, že. Bodíky za nákup dávám kámošce, já bych si tam stejně ty pičičundy za tu “slevu” nekoupila. Začala jsem v Penáči nakupovat až s tou inflací, jinak jsem tam jezdila pro mlíko jednou za čtvrt/půl roku (mi stačilo). Teď jezdím jednou za měsíc a vyjde to prostě líp, nemůžu za to. Já na jídle šetřím, tak je to pro mě důležité. Nakoupit v PL by pro mě výhodné nebylo, neb mám PL 30 km, a to už se do PHM promítne víc než bych tím nákupem ušetřila. Navíc ten čas, ten nikdo asi nepočítá, ale já ho volného moc nemám, tak já to počítám. Navíc v tom městě zpravidla vyřídím i další věci, které bych v PL těžko pořešila.

Paradoxně pracovití vietnamci u nás ve vsi mají spoustu potravin za stejné ceny jako jsou v Penny v akci, jenže je nemají nikdy všechny najednou jako je mají tam. Já bych i nakupovala tady u vietnamců, ale právě tohle mi dělá potíž, chci vlítnout do obchodu a mít na dva týdny svatý klid a ne chodit co tři dny jukat, jestli zrovna dorazilo to, co potřebuji, jako chodí důchodci ve vsi.

Mám přesně tyhle Brinsea Chick Safe Eco a jsem s nimi spokojená. Kupovala jsem loni na začátku léta.

Nevýhoda tužkových baterek u nás je, že v zimě (teploty pod nulou) nefachaj. Takže v zimě zavíráme a otvíráme růčo - provázek z automatu odvážeme, přivážeme provázek na konci se smyčkou na hřebíček 🙂 Vzhledem k tomu, že ty čtyři měsíce v roce stejně chodíme ke koním při svítání a stmívání, tak nemají holky problém.

První baterky dodané v balení s dvířky mi vydržely do té první zimy (od července). Baterky, které kupuji průběžně od té doby, mají nižší i vyšší trvanlivost podle kvality, typu a kapacity (některé i jen týden). Výrobce vyžaduje pro dvířka alkalické, a ty toho skutečně vydrží s dvířky nejvíc. Momentálně se mi osvědčily nějaké Varta Longlife (ale pohlídat tu alkalickou bázi). Dvířka celkem včas upozorní, že baterky zmírají (den předem). Já už ovšem mám raději u koní náhradní sadu pro případ potřeby (elektriku tam nemáme, takže mi vyhovuje, že jsou na baterky a měnění mě nijak neobtěžuje).

Také jsem nemusela nic nastavovat, dvířka se ovládají pouze přes stmívací senzor (existuje dražší verze s časovačem, ale dokud budou tato běhat, nebudu měnit), lze posunout pouze hodnotu světla při zavírání, nelze posunout hodnotu světla při otvírání, což vidím jako nevýhodu, protože opravdu ráno občas drží slepice zavřené dlouho (stěžují si na to i na anglofonních forech, která jsem k tomu před koupí pročítala). Nicméně já mám kurník pořešený tak, že se druhá dvířka otvírají a zavírají manuálně tak jako tak každý den ráno i večer, takže slepice jsou ráno vypuštěny i když se náhodou automat hodlá otevřít později. Pro mě je důležitější, že tam nemusím šaškovat večer v deset, abych slepice zavřela, zavřu manuální dvířka v šest a jdu klidně domů a vím, že se stmíváním slepice naskáčou do kurníku a automat je zavře.

Podle ostatních cenovek hádám kolem sto tisíc.

Máte s koňmi zkušenosti a dneska těžko získáte větší zkušenosti s hříbaty jinak než že si nějaké pořídíte. Rozhodně doporučuji a chválím dozor zkušené osoby, která už pár hříbat v ruce měla.

No a pokud by se vám v mezičase naskytla možnost juknout na pár lidí, jak pracují s mladými koňmi, jak jim vysvětlují požadavky, jak učí pochvaly a reakce na pokyny, jak předcházejí problémům, tak tu příležitost nepromarněte, nasávejte, očumujte. A klidně koukněte i na nezkušené lidi a poučte se z jejich chyb (tj. “aha, na tohle musím jinak, tady se hříbátko naučilo nepříjemný zlozvyk”).

Moje zkušenosti: Pořekadlo pochází nejspíš z pozorování bitek hřebců o kobyly nebo z vyhánění mladých hřebečků ze stáda. Dříve nebylo zvykem kastrovat. Kobyly se mezi sebou zpravidla nervou, to by byl zbytečný výdej energie, takže maximálně ta, co má v té situaci navrch, usměrní tu, která momentálně nemá nárok, a jede se dál. Valaši taky nemají důvod se mezi sebou rvát, ale jsou to větší hračičky, tak si hrají. Taky se můžou hádat o kobyly, pokud některému valachovi haraší hormony a zrovna je důvod (říjí kobyla, nová kobyla, nový jiný valach…). Máme samé valachy (dříve kombinace valachů a hřebců, ale všechno už vykastrováno) a nikdy se o nic neperou/neprali. Maximálně si spolu hrají, provokují se, blbnou, no a v případě, že o něco jde (jídlo až na prvním místě), tak se navzájem, jak řečeno, usměrní, většinou po sobě hodí zadkem. No, ono to jejich “hraní” taky na někoho může dělat dojem boje na život a na smrt, pokud nezná chování koní 🙂

Zajímavé je, že nejde říct, kdo je “vedoucí”, on je totiž vedoucí v každé situaci jiný kůň. U jádra je vedoucí nejmenší nejdrzejší poník, ale pokud se rozhoduje o tom, jestli se jde pást nebo se jde domů, jeho názor nikoho nezajímá. U sena je zase vedoucí teplokrevník, ale když se plnokrevník rozhodne, že jde bouřka a jde se uklidit do přístřešku, běží za ním teplokrevník jak pejsek. Prostředního poníka zase všichni pozorují, když se kolem motají lidi, protože on je nejlepší radar na pamlsky, a jak zabublá, všichni se hned řadí do fronty 😀

Samozřejmě i mezi koňmi mohou vzniknout nějaké dlouhodobé nevraživosti, a ti dotyční jedinci jsou pak na sebe nabroušení vždy, ale nikdy jsem neviděla, že by se dotyční rvali (tedy jsou-li spolu ve stádě). Jeden prostě tomu druhému uhne, případně jeden pronásleduje druhého, a jak může, tak si do něj kousne, tam je pak ten jeden chudák dobitý a dokousaný, ale ten se zpravidla moc nebrání, takže ke rvačce jako takové nedochází. Pak je samozřejmě na majiteli či ustajovateli, aby takový nezdravý vztah mezi dotyčnými koňmi řešil režimovými opatřeními.

Nic navíc v sobě nemají (teda pokud tam výrobce něco nepřidává, zjistíte na obalu), naopak pokud jsou to vločky zbavené plev (obalů zrna), tak mají spíš méně - tedy postrádají většinu nestravitelné hrubé vlákniny. Na druhou stranu jsou pochopitelně na hmotnost výživnější, právě proto, že postrádají tu nestravitelnou část. Pokud klasickým ovsem myslíte oves nijak nezpracovaný, tak jsou vločky pro koně, kteří mají problémy se žvýkáním, rozhodně lepší. Pokud ale srovnáváte s ovsem mačkaným, pak bych v tom neviděla rozdíl (zrno je narušené tak jako tak). Nekrmím to, tak nemám oblíbenou značku. Kdybych potřebovala krmit mačkaný oves, vezmu ten celý, který krmím, a zavezu si ho k někomu s mačkadlem, aby mi ho zpracoval, pořád to vyjde levněji než kupovat vločky (navíc ho budu mít pomačkaný čerstvě, na rozdíl od vloček, které se někde válí kdoví jak dlouho - což má na kvalitu obsažených živin neblahý vliv).

My máme na shetlandy takové kruhovko-picadero (nepr. tvar) o vnitřním (užitném) průměru 15 metrů plus. Stačí to na olonžování ve všech chodech, dá se tam postavit i skůček, poník se tam ale nemůže moc rozběhnout, takže na kombinaci začátečník-přemýšlivý poník je to ideální. A není to na žádnou velkou práci (změna směru v klusu už musí dítě i poník něco umět, ve cvalu se nedá). A vejdou se tam ti dva shetlandi na rozdělení jen tak tak. Na víc kusů zapomeňte, pokud to nemá vypadat jako vození na pouti. Jenže to byste musela pořídit haličku o kratší straně tak 17 metrů, aby vám to dalo těch 15 metrů užitných. No a to už je nějaká hala.

Tak jsem zpátky z dvoutýdenní “dovolené”. 10 dní u rodičů (předtím závody s koňmi, nedopadly nejhůř - nebyla jsem poslední 😀 - a potom dřívější příjezd, protože jsem se potřebovala usadit doma než nastoupím do “pracovního” procesu). Něco málo jsem tam i podělala. Nejvíc jsem ocenila, že mi vařili, to je blaho, když člověk nemusí vymýšlet a rochnit se s tím u sporáku (pro mě čirá ztráta času, ale zase levnější než kupovat nějaké ty hotovky, jak činí někteří mí mladší kolegové, kteří na přípravy jídel zcela rezignovali).

Přivezla jsem nevl. máti mrazák, který jsem tu objevila na bazoši. Byl inzerovaný za 500,-, ale když mě panáček viděl, dal mi ho za odvoz (jako - přijela jsem autem s obsahem pět litrů, snad jako taková socka nevypadám?! Ale nebránila jsem se příliš 🙂). Ten rodičům dost bodnul. No a pak jsem tradičně přivezla hovna. Rozumějte koňský hnůj na zahrádku. Sousedé zahrádkáři mi tam káru přes týden očumovali, že jsme se báli, aby nám koblížky neutekly k nim na záhony 😀 Taky jsem přivezla pětikilový balíček masa hovězího, tady v okolí jsou farmy, které si samy bourají bejčky, pak prodávají ze dvora prvotřídní materiál, to si Pražáci oblíbili, tak jim to vozím.

Zpátky jsem vezla mnoho zavařenin, kterých se po letech chtěli zbavit (něco i z r. 2014) a dvě koťata známému z vedlejší vesnice. Známá tam má na chatě velko"chov". Tedy chodí jí tam na jídlo mnoho strávníků (koček i kocourů) a ona to průběžně kastruje, jak se daří to ochočovat a odchytávat. Teď jsem jim coby sousedskou výpomoc vezla na kastraci 4 kocoury, tak ti jsou vyřešení, stále zbývají tři zasloužilé matky, které nelze odchytit, protože jsou plaché, a kocour “Táta”, který tam je hlavní ploditel, zatím též plašan, ale postupně se osměluje, už i se mnou vydržel v přístřešku, když jsem dávala jídlo. Tak počítám, že ten bude odchycen nejpozději na podzim. Bohužel dokud se neodchytí ploditelky, tak budou koťata stále, protože kocour se vždy najde… Udávat ta koťata (každoročně 10+ kousků) je docela kumšt, a ti čtyři kocouři, které jsem vezla na kastraci, jsou právě loňské přírůstky. Strategie je taková, že se primárně udávají holčičky, protože jejich kastrace je náročnější, tak jsem pomohla aspoň svou troškou do mlýna a ta dvě koťata, která jsem vezla do nového domova, byly holky 🙂 

Můj Kocour si doma jako obvykle poradil sám, byl by se tam srovnal celých 10 dní, ale v půlce jsem musela dojet, protože jsem měla službu na vytírání na chodbě a před odjezdem nebylo možné se domluvit se sousedy na prohození služby (ani jedni nebyli doma, ti jedni se také zpozdili s vlastním vytíráním…). Je po těch dvou týdnech neomezeného žraní jako bečka, jen se koulí po místnosti, no snad ho to nezabije. Musím pořídit to drátkové vyčesávátko, teď jak uhodila vedra, tak začal mocně pouštět chlupy a mými běžnými prostředky (kartáčem na vlasy) to vytahat tak efektivně nejde.

Reakci Lenacie obhajovat nebudu, já bych takto nereagovala. Na druhou stranu mně stačilo její “řeší se to”, tím je pro mě řečeno podstatné. JAK to řeší, to je přece její věc.

A tedy pojem “nekonstruktivní” máte nějak významově posunutý asi.

Myslím, že bylo řečeno vše, pro mě rozhodně 🙂

Ale lenacia to ví. A řeší to. Proč bych jí ještě měla vykládat něco navíc? A proč by jí “tenhle člověk” neměl pomoct? Vy víte, koho si na to volá?

Tak bigbag rozhodopádně zabere míň místa než velký plyšák 🙂

A ještě daleko míň místa, když do něj ty propriety nahážete jako do zavazadla, což se bude hodit, až budou omatlané od písku a tak.

…za todle ještě platíte?…

…a ještě si ho vědomě ničíte…

Jen příklad, co mi zrovna nahrál → to je zrovna něco, co bych za konstruktivní kritiku neoznačila, jakkoli se to anonym snaží zjemnit tím prohlášením.