No to přeci záleží na tom, jaké slepice chováte a za jakým účelem. Jestli nosné hybridy pro vejce nebo plemenné slepice za účelem produkce násadových vajec nebo zlepšování chovu nebo dvorkový mix s kombinovanou užitkovostí atd. Na krmivu to myslím až tak úplně nezáleží.
Pozitivní motivací nemyslím “pozitivku”. Já “pozitivku” neumím. Na pozitivní motivaci je KAŽDÝ kůň, resp. každý živý tvor 😀 I ta trepka pod mikroskopem vám pojede směrem k rozpuštěnému cukru a pojede směrem od kapky octa (nebo tak nějak) 🙂
Jinak za mě tedy výměna typu sidepullu nebo uždění by měla být pro koně pouze formalita. Poslouchá se, protože jsem vychovaný, nikoli protože mám na hlavě to a to (a protože jsem přišel na to, že by to šlo jinak). Takže já v tom konkrétním problému vidím prostor spíš pro výchovu (přiježdění “mozku koně”) než pro drezuru (přiježdění “těla koně”). Jako samozřejmě, práce na fyzickém rozvoji sebenesení toho koně je užitečná vždy, ale nespojovala bych to s řešením toho problému - já osobně to vnímám jako dvě oblasti, na kterých teď budete řekněme pracovat souběžně 🙂 Ale samozřejmě, to je jen můj osobní pohled na věc.
přesně dovnitř plec jsem měla na mysli tou stranovou prací. Hodně hodně užitečná záležitost, s hrrr plnokrevníkem tenhle cvik stále v permanenci, super na řešení vypnutého mozku mezi koňmi třeba na Hubertu 🙂
to následné vycouvávání… To nevím, jak v rámci tréninku řešit.
Já osobně bych řešila přesně jak píši: trvat na tom, že couvání se smí, až když řeknu. Prostě to natrénovat do blba. Budeš tam nastupovat tak dlouho, dokud tam nezůstaneš stát do couvacího povelu, a pak jdeme hned na dlabanec do stáje, protože TO bylo správně. Máte chytré děvče, za tři dny bude profík 🙂
Nemusíte hned nacvičovat v hengru, abyste jí ho nezprotivila. Můžete jí připravit nějaké nepohodlné nácvikové místo - třeba úzký roh z plachet. Nebo dojít hrudí mezi barely a nevycouvat, dokud neřeknu. Dotknout se hrudí barelu nebo simulované štrajcpány a neodcouvat, dokud neřeknu. Vlézt předkem na něco, co nemá ráda, a neslézt směrem dozadu, dokud neřeknu 🙂
Naprosto neodborně vyjádřím též svůj názor na věc 🙂
Já bych asi koně (a begana dvakrát) úplně netočila “z ničeho nic” hodiny a hodiny na jízdárně (myšleno v součtu). Jednak na to není zvyklý a rychle se znaví a bude si kompenzovat, za druhé je to hodně otrava (pokud tedy neumíte jízdárnu udělat fakt zajímavou i pro koně) a může to začít prostě bojkotovat.
Já bych spíš pracovala na tom odbourání věšení do otěže a naučila bych ho to jako trik. Vysvětlím koni, že si toto chování nepřeji, a následně na tom trvám. A velmi chválím a odměňuji vstřícné chování. Věřím, že s beganem pozitivní motivací dále dojdete ;-) Tedyže kombo negativního a pozitivního působení, ono se totiž na to pozitivní strašně snadno v zápalu “boje” zapomíná.
A určitě bych nepřestala jezdit do terénu. Spíš se zamyslet nad problematickými místy nebo úseky a nastavit nová pravidla a nebo požadavky tak, abych se právě nedostávala do konfliktu. Tady bude hrát hlavní slovo důslednost a předvídavost. Chce to být chytřejší než kůň a vymyslet strategii. A také znát svého koně a vědět, co bude fungovat.
Na odbourání zavěšení do otěže v přímém směru moc pomáhá stranová práce, pokud se ji člověk i kůň naučí správně. Pochopila jsem, že té moc asi neděláte, ale určitě můžete, a to na jakékoli úrovni výcviku - úvod do stranové práce si nechte vysvětlit nějakým trenérem, vč. biomechaniky, abyste věděla, čeho se snažíte dosáhnout. A pak ji budete moci využívat ve výcviku i výchově nespočetným způsobem 🙂
Já zase na “valení po předku” koukám tak, že je to prostě přirozená konformace koně. Takže na tom v zásadě nevidím nic extra špatného (dokud po koni nechceme něco víc než běhat rovně, a řekněme ve srovnání s tím, že vídám jezdce, kteří se snaží, aby jejich koně po předku nechodili, a ty snahy jsou dost kontraproduktivní). Také nevidím nic špatného na ježdění na zahozené otěži, protože i takto lze koně naučit se nosit a nevalit jen po předku. Lehání do otěže nemusí nutně souviset s tím, že valí po předku. Na což nám mimo jiné ukazuje to, že doteď jste fungovali na té zahozené otěži bez problému, a po předku jste si spokojeně valili 🙂
Samo pokud je vaším cílem i dosažení toho, aby pod sedlem při plnění nějakého náročnějšího úkolu kůň šel více podsazený, potom pracujte i na zlepšování schopností se podsadit a výdrže, to je jasná věc. Ale na druhou stranu, já si osobně nemyslím, že pokud chytrého koně přiměji se lépe podsazovat, musí mi to automaticky vyřešit problém s jeho přesvědčením, že se se mnou může přetahovat.
Jsem se zas rozepsala, co. Ani jsem sem nevtěsnala vše, co se mi tou lebeznou víří 😀
Prosím: http://www.sdruzenirozcestnik.cz/?p=27&i=i0017
Tady máte pěkně podanou tu legislativu a i takové nějaké ty připomínky z běžného provozu. Tom je mezinárodní aktivní přepravce a co tenkrát napsal, zhusta stále platí.
Také souhlas s jbb.
Přesně jak to ukazoval ten Čechovský nebo který v nějakém tom YT videu: vysvětlím koni, že hýbat se má na můj povel a jen na můj povel a nikdy jinak. A vpravím mu to do mozkovny tak, že to bude na úrovni reflexu.
Já posílám B do přepraváku samotného, navedu ho na rampu, hodím mu vodítko na krk, a za ohlávku ho nasměruji do hengru. On si tam zajede, na konci má kýbl s dlabáním, tak se nasouká co nejvíc dopředu (chválabohu nemáme sedlovnu, takže spousta místa na to, dát kýbl s krmením pořádně dopředu, aby se i habán musel postavit pěkně celičký nahoru i se zadnicí) a já mohu pohodlně zavřít, protože zůstávám venku. Jak je zavřeno (štrajcpánou, závorou), už se nikam nechodí. - díky tomu nemám až tak zásadně dořešené, že se necouvá z vleku, dokud nedám pokyn. Protože B (nebo všichni naši koně) za sebou cítí tu závoru a necouvají přes ni. Přijde mi to jako úplně nejšikovnější, kolikrát jsem jela na závody jen sama s dvěma koňmi, a na nějaké dohadování ohledně nastupování pak nemám ani čas ani prostor ani náladu. Myšáčci ale nastupují a vystupují suprově, vlek “doma” je prostě bezva věc.
Tuhle musel B chudák nastupovat do cizího a celý se divil (málokdo má tak velký vlek jako já), kamže se to má soukat, ale napotřetí navedení na rampu už tam zaplul, a vůbec k mému údivu neměl snahu vycouvat, ačkoli tam ani neměl nic k zobání. Je to takový hodný kůň. (To jsem jela svým vlekem ke známé, kde jsem vyložila ze svého a naložila B do jejího a jely jsme na závody spolu. Na zp. cestě zase jsme dojely jejím vlekem k ní do stáje, já jsem B převedla do svého (tam skoro vecválal) a jeli jsme dom 🙂 )
Stane se nám, že jedeme na závody přes noc, a koně necháváme to jedno odpoledne + jedno ráno bez kontroly. Odjíždíme v sobotu ráno a vracíme se v neděli večer.
Koně dostanou tolik objemového krmení, aby jim to stačilo, dostatek vody na ty dva dny (nemáme napáječky, musíme doplňovat nádoby) a pokud se na ty dva dny jede s poníky, tak mají koně i pastvu k dispozici.
Přes léto krmíme méně žlabového krmení, takže není problém tu krmnou dávku koním, co zůstávají ve stáji, nasypat v sobotu ráno a v neděli večer v rámci jediného krmení.
Pokud bych věděla, že ty koně nemůžu několik dní po sobě nakrmit do žlabu, a věděla bych to s dostatečným předstihem, rozhodně bych jim dávku žlabového krmení postupně snižovala (14 dní na takové postupné snížení na nulu stačí). A po návratu z nepřítomna bych jim zase postupně během týdne tu dávku vrátila na původní množství.
Náhlé změny v množství energetického krmení jsou samozřejmě nežádoucí, takže vaše navrhované řešení, že jim před odjezdem dáte násobnou dávku do žlabu, je vyloženě koledování o průšvih (umocněné ještě následnou nepřítomností).
I přesto, že naši koně takto vydrží bez problému, máme domluveného nekoňáckého kamaráda, který nám je dojde jednou denně zkontrolovat, zda třeba není některý viditelně zraněný, zda nám tam nelozí cizí lidi, zda koně nefrnkli nebo se neprobourali ke krmení, nedrbali se o vanu s vodou a nevylili ji, cokoli. Kamarád by pak volal nám a my bychom se buď hned vrátili nebo povolali známé koňáky z okolí, kteří by to vyřešili. Silně doporučuji mít takové řešení za zadkem.
kometa:A opravdu vidí? Myslím dobře. Je to kobyla?
Pokud vím, je to ohař 😀
Maďarský krátkosrstý? To už si nejsem jistá.
Ježiš, to ale není to vaše ryšavé hříbě, že ne? To si ukousl sám a nebo mu ho ukousnul jiný kůň (nebo vlk? 🙂 ). Jo, pardon, už to čtu, přehlédla jsem, že jste už na další straně.
V úrodných nížinách nebyl problém vypěstovat dost píce pro velký dobytek, zatímco na horách se musel dobytek uskromnit? Obecně tuři jsou náročnější na spotřebu krmiva i vody a na terén, divoké tury (bizony, buvoly…) najdete v rovinatých oblastech, zejm. v nížinách. Zatímco kozy-ovce většinou obývají právě výše položené nebo z jiného důvodu neúrodné oblasti s náročnějším terénem.
Díky za odkazy, konečně jsem se též dovzdělala, co je tím míněno.
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/cistirna-odpadnich-vod-kalovy-bioplyn-auto-pohonna-hmota.A230616_172846_praha-zpravy_pari výroba CNG z bioplynu se mi taky líbí 🙂
Však si vydělá prodejem těch služeb.
Nemusí být ale levnější než konkurence.
to se mi líbí
https://www.pranostika.cz/cervenec.html
Když dne ubývá, horka přibývá.
Červenec nese parna, krupobití a medovice, jestli hojný na bouřky a vichřice.
Červenec a srpen jsou nejteplejšími měsíci v roce.
Slunce peče - déšť poteče.
Na mokrý červenec následuje bouře a krupobití.
Co červenec neuvaří - srpen nedopeče.
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
V červenci do košile rozdělej se a v prosinci po uši oděj se!
Jaký červenec, takový leden.
Když červenec pěkně hřeje, o vánocích se zima zaskvěje.
Červenec - úrody blíženec.
Nebyl -li červen dostatečně děštivý, dodá vodu až červenec a přidá ještě mnohé bouře.
Co červenec končí, srpen začíná.
Tak různě, co se kde sehnalo. U těch panelů je koukala jsem standard 15 cm, hádám, že přesně tyhle máme. Dlaždice pak máme 50*50 cm s tloušťkou hádám 5 cm, dlažbu zámkovou mám íčka jedny 6 cm a jedny 10 cm vysoké. A pak máme ještě dřevěné železniční pražce, ty jsou 30 cm na výšku. Sbírali jsme ta zpevnění mnoho let, takže co bylo, to tam máme. Máme tedy mezi těmi plochami různé schody 🙂
Mojim holkám to trvalo 14 dní, a to byly ty staré holky naučené do jiného kurníku. Prostě jsem tam chodila večer při stmívání, a zaháněla je tam, kam jsem potřebovala. Měla jsem štěstí, že se jim tam líbilo, pěkný velký vzdušný prostor, tak si zvykly hned. Když jsem učila nové slepice na ten původní kurník, což byla taková větší psí bouda, tak to je tedy nebavilo.
Anonymní:Kurník jedině zděny, jinak semeniště čmelíků.
Není pravda, pokud se pověnujete prevenci.
Já nedám dopustit na železobetonové panely. Kam to posadíte, tam to bude, nekroutí se to, nepotřebuje to jakoukoli další údržbu (podsypávání, přerovnávání, whatever). Dá se sehnat kus za 1-2 tisíce, kdy je člověk všímavý. Na treky úplně ideální, může po tom jezdit i nějaká ta technika, dobře se to skládá do plochy, jsou nesmrtelné, dají se potom znovu prodat.
No a pak betonová dlažba. Ovšem ta už občas vyžaduje nějakou údržbu. Teď se nám zvedl kus uprostřed vydlážděného “náměstíčka” - uprostřed léta… tak by mě zajímalo, co nám tam vyvěrá za ropu 😀
Se stájovými nebo jinými umělohmotnými dlaždicemi nemám nejmenší zkušenost.