Příspěvky uživatele

Tak my ráno udělali 3 kiláčky, tak večer až přijedu z práce, tak ty 2 kiláky někde dobrouzdáme, abychom měli splněno…

Mě teda hodně limituje finanční stránka…do práce chodit musím, protože ten příjem potřebuju. Pokud by mamka potřebovala péči 24/7 tak bychom bohužel musely zvážit přesun do domova důchodců. 

No a další limit je moje zdraví…dokud budu moct, tak pojedu jak parní lokomotia, abych jí obstarala, ale kdyby přišly nějaké limitující zdravotní potíže….

Tak tohle bych mohla provozovat, pokud bych měla sebou jenom Ginu…Matěj je hrom do police, ještě by takovýho prcka nadšením podupal…

acher:

Ta třetí fotka,to je jak manžel s Alanem.Syn vždycky říká: kam jsi táhnul tu kozu.Se mnou chodí volně,tak to běží napřed. A když jsem s ním chodit nemohla a byla jsem na dvoře,tak to ho táhnul jak kozu už ze dvora.

Tak na týhle fotce se zrovna Gina zapomněla při čmuchání, tak mě jen dochází…ale přesně takhle to vypadá, když jí přestane procházka bavit, takhle se za mnou táhne jak smrad…to teda v případě, kdy už jdeme směrem dom, pokud ne, tak už i zastavuje.

A je úplně jedno, jestli sekundu předtím šla standardně přede mnou a čmuchala a byla to hezká procházka…pak zvedne hlavu, rozhlídne se a řekne “tak to by stačilo, už jsem si očuchala, co potřebuju a už mě to neba a chci dom”…a už se táhne za mnou…

Tak u nás ranních 2,5 kiláčku znamená, že do oběda nevím, že mám nějaké psy a po obědě je polední klid tak do 17ti nula nula…..pak se tak nějak rozkoukáme, pomazlíme…půjdeme zase na procházečku 2,5 kiláku…pak se z toho vzpamatujeme, navečeříme, budeme hlídat tak do 21:30…hlídání znamená, že ležíme na dvoře a hlídáme, takže se občas zvedneme a jdeme zaštěkat k brance…a pak se jde spát…

Jo zapomněla jsem…ještě půjdu pověsit pračku, tak to mi bude Máťa asistovat a pak musím vysávat, tak to se mi taky budou motat pod nohama…

Jako ono je to fajn mít pohybově nenáročný psy…na druhou stranu je s Ginou sci-fi udělat třeba nějakou hezkou tříhodinovku…my se prostě někam dál nedohrabeme, jedině, že bychom to měli jako puťák…

No já jsem se rozhodla, že Gině zatrhnu to válení…resp. nevadí mi, že se válí, ale myslím, že prostě potřebuje nasvalit, přeci jen těžkej pes a už jí bylo 5 let.

No a protože Gina delší prochajdy sabotuje, tak jsme začaly chodit ráno i večer…krátký procházky 30-45 minut max, ale tak abysme za den alespoň těch 5 kiláků ušly a ráda bych to postupně navyšovala. Zjistila jsem, že tohle jí vyhovuje podstatně víc, protože než dojde k tomu jejímu “mě už to neba, jdeme domů”, tak už opravdu domů nebo do auta jdeme.

Takže teda najíždíme na tenhle novej režim a od září bych to ráda zvedla ráda alespoň o kilák…si pořád říkám, že když budu zvedat postupně, třeba o pět minut na jednu procházku a budu to zvedat třeba 1x za 14 dní…nebo klidně 1x za měsíc…i kdyby to mělo být po minutách, tak bychom ten pohyb mohly trochu navýšit.

Tenhle týden jsme začaly…mám dovču, tak byla příhodná doba…jen mi přijde, že Gina už vyhlíží, kdy panička půjde do práce a přestane jí tahat ven 2x denně. Jako už to pomalu vypadá tak, že říkám “Ginuš, zvedej se, jdeme na procházku.” a Gina “cože…už zase..😴”

No doufám, že nám to vydrží.

Bohužel naší oblíbenou procházkovou lokalitu nevyužívám kvůlivá Máťovi, tam je velmi pravděpodobný, že někde narazí na smrdutý bahno, který já v louce neuvidím a to kvůlivá těm jeho nešťastným drápům nechci…navíc přístupové cesty taky nejsou v nej kondici a navíc jak teď není zakapanej proti klíšťatům, tak se snažím i vybírat lokality, kde je méně pravděpodobné, že to klíště nabere.

A tak teda chodíme pod přehradu, to je taková příjemná cesta (fotky 1-4)…a do parku, tam se Máťa většinou může proběhnout na přilehlém zrušeném fotbalovém hřišti…jinak už to pomalu vypadá na podzim, jak už opadávají kaštany a chodíme koukat na kačenky, co tam bydlí na lektnínovém rybníčku (fotky 5,6,7)…a nebo chodíme u nás kolem komínu na takovou loučku mezi barákama a je tam taková cesta za zahradama, kde je to posekaný a Máťu můžu vypustit na volno. Je to lepší než chodit mezi barákama. (fotky 8-9)

Jinak včera jsme v parku potkali frbulíka…to jsem teda obešla velkým obloukem, protože Gině přijdou tihle psi divní…a taky že jo, jak si psů už teď moc nevšímá, tak na tohodle reagovala..tak trochu “tancovala” na vodítku a na moje NE řekla “no počkej..NE znamená, že si nemám všímat cizího psa, ale jsi si jistá, že tohle je pes…slyšíš jak chrochtá?..Pojď budeme ho sledovat a uvidíme, kdo má pravdu."…No tak jsem jí vysvětlila, že nikoho sledovat nebudeme a říkám jí, že se jdeme podívat na kačenky…tak prej ať jdu doprčic s kachnama, že tohle stvoření je zajímavější….

Tak já si myslím, že to soužití je hodně o vzájemném respektu a teda obecně o tom, jaký máme s dotyčnými vztah.

Moje maminka je strašně hodná ženská, nejhodnější na světě…jednou určitě nastane taky čas, kdy mě bude potřebovat víc…resp. kdy už třeba bude potřebovat nejen, že se tam třeba 2x denně dostavím, jako když přišla z nemocnice a tu péči potřebovala víc, ale že bude potřeba, abych s ní třeba bydlela…bydlela u ní, protože můj barák je samý schody, zatímco ona má byt defakto bezbariérový, tak max předěláme vanu na sprcháč…už teď mám z toho hrůzu, protože moje mamka chvíli neposedí a hlavně už teď mě trošku sejří, že všechno musí bejt hned…tam se bohužel potkává její pracovitá a činorodá povaha s tou mojí, kdy na všechno je dost času a co neudělám dnes, tak udělám zítra a nebo odložím na pozítří…hlavně v klidu a bez sresu…no a prostě udělat to musím, protože vím, že kdyby to šlo, tak by si to udělala sama a nikoho by neotravovala.

Jinak jsem s maminkou měla vždycky moc hezký vztah a myslím, že moje mamka zase oceňuje, jakej jsem kliďas a pokud to jde, tak vše řeším v klidu, na pohodu a ideálně s humorem a dobrou náladou…nechci, aby moje maminka měla někdy pocit, že je mi na obtíž…

Jde spíš o to, že každá už jsme zvyklá na “svůj klid” a samozřejmě, když bych se k ní nastěhovala, tak bychom o ten svůj stereotyp přešly. Nicméně děkuju bohu za každý den, kdy je tady maminka ještě se mnou…tak bychom se nějak dohodly a nějak to společný bydlení přežily.

Alex66:

Absolutní souhlas s předchozím příspěvkem. Něco takového zažít tak ne že se otočím na podpadku ale vystřelím odtud jako raketa.

Myslím, že to je stejný, jako když si lidi berou štěňata s množírny….jako při koupi vidí, že všechno není ok, že štěně je třeba bojácné a že asi není ani zdravotně cajk, ale koupí ho, protože toho chudinku u toho chovatele nenechají a štěndo tím pádem zachrání. Jinak si to neumím vysvětlit.

No tak já jsem ráda, že máme k berňuchovi pyrenejku…resp. berňuchu bych si nepořídila, pokud bychom neměli “strážce brány” Ginu.

Já samozřejmě mám psy na mazly, ale primární funkce je, aby nás střežili jako oko v hlavě.

Máťa by toho moc neohlídal…on by určitě štěkal, ale myslím, že není odvážnej, že kdyby na něj někdo vyběhnul a zařval, tak si myslím, že zdrhne. Ale nevadí…máme Ginu, ta se nebojí ničeho. Ona byla úžasná už jako štěndo, když šel kolem naší branky chlap, co měl nasazenou nějakou chlupatou čepici s rohama…já zrovna byla na dvoře a málem se mi rafla pumpa, když procházel okolo…Gina…tak na ní bylo vidět, že si teda taky nebyla jistá v kramflecích, ale necouvla ani o krok, hrdinně se snažila čerta zahnat.

Prostě obecně si myslím, že každej berňucha by měl mít osobního strážce.

Já jsem vždycky měla problém s berňuchama…jakože tohle plemeno nechci, protože je sluníčkový…jo a pořídila jsem si ho, protože po Ginině pubertě jsem fakt chtěla něco jednoduchýho povahově…a jsem teda mile překvapená, že to je sice sluníčkovej pes, ale k cizím se chová zdrženlivě…sice když na něj někdo promluví, tak někdy zavrtí ocasem resp. tváří se přátelsky, ale pohladit se nechá zcela vyjímečně…já nechávám čistě na něm, jestli stojí o fyzický kontakt nebo ne.

Nikdy jsem neměla psa, který by někoho pustil na pozemek…i afgán byl hlídací a velmi nekompromisní, co se toho týče.

No tak to by se u nás stát nemohlo, že by se někdo cizí objevil u nás na zahradě…za prvé máme permanentně zamčeno kvůlivá tomu, aby náhodou někdo neotevřel a nezdrhli psi a i kdyby bylo odemčeno, tak taková návštěva by přes Ginu neprošla.

A pro jistotu máme ještě odpojenej zvonek. To ještě z dob berberů, když byli mladí a někdo zazvonil, tak byli schopní mi sestřelit i moje, v té době už náctileté, děti a co děti, ono když takový tele nabourá člověku do kolen, tak to už zavání nepříjemným úrazem…no takže zvonek jsme odpojili a návštěvy se hlásili telefonem…pokud jsme očekávali nějakou nenávštěvu, třeba odečet energií, tak jsem na branku pověsila buď cedulku s telefonním číslem nebo s infem, aby ťukali na okno, že zvonek nezvoní. 

Bez zvonku už fungujeme asi 15 let a kupodivu to jde. Naopak…já jak jsem totál asociální introvert, tak když někdo zazvonil, tak jsem byla tak akorát ve stresu. Sousedi taky vědí, že nezvonit, ale ťukat na okno nebo volat, takže i kdyby oni něco potřebovali, tak ví jak na to.

Pokud něco nese pošťák, tak to zase zaktivuje psi, takže se jde někdo z nás kouknout, co se to děje.

Jinak třeba když vám návštěva vleze do toho “dřeva”, no tak mě napadá “no to je dobře, že jdete, to jste se akorát trefili, tak si rovnou odložte a pojďte nám pomoct”…příště už nepřijdou 😜

Tohle mi dělala tchýně, když jsme se přestěhovali do našeho baráku…bydleli jsme naproti s tchánovci a tak, když k nim přišla nějaká návštěva, tak se chtěla pochlubit, jak “mladý” bydlej. Ale je teda fakt, že mi alespoň dopředu zavolala, že jdou. Ale tak na exkurze jsme si zvykli a naštěstí to trvalo jenom nějakou chvilku po té, co jsme se nastěhovali.

Návštěvy doma jsem zrušila…resp. zrušila je berberka Sára, když povyrostla a přestala být roztomiloučký štěňátko a začala být strážce a z povzdálí návštěvu bedlivě sledovala…tak nějak návštěvy ustaly. A scházíme se se svými přáteli mimo domov.

Musím říct, že i pro mě je to o dost komfortnější, přestože jsme dřív návštěv mívali hodně. Nestane se, že mi přijede “přepadovka” do nějakýho domácího bordelu, do momentu, kdy se mi to nejmíň hodí, kdy nemám náladu, není mi dobře atd atd…ale kamarádi volají den dopředu, abychom se domluvili na nějakém kafíčkovém posezení…takže nepočítám do deseti, ale domluvíme si nějaký oboustranně vyhovujcí termín a pak se teda těším, až si s nimi dám kafíčko, posedím, poklábosím…

Tak já psy nekoupu…jsou samočistící, takže srst oschne, špína opadá a jsou zase čistí. Max potom vykartáčovat…

Navíc my v dešti na procházky nechodíme a když teda zmoknou na zahradě, tak nikdy tak, aby byli promočení durch…jako na omak jsou hodně mokrý, ale když jim sáhnu do srsti u kůže, tak tam je sucho. A myslím, že tak to má být, že srst je asi přirozeně mastnější a tudíž při běžném deštíku nepromokne a pokud není nějaký problém, jakože by se mi pes vyválel v nějakém exkrementu, hnoji, chcíplé rybě a podobně, tak není důvod psa koupat.

Ovčanda teda byla zase neskutečnej čochtan, jak viděla vodu, tak byla k neudržení…ale nikdy žádnej problém. 

Jako psi mám kontinuálně od roku 1990 a o nějakém hotspotu jsem slyšela prvně, když jsme defakto přišla na Faunu.

Dublinbarzoj:

Krásně jste to shrnula s barzojíky.  Prvního jsem měla  jen jednoho, byl více méně pořád se mnou. Potkávali jsme se se spoustou psích kámošů, trávil s nimi spoustu času,  doma měl kocoura. Vypadal spokojeně. Byl šťastný pes.  Ale od té  doby, co mám bráchy,   a teď   k nim malýho, tak vidím,  že jsou šťastnější, když má barzoj barzoje. Třeba dnes, nejprve si oňufňávají a okusují hlavy, pak honička, potom Satan málem bráchovi ukousl nohu a teď  spí na megahromadě.😍

No já si myslím, že jsou i psi, kteří jsou spokojenější jako jedináčci…ale speciálně u těch chrtů mi přijde, že ti jsou opravdu spokojenější, když jsou minimálně dva. 

lesnizinka:

Nečum do toho kalendáře a buď ráda, že tam nemáš sršňu😜

Jako Raduš, když to čtu s těmi sršni…já osobně bych dala do oken sítě…nemusí to být napevno, jsou i takové závěsy na magnety, co se dají dát i do balkónových dveří, aby se dalo normálně chodit ven.

Prostě ráno bych nechala sršně odletět, popř. opatrně vyhnat otevřeným oknem a nainstalovala sítě. 

Jako sršni nejsou tak agresivní jako včely, ale sdílet s nimi ložnici bych fakt nechtěla.

Když jsou vedra, tak si vždycky říkám “škoda, že ti moji psi nechtějí plavat…koupat se, že by je to pěkně ochladilo” a pak když čtu ty trable s hotspotama a i dcery ausík ho měl a pěkně dlouho je to potrápilo, tak si zase říkám, že je vlastně výhoda, že mi psi vlezou do vody tak max po břicho..prostě jen namočit paciny…jako vůbec si neumím představit, jak bych je potom sušila a jestli by se jim ty zapařeniny neudělaly. 

Hele holky, dá se normálně objednat i kurýrní služba, která to u odesílatele vyzvedne a doručí…objednávala jsem takhle kurýra, aby mi vyzvedl na druhém konci republiky díly na auto z autovrakoviště…já objednávala dopravu přes PPL…jako nevím, jak se bazének povede zabalit..jakože rozměry a kolik to váží…dle toho je tam ceník, ale myslím, že do těch 120,- korun by se to mohlo vejít.

Tak já myslím, že dnes stromy třeba u silnic nemají cedulky, ale legálně by se z nich úrada sklidit neměla, že se vlastně někomu (teď nevím jestli obci nebo komu) zaplatí nějakej poplatek a pak si ten “zaplacený” strom můžu legálně očesat.

Děkuji za odpověď…já určitě nic odsuzovat nebudu, neboť nemám tolik zkušeností s koňmi, jen asi pozorování interakce koní ve výběhu za těch pár let, co jsem u nich jako holka strávila…no a u hříbat…no když vezmu “větší” hříbata, ne ještě ty, co chodí s maminama, tak jsme měli v maštali dva mladíky…ty teda byli ve výběhu sami a viděli na ostatní koně do dalších výběhů a myslím, že si to kluci docela užívali…dokonce byli do určité doby spolu i ve stáji v boxu. 

Prostě nehledě na nějaké internetové diskuze a tak, jen z toho, co jsem tak nějak vypozorovala. Zkušenosti s koněm jedináčkem, a už vůbec ne s takhle mladým, nemám.