Tak já tohle zažila až s Ginou…teda my nikdy nebyli žádní túristi, ale třeba s berbery tříhodinová procházka byla celkem normál…afgán taky neprotestoval na delší prochajdě, to až Gina je takovej pecivál.
Ale myslím, že to je u ní celkově tím, co jí baví a co jí nebaví…viz chození do lesa vopruz, ale na cyklostezce nebo na “myší” louce šlapat bude…no a jí opravdu nejvíc baví, když dojdeme na “naší zadní” louku, ta je do kopce a na tom kopečku je lesní remízek…tam když se usalašíme a ona může shlížet dolů jak kus dál po cestě občas projde člověk, proběhne běžec, projede někdo na kole nebo jde se psem, tak to je spokojená. To je vidět ten zájem a jak jí to baví.
No a to chození je to samý…ona šlape dokud jí to baví…jak se začne nudit, tak začne stávkovat…zpomalý, táhne se za mnou jako smrad a má zpruzelej výraz.
Ona je z podstaty věci čuchač…no a jakmile přestane čuchat, tak to je pro mě znamení, že je čas obrátit k domovu…teď navíc, jak je starší, tak začíná zalehávat a je těžký jí přesvědčit, že se jde dál…prostě si vybere nějaký místo, kde jí přijde, že by bylo fajn se usalašit, zalehne a tradá…hodně mi to dělá třeba u míst, která jsou rozrytá od divočáků, to se fakt kolikrát nechce hnout.
Ve své podstatě je teda jediný problém, že berňáka zase tohle moc nebere…on si tam s náma sice poleží, protože teď se tady leží, ale nějak ho to zvlášť nezajímá…jakmile se nějak významněji pohnu, tak už vyskočí jakože “juchů a jdeme”…takže musím dělat nějakej kompromis, pokud chci chodit s oběma psy najednou.
Berňucha tomu je to fuk, ten půjde radostně kamkoliv a jakkoliv dlouho…samozřejmě s ohledem na počasí a teda tím, že není zvyklej chodit nějaký dlouhatánský štreky, tak s ohledem na jeho kondici, prostě spokojenej pejsek, ale Kanimůra je prostě takovej specialista a já nejsem z těch, abych jí mutila do něčeho, co jí nebaví.
