Příspěvky uživatele

No tak lidi…vždyť s tím úhloměrem to je prostě ftípek…třeba já ty jednotky znám a nevšimla jsem si, že to není ve stupních…

Upřímně, kdyby to tady Lupus nenapsal, tak jsem žila v domění, že je to nějakej zmetek…ten úhloměr.

Dvojí metr na nově příchozí a na “starou gardu”…

Já si třeba nemyslím, že dvojí metr mám…určitě před Aluškou smekám, že dala lidožravce domov, na druhou stranu určitě nesouhlasím s tím, že se pes pohybuje někde bez dozoru…a teda bohužel se nemůžu ani ztotožnit s tím “přeci jí nebudu celej život vláčet na vodítku”…já Ginu na vodítku, resp. na stopovačce vláčím a nepřijde mi to jako nějaký trápení. Nebojím se, že by mi utekla, nebojím se, že by něco lovila, nebojím se, že by si někoho cizího všímala, vím, že by se ke mně vrátila až by si “vyřídila” co potřebuje nebo by někde čekala, ale prostě ne…neumíš přijít na zavolání VŽDYCKY nemáš ani 100% povel ČEKEJ… tak máš smůlu.

Prostě pořád zastávám názor, že pokud nemám spolehlivý přivolání, tak pes na volno bez jištění nemá co dělat…a že psa bych měla mít vždy v merku a pod kontrolou.

Potkávali jsme pána, co měl taky setra, s mým setrem byli kámoši…no teda nejdřív jsme potkali Deona, tak jsme se s ním pozdravili a on pokračoval dál…a po nějaký době jeho páníčka. On Deon třeba byl před páníkem 50-100m, ale normálně na cestě, kde jsou zatáčky, takže páník na psa rozhodně neviděl…to bych třeba řekla, že u setrů je to tak nějak přirozený, že jdou 50-100 metrů před páníkem…můj setr měl takovej rádius na procházce taky, ale to jsem dovolila tam, kde jsem na tu vzdálenost viděla, jinak musel být u mě blíž…prostě si neumím představit, že by šel pes přede mnou tak, že na něj nevidím.

Ve své podstatě Alušky Bess je z mého pohledu podobnej “případ” jako jsou třeba samovenčící psi. Většinou s nimi není problém, většinou si nikoho nevšímají …teda alespoň tací, co jsem vídávala u nás. Pes si oběhal co potřeboval a vrátil se zpátky. No to bych taky nedokázala…nedovolila…aby se mi pes takhle coural.

A je jedno, že není nebezpečnej, že nikde nic neprovede a domů dojde…s mojí náturou bych psa v takovém režimu mít nemohla…

No ono to možná bude hlavně tím, že se psy mám dohodu…ty neublížíš mně NIKDY a já neublížím tobě NIKDY.  No a že mám feny na které se musí zásadně po dobrém, protože jinak se zabejčí a nebudou váhat bránit pozice.

Ono je to spíš o tom, aby se ta situace nevyhrotila, protože pokud na mě fena zavrčí a já na ní nastoupím, tak potom jsem ten agresor já a ona se bude jen bránit…reagovat na mojí agresi. A ony by si agresi nenechaly líbit. I kdyby netekla krev, tak by to byla minimálně ztráta důvěry a ta se u některých psích povah obnovuje těžko. Vzájemný respekt a láskyplný vztah, který máme, by byl v čudu. Což je problém, protože mi přijde, že někteří psi, hlavně teda ti nemotivovatelní na běžné odměny ať už je to pamlsek, hračka, pohlazení, slovní pochvala a že když po nich něco chci, tak to udělají jen pro mé krásné oči, protože se moc milujeme.

No bóže, tak prostě nepolezu pod stůl, kam si čuba zalezla s ukořistěným čímsi a už je vidět, že to nevydá zadarmo a ani na povel nechce vylézt, protože ví, že by to musela odevzdat…no budu já se nervovat a budu jí dokazovat, kdo je vůdcem smečky…nééé…sáhnu do lednice a vyndám sýreček, páreček, šunčičku…a sladce se zeptám, jestli tu kořist nechce vyměnit…a ona chce…

Fena přijde do kuchyně a zdá se mi, že pajdá…a já jí říkám “ty pajdáš? ukaž mi pacinu” a natáhnu ruku a ozve se vrrrrrr, nedám…no a budu já na ní tlačit, ne, řeknu jí, tak pojď ukážeš mi jí na gauči a fena si vyskočí na gauč a můžu si tlapu prohlídnout…

Ono taky záleží jaký je pes, u strachové agrese nebo obecně bojínka, nerváka, člověk  na to půjde třeba odjinud než u psí holky, která se ničeho nebojí a s nikým a ničím se nesere (omlouvám se za ten expresivní výraz).

Ono jak mám psy (některé) se kterými není lehké pořízení, kteří jedou na principu “já pán, ty pán”, tak tam je to spíš o tom jak to vymyslet, aby pes chtěl, protože další varianta je psa zlomit a to určitě nikdo z nás nechce.

Některý pes funguje lépe v režimu, kdy je všechno pevně dané a dodržuje se co nejpravidelnější stereotyp, kdy mu člověk říká, co má dělat, to si myslím, že hlavně u nerváčků a bojínků…prostě nenechat v tom psa plácat…

Nevýhoda toho …když má člověk doma ředitelku zeměkoule, která se ničeho a nikoho nebojí a její náplň práce je střežit mě jako oko v hlavě, tak být tak psychicky v poho, aby fena neměla pocit, že mě musí bránit…protože jakýkoliv můj strach, moje obava může vyvolat její reakci a bude mě intenzivně bránit, i když není proti čemu. Což jsem si vyzkoušela v praxi. Gině je to naštěstí buřt, protože ta si vyhodnocuje sama a můj poradní hlas jí říká, že je to v poho…

Já naopak obdivuju všechny, co mají doma problémový “materiál” a úpornou prací se psem se jim povede, že v rámci možností pes tak nějak normálně funguje, tak to teda klobouček.

Ale furt se bavím o psích radikálkách a o nějakých normálních bojíncích…opravdu problémového psa jsem neměla nikdy a lidi, co s takovým “materiálem” dokážou pracovat tak, aby pes v rámci možností normálně fungoval a víme všicí, že je to intenzivní a velmi dlouhá až bych řekla nekončící práce by zasloužili metál.

Jo mám to podobně….vždycky sem juknu, kouknu co přibylo za příspěvky…chat není špatná věc, ale ne pro mě, nemám tolik času, abych seděla třeba hodinu v kuse u noťasu a “povídala si”….v diskuzi na mě příspěvky počkaj, na co chci odpovím i třeba na příspěvek starý několik hodin a zase si můžu mazat po svém, protože když na mě někdo zareaguje, tak si to přečtu při další prokrastinační pauze…. 

Plaka:

Kastrace proběhla v pohodě, měla jsem domluvenej spešl režim. Do ordinace, rovnou píchnout oblbovák, pak kanyla, rtg a na sál, z něj rovnou do auta. 🙂 Doma probouzení v pohodě, dneska jsou to 4 dny, eště má poslední piluli na bolest, pak vydržet ještě tak další 4 dny v klidnějším režimu (přece jen mu bral vet jednu kulku z třísla), a pak se může Netvor zase netvořit a hemžit ve velkým.
Mručení, vrčení není ale agrese, to je psí řeč, kterou se nám někdy pejskové snaží říci, že se jim něco nelíbí. Netvor na mě nikdy nevrčel, šel bez varování. Takže když jednou zavrčel, měla jsem radost. A mohli jsme komunikovat dál. Já ho nechala být s pohlazením (myslím, že jsem mu tenkrát zkoumala packu), on si do mě nekousnul, win-win situace. Posílilo mu to pocit bezpečí, že se jde i s člověkem domluvit. Když slyším jejich psí konverzaci s rotvicí, člověk by myslel, že se konají psí zápasy. 😀

Musím říct, že valná většina lidí mi řekne, že pes si NESMÍ DOVOLIT na majitele, potažmo na kohokoliv z rodiny, zavrčet. Že potom je potřeba mu jasně ukázat, kdo je pánem…a to povětšinou fyzicky.

Když já řeknu, že moji psi…teda v mém případě zase psí holky, si klíďo brďo nejen zavrčí, ale klidně se i ohradí, tak si ťukaj na čelo a jedni říkají “a to se toho psa potom nebojíš” a druzí říkají “a jak to řešíš”…no jak, pokud je to nějaká banalita, tak říkám “no aby si se nepopo…”, když vím, že to je v rámci nějaké bolesti, bolestivého úkonu, tak volím chlácholivější tón “promiň broučku, ale to musíme, maminka bude opatrná”, když je to z nějaký rozcapenosti…jako když Sára zalehla Jackovi místo a on si nedovolil lehnout na její a přišel teda za mnou “Mami..Sára mi zalehla místo”, tak tam jdu a ředitelku zeměkoule slušně požádám, aby šla na svoje…nic…takže přikážu…a madam…vrrrrrr…pokud bych na ní zatlačila ještě víc a ještě víc, tak to bychom se asi fakt musely poprat, protože fena opravdu nehodlala ustoupit a dávala jasně najevo, že ustoupit nehodlá a já opravdu nehodlám nic hrotit, proč taky…tak jí říkám “tak ty jsi zabrala Jackovi místo a ještě na mě budeš mít hubu? Zvedej se a pojď se mnou do kuchyně.” a fena se zvedla a šla, protože to už nebylo o tom “vypadni z toho místa”, ale o tom, že jdeme pryč spolu….

Takže vrčení mých psů na mě považuju za normální komunikaci…a jak píšeš…je to super, lepší varianta, než když pes nezavrčí a rovnou se ostře ohradí, bez varování vystartuje. 

Gina kolikrát ani vrčet nemusí…ona se jenom tváří hodně odhodlaně…to hlavně, když si přitáhne oválenou, špinavou kost z venku a zalehne si s ní na gauč…a já jí říkám, ať si laskavě sebere ten hnusanec a ať s ním jde ven, že je zakázáno tahat domů kosti a klacky a naopak vynášet plyšová zvířata na dvůr…a ona teda, že ne a přidá hlasový projev..vrčení…no tak to potom není žádné “aby ses nepopo” nebo “Ginuško, prosím, odnes tu kostičku”…to jsem potom já ten bůh pomsty, který se k ní rychle rozejde a hodně nahlas a ostře jí řekne “a ven a fofrem…😠”…no a madam se načuřeně, ale pomalu sveze z gauče  a odkráčí bez kosti…a prej “tak si strč tu kost do zadele…” a já za ní volám “mě se tam nevejde…”

Daja:

No tak se taky přidám páč co máme Chulika tak se u nás mluví v šifrách a i na to přijde co jsme chtěli říct. Ten pes opravdu ví a tuší nic předním nezamaskujeme.

No myslím, že tohle nedokáže každý  pes, ale jenom ti gramotní, kteří s námi žijí v jedné smečce a se kterými si normálně povídáme, protože pes se sám od sebe česky nenaučí s nebo má velmi omezený slovník.

Orionka:

Tam, kde může pes přijít “hodinu po nás” se to tak asi nebere.

No tak co se týče…přijít hodinu po mně a vlastně hodinu být někde v lese bez mého dozoru, tak to je pro mě nepřijatelné…když opomenu nějakej případnej lov, tak bych měla minimálně strach o psa…

Jako chápu, že lovečtí psi musí umět pracovat i samostatně, ale v běžným provozu si to neumím představit.

Verun:

Jen jsem pomýšlela,že bych mohla psa učesat a byl najednou v čudu(jezevčik pod gaučem)…nebo ty šifry:hele tamdle je TA,co chytá myši…říct kočka.tak je to jako říct:ke startu pozor připravit TéĎ…

No my jsme spíš přes žrádlo…hlavně Sára byla…takže když jsem se chtěla zeptat kluka, jestli nechce chleba s máslem a se salámem a k tomu rajče, tak jsem říkala

 “Nechceš tu placku s hnědou kůrkou na to to bílý a to kulatý, co je v lednici?” 

a Sára přišla a říká “Co si tady říkala o jídle?”

a já tak přemýšlím, kde jsem v těch šifrách udělala chybu…no udělala a hned několik “nechceš”…"placka"…"lednice"…ach jo…no tak příště budu šeptat, aby mě neslyšela…no to teda úplně nepobrala o co jde, ale přišla a říká “Co si tady šeptáte?”

No děs…a to by někdo chtěl, aby psi skutečně mluvili ..bože…chraň mě od všeho zlého…to by se hodilo pouze v případě, že má pes nějaký zdravotní problém, aby mohl říct, jak se cítí a kde ho to a jak bolí…no a to by zase Sára raději držela ústa, aby nemusela k vetovi…😴

Dublinbarzoj:

Říká se, že v bezu sídlí skřítci,  víly a duchové, taky se u nás strašně množí a nemám  to srdce s ním zatočit 🙈

No tak ještě tohle…ono nestačí ptáci, ale už i pohádkové bytosti…no bezy mám dva, tak se budou muset sestěhovat😎…

Jako mě přijde, že jak se snažím starat o svoje zahradní zvířátka v čele s ptactvem, tak se mi asi chtějí odvděčit a tak mi na zahradu zasadili nejen bez, ale i ostružiny a ořešák…no jsou to prostě zlatíčka😄

Já si tak říkám kolik lidí “obyčejných” lidí tohle zvládne a kolik lidí, kteří to zvládnou do něčeho takovýho půjde dobrovolně…to už je na hranici samaritánství…protože ne všichni si dobrovolně pořídí “problém”.  …feňuli samozřejmě přeju, aby se takový “blázen” pro ní našel.

Upřímně bych taky nepředpokládala, když si vezmu malý štěně, že to bude takovej průšvih, myslela bych si, že správnou socializací, poskytnutím jistot, výchovou klidným a vyrovnaným člověkem tuto povahu, chování celkem snadno eliminuju nebo minimálně dosáhnu stavu, kdy za dodržování určitých pravidel bude pes v rámci možností normálně fungovat…prostě že to bude fůra práce a trpělivosti, ale že to zvládne i “normální” pejskař jako já.

…jasně taky jsem měla bojínka..Jacka, ten měl zase strachovou agresi na lidi, kteří projevili zájem o kontakt, ale s tím se dá pracovat, pes se dá přesvědčit, že nemusí dělat bububu, že jsem tady já, abych mu ty lidi držela od těla, Sára zase byla velmi reakční na psy, ale i s tím se dalo pracovat ve smyslu..nemusíš být s každým psem kamarádka, ale budeš se chovat slušně a šlapat mi u nohy, když se míjíme se psem, ale taky měla období, kdy to bylo složitý …a může normálně fungovat, ale tohle je podstatně větší sousto.

No ono s tím lovením…každej má na to jiný náhled a teď nemyslím lovení jako takové, ale spíše, co konkrétní pes uloví.

Někdo má problém se srnou, jiný se zajícem, další s holubem…spousta psů loví myši, ale to povětšinou nikomu nevadí.

No a teda co ten holub?…no to asi taky bude někomu vadit, někdo si řekne, že ulovení holuba není taková katastrófe…a to nepíšu proto, že bych se zastávala Alušky, ale jako obecný a holý fakt.

Ono někdy tomu ulovení nejde úplně zabránit…příkladně moje Sára ulovila na zahradě krtka, než jsem k ní doběhla, tak bylo po krtkovi, taky vzadu na zahradě zakousla mladýho kosáka, jako je mi to líto, obzvlášť když si kosáky piplám a někdy i pomáhám rodičům s krmením a krtka na rozdíl od jiných zahrádkářů na zahradě taky vítám, protože mi udělá takovou pěkně načechranou hromádku zeminy…ale opravdu nebudu chodit po zahradě se psem na vodítku, i když možná mnozí namítnou, že bych třeba měla. 

Ono ne každý pes je od přírody lovec, třeba mojí pyrenejku nechává zvěř chladnou…mimo divokých prasat a to myslím, že je asi proto, protože je vnímá jako nebezpečí. Je ochránkyní “svých vrabečků, sýkorek a kosáků na naší zahradě…kupodivu sama vyhodnotila už jako mladá, že dravec na obloze představuje pro ”její" ptáčky nebezpečí a nejdřív po něm štěkala a pak běžela rozehnat hejno, které si na zemi v otevřeném prostoru něco zobalo…a to normálně kolem vrabčáků prochází bez povšimnutí a oni kolkrát ani nepopoletěj a nebo jen tak, aby se neřeklo….když se mladý vrabeček topil v jejím bazénku, tak ho taky nedrapla, ale řvala tak dlouho a i běžela pro mě dovnitř, abych šla s ní ven a aby mi toho nebožáka ukázala…

Měla jsem bytového kocoura, na balkóně ulovil za svůj život dvě sýkory a jednoho kosa…našli jsme to vždycky v bytě už částečně sežraný…tak měla jsem přestat pouštět kocoura na balkón.

…můj Jack, jak nastal na podzim čas ježků, tak každou chvíli jsem mu nějakýho páčila z tlamy…to, že jim neublížil a jen je nosil je věc jiná…jinak musím říct, že Jack byl opravdu hodný pes a všecko mi na požádání odevzdal, ale toho ježka dát nechtěl…ještě teď si po těch letech vybavuju, jak jsem ho zcela nekynologicky naháněla večer v noční košili..běžel Jack, za ním já a za námi Sára…to bylo pokoukáníčko…

Aneb kdo jsi bez viny hoď kamenem…a neznamená to, že ten viník nechává lovit svoje psy…teda teď mluvím za sebe.

Takže ještě jednou…nechci nikoho obhajovat a říkat, že jenom proto, že je Aluška “naše”, tak se nikdo neozve…chtěla jsem jen říct, že mě ve své podstatě překvapuje, že zrovna ulovený holub, které kolikrát města hubí ve velkém, bude příčinou nějakého rozhořčení…co kdyby to nebyl holub, ale třeba potkan? To by bylo v pořádku? 

No jak říkám…je to strašidelný😲😄…to už doma nejenže nemůže člověk mluvit, ale ani myslet 😂

Ronja s motejlem:

Ježkovy…Sardullah, tak je zrušte, jestli to jde. Myslete taky na sebe, jo, asi to bude škoda…ale další rok se s tím budete dělat, ten další zase. Přináší Vám to víc radosti nebo starostí? Vždyt si tam můžete něco dát, nějaký truhlík nebo nevím, co máte ráda. Ono taky všechno držet, zachraňovat, člověk je jen jeden, má jedny záda, jedny ruce, JEDNY NERVY.

No oni to jsou nálety, vyrostlo mi to tam samo…kdybych měla větší zahradu, tak to asi neřeším, ale takhle mi už zasahují opět až nad bazén.

Já bych to snad už i pokácela, ale jak jsem lidumil…tedy pardón ptáčkomil a jak si hýčkám a rozmazluju svojí ptačí komunitu u sebe na zahradě, tak si furt říkám, že pro ptáčky dobrý, pro nějaký hmyzáky dobrý v květu a bobule třeba zase nějaký ptačí obyvatel uvítá…navíc mi to přišlo, že mě ty bezy pěkně “odstiňují” od sousedů…

No chystám se ale, že je porubu tak max do mojí výšky a zeštíhlím…s tím, že mám bezy dva, tak ten jeden zlikviduju úplně a ten druhej budu seřezávat průběžně během roku.

Do toho ještě bojuju s ostružinama, kopřivama a s přísavníkem…někdy mi přijde, že je to boj s větrnými mlýny. Ale ten bazén si vybojuju a vegetaci musím přeprat…😊

PS: teď na zahradě hromadím větve, protože ještě toho mám hodně k prořezání a na podzim objednám kontajner a hromadně se to odveze…tak to upřímně přemýšlím o tom, že si zaplatím pracanty, aby to do toho kontajneru natahali.

Orionka:

Čtení myšlenek je základní psí vlastnost, či umění.

No ale u některých psů je ta schopnost na takový úrovni až je to strašidelný…a to samý jejich schopnost rozumět česky…ono když člověk doma musí mluvit v šifrách😴..

No my bydlíme v baráku po rodičích…tam jsme se museli přestěhovat, když umřela tchýně, abychom se mohli starat o tchána…měl Alzheimera a my měli malý barák, tam bychom se všicí nevešli…ale tam teda byly taky schody…

Jo …jsou i čupr babky, ale tak zase nemůžu počítat s tím, že já taková budu. Už teď zjišťuju, že to není jako “za mlada” a to se nepovažuju za starou bábu.

Příklad…chtěla jsem postavit nový plot přepažující zahradu…nic složitýho…zemní vruty, železný sloupky, pletivo orámované prkny…plus brána…k tomu bylo potřeba z jedné strany brutálně ořezat velký tis…a pak demontovat starý plot, protože nový jsem posouvala o metr do zahrady. No když jsem na to jukla “odborným” očkem, tak jsem myslela, že za jeden den to zmáknu…vždyť na tom nic není…no rubání tisu řetězovou pilou mi zabralo dvě odpoledne, bylo toho nějak víc než jsem čekala..větve jsem pak ještě rozřezávala a co šlo tak rovnou štěpkovala a další den jsem dodělala plot a další den demontovala ten původní….takže z jednoho dne byly najednou 4 dny…i když samozřejmě ne v kuse. Myslím, že ještě tak před několika lety bych to zvládla za půlku času a bude hůř…ono s těma mejma zádama to taky není takový, jak to bejvávalo, i když se snažím záda posilovat cvičením, já s nima měla vždycky problémy, mimo dobu, kdy jsem jezdila na koni. 

Dneska když makám celý odpolko na zahradě a to teda s přestávkama, tak večer automaticky beru nějakej prášek na bolest…

Tenhle tejden se chystám začít umravňovat ty černý bezy, který od jara zvětšily velikost snad 3x…a už teď je mi z toho špatně…když si zas představím jak budu tahat ty větve 😴….mám sto chutí to pokácet úplně, ale zase je mi to líto…

Tak bydlení v baráku….já jsem původně panelákový dítě a nikdy mi to nepřišlo jako problém, protože jsme jako děcka furt někde lítaly venku…

Nicméně jsem ráda, že jsme s manželem koupili barák, když byl synovi rok…s malejma děckama je to k nezaplacení….měli tam písek, bazén…nemuseli jsme se někde crcat na koupališti, mohli jsme být celej den venku, já venku i vařila…super…no a na psy, to ani nemluvím…hlavně se štěňaty je zahrada velká výhoda, když člověk s nima lítá každý 2-3 hoďky i v noci.

Ale má to i svoje negativa…mě absolutně nebaví o tu zahradu pečovat, to je pro mě za trest…a samozřejmě, ten luxus, že si na tu zahradu můžu dřepnout stojí dost peněz…tak známe to všicí, co máme starší baráky, to do toho člověk kolkrát sype prachy, který ve finále nejsou ani vidět. Třeba moje kamarádka se svého času pochlubila krásnou novou sedačkou…já za ty prachy měla novej kotel v kotelně, kterej nikdo neviděl. Moje další kamarádka odfrčela k móři, já jsem dělala novou dlažbu…protože jsme nikdy neměli takový příjmy, aby to vyzbylo na všechno.

Možná, že nejsem moc objektivní hlavně proto, že mi manžel nepomáhá a vždycky péče o dům a zahradu byla na mě. Ještě zkraje, když jsme byli..nazvala bych to vyšší příjmovou skupinou, tak mi na ty těžší práce zajistil a zaplatil lidi, ale to skončilo a tradá. Přijde mi, že nic nestíhám…nevim, co mám dělat dřív, jestli uklidit doma, vrhnout se na zahradu, jít se psy na prochajdu, postarat se o mamku, do toho práce a moje chronická prokrastinace…takže se tím práce nahromadí a o to víc se mi do toho nechce.

Upřímně se docela těším, až se na starý kolena přesunu do bytu a nebudu muset nic kolem baráku řešit.  A samozřejmě zbyde i víc peněz, protože i běžnej provoz baráku vyjde měsíčně na pěknou sumičku, oproti nákladům v bytě,  …teda ve vlastním bytě. Což bych si z důchodu ani nemohla dovolit. Navíc barák by potřeboval větší rekonstrukci, na kterou taky nejsou prachy, bůh ví, co ještě vymyslí Evropská unie za bejkárny, které taky nebudou zadarmo…z toho mám upřímně taky strach….další věc, my máme v baráku samý schody, pokud by někdo z rodiny byl imobilní, nebo částečně imobilní, byť dočasně, tak je to taky problém….teď když má třeba Bobca takový zdravotní problémy, tak mě to jen utvrzuje v tom, že bezbariérový byt  ve středu města a přitom v klidé lokalitě, je prostě takové významné plus.

Trickyvoo:

Ráno vstanu, převléknu se do domácího a jdu snídat, Malina mě normálně uvítá. Když vstanu a rozhodnu se, že jdeme už na tu dlouhou procházku hned po snídani, ona to hned pozná. Nemám speciální venčící oblečení, ta myšlenka je jen v mé hlavě a všichni podle Maliny poznají, že už mám “plán”.  Ona se hned chystá ke dveřím, že jdeme. Nechci se vás Sardullah dotknout, ale prostě asi se změní náš pach, když máme “plán” 😁

Jo je to možný… tak podle něčeho to ti psi poznat musí… nevšimla jsem si, že by měli někdo schovanou křišťálovou kouli. 
I když to často vypadalo, že čtení myšlenek je základní funkce… hlavně Sára, ta byla přeborník… ležím na gauči, čučím na telku a napadlo mě, že bysme mohli vyrazit na prochajdu… a Sára přilítla “juchů… jdeme na procházku”

Takže můj plán musí smrdět až za roh…😜

Aluška:

Takhle Mirďa naznačuje, že je třeba jít do lesa 😀. No odolat nelze….

Teda řeknu ti, že Mirďovi fotky bys měla dávat pouze do vlákna “psí a jiné oči”…protože ty jeho pohledy jsou teda nepřekonatelný….jak tady nedávno proběhla diskuze o té aplikaci, co by měla překládat psí řeč…na co by nám byla? Specielně Mireček dokáže mluvit očima..😍

Bobca:

No chvíli jsem čučela na ten úhloměr,než mi to došlo🤭..

Buď v klidu…já taky🤪