Příspěvky uživatele

No tak teď jsem teda odkopala, co bylo vidět a slibuju na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, že fakt vyrazim na sběr 2x denně. Už to kopat fakt nechci.

Kotě jsem dostala asi v šestý třídě, když už jsem teda jako nemohla mít psa…ale teda jako “náhražka psa” zlatý morče…venku za mnou běhalo na volno, přiběhlo na zavolání, umělo chodit na vodítku a umělo si na povel sednout a čekat…kotě bylo takové to polodivoké, co se někou okotila kočka ve stodole a následně odchyceno a darováno jako mazlíček do bytu...žádnej mazlík to nebyl, byla jsem spíš zdrápaná, ruce, nohy, jak mě intenzivně “lovil”….prostě Mikeš by se dal naprosto přesně popsat jako “z divokých vajec”…no když mu bylo tak 12 let, tak už se s přihmouřenýma očima dal tím mazlíkem nazvat.

No prostě pro holku, co si představovala kontaktní a přítulné koťátko, které by bylo parťák, to byla fakt prohra v loterii a myslím zpětně, že i kocourovi by bylo lépe někde ve stodole jako kočka myšilov, které tam lidi šoupnou nějaký jídlo na přilepšenou…

Jo…taky jsem měla vycvičený morče, než imaginárního psa…

včera mi popřála už předem k mým únorovým 70

No jak by řekla moje 85ti letá maminka…70 let? No tak to je ještě mladá holka…aneb všechno je relativní…

Já teď chodím každý týden s maminou na kafíčko s jejíma kámoškama (všechny už mají tu osmdesátku na krku, těsně před nebo lehce po), protože jí v tomhle počasí nikam samotnou nepustím, aby neuklouzla a nenamlela si hubu nebo hůř, nezlomila kosti a ale aby teda za těma “holkama” mohla.

Minule mě pobavilo…"holky" jsou všechny bývalé pracovnice drah aneb ajznpoňačky..a moje máma říká “Holky, jak se jmenoval takovej ten malej blonďák…dělal výpravčího”…"a kterej a kde ho dělal a …"…"tak mi holky říkejte jména, já si vzpomenu"…"Novák.."…"Procházka…"…"Radosta…"..."Šimůnek"….a mamka “jo, Šimůnek, to je von, to byl ale blbec…” a to je pointa…to jsem se docela zasmála..

Já pak mluvila s mojí kámoškou, tak jsem jí líčila průběh dýchánku, že mě celkově teda “holky” fakt pobavily…kámoška říkala, že příště jde se mnou, když to byla taková psina…

Chci tím říct, že když jsem na ně tak koukala, tak tohle bych si asi taky přála, až budu v důchodu, tak abychom se s kámoškama slejzaly alespoň jednou tejdně na to kafíčko…

A že doufám, že budu alespoň tak funkční, abych se na to kafe dobelhala…

Moc ti držím palce, abys ta operace dopadla dobře, aby ta rehabilitace proběhla na jedničku s hvězdičkou a abys pak mohla trajda kam je ti libo…🍀…pak hned bude svět veselejší…

Sarah01:

Pěkný bo.del. Asi nezbývá, než aby ho při dalším napadení někdo odbouchnul. Myslím toho psa.

No jako pak mi přijde, že boj s takovými ignoranty je jako boj s větrnými mlýny a stěžovat si člověk může tak max na lampárně…vyjde to asi na stejno…

Se fakt divim, když je ta čuba tak profláklá, že lidi sebou nenosí alespoň ty paralyzéry…

Sarah01:

To je život, jíst se musí. 😊

Jako já kdybych si měla maso “odchovávat” sama, tak je ze mě vegetarián…protože všechno je roztomiloučký….všechno se pojmenuje, ochočí a tím pádem je zvíře kámoš a ne jídlo…

Mě dělá problém utratit i akvarijní rybičku, ale to musím, když je potřeba…a to se jedná jen o to, že jí prsknu do sklenice s minerálkou a ledem…jako třeba u malý neonky to ještě jde, ale když mám utratit třeba skalára, tak už mám problém.

Mě dokonce dělalo problém krmit skaláry potěrem pavích oček…resp. dokud byly paví očka u skalárů v akvárku, tak mi to tak nepřišlo…sem tam nějakej prcek přežil, ale bylo jasný, že většinu prcků sežraly ty placatý piraně…no a pak mě tak napadlo, že je samozřejmě pro ryby nejlepší když budu krmit “živej barf”…a tak jsem založila akvárko s gupkama jen kvůlivá produkci živého krmení a to mi vydrželo jen do chvíle, kdy jsem ty prcky vypustila ke skalárům jako svačinku…no zkrátím to, mi těch chudinek přišlo tak líto, že co jsem stihla zachránit, tak jsem zase přelovila do bezpečí…no a pak zabij králíka…to prostě nejde…tady teda musím říct, že ani nejsem za pokrytce, protože králíky nejím.

impact:

Kuwa jsem šla pozametat hovna na dvůr a to bylo jak když hraju curling! Mávnu metlou a hovna vžuuuuuuuum a byly na druhý straně dvora. 🤣🤣🤣🤣🤣

No tak já budu muset někde v kůlně vyhrabat motyku…fšécko přimrzlý…🙄…tak budu vykopávat hovňajze….a to ani nechci myslet na to, kolik toho zůstalo pod sněhem, neboť když to nasněžilo, tak jsem byla v práci…až sleze sníh, tak to bude móc hezký, už se těším na hovňajzovou sbírací prácičku.🤮..

HH…super, cokoliv, aby alespoň některé děti neseděly na zadeli doma a hýbaly se, navíc co jsem viděla, tak to není úplná sranda a některý překážky bych teda ještě dnes raději skočila v koňském sedle, protože já už bych to asi sama nepřehupsla…ale zároveň mi to trochu přijde líto…viděla jsem dělat HH převážně holky, myslím, že tam určitě nějaký “sen” jezdit na koni je a že tohle je taková “náhražka” a mrzí mě, že prostě ne každý, kdo by si to přál, kdo o tom sní má možnost “chodit na koně” …jak jsme tomu za mých mladých let říkali.

Prostě mi to připomíná dobu, kdy jsem ještě u koní nebyla a hrály jsme si s kamarádkou, že naše kola jsou jakože koně…prostě kůň to není…

S těmi imaginárními psy…hele já nevim, to jsem viděla dělat dospělý lidi…a jak nic proti ničemu, nikoho tím neobtěžují, ať si každej dělá co chce…jsem venku a hýbu se, tak furt lepší než dřepět u televize, ale jako koncept mi to přijde takový pitomý…dám povel, předpokládám, že ho imaginární pes splnil a pak toho imaginárního psa ještě pochválím, tak na to teda už nemám tu “dětskou” dušičku…to radši budu chodit do parku krmit vrabce…nebo když už teda pes, tak se nabídnu jako venčitel do útulku…

https://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/havirov-zivotice-agresivni-pes-taraba-majitel-obyvatele-vypovedi-policie-dukazy.html?seznam-hp=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box

Dřív se chodilo běžně… lidi vzali kárku a tradá do lesa… a klacky a popadaný stromky a ještě stojící soušky si prostě z lesa odvezli. No a šišky samozřejmě.

Stejně tak travnaté plochy většinou ty menší, které nikdo nesekal tak tradá kárku, srp nebo kosu, hrábě a králíci měli krmení a tím ty plochy udržovali, dneska se to u nás už neděje a tam, kde díky těm lidem bylo posekáno, tak je vegetace po pás…a klíšťata tam mají pré.

Tak když to tak čtu … myslela jsem, že je naprostá hrůza, když si Gina tak jednou za měsíc vezme na žužlání nějakýho plyšáka a užužlá mu ucho a sežere ho…takže já už jí ty plyšáky rovnou beru s tím, že když to žere, tak jí to nenechám…. a koukám, že jedno plyšový ozško za měsíc je na pohodu.

Jack sežral gumovej míč… ale já to netušila do chvíle kdy ten rozkousanej míč vyblil, ale to fakt byly velký kusance… to se mi udělalo skorem fyzicky špatně, že měl takovej kus gumy v břiše. 

No tak nějak… Máťu mám už 4 roky a furt zapomínám, že poslouchá..

Já jsem u svých psů zvyklá, že když je nějakej problém, tak musím vymyslet, jak to udělat, aby pes chtěl….no a tohle “postižení” mi trochu komplikuje život… mám s Máťou problém… příklad… jde na vodítku a každou chvíli vyrazí vpřed něco očuchat, označkovat a vždycky se mnou škubne a já mu říkám “Maťul, co to děláš, nemůžeš s maminkou takhle škubat”… další škubnutí “no tak Maťulí, co jsem ti říkala”….já už màm vyškubanou ruku a jsem otrávená… tak použiju to, co používám na Ginu rázné“NE”… no tak to vůbec neví co to je a já si říkám co budu dělat s touhle nepříjemností a pak mě to trkne… bože vždyť mám poslušnýho psa a vydám povel a je to.

Tak s tím vystupováním z auta jsem měla problém s malou Ginou… jakmile jsem otevřela dveře, tak se rvala ven a nebyla jsem schopná jí naučit, že se vystupuje až na povel. Až jednou se nějak zamotala, já jí nestihla chytit a ona defakto vypadla z auta a zůstala viset ve vzduchu na vodítku, naštěstí na postroji a od té doby opravdu čeká až si porovnám vodítko a zavelím, že se může ven.

Máťa se taky z auta cpal ven… já zoufalá, dokud mě netrklo,  že on se narodil cvičenej a tudíž opravdu stačí zavelet zůstaň nebo čekej a on počká… prostě deformace od pyrenejky a u berberů jsem to měla podobně, kde ty povely úplně nefungují, kde je potřeba proslov a vysvětlování a Máťa je sice zlatíčko, ale rozhodně ne nejostřejší pastelka v penále a tak chudák moje vysvětlování nepobral. 
To je tak, když si člověk jako já pořídí “ normálního” psa a pak ten chudák netuší, co po něm chci.

A zlatýho bludišťáka za historku ze života majitele psů vyhrává….😎

Já když si představím, jaká šlupa to musela být do tý hlavy..😴…no ještěže z toho nebyl otřes mozku.

Jako s těmi rukavicemi… někdy mi přijde, že si tím tak trochu šoupu s rakví… když mám v každý ruce vodítko se psem a strčim si ty ruce , co teda držej ty vodítka, do kapes… Ginuši vodítko ještě omotaný kolem ruky,  tak si tak říkám, že kdyby nastala nějaká nečekaná krizovka a psi se rozběhli dopředu, tak ty ruce určitě nestihnu vyndat a padnu rovnou na hubu…

Jo a s čepicí mám taky veselou historku… resp. ani ne veselou a vlastně ani ne historku….

Asi před čtyřmi roky jsem si koupila kulicha s takovou tou chlupatou bambulí v černé barvě… já obecně v čepici vypadám jak debil, ale v tom kulichu o fous méně… mimo čepicovou sezónu se mi plete ten kulich furt pod ruce… ať sáhnu do skříně nebo do šuplete, tak první na co sáhnu je kulich…. no a přijdou mrazíky, já všechno prohrabu a kulich nikde… až do jara, kdy vykoukne sluníčko a hle… otevřu šuple a na vrchu kulich… za celý 4 roky, co ho mám jsem ho ještě ani jednou neměla na hlavě. Letos jsem myslela, že na něj vyzraju… přimotal se mi pod ruku na podzim, ale bylo ještě moc teplo na čepici, ale říkám si “ hele kulich, tak já tě dám sem ( už nevím kam, ale někam, abych ho v zimě bezpečně našla) a v zimě tě nebudu hledat”… no a překvapení… kulich zase zvládne zimu bez ztráty kytičky… jako fakt mám dojem, že si žije vlastním životem a pohybuje se po domě…

Mě už to teď sejří defakto komplet…zima, tma (i když už se den prodlužuje, tak furt vstávám za tmy a z práce přijedu za tmy) a teď ještě ta debilní ledovka, případně krusta na sněhu, případně ledové střepy…

Teda u mě je to každoročně…od tý půlky ledna a ten únor, to je pro mě období za trest…jsem votrávená, nic mě nebaví, nic se mi nechce, ven se musím pořádně oblíknout, permanentně zapomínám čepici a rukavice…🙄

Jako včéra se mi to s tou čepicí pěkně vymstilo…já mám na Ginu posouvací vodítko, takže si prodloužím, zkrátím jak potřebuju, to zajišťuje kovová posuvka…no a včera jsem i Gině to vodítko prodloužila, což běžně nedělám, takže posuvku jsem měla blíž u ruky než obvykle a madam klasika…zatáhnu, tak jdu směr panička a obejdu jí…já standardně provedu manévr rukou nad hlavou s vodítkem, abych teda nebyla zamotaná a mrdla jsem se tou kovovou posuvkou do mého zmrzlého čela…jsem normálně myslela, že jsem si tam udělala díru…😄

No …kéž by na našich trasách byl takový terén…

Dnes jsem se před prací jela kouknou, jak vypadá přístupová cesta na naše luční trasy…je to do kopečka a teda ledovka, tak se na to můžu krajc vajc.

No a na cyklostezce pro jistotu udělali běžkařskou dráhu, no tak tam už se vůbec nechci motat…

Jak jsem si furt přála, aby “zamrzlo peklo” a nebylo bahno, tak se mi přesně potvrdilo úsloví “bacha na to, co si přeješ”…jo peklo zamrzlo a všude ledovka nebo sníh s tvrdou krustou.

Jako upřímně, kdyby Gina lítala po zahradě s klukama, tak bych si vůbec nedělala hlavu a na nějaký procházkování bych se upřímně vyprdla…jenže madam se zvedne max, když se přes ní přežene tornádo v podobě Máti a Árčího, to se teda nasupeně zvedne a jde je “honit”…což v jejím případě vypadá tak, že udělá dva cvalový kroky směrem k nim…jenže mezitím pánové už udělali otočku u branky a letí kolem ní zpátky do zahrady a jak běží kolem ní, tak madam zase udělá dva cvalový skoky a jde si lehnout někam mimo jejich trasu…což je teda pohybu nula nula nic.

Tak mě teď tak napadlo, že zkusím zjistit, jak vypadají cesty u nás v zooparku a že bychom se šly s Ginou projít tam…teď by nás to stálo jenom 200,- tak to bych asi přežila a mohlo by tam být mrtvo…

No na mě to na FB taky občas vyskočí…ale upřímně nevím, co si o tom myslet…jakože já jsem měkoň a někdy mi přišlo, že ty terény pro koně nic moc, spíš nic než moc a někdy mi to přišlo až nebezpečný, někdy mi přijde, že to není pro koně úplně komfortní…ale jak říkám, já mám na to takovej hodně subjektivní názor…

Jo fungujou stejně…já před lety používala i starou deku…ráno jsem jí sbalila a hodila k nám na sloupek u branky a pak mi jí někdo ukradl.

Mě by teda nepřekvapilo, že se na to někdo chytne.

Já to prostě vidím kolem sebe, že tady žiju v nějaký pejskařský bublině, ale že tohle není reál.

Když vezu opravdu laickou veřejnost, která buď měla psa s PP před hodně dlouhou dobou, nebo vůbec a ani takového psa nemají v rodině a nebo někdo ze známých, tak představa kolik stojí pes s PP je hodně mimo mísu.

Takový běžný odhad ceny…"co to máte za pejska?"…"to je pyrenejská horská psice…Bella a Sebastián (takhle upřesňuju Ginu)"…"a to máte s papírama?"…"jo je s papírama"…"no tak ta musela stát fůru peněz… tak deset tisíc, ne?"…..

No asi tak…představa lidí o ceně papírovýho psa je často zkreslená a i těch odhadovaných deset tisíc jim za psa přijde hodně.

Já mám psy v cenové relaci takovej ten nižší průměr…za Ginu i za Máťu jsem dávala 25 tisíc a to už se dost lidí hroutí, že teda 50 tisíc jsem dala za psy…prostě když se to takhle sčotne, tak jim to fakt přijde za bambilion…za čokla na mazla…

Zase musím říct, že mi přijde, že se zlepšuje povědomí o PP…ne teda, že by se lidi nějak změnili v názoru na to k čemu jsou “papíry”, ale tak nějak se začínají bát, že naletí podvodníků a množitelům….jenže tím ta pozitiva končí a myslím, že inzerát s jezevčíky za 6000,- s PP je jen důsledek, jak nachytat ty lidi, kteří teda už i na ten PP začínají koukat a nachytají třeba i těch lidí víc…