Hele holky a je to velkej problém, když pes jí jen jeden druh masa, nejde spíš o to, abych tak nějak vyvážila poměr svaloviny, vnitřností a kostí…u rostoucího psa teda o něco víc hlídat poměr vápníku a fosforu…i když u malýho plemene je to dle mého o fous jednodušší než u velkého rychlerostoucího plémě.
Si tak říkám, že když pes spapá you complete celý kuře, tak je to za mě cajk…jasně malýmu pejskovi asi nemrsknu celý kuře, ať se s tím nějak popere, ale nějak naporcovaný na malý kousky, případně pomletý. Pokud pes není alergickej, pokud mu kuřecí maso nečiní žádnej problém, tak já osobně si nemyslím, že pestrá strava automaticky znamená bambilion druhů masa….naopak bych se radši vyprdla na nějaký granule a radši krmila to kuře…
A to ostatní?…No tak mu tak nějak “nacpu” během mojí snídaně, oběda, večeře, svačiny, tím, že se podělím tu o jogurtík, tu o bramboru, tady odkousnu a nabídnu kousek jablíčka, tady podstrčím suchej rohlík…Dneska si moji dva ofrňovači spapali ledovej salát a mrkvičku…stačí to zabalit do tortily s opečeným masem a hlavně musí to být propagováno jako moje jídlo s následným “královským dělením”.
Devítiměsíční štěně? Co mi to jen připomíná?… Aha, mojí Ginu… prej.. “ já si myslim, že už jsem velká dost a že jíst nepotřebuju vůbec. A nastalo období švédských stolů, aby si madam mohla vybrat co chce… nechtěla nic… a tak jsme přešly na krmení z ruky resp. vidličky a u toho jsme ještě dělaly “ za tatínka, za maminku…˚ a “éro letí, nemá děti…´
Prostě ta zodpovědnost za rostoucího psa mi nedovolila nechat ho nejíst.
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 16.08.2026, 14:59:52
Zlato, tak ti rozumím…jo teď to bude nějakou dobu takhle blbý, ale jednou se budeš moct nadechnout, aniž bys měla pocit, že ti pukne srdce, jednou si budeš moct na Dafinku vzpomenout, aniž bys ronila krokodýlí slzy (no teď to píšu a sama bulim), jednou budeš dávat k dobru “veselé historky z natáčení”.
Nepíšu to proto, abych ti ulevila, to vím, že to nejde, znám to, ale právě proto, že to znám, tak vím, že někde je světlo na konci tunelu.
Neuvažuješ o novém psím přírustku?…Ono to tu bolest nevypne, ale člověka štěndo zaměstná a nemá čas se tolik pitvat ve svých pocitech…
Impact psala o lexaurinu…já teda nebrala lexaurin, ale tak minimálně měsíc jsem byla na práškách na spaní nonstop, protože jinak bych noci probrečela a je otázka, jak bych byla nebo spíš nebyla potom schopná fungovat.
Jako holky, dneska jsem pobavila už třetího zákazníka…
Za normálních okolností mám vlasy v culíku a nebo v něčem podobném a na hlavě brejle a ty si vždycky rukou stáhnu na oči, když potřebuju….no tak dneska si dámička vyrazila do práce v rozpuštěných vlasech s čelenkou, takže už se mi tam nevlezly ty brejle a mám je položený na klábosnici….už jsem si 3x dala z hlavy na oči tu čelenku…😴…
Já teda musím říct, že jsem totálně mimo proud v tomto vlákně…hodně poslouchám remixy…ideálně ty, který “používají” fitness dance studia (něco jako zumba)…a teda to nejvíc umírněný je od Miley Cyrus..
Odpověď na příspěvek uživatele Xerxova z 07.08.2026, 16:54:25
Mně to přijde, že záleží pes od psa… když to vezmu dle mých psů současných i budoucích, tak s ovčandou, setrem a asi i s afgánem bych volila spíš svižně a myslím, že by úplně stačila jedna zastávečka na nejaký to napití, chvilku odfrknout a pokračujeme.
S medvědoidy… s berberama a Máťou bych volila volnoprocházkové tempo a nějakou tu zastávku… když tak vzpomínám na berbery, tak max jednu nebo dvě.
Ovšem absolutně nemám zkušenost se složitějším terénem… my chodíme všechno po rovince, tak max mírnej kopec, protože já nesnáším chození do kopce a vlastně ani z většího kopce dolu mi zo není moc příjrmný.
Odpověď na příspěvek uživatele DafiŽeryková z 06.08.2026, 15:54:59
Jsem ostuda-já vím
Prosim tě, nejsi ostuda, jen z tvého popisu mi to nebylo jasný a nevěděla jsem, jestli jsi se neodhodlala, takže jen zvědavost, nic jinýho v tom nebylo.😉
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 06.08.2026, 07:14:26
Já se k tomu nevyjadřovala, protože tomu rozumím, jak koza petrželi a ták moc jsem držela palečky… opravdu jsem si myslela, že to dobře dopadne, tohle jsem nečekala.
Moc mě to mrzí, někdy prostě nestačí, ani když člověk udělá všechno, co je v jeho silách.
