»
Odpověď na příspěvek uživatele
Verun z 02.07.2026, 22:18:36
No ono jde spíš o to, jak to člověk vnímá a jak to pes myslí… mně nevadí, když mi pes sdělí svůj názor. .. že je mu třeba něco nepříjemný, hlavně to nesmí být agresivně…třeba při tom česání, pro něj na partiích, kde mu to není příjemně. Gina po svém řekne, že tohle se jí nelíbí, já jí řeknu, že tu zadel učesat musíme, tak ať to chvíli vydrží, že přeci vidí, že piškotky mám připravené, jen nemám tři ruce, abych i česala i jí “ držela chlupy”, aby to tahalo co nejmíň a zároveň jí prokrmovala piškoty a ona to teda vydrží …. od jednoho piškotu k druhému…
To samý s odebráním klacíku doma… já za ní určitě nepůjdu s tím “ ukaž, co to máš”, protože ona odpoví “ neukážu.” Takže buď se jí zeptám, jestli to nechce vyměnit a nebo “ to si děláš prdel, co jsem řekla, klacky se do obýváku netahají!!!” A co na to Gina? “ vůbec nevím o čem mluvíš, tohle není můj klacek, já ho nepřinesla a kdybys o něm nezačala, tak jsem si ani nevšimla, že tady nějakej je”… a vůbec jí nenapadne, aby se ohrazovala, že jí ho vezmu… z mého hlasu pozná, že se dost zlobím a nemá smysl se dohadovat, protože za tu dobu, co se mnou žije poznala, že z nás dvou jsem já ta tvrdohlavější.
Prostě je to o tom, že když dva dělají totéž, tak to není totéž… bohužel i při takové banalitě jako je odebrání klacku.
Když byly děti malé, tak moji psi byli učeni se o nic nehrdlit, protože i dítě strkající ruku do misky v době krmení mu nejde nic sebrat, ale naopak jde mu tam nějakou dobrůtku přihodit. Byli učeni, že dítě je kámoš, ze kterého padají dobrůtky a že je výhodné se s dítětem o vše dělit. Děti byly učeny, že pejskovi se nic nebere a bez mého dovolení se mu do misky nesahá… ale známe malinké děti, člověk se otočí a je vymalováno, ale v tomhle je na moje psy spoleh. Nikdy mě nenapadlo, že tohle musím učit i psy vůči manželovi.. a manžela vůči psům… i když tady jsem ztratila všechny iluze.
A že třeba zlodějka Sára ukradla něco z linky, zalezla si s tím pod stůl, odhodlaná bránit svůj úlovek. .. no tak nejsem blázen, abych za ní pod ten stůl lezla, když na mou otázku “ ty jsi něco ukradla?” odpoví zavrčením a šla do otevřené konftontace, když jí můžu zavolat k době a říct “ pusť”, pochválit jí a dát pamlsek.
Prostě tak nějak jít cestou nejmenšího odporu, aby bylo po mém a pro čubu to bylo bez ztráty důstojnosti, prostě s ředitelkami zeměkoule jednám s respektem a musím to vymyslet tak, aby všechno bylo po dobrém a dobrovolně, protože já, u takhle velkýho psa, fyzickou převahu nemám a fakt si nechci pošramotit dobré vztahy, protože vím, že spoustu věcí dělají jen pro mé krásné oči a proto, že se bezmezně milujeme a důvěřujeme si.
A teda asi proto, že já mám podobnou povahu, jako moje čuby a taky bych vrčela, když by mi chtěl někdo něco sebrat, co nechci dát nebo když by mě někdo česal a mě by to tahalo, tak ho taky chytím za ruku… já teda rukou, ale kdybych byla pes a ruce neměla…prostě bych byla stejná načuřelá čůza jako moje psí holky, ať už bývalé a nebo současné.
Proto ze mě nikdy žádný dobrý kynológ nebude. A spousta lidí se určitě chytá za hlavu a říká si “ tvl, ta Sardullah to s těmi psy vede úplně blbě” a jo budou mít pravdu.