Příspěvky uživatele

Já dnes opět marodím s virózou, a tak pes zahájil léčebný režim. Alespoň 5x denně důkladně pomazlit, nejméně 3x denně olízat obličej. A pak vždycky kouká s výrazem “no, a jak je ti hned líp, žejo”?

Mně přijde dobrý to jméno Finn, protože když na něj volám “Fine”, už v tom je rovnou i zákazový povel 😄

Ano, dávala jsem ho jeden měsíc. Vypadá to, že se to zlepšilo, taky jsme ale měnili krmení (granule). Takže zatím dobrý, jen nedokážu říct, jestli za to fakt může pouze glandex.

Když to tak píšete, vůbec si nechci představovat Finna v podání feny. A faktem je, že si někdy říkám - takovej chytrej a vyčůranej a tohle ho nenapadne? A jsem za to hrozně moc ráda, že ho některý věci nenapadnou 😀 

Pokud vás to skutečně zajímá (v poslední době mám pocit, že jste někdo jiný než na ifauně, tam s vámi bývala docela sranda….)…

Jsem spíš teoretik, ale přijde mi to stejné jako s jakoukoliv jinou “korekcí” (neboli “trestem”). Nejdřív se pes musí naučit, co to znamená. Takže třeba dám nějaký povel, pes na něj nezareaguje, udělám trest (třeba hodím po něm řetízek, cuknu vodítkem, dám nějaký signál přes EO). Následně zopakuju povel a zařídím, aby ho splnil, výrazně pochválím a odměním. Pokud už se používá trest, začíná se od nejslabšího možného. Pokud pes již zná princip, často pak stačí jen cinknout řetízkem nebo pípnout přes EO.

Pokud na to nemá člověk žaludek, chce pracovat zcela bez trestů, jakože vůbec nikdy ani nezvýší na psa hlas, atd., tak to samozřejmě pro něj není. Jinek je fajn postupovat pod vedením dobrýho trenéra, kterej ví co dělá.

Krásná představa 😀

Tak já se taky přiznám - dokud nemá přijít nějaká návštěva, máme doma trošičku víc špinavo, a tím pádem nemám potřebu psa utírat do čista a do sucha. Pak se jednou za delší čas vytře, a pak zase pár dní utírám poctivěji. 
Nejhůř se otírá pes, kterej má na sobě rampouchy, protože ty prostě jen tak utřít nejdou. To chvíli trvá, než začnou tát. 

U nás dnes takhle.

Vidíte, můj první pes byl nepřítulný. Mazlit se naučil až postupem času (zamlada mu to připadalo skutečně trapné, zbytečné a obtěžující), ale nikdy to nebyl pes, co by se přišel sám přitulit nebo by o mazlení žádal. Myslím, že to tak měl prostě v povaze, že to nebylo blbýma zkušenostma. 
Také mám v okolí dobrmanku, a to je vyloženě netýkavka. Vždycky říkám majitelce, že na to jednou přijde, ale zatím nic moc. Je to ale dost specifická povaha, bezpapírák.

Jakožto laik se domnívám, že hodně záleží na plemeni, a ani tam se nedá paušalizovat. V mém okolí je rozšířená domněnka, že feny jsou snazší na spolupráci, ale já si myslím, že to tak vůbec být nemusí. U některých plemen ano a u některých ne. 

A s přítulností to bude asi podobné.

Myslím, že nejspolehlivěji by to řekli chovatelé a znalci konkrétních plemen, kterým prošla rukou celá řada zvířat.

Jéé, a jak se pak člověk snaží používat jiný slova, a za chvíli zjistí, že se pes přeučil na ty jiný slova… a takhle pořád dokola 😀 

Já si právě říkám, že by mi nevadilo některý cviky doladit i bez gest, prostě aby byl pes schopen to vykonat, i když mám třeba zrovna plný ruce.

Moc hezký výklad!

Zaujalo mě toto: “Pokud to chcete vyzkouset - taky mam test - oblibena zabava na taborech. Sednete si na zidli zady ke psu ( vypnete tak svoje posunky, mimiku, nova situace) - a velte mu tak zakladni polohy. Kolik psu vam je udela? Tak si vyzkousite, jestli pes zna povel, nebo ne.”

Při povelech si hodně pomáhám gesty, a tak mi je jasné, že by tohle u nás neklaplo (ponechme stranou, že by si mě pes oběhnul, neboť, ehm, aby lépe viděl na pamlsky… ).

Takže je to pro mě dobrý námět, abych pocvičila a “nutnost” gest u některých věcí trochu ubrala. 

No to záleží na tom,
- koho se ptáte (pro někoho bude drastický cokoliv, co není čirá pozitivka),
- jak to budete používat,
- jak to bude prožívat váš pes.

Myslím si, že se tyhle věci dají používat i smysluplně a s citem, a taky se samozřejmě dají používat blbě a bezohledně vůči psovi. 

To by mě celkem překvapilo, že něco neslyší vůbec. Myslela bych, že pes vnímá nejvíc to, na co je naučen, že je důležité, aby vnímal.
Faktem je, že většina důležitých slov obsahuje více písmen, takže možná některá vnímá víc a některá míň. 
Takže třeba takové “to si děláš p*del” pes bezpečně slyší a reaguje na to…. ( 😀)

Na roce a půl už vykastrovaný… 😉

No přesně, ten můj kníračí kříženec tak hezky chodí na přivolání… že je málem “problém” ladit těch pár případů, kdy nechce poslechnout, protože to nastává tak strašně málo a nečekaně… 😀 Zato třeba s taháním na vodítku bych se trápila déle, kdyby mi trenérka neukázala, jak na tohoto konkrétního jedince (takže ve výsledku je z toho netahavý pes). Lehká cvičitelnost nezamená, že to bude všechno snadný a samo od sebe. A chytrej pes se třeba snadno naučí, ale taky snadno vymyslí, jak to udělat, aby nemusel, když se mu to nehodí.

Jsem tak trošičku požádala, jestli by tohle téma nemohlo zůstat o ohaří knížce.

Zajímavá úvaha.

Pokud má někdo dobré důvody, možná poradíme.

Pokud má blbé důvody (posuzujeme subjektivně dle vlastních měřítek), pěkně ho sprdneme a dáme najevo, jak je blbý.

Někdy mi to tu přijde celkem hnusné 😉

Myslím, že tady ze stálých účastníků diskuze to tak má opravdu málokdo, naprostá většina má psy doma. Ale jsme tu malý vzorek, vždyť sem píše jen pár desítek lidí. 

Zkuste se poptat v hojněji navštěvovaných pejskařských skupinách na facebooku 🙂 

Já mám ve svém okolí takto držené dva různé čechohoráky, ale nedokážu říct, jak je to vlastně s povahou a snadnou cvičitelností, v obou případech je mají začátečníci. O jiných psech v tomto režimu nevím. 

Jinak ještě z praxe, můj pes v předchozím životě pobýval na zahradě, asi ne teda výhradně. Jelikož se v té době stal útěkářem (poté útulek), v současnosti už sám na zahradě nebude moct být asi nikdy, a zvýšenou pozornost budeme muset věnovat i případným pobytům v chatkách a podobných objektech, u kterých pes vyhodnotí, že by z nich dokázal odejít. Na to, že je bytovým psem, si vůbec nestěžuje, bundu nosí zatím jen v případě mrazů.

orionka:

Pozorný majitel feny zaregistruje změnu na děloze a včasným zákrokem (odstraněním dělohy) pyometře předejde, nebo zasáhne včas, než dojde k fatálním problémům.Kastruje-li se fena ve vyšším dospělém věku, na část možných negativních dopadů nedojde. Když bude majitel dodržovat stejný životní styl, jako před kastrací, nedojde ani k psychické změně, ani k tloustnutí. 

To jsou dost odvážná prohlášení 🙂 

Kastrace má celou řadu výhod a nevýhod, vedlejších účinku žádoucích a nežádoucích. Nejde říct jednoduché “ano, jděte do toho” nebo “rozhodně v žádným případě”.

Zkuste si to vygooglit, počíst si o tom trochu víc.

Co mě na první dobrou napadá…
+ prevence rakoviny orgánů, které se při kastraci odstraní
+ prevence nežádoucího zabřeznutí
+ přestane hárat, nebudou falešky, atd
- velká břišní operace, narkóza
- riziko inkontinence
- riziko zhoršení srsti 
- riziko, že začne víc žrát a tloustnout
- riziko změny povahy
Atd.