Odpověď na příspěvek uživatele hmn z 18.09.2023, 08:21:16
Zní to moc hezky, zajímal by mě příklad z praxe, jak se takto někomu fakt povedlo, že pes přestal osamotě štěkat 🙂
Technika proveditelnosti mi pokulhává v momentě, kdy pes bude povel z obrazovky ignorovat, ať už proto, že je chytrej nebo proto, že jeho důvody pro štěkání v ten moment jsou mnohokrát silnější než nějaký povel, byť naučený.
A jen pro úplnost, náš pes se vyvádění osamotě odnaučil, trvalo to cca 2-3 měsíce, pozitivní metody to ovšem nebyly.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 18.09.2023, 08:06:34
Proč ne? Někdo vymyslel, vyrobil, vydělává na tom, zakázané to není (ačkoliv zákon na ochranu zvířat proti týrání by se dal vyložit tak, že by se toto používat nemělo - v praxi vás za EO ani protištěk nikdo postihovat nebude). Někomu to pomůže, někdo v tom spatřuje snadné řešení, podobně jako někdo vykastruje psa, protože věří tomu, že to mávnutím kouzelného proutku vyřeší psovu agresi. Ve výsledku řada lidí zjistí, že jim to nefunguje a že budou muset hledat řešení jiné, složitější.
“Pokud nejsem schopna psa naučit štěkat/neštěkat na piškoty, elektricky obojek mi do rukou nepatří.”
Zajímala by mě metodika výuky neštěkání na piškoty, když pes štěká pouze tehdy, je-li ponechán doma osamotě 🙂 Ideálně i s konkrétním příkladem z praxe.
Ránu z EO bych s ránou z ohradníku nesrovnávala, měla jsem možnost si to vyzkoušet. Včetně reakce psa. Nejnižší impulsy z EO bych srovnala s ťuknutím, lehkým štípnutím.
Jinak jsem o protištěkacím obojku četla mnohé, třeba že se něčí pes naučil štěkat v takových intervalech, aby se impulsu vyhnul 🙂 No a někdo psal, že to pomohlo, někdo psal, že se pes naučil místo toho výt …. za jednoduché a rychlé řešení to tedy nepovažuju.
Fakt tu srst má Finneček krásnou! 👍 Pěkně se vyklubal, co je u paničky Keriton…jaký máte esa v rukávu, že se tak leskne? Už mu štramákovi chybí jen motýlek pod krkem 🙂😉
Děkuji za pěkné ohlasy na Fíňovu srst. Ehm, no tak se přiznám, že teď žere Taste of the Wild a nic k tomu, žádný zlepšováky nebo doplňky. Jen co si ubufetí venku a nestihnu mu to zatrhnout. Takže za tu lesklou srst nemůžu 😛
My dnes byli na vydařené socializační procházce, menší skupina psů a jen jeden další samec. Začínám si potvrzovat, že Finn má tendence dělat policajta na moc divoký nebo hysterický psy. Ale až po určité době, v první části vycházky to toleroval. Tak jsme si pak mohli pěkně od podlahy vysvětlit, že toho běhacího borderáka prostě řešit nebude a tečka. Teď tady chrní a ze spánku cení zuby, což jsem ho ještě nikdy neviděla dělat…. asi si to ještě jednou přehrává 😀
Možností je více. Např. Na principu klikr tréninku (klidně bez klikru), třeba i shapingu, naučím psa vstoupit do lavoru. Poté přidávám výdrž, pak použití vody. Přidání vody by šlo udělat i přes ošetření se souhlasem, to bych třeba zvolila já, když ten koncept už ovládáme. Je to o poctivým trénování kousíček po kousíčku, denně tomu dát 5-10 minut a za nějakou dobu (dny, týdny, záleží, co už pes a vy umíte a jak moc velký problém to pro něj je) to můžete mít. Chce to trochu vědět, kudy a jak na to…
A jinak myslím, že pes koupání nepotřebuje, pokud nemá zdravotní problémy, které to vyžadují 🙂
Můj minulý pes uměl štěkat na povel. Jde o to zachytit nebo vyvolat moment, kdy pes štěkne, označit to povelem a odměnit. Když to děláte správně, za chvíli to pes pochopí.
Je to hezký efektivní cvik, ale je dobrý si důkladně rozmyslet, jestli to psa naučím. Ten můj pes se tím totiž docela rozštěkal a naučil se štěkáním řešit nával emocí…. A tam už bylo těžké to zklidnit.
Odpověď na příspěvek uživatele Thielli z 15.09.2023, 11:15:41
Super, díky za report! Držím palce, ať to jde mílovými kroky vpřed 🙂 Také mám zastavovací povel takový volný, že se pes často otočí a vrací za mnou. A taky to neřeším, hlavní je, že nepokračuje vpřed.
S voňavými pamlsky je vždy problém, můj pes bude klidně v odložení vedle “největšího nepřítele”, ale jak jde kolem někdo se šunkou apod., je odložení v čudu 😀
Já si extra pamlsky beru jen na akce mezi psy. Tuhle mi jich zbylo, tak jsem je měla durhý den i na obyč procházce, a to pejsek vzorně vyklusával a stále na mě pomrkával… 😀 A jinak si ty dobré pamlsky míchám s obyčejnými, takže pes jednou dostane granuli, podruhé maso, potřetí mi pod ruku přijde kus sýra, pak zas granule…
Musím se podělit, jak ten pes hrozně rád spí… pořád na to musím fascinovaně koukat. Další možnost je přímo na zádech, s rozcapenýma tlapama do všech stran.
Trickyvoo, to mi připomíná nedávnou situaci u nás doma. Cosi jsem kutila v kuchyni a něco spadlo na zem, třeba šlupka od mrkve nebo tak něco. Pes to sledoval z povolené vzdálenosti, má zakázáno s motat u linky, jen když ho výslovně pozvu, aby něco uklidil ze země. Ale teď jsem ho nepozvala a kutila jsem dál, pak jsem se vzdálila k ledničce, načež se pes vydal do zakázaného území sebrat tu šlupku. Já pronesla jen “já to jakože nevidím”, ani jsem neměla v úmyslu ho vyhánět, a on se hned otočil a šel zpět na své místo 😀
Ono nejde až tak o to, jestli jsou zuby pěkný a nebo škaredý, jako spíš o otěr zubů. A netrefit psa v rozmezí čtyři pět let je fakt dost haluz. 🙈
Tak já nevím… fakt to je “tak dobře” poznatelné? Klidně se zkusím zeptat nějakého dalšího náhodného veterináře, až půjdu kolem, ona i ta místní veterina je někdy trochu jako střílení na slepo 🙂
To je dost velký rozdíl. To veterinář nepoznal? Divné.
No, i na místní veterině, kde jsem se na věk zkusila zeptat, mi řekli - jakmile je pes dospělý, nedá se to poznat. I starší pes může mít hezký zuby, i mladý pes může mít zuby v háji.
Jinak mi ten věk celkem sedí k chování, sice to je částečně i povaha, ale občas jsem si říkala, že na dvouletýho je až moc rozumnej. Zase nutno dodat, že on s tou svojí roztomilostí a figurou prostě vypadá mladý, skoro až štěněcí. Minulej pes se zase jako praštěnej mlaďoch choval po celý život, no… 😀
Myslím, že je to fakt kus od kusu. U odkoupení staršího psa od chovatele bude prostě záležet na tom, jak se se psem pracovalo doteď. Dovedu si představit, že to může být úplně bez problémů, a dovedu si představit i potíže.
Trochu větší obavu bych měla vzít si psa “jen tak od někoho” třeba přes bazoš, přes facebook, takové to “z rodinných důvodů věnujeme”, “dcera má alergii”, “stěhujeme se”. Vlastně bych to asi ani neudělala. Ta pravděpodobnost, že pravým důvodem pro věnování psa je jeho nezvládnutí, by mi vadila.
Jinak mi zrovna z útulku napsali, že našli nějaké starší záznamy a zjistili, že u nich byl Finn na hlídání v roce 2017 jako půlroční. Takže mu nejsou 1-2 roky, jak se myslelo, ale 6 let.
Měla jsem plán nafotit si psa v potoce. Menší zádrhel nastal, když v potoce ukázkově ohluchnul a záhadně zapomněl, že je poslušným a spolupracujícím psem 😀 Ale na několikátý pokus jsme se docela dohodli. Měla bych s ním tohle cvičit častěji, nespokojit se s tím, že ho z potoka nějak dostanu, ale fakt za ním vlézt do vody a cvičit se šňůrou…
Můj pes zase umí, že když je pouze zastaven, tak “fajn, já se aspoň mezitím rozhlídnu a očmuchám bezprostřední okolí, než si rozmyslíš, jestli teda můžeme jít dál” 😄
