Příspěvky uživatele

U nás shánění psa začalo vytipováním útulků, které si nekladou tyto a jiné pro mě nepřijatelné podmínky. Naštěstí ještě existují. A ještě k tomu tam měli takovýho bombastickýho psa.

Já pak jenom občas zpětně googlím, jestli něco z toho, co pes sežral, není pro psy jedovatý 😀  

Zrzavci:

…“Flamíku, tohle se nelozdává zadalmo, víš? To plostě není zdalma! To je pomělně docela dlahé! Ty budeš mít sylové maso z plasete, velkou polci !"…..

nenenééé, neneneneneneee? Miluju tyhle rozhovory, čím vážnější, tím užasnější. 😂

----

Ad nežravec, kterýho zmiňuje Balu - jak máte kdo zkušenosti? Já jsem v tomhle hrozná, hned bych za tím hledala nějakej zdravotní problém, zatím jsem taky vždycky měla nenažrance. Stačilo mi te´d, jak Rumíček že nee to maso od Falca, tak jsem v sobě musela cíleně ubít myšlenku, že jako problém. Když je ten pes nežravec, je to prostě z podstaty, že si hlídá tajli (by mě fakt fláklo z  tohodle,) nebo se někomu stalo, že se pak po dlouhých časech ukázalo, že to mělo nějakou příčinu?

Měla jsem jen jednoho nežravce, a tam to bylo, jak věřím, z podstaty. 

Je to prostě úplně jinej druh psa. Nezmůžete nic. 

Vnitřní otázka, jestli to není utajený zdravotní problém, může člověku vrtat hlavou klidně celý psův život. Dlouhodobým sledováním psa si můžete udělat představu, co u něj je a není normální. Někdy to dává logiku i s povahou psa. Blbý je, že se u takovýho zvířete absolutně nedá odsledovat zdravotní problém jen z toho, že nežere. To si poskládáte až zpětně, až na ten problém přijdete odjinud, že aha, proto on teď zase tak blbě žral, že ho něco vevnitř bolelo.

Jelikož jsem založením také nežravec (byť již docela slušně přeučený!), mám pro nežravost určité, mírné pochopení. 

Akorát teď mám “problém”. Zvykla jsem si na nežravce a přišlo mi to normální. Ale teď, když mám normálního žravýho psa, už bych nežravce nechtěla, ani kdyby mi za to někdo platil. Tak nevím, co budu dělat, až budu jednoho dne potřebovat novýho psa, jestli jako budu dělat vstupní test žravosti, nebo co 😄😄

assil:

Jenže tenhle denní režim je jen smyšlenka pracujícího člověka, žádnej pes nespí  8-16 pokud nemusí, tak spí jen psi, kterým nic jiného nezbývá, jinak pes spí tak max dopoledne a odpolko už je živej a připravenej k akci. 

Podle mýho sledování pes v bytě opravdu těch 8-10 hodin pracovního dne prospí. Maximálně přejde z jednoho pelechu do druhýho, a pokud pracuju doma, tak se taky ještě probudí, když přecházím z místnosti do místnosti. Připravenej k akci je přibližně v době odpolední procházky, protože je zvyklej, že se v tu část dne jde ven. Po odpolední procházce pokračuje ve spaní. Rozhodně nevypadá, že by spal z nutnosti, že jako nic jinýho na zábavu nemá.

Pokud mu sama nenabídnu nějakou zábavu nebo zpestření, cvičení, tak prostě spí.

Tak vám nevím, já tam čtu spíš “badget”, jakože rozpočet. Já jsem totiž asi nežravec, no (ačkoliv zrovna svačím tvaroh s piškotama a velkým množstvím granka) 😀 

Můj první útulkáč patřil k těm labilům, takřka pravý opak pohodáře, bázlivý, vznětlivý, navíc bez potřebné socializace v mládí, panička totální začátečník. Ideální kombinace… 🙂 Njn, učili jsme se oba a celý jeho život. 

Je to podobné, jako když půjdu po ulici a nějaký člověk na mě najednou zaútočí. 

Záleží na řadě faktorů, jak s touto zkušeností naložím. Intenzita zážitku. Moje nervová soustava (ta je daná) a odolnost vůči stresujícím událostem (tu lze pěstovat). Moje dosavadní zkušenosti se stresujícími věcmi a s tím, jak jsem si s nimi ne/dokázala poradit. Moje dosavadní zkušenosti s lidmi, případně lidmi podobného typu, jako byl útočník. Vědomí (nebo jeho absence), že případnou další takovou situaci zvládnu. No a podle toho buď budu v pohodě nebo si radši na podobné lidi/situace/místa začnu dávat pozor nebo si pořídím zbrojní pas nebo třeba už vůbec nevyjdu z bytu bez doprovodu. 

A ten pes to má prostě podobně.

Jsou jedinci, kteří jsou “labilnější” a snadno se sesypou třeba už po jednom zážitku, začnou reagovat agresivně, strachově. Jiní jsou “pohodáři”, jeden blbý zážitek je nerozhodí, a dál věří v dobro světa. Něco záleží na povaze psa, kterou má danou. Něco záleží na dosavadní socializaci, s čím se běžně setkává. Pes tam navíc má páníčka, který by ideálně měl mezi-psí konflikt vyřešit ochranou svého psa a zahnáním útočníka - to přispívá k důvěře psa, že další podobná situace pro něj dopadně dobře a že se tudíž nemusí bránit preventivním útokem nebo útěkem. 

Taky se musím přidat k ostatním. Pro mě mít psa prostě znamená automaticky řešit i lovení zvěře. Jsou psi, u kterých je to velmi snadné, předpokládám, že třeba takový grifonek nebo mopslík se to naučí snadno a rychle (já nevím, možná tito ani neloví?). Jsou psi, kteří jsou snadno cvičitelní a ochotně spolupracují s člověkem, jak už se zmínila třeba kolie, tam to asi může být také snazší. 

Ale myslet si, že si pořídím psa (natož lovecké plemeno - a co dnes není lovecké plemeno, že? 🙂 ) a jeho ani nenapadne lovit zvěř, to by pak bylo velké zklamání. 

Dostat lovení pod kontrolu je každodenní práce, dřina, makačka, a není to příjemné, pohodlné ani zábavné. 

Jestli se vám líbí jmenovaná plemena, nejlepší je seznámit se s někým, kdo má mladého ohaře, a s někým, kdo má mladého retrívra. A jít s nimi na nějakou procházku, nechat si vyprávět, jaké to je…. jak se to zvíře chová v plné síle, když ještě třeba není dokonalé vycvičené, vychované.

Vidíte, každý pes to má prostě jinak 🙂 Minulý pes byl v zoo několikrát a některá zvířata ho zaujala, ale ne takhle moc. Fineček je obecně asi komunikativnější, rád věci komentuje výmluvnými xichty. 

Vahine:

Venčení v pražské zoo je taky pro bělouše a pak tedy díky němu i pro mne, zážitek. Jj, vlci, to je zážitek 👍vloni se přišel vlk podívat na bělouše ke sklu a chtěl si hrát nebo to tak aspoň vypadalo a bělouš ho chtěl sežrat 🙈 musela jsem mu držet tlamu, aby nedělal vyrvál. Jinak jinde to bylo úplně v klidu a bavily ho želvy, ty obří. Letos si koukali s obřím ptákem do očí, já bělouše držela v náruči samo, jinak by si do očí koukat nemohli ☺

To Váš elegán se choval způsobně, jak vidím na fotce 🐶

Ehm, no tak dva tři momenty by se našly, kdy milostpán zkoušel hysterčit. Přeci jen úzký “kontakt” s kočkou nebo opičkou přes sklo, to už je hodně i na něj 😀 

Venčila jsem v pražské zoo. Psa to moc bavilo! Bylo roztomilý, jak mu po nějaký době došlo, že v každým výběhu a za každým sklem je něco zajímavýho. Pak už se všude poctivě díval. Kočka krátkouchá na něj chvíli koukala z dálky a pak přišlo přímo až k němu, ke sklu. Jenoznačně nejzajímavější mu přišli vlci. Pak ho bavily všechny možný malý opice, surikaty, klokani i sloni. Naopak za zcela nudný exemplář prohlásil mravenečníka. No, byla jsem celkem překvapená, jak moc ho to všechno zajímalo a bavilo 🙂 

Můj první pes vítal také se štěkotem. Na skutečně fungující postup jsem přišla až krátce před psovou smrtí (nějaké povely, zákazy, atd, nefungovaly vůbec, ta potřeba vyjádřit emoce štěkotem byla silnější).

Nacvičovali jsme toto - pomocník zazvonil u dveří na zvonek, pes vylítnul ke dveřím a spustil, a já co nejrychleji převedla jeho pozornost na vařené kuřecí masíčko (fungovalo i na nežravce). Tak jsme chvíli prokrmovali, pes se uklidnil. Při dostatečném opakování a dostatečně rychlé reakci psovoda by si pes měl zafixovat, že příchod člověka znamená super dobrotu, a tam už se emoce ovládnou daleko snáze. 

Takže kdybych to měla řešit znovu, určím si první moment, kdy pes spouští randál. A ten bych takhle nacvičovala. Vůbec u toho netřeba nic říkat, žádné povely, příkazy, prostě beze slova nacpat psovi do tlamy kousky masa. To ho zaujme, přestane vyvádět a určitě si ještě rád posečká na další kousek. Teoreticky by to mohlo být řešení i pro spolubydlícího, že by vstoupil do bytu s už nachystaným masíčkem.

Myslím na vás, držte se ☹️ 

megi-the-pes:

To je aj kvůli fenám. Jsem si toho všimla kdysi u jednoho psa a pamatuji, že taky popisovala ollie s basenžíkem. 

Pokud by to bylo kvůli háravkám, pak by to bylo slušné vysvětlení. Pozoruji i u mého psa, ale tam je obecně zvýšené drbání… jen jsem si všimla, že se věnuje více taky intimní hygieně.

Připomíná to hruborstého holanďáka 🙂 

Já právě lidi překvapuju, že je to vořech. Očekávají, že je čistokrevný, když je takový krásný 😀 

Když o tom přemýšlím, tak vlastně to sídliště je asi vůbec nejtěžší prostředí. I v lese se srnkami je větší pohoda, než kolem paneláků. Když už zrovna náhodou nic nehárá, tak toho jídla, co se tu všude válí…. 🤪 Už už se pomalu chystám došlápnout si na trénink nesbírání jídla ze země, jen co trochu dopilujeme vysavač a kurz ošetření se souhlasem.

My jsme si v krátké době dali druhou akci za sebou, pár dní na chalupě s víc lidmi. Odjížděla jsem domů s dojmem, že mám naprosto dokonalýho psa, kterej fantasticky poslouchá, zvládá dlouhé odložení třeba před kuchyní, než uvařím, může být na volno v neoploceném prostoru i přesto, že se v něm volně prochází hejno indických běžců (fascinující kačenky), je klidný i k dětem, prostě dokonalá idylka. Až jsem si říkala, jestli není blbý, že ještě furt tahá tu šňůru. 

Po návratu domů jsem si uvědomila, že venčení na sídlišti (všude super voňavý chcanky a na každým kroku nějaký odhozený jídlo) a obecně v tom našem domácím prostředí je pro něj evidentně nejtěžší kategorie 😄

Vahine:

Chtěla bych mezi ně patřit 🙏😉

Je to fajn, člověk nic neřeší a jen má občas výčitky z tý čokolády… 😀 

Horší je mít takové zvíře, a úplně nejvíc musí být mít takové dítě. 
Jediná nevýhoda je, že když nastane zdravotní problém s vedlejším účinkem hubnutí, jde se třeba i hluboko do mínusu. 

Ale tak jsou přece lidi i zvířata, co nepřiberou. I kdybyste se na hlavu stavěli. Prostě spodní hranice rozumné váhy (dle BMI v podvýživě), max kilo navíc, a víc ani ťuk.